Nepořádek
Alexa se v novém domě zabydlela rychle a přizpůsobila si ho svému vkusu. Jemné barvy, světlý nábytek a krásná velká okna jí dělaly radost každý den. Ráda měla vše pod kontrolou. Každá věc měla své místo a na pořádek si zakládala. Alexa zaklepe na dveře Jackova pokoje a opatrně vejde dovnitř. "Čau, ségra," pozdraví jí Jackson a trochu si poposedne na posteli, na které sedí. Alexa s šokem hledí na nepořádek v pokoji svého bratra. "Co kdyby sis tu taky jednou uklidil, ty prase?" rýpne si ho něj a založí si ruce na prsa. "Počkej, ty to myslíš vážně?" zeptá se šokovaně a Alexa ihned kývne. "Počkám na tebe na zahradě, chci si někam zajít na oběd," řekne odhodlaně. Když Alexa odejde z jeho pokoje, sesune
se Jackson k hlavnímu centru nepořádku. Lenivě ze země zvedne pár špinavých triček a hodí je do téměř přeplněného koše na prádlo. Většinu věcí přesune na jiné místo, s úklidem si hlavu neláme. "Je nesnesitelná," stěžuje si Jackson sám pro sebe ohledně Alexy, když jakž tak svůj pokoj uklidí. Po pár minutách se sejde s Alexou, která už na něj čeká. "Takže kam jdeme?" zeptá se zvědavě. "Nejdřív na oběd, umírám hlady," postěžuje si Alexa, což je zatím jediná věc, se kterou s ní může Jackson souhlasit.
Sourozenecká sázka
Vyznat se v novém prostředí pro dvojčata nebylo jednoduché, ale i po nekonečném bloudění nakonec našli pěknou a útulnou restauraci. Ceny byly poměrně nízké, což dvěma studentům rozhodně vyhovovalo. "Co si dáš?" zeptá se Jackson své sestry a hladově si prohlíží obsáhlé menu. "Nevím, asi jen nějaký salát. Ze všeho toho běhání už ani nemám takový hlad," přizná a Jack se nad její odpovědí otřese. "Ženský," poví s povzdechem. Když přijde číšnice, chopí se objednávky. Pro Alexu objedná salát a pro sebe pěkně velký hamburger. K pití si dají jen limonádu a mezi čekáním na jídlo se dají do řeči. Ze začátku si jen tak volně klábosí, než převede Jackson řeč na jiné téma. "Slyšel jsem, že by tu v okolí někde
měla být bowlingová hala," řekne s úsměvem a Alexa zpozorní. "Chceš, abych ti zase nakopala zadek, jo?" neodpustí si štípavou poznámku a Jackson se na svou sestru zamračí. "Leda ve snu, ségra. Dneska tě porazím," řekne sebejistě, jeho sestra se spokojeně usměje. "Fajn, udělejme z toto sázku," natáhne k němu ruku. "Ten, kdo prohraje, bude muset týden mýt nádobí," rozhodne a Jackson ihned souhlasí.
Bowling a Eliza
Bowlingová hala se nacházela kousek od restaurace, a tak jí Jackson s Alexou našli bez sebemenších problémů. Vešli dovnitř a zabrali si volnou dráhu. Jack se postaral o pití, Alexa skočila na recepci pro boty a potom se už pustili do hry. "Připravená na prohru?" zeptá se Jackson. "Na tvojí? Ano, jsem!" šťouchne do něj a vykročí směrem ke dráze, aby mohla hra konečně začít. S časem se skóre dost měnilo, jednou vedl Jack a jednou zase Alexa. I tak to ale bylo těsné a do poslední chvíle nebylo jasné, kdo bude vítězem. "Jacku?" špitne nejistě Alexa ke svému bratrovi. "Co? Vzdáváš to snad?" zeptá se Alexa protočí oči. "Ne, ale zdá se, že máš obdivovatele," podotkne s šeptem a Jackson se nenápadně podívá
přes rameno. Jeho pohled spočine na dívce ve žlutém, která na něj z dálky nenápadně hleděla. Tedy jen si myslela, jak nenápadná je. "Běž za ní," pobídne ho Alexa. "Já nevím," zamumlá Jack. "Jacku, nebuď hlupák. Snad ještě nemyslíš na tu holku z pláže? Emma? Vždyť se ti vůbec neozvala," podotkne a Jack s povzdechem uzná, že má Alexa pravdu. I když si ze začátku myslel, že Emmu po pár dnech získá, nedošlo na to. Ve škole se mu vyhýbala a on ztratil zájem. Odhodlaně na dívku mávne a sebejistě k ní vykročí. "Ahoj, jsem Jackson," představí se jí s okouzlujícím úsměvem. "Já... vím. Já jsem Eliza," natáhne k němu ruku a Jackson jí lehce políbí na hřbet ruky. "A máš zítra volno, Elizo?"
První rande
Na první rande vzal Jackson Elizu do kina. Dávali romantickou komedii, což sice není jeho oblíbený žánr, ale nestěžoval si. Eliza zářila štěstím, a tak jim koupil občerstvení a lístky na film. "Sem?" zeptá se Jackson a poukáže na sedačku v osmé řadě. "Jasně, klidně sem," souhlasí Eliza. Spolu se usadí a začnou chroupat popcorn. "Víš, že jsme mohli jít klidně i na jiný film, viď?" zeptá se černovláska. "Nechci, aby ses nudil," dodá a Jack jí vezme za ruku. Eliza zrudne jako rajčátko, usměje se a přisune se k Jackovi blíž. Hned se v jeho přítomnosti cítí lépe a je jí jasné, že mu pomalu propadá. Filmu si skoro nevšímají, stěží dokáží spustit oči z toho druhého. Když film skončí, skoro si toho ani nevšimnout. "Asi bychom měli jít,
co?" zasměje se Jackson a Eliza přikývne. "Doprovodím tě," řekne Jack a Eliza s úlevou souhlasí. Ještě se s ním nechtěla rozloučit. Při cestě k jejímu domu si povídají, poznávají se a úmyslně se loudají, aby spolu mohli být déle. Za půl hodiny dorazí k dívčině domu. "Zopakujeme si to někdy?" zeptá se nedočkavě Jack a Eliza bez váhání přikývne. "Jasně, to bych byla moc ráda."
Uhni, ségra!
"Tak to byl jasný faul!" postěžuje si Jack a uraženě bouchne herním ovladačem. Jim se nad tím jen pousměje, rád ho ve hrách porážel a sledoval jeho přehnané reakce. "Hele, co to včerejší rande, kámo? Jak to šlo?" zeptá se Jim a Jack odtrhne pohled od televize, jejich zápas už stejně skončil. "Fajn," zamumlá. "Sakra, trochu to rozveď!" pobídne ho Jim. "Nebuď tajnůstkář! Kam jsi jí vzal? Stihl jsi jí už políbit?" vyzvídá dál a Jack se nad tím jen pobaveně zasměje. "Vzal jsem jí do kina a později jsme se jen procházeli městem," řekne s úsměvem. S myšlenkami na včerejší večer přeslechne další vyzvídání svého kamaráda. "A ty jsi jí nepolíbil?" zeptá se Jim. "Ne," přizná Jack. "Eliza je fajn holka a já... asi jsem jí nechtěl
vystrašit," řekne upřímně. Jim se nadechne, ale nestihne nic říct, protože to místnosti vstoupí rozčílená Alexa. Postaví se před televizi a založí si ruce přes prsa. Na tváři má znavený výraz, evidentně je unavená. "Mohl by ses ztišit, Jacku? Zítra píšu důležitý test a přes to tvoje křičení nemůžu spát," postěžuje si. "Ségra, uhni! Vůbec nic nevidím!" úplně ignoruje její žádost. Až teď si Alexa všimne, že se v místnosti nachází ještě někdo další. Jim se na ní se zájmem podívá a ona zrudne jako rajče. "Ztišíme se, krásko," mrkne na ní a Alexa zrudne ještě víc. "Já... díky," usměje se na něj a ihned uteče do svého pokoje. Co to mělo znamenat?
První rande
Před domem zastaví dvojice, která se drží za ruce a usmívá se od ucha k uchu. Mezi Alexou a Jimem to jiskřilo jejich setkání a čím déle času spolu trávili, tím více tomu druhému propadali. Jediným problémem byl Jack, který jejich vzkvétajícím vztahu své sestry a svého kamaráda nic nevěděl. Alexa i Jim se shodli na tom, že by to tak i prozatím mělo zůstat. "Můžeš se klidně zdržet, jestli chceš," poví Alexa s drobným úsměvem. "Jack je někde s Elizou, vrátí se až později," stihne ještě dodat a Jim si jí k sobě spokojeně přitáhne blíž. "Nerada mu lžu," přizná Alexa. Zrovna spolu sedí před domem na terase, počasí se začíná kazit a slunce zapadat. "Chceš mu to říct, Lex?" zeptá se a Alexa pokrčí rameny. "Nevím,
zase nechci, aby byl naštvaný. Ale jednou mu to říct musíme," řekne rozhodně a Jim souhlasně přikývne. Jednou určitě musí, ale teď si to všechno ještě můžou nechat pro sebe. "Pojď dovnitř, mrznu," zamumlá Alexa a vyskočí na nohy. Jim jí okamžitě sleduje. Skončí u Alexy v pokoji, kde se uvelebí na posteli. "Měl bych jít," špitne a Alexa nesouhlasně broukne. "Až za chvilku," zamumlá a zachumlá se v jeho náruči, kde se jí po chvilku zavřou oči a ona poklidně usne.
Koupálko
Žádná dívka ještě Jacka neokouzlila tolik, jako se to podařilo Elize. Jackson pomalu propadal jejímu kouzlu a zamilovával se, i když si nikdy nemyslel, že je to možné. S Elizou trávil téměř každý den, většinou se povalovali u něj na gauči, nebo chodili na filmy. Tentokrát se spolu vydali k bazénu. "Pojď do vody," přemlouvá Jackson Elizu, která si velebí na lehátku s časopisem a s mávnutím ruky jeho nabídku odmítne. To však Jack nebere jako odpověď, časopis odhodí stranou, popadne Elizu za ruku a vytáhne jí na nohy. "Jacku," zabručí Eliza a zoufale pohlédne na Jacka, který jí táhne k bazénu. Než se stačí rozkoukat, Jack se napřáhne a strčí jí do bazénu. Eliza ihned vyplave na povrch, voda je totiž opravdu
studená. "Nesnáším tě!" vykřikne naštvaná Eliza. Jack se mezitím usadí na kraj bazénu a do vody si ponoří jen své nohy. Eliza k němu doplave a znaveně se opře o jeho kolena. "Nejradši bych ti dala ochutnat tvojí medicíny a stáhla tě k sobě, Jacku!" přizná Eliza a Jackson se od srdce zasměje. "Ale na to mě máš až moc ráda, co?" zeptá se šibalky Jack a Eliza s nesmělým úsměvem přikývne. "Jo, asi máš pravdu."
Šokovaná
Eliza s Jacksonem jsou jedni z posledních lidí, kteří na koupališti zůstanou. O zábavu mají postaráno, užívají si jeden druhého a ani jeden si nevšimne, že se setmělo a na nebi už zářil měsíc. "Páni," vydechne Eliza při pohledu na nebe plné hvězd a na tváři se jí objeví široký úsměv. "To je nádherné," zašeptá. "Máš pravdu, překrásné," odvětí s úsměvem Jack, který však celou tu dobu hleděl jen na ní. Eliza zčervená, což Jacka jen utvrdí v jeho pocitech k ní. Nejistě k ní přistoupí blíž, chytne jí za boky a přitiskne své rty na ty její. Nejdřív krátký polibek se přehoupne v mnohem intenzivnější, když ho zaskočená Eliza prohloupí. Když se od sebe pár odtrhne, oba na sebe udýchaně koukají a ani jeden nic neřekne. "Na tohle
jsem čekal tak dlouho," přizná Jackson a Eliza se pousměje. "Tak jsi mě políbit dřív," pokrčí rameny Eliza, ze které opadl všechen stud a zdráhavost. Nemohla popřít, že se s Jacksonem cítila skvěle a sebejistě. "Mám tě ráda, blázne," zasměje se a Jack jí pevně obejme. "Takže bys chtěla být mojí přítelkyní?" zeptá se se šibalským úsměvem Jack a Eliza mu skočí kolem krku a přitiskne své rty na jeho. "Mám to brát jako ano?" ujišťuje se pro jistotu Jackson. "Jacku, opravdu ráda budu tvojí přítelkyní," usměje se na něj Eliza a oba se v ten moment cítí neuvěřitelně šťastně a zamilovaně.
Hope
Byl poklidný večer. Vítr lehounce foukal a nebe se pyšnilo tisíci hvězd. Alexa a Jim si večer užívali spolu, pozorovali hvězdy a tulili se k sobě. "Alexo?" promluvil z ničeho nic Jim. "Máme návštěvu," dodá šeptem a blondýnka se s cuknutím posadí. "Gwen?" vysouká ze sebe jméno své starší sestry. Skoro jí nepoznala. Vypadala jinak. Černé vlasy měla ostříhané na krátko a oblečení k jejímu stylu vůbec nesedělo. Nikdy dřív se podobně neoblékala. Vše podtrhávala tmavá rtěnka. "Ahoj, sestřičko," pozdraví jí Gwen a Alexin pohled sklouzne na malou holčičku, která se nesměle tulí ke Gwen. "Tohle je Hope, moje dcera," řekne sestra. Alexa svou neteř pohladí po tváři, usměje
se a zmateně koukne na Gwen. "Proč jsi mi neřekla, že jsi těhotná? Proč jsi to nikomu neřekla?" zeptá se ublíženě. "Nechtěla jsem vás vystavit nebezpečí," přizná a Alexa spatří slzy, které se jí lesknou v očích. "Alexo," řekne s nalomeným hlasem Gwen, "uděláš pro mě něco, prosím?" optá se a Alexa bez váhání přikývne. "Potřebuju, aby ses postarala o Hope," řekne s pláčem. "Gwen, řekni mi, co se děje. Nemůžeš mi říct, abych se postarala o tvou dceru, aniž bys mi řekla, co se děje," naléhá Alexa. "Tvoje sestra se zapletla s čarodějkou ve snaze oživit svého otce a slíbila jí laskavost," vloží se do toho Cassidy. "Chce Hope," zamumlá Alexa bez dlouhého přemýšlení. "Ano," přikývne Cassidy. "Poslouchej, Alexo. Tvé sestře pomůžu. Naučím jí všechno, co umím, ale Hope musí mezitím zůstat v bezpečí," řekne moudře Cassidy. "Udělám to," řekne Alexa. S uplakanou Hope sleduje svou sestru, jak s Cassidy pomalu mizí ve tmě.
Rodinná idylka
Začátky byly těžké pro obě strany. Alexa i Jack si na život s dítětem zvykali s potíži a malá Hope jim to neusnadňovala. Během dne odmlouvala a noci proplakala. Týden plný teroru skončil, Hope se uklidnila a se svou tetou a strejdou začala vycházet. Za chvíli jim šlo všechno od ruky. Alexa vařila a Jack na malou mezitím dohlížel. Snídani rodina jedna společně. "Nehraj si s jídlem, Hope," napomene jí Alexa a Jackson se s pýchou zasměje. "Šikovná holka," pohladí jí po vlasech. "Jacku! Přestaň jí navádět ke špatnostem!" okřikne ho s plnou pusou a koutkem oka pohlédne na Hope, která se mezitím poklidně cpe jídlem. "Chceš si jít hrát, princezno?" zeptá se Jack Hope a ta okamžitě přikývne a natáhne se k němu.
Jackson jí spokojeně vytáhne ze židličky a vydá se s ní do obývacího pokoje, kde mají na hraní mnohem více místa. Bez pochyb bylo jasné, že si Hope svého strýčka zamilovala. Byla jako jeho stín, chodila za ním a pořád si s ním chtěla hrát. Jackson děti nikdy nemusel, ale Hope jeho pohled na svět úplně změnila. "Kdepak jsi Hope?" zeptá se a předstírá, že je zmatený, zatímco se Hope schovává na jeho zádech a tiše se směje. "Hm? Kampak ta Hope zmizela?" pokračuje ve své hře, aniž by tušil, že ho Alexa pyšně sleduje.
Krásná představa
S hlídáním začala pomáhat i Eliza, která si malou Hope doslova zamilovala. Jackson a ona malou rádi brávali na dětské hřiště, kde byla Hope ve svém živlu. Pokaždé se skvěle vyřádila a večer snáze usnula. Pro Jacka a Alexu to byl zázrak. "Koukni, jak si hraje," řekne Eliza při pohledu na Hope a zachumlá se v Jackově náručí. "Kéž by tu tak mohla být i Gwen," poznamená Jack a Eliza ho pohladí po tváři. Nesnášela, když se Jack trápil. "Lásko, určitě je v pořádku. Tvou starší sestru sice neznám, ale znám jejího bratra. Ať už je kdekoliv, ať už dělá cokoli, vrátí se," řekne jemně a Jackson si jí k sobě přitáhne blíž. Pokaždé věděla, v jakou chvíli má co říct. Jack jí krátce políbí na rty, a pak se zadívá na Hope. "Pojď si k
ní sednout blíž," pobídne Elizu. Společně opustí lavičku a usadí se k Hope do trávy. Černovláska si jich vůbec nevšimne, protože je až příliš zabraná do kostiček, se kterými si hraje. "Myslíš, že tu jednou budeme sedět s vlastními dětmi?" optá se z ničeho nic Eliza, což Jacka překvapení. "Hloupá otázka, promiň," poví dodatečně a odvrátí pohled. Zaskočený Jack jí chytne za ruku a usměje se na ní. "Jestli to se mnou tak dlouho vydržíš, tak nevidím, proč ne," řekne a Eliza ho dojatě políbí na tvář. Byla to vážně krásná představa.
Tajná láska
Zatímco Jackson hlídal malou, pozval Jim Alexu na večeři. Večer se vydařil skvěle. S jídlem byli spokojení, objednali si rybu a s červeným vínem vedle také nešlápli. Řeč u jídla také nestále, dokonce se dá říct, že mezi nimi přeskočila jiskra. "Projdeme se? Je krásná noc," podotkne Jim a natáhne k ní ruku. Alexa jeho ruku přijme a nejistě si s ním proplete prsty. "Jime," zašeptá. "Děje se něco?" ustaraně jí pohladí po tváři. "Ne, jen mám strach," zašeptá Alexa. "Jackson," dodá a Jim ihned ví, kam tím míří. "Nechci tě do ničeho nutit. A už vůbec nechci, aby ses se mnou cítila nepříjemně," řekne Jim, což Alexu usvědčí v její domněnce. Bral jí vážně. Alexa si stoupne na špičky, udělá k Jimovi malý krůček vpřed a bez dalšího
přemýšlení přitiskne své rty na ty jeho. Z původně nesmělého polibku se stane vášnivý, ani jeden neví, jak přestat. Když se od sebe odtáhnou, usmívají se od ucha k uchu. "Doprovodím tě domů, chceš?" zeptá se Jim a udýchaná Alexa ihned přikývne. V tenhle moment by udělala cokoli, jen aby s ním mohla být ještě déle. Ano, byla do něj úplný blázen.
Loučení s milovanými
Nad městem se snášela mlha a panovalo chladno. Příroda snad tušila, že se chystá něco velkého. "Rozluč se, počkám," řekne Cassidy chápavě a nechá Gwen, aby dala své rodině sbohem. Dát sbohem její dceři jí zlomilo srdce a teď musela udělat totéž se svým otcem a manželem. "Gwen, proč mě nenecháš jít s tebou?" zeptá se znovu Ryan. Pravdu mu říct nemůže, protože by jí jinak nepustil. "Miluju tě," špitne Gwen a políbí ho. Když od Ryana ustoupí, schová se v náruči svého otce Luciena. "Nemusíš se o mě bát, budu opatrná," slíbí mi ihned a Lucien ví, že o tom pochybovat nemusí. "Připomínáš mi tvou matku, také jí jen tak něco nezastrašilo." To Gwen potěší, vždyť pro ní Jenna byla tou největší inspirací a
hrdinkou zároveň. "Dej mi na něj pozor, prosím," hlavou nenápadně kývne k Ryanovi a Lucien jen přikývne. "Připravená?" ozve se hlas Cassidy. "Ano," zašeptá Gwen a k brunetce přispěchá. Musí se odsud dostat hned, jinak už nikdy neodejde. "Ještě se stavíme u tebe?" zeptá se s drobným úsměvem a Cassidy souhlasně přikývne. Za pár minut se už nacházejí u Cassidy. Existovala jen jediná osoba, které Cass potřebovala dát sbohem. "Vrátím se, Shane," zasměje se, když jí vezme do náruče a vášnivě jí políbí. "O tom bych ani na vteřinu nepochyboval," řekne pyšně a postaví jí na nohy. "Teď už utíkej, na Forgotten Hollow za tebe dohlédnu," slíbí a Cassidy mu věnuje poslední polibek, než se vrátí ke Gwen. "Pojď, je čas," pobídne jí. Obě dívky se dají do pohybu a za chvíli zmizí v nekonečné tmě.
Úkryt
Gwen připadá, že jdou už hodiny. Z města skončí v hustém temném lese. Lesem dál pokračují ještě další chvíli, než se setkají s finální destinací. Udýchaná Gwen hledí na perfektně ukrytý tábor, tady budou určitě v bezpečí. "Odpočiň si," pobídne jí Cassidy a zamíří k ohništi. Za chvíli už spolu sedí u ohně a nezávazně si povídají. "Tak proč jsi mu to nedovolila?" zeptá se zvědavá Cass a Gwen překvapeně zamrká. "Není slušné poslouchat cizí rozhovory!" zvýší hlas, což Cassidy jen rozesměje. "Upíři mají skvělý sluch, Gwen," vysvětluje Cass. "Tak proč?" naléhá. Gwen si povzdechne. Nechtěla o tom mluvit, ale upírka toho pro ní udělala tolik, že musela. "Nevím, jestli se vrátím. A nechci, aby moje dcera byla sirotek. Jestli
se nevrátím, zůstane jí alespoň otec," špitne a Cassidy jí položí ruku na rameno. "Neblázni, kočko. Já ti nedovolím umřít," řekne pevným hlasem, což Gwen uklidní. "Cassidy? Co máš v plánu? Jak Echo porazím?" zeptá se opatrně. "Nebude se ti to líbit," zamumlá Cassidy. "Co musím udělat?" zeptá se odhodlaně Gwen. "Musíš mě nechat z tebe udělat upíra."
Přeměna
Táborem panuje napětí. Poslední vyřčená věta stále visí ve vzduchu a prohlubuje to nepříjemné ticho. "Slíbila jsem ti pomoc a to stále platí," promluví sebejistě Cassidy. "Přeměním tě, udělám tě silnou a naučím tě všemu, co znám. Nebude to lehké, ale společně Echo porazíme. Až na to dojde, rozhodnutí bude jen tvé. Jestli si to budeš přát, vrátím ti tvůj starý život zpět," ujistí jí Cassidy, což Gwen uklidní. "Dobře," kývne a přistoupí k ní blíž. "Buď něžná," varuje jí, když Cass odhalí svou temnou formu. Její oči září červenou barvou a prodlouží se jí tesáky, ale jinak je to stále ta stejná dívka. Cassidy černovlásce položí ruku na krk a ihned najde žílu. "Trochu to štípne," řekne varovně, zaryje své tesáky do jejího krku
a aplikuje jed přímo do žil. Gwen v jejím objetí slábne, a tak jí Cassidy instinktivně přidržuje. Jed mezitím putuje žilami v Gweniném těle a přebíjí každou lidskou buňku, která mu překáží. "Napij se mé krve, posilní tě to," řekne Cassidy a Gwen jí bez váhání poslechne. Proces je u konce, Cassidy se vrátí do své každodenní podoby a Gwen pocítí první příznaky. Ke konci večera obě dívky zamíří ke stanu, kde také usnou. Potřebovaly se před dalším dnem posilnit, protože obě věděly, že to budou potřebovat.
Bezpečí
Ve vzduchu je zvláštní atmosféra. Cassidy se probudí do prázdného stanu, po Gwen není ani známka. Ihned ze stanu vyběhne, srdce jí buší jako o závod a její prioritou je černovlásku najít. Zběsile se rozhlíží, už si představuje jen to nejhorší. "Gwen?" zvolá ustrašeně. "Tady jsem," ozve se a Cassidy se nehorázným způsobem uleví. "Vyspala ses dobře?" zeptá se přátelsky a přisedne si k ní na lavičku. "Ani ne," přizná. Nechtěla si před Cassidy stěžovat, ale prožila jednu z těch nejhorších nocí vůbec. Nevyspala se skoro vůbec, bylo jí totiž vážně špatně. Přinejmenším třikrát zvracela, bolest byla neúprosná a Gwen se cítila ještě hůř, než během svého těhotenství. "Bolí to," špitne Gwen se slzami v očích, její žaludek byl
na vodě, už zase se jí dělalo zle. "Proměna se blíží," podotkne Cassidy. Byla zaskočená, Gwenin organismus byl jedem poražen mnohem dřív, než očekávala. "Musíme tě dostat do bezpečí, Gwen," řekne Cassidy a vyskočí na nohy. Gwen je už od pohledu vystrašená, trpí nehoráznými bolestmi a jediné, na co myslí, je její dcera. "Kam jdeme?" zeptá se šeptem. "Až se proměníš, slunce bude tvým hlavním nepřítelem. Znám místo, kde budeme do západu slunce v bezpečí," řekne sebejistě a dojde ke vstupu do jeskyně. "Následuj mě," pobídne jí. Během vteřiny spolu zmizí v průchodu, který vede na místo, které mělo pro Gwen představovat bezpečí a klid na její proměnu.
Jeskyně
Gwen kráčí pomalu. S každým krokem se její tělo otřese pod vlivem palčivé bolesti, sevře se jí žaludek a černovláska musí na chvilku zastavit, aby neomdlela. To jí však nezastaví a ona pokračuje dál. Cíl je už na dosah ruku. "Jsi v pořádku?" otočí se na ní Cassidy, která je pár kroků napřed. Gwen přikývne, srovná s ní krok a dál pokračuje po jejím boku. "Jsme tu," hlesne Cassidy a Gwen s úlevou zastaví. "Páni," vydechne s úžasem při pohledu na jeskyni. Neví, kam by se měla podívat dřív. Chvíli se jen dívá z místa na místo, než k ní dojde Cassidy a položí jí svou ruku na rameno. V očích má znát plamínky obav. "Odpočiň si, Gwen," s vážností přikáže. Gwen musí uznat, že má pravdu. Její proměna se už blížila a ona
mnoho energie neměla. Vděčně Cassidy obejme a usadí se na kámen u vody. Znaveně hledí na vodní hladinu, která se pyšní miliony barevných odlesků. Gwen na chvilku zavře oči, relaxuje a poslouchá lehké šumění netopýřích křídel. Tolik odpočinku se jí však nedostane. Asi po půl hodině její tělo zakřičí bolestí a ona ví, že je přeměna na spadnutí. "Cassidy!" zaječí z plných plic.
Pomsta bude sladká
Přeměna započala. Celý její organismus s mžikem oka selhal. Černovláska pociťuje ohromnou dávku bolestí, v očích má slzy a z úst jí uniká zoufalý křik. Není nic, co by pro ní v tuhle chvíli mohla Cassidy udělat. Bezmocně na ní hledí a vzpomíná na čas, kdy si i ona prošla tím samým. Vlivem své přeměny ztratila rodinu, její rodiče už byli mrtví a teď jí začali pomalu opouštět i její sourozence. Sledovat své nejbližší umírat patřilo mezi ty největší nevýhody, které si s sebou nesmrtelnost přinesla. Od chvíle, co si její dcera Imperia vybrala lidskost, si Cassidy představovala den, kdy jí opustí i ona. "Cassidy!" vykřikne bolestivě Gwen a za chvíli je její tělo pohlceno temnotou. A v tu chvíli jako lusknutím prstu všechna
zmizí. Gwen dopadne na kolena, vyříceně lapá po dechu a ruce má na svých uších. Rázem totiž slyší úplně sebemenší šum a je těžké si na to zvyknout, aniž by jí nebolela hlava. Jazykem si přejede po dlouhých tesácích a její oči hbitě hledí po jeskyni. Je schopná vidět na míle daleko, přijde si jako predátor. "Panebože," zašeptá a vyskočí na nohy. Je rychlá, na což není zvyklá. Cassidy jí chytne za loket dřív, než se Gwen stihne sesypat k zemi. "Opatrně, kočko," zasměje se. "Musíš si na svoje nové schopnosti zvyknout," řekne pobaveně a Gwen přikývne. "Cassidy?" osloví jí. "Hm?" broukne a Gwen se na ní široce usměje. "Pomsta bude sladká."
Fyzický trénink
Během pár dnů se Gwen naučila základy, přišla na kloub sebeovládání a přemohla také věčnou chuť po krvi. Zvládnutou ale ještě neměla svou fyzickou stránku, a tak bylo na čase, aby začala trénovat. "Jak se cítíš?" zeptá se Cassidy. "Připraveně," poví odhodlaně Gwen. "Tak se do toho dejme," rozhodne starší upírka. Nejdříve se Gwen snaží naučit meditaci. Hlavní podstatou je soustředění, což Gwen brzy zvládne. "Tak a nešetři mě," přikáže Gwen. "Jak chceš," s úsměvem souhlasí. Cassidy jí obdivovala, její zápal pro věc chápala, i ona ho sdílela a i ona žila svou rodinou. "Takhle?" špitne udýchaná Gwen a udeří Cassidy pěstí do ramene. "Zkus do toho dát trochu víc síly, Gwen," pobídne jí a černovláska jí ihned
poslechne. Začne do každého svého úderu vkládat více síly. Klouby má lehce odřené a zakrvácené, ale nepřestává. Se zaťatými zuby pokračuje v tréninku, ignoruje veškerou bolest a plně se soustředí. Dává tomu své maximum. "Dobře, tak a teď to dokonči!" pobídne jí Cassidy a Gwen jí jako na povel strhne k zemi. "Dobrá práce, kočko," pochválí jí Cass, což Gwen potěší. "Odpočiň si, za chvíli začneme znovu."
Silná a odhodlaná
Den minul den, týden zase týden a Gwen se začínala zdokonalovat. Své schopnosti plně ovládla a zesílila i po fyzické stránce. Každodenní trénink s Cassidy se vyplatil, i když to někdy bylo opravdu těžké. Zvykla si být upírem a sblížila se s Cassidy. Je ale zůstat realistou, upírem zůstat nemohla. S nesmrtelností přichází i nevýhody, o které Gwen nestála. Navíc lidský život milovala. Cassidy s ní proto uzavřela dohodu, až se jim podaří Echo porazit, vyléčí jí. "Souboj?" navrhne Cassidy a Gwen pohotově kývne a vyskočí na nohy. Ačkoli spolu trénovaly často a Gwen se lepšila, Cassidy vyhrála zaručeně vždycky. Přeci jen byla starší a měla mnohem větší zkušenosti. Tentokrát to bylo úplně stejné, i když je pravda, že
Gwen bojovala udatně a Cassidy měla co dělat, aby jí porazila. Ke konci dne se spolu usadí u rozdělaného ohně. "Zítřek mi zní fajn," řekne Cassidy a Gwen na ní s jiskřičkami v očích pohlédne. "Vážně? Myslíš, že už na to mám?" zeptá se a na svou otázku získá jen slabé kývnutí. "Zítra to skončíme, Gwen."
Začátek bitvy
Po soumraku se v lese sešla trojice dívek. Tajemná atmosféra byla ve vzduchu a už od pohledu bylo jasné, že si tohle setkání neodnese dobrý konec. Čarodějnice se k dívkám nese se spokojeným úsměvem a domněnkou, že tuhle aférku lehce ukončí a smete ze stolu. "Připravená prohrát?" se zaťatými zuby vyhrkne Gwen. Nenáviděla jí. "Odvážná a přesto tolik pošetilá," řekne s úšklebkem Echo. "Drahoušku, copak se mi tu nesnažíš říct, že věříš, že mě porazí tohle mladé pískle," obrátí se na Cassidy, která pyšně hledí na Gwen. "Echo, přesně tohle se ti tu snažím říct," řekne a Gwen s úsměvem kývne. "Dobře, jak chceš. Pojď, bude to rychlé," pobídne Echo Gwen a ta se okamžitě pustí do boje. Všechno, co jí
Cassidy naučila teď mohla použít v praxi. Pěsti má zaťaté, vůbec nezaváhá a vší silou do Echo mládí. Síla této mladičké upírky Echo zarazí. Přesně v ten moment získá Gwen výhodu, kterou potřebovala. Uchytí Echo pod krkem a vytasí na ní tesáky. "Připrav se na smrt, čarodějko," zasyčí.
Udělám to já
Gwen je odhodlaná udělat maximum pro bezpečí své dcery. Už dávno věděla, že z dnešního souboje odejde živá jen jedna z nich. Echo nemohla přežít. "Přestaň!" ozve se Cassidy. Než se Gwen naděje, chytne jí a odtáhne jí od Echo pryč. "Co to vyvádíš? Už jsem jí skoro měla!" stěžuje si Gwen. "A dochází ti to, Gwen? Chceš žít s její krví na rukách?" zeptá se a černovláska okamžitě zavrtí hlavou. "Jasně, že ne. Nemůžu však ohrozit Hope. Nechci, aby žila ve strachu," řekne upřímně. Až teď Cassidy dojde, jak odhodlaná Gwen je. Přišla sem s jasným cílem a nehodlala se ho vzdát. Cassidy se s tím uměla ztotožnit, ona by se pro svou rodinu také rozdala. "Udělám to já," řekne s pohledem upřeným na Echo. "Cassidy,
to nemusíš," odvětí zaskočená Gwen. "Zvládnu se s tím vypořádat sama," dodá a Cassidy s úsměvem zavrtí hlavou. "Ale nezvládneš, Gwen. Budeš se trápit, budeš si připadat špatně a neustále před sebou uvidíš její tvář," poukáže prstem na Echo. "Jsi sice silná, ale nejsi tak silná. Nech to na mě," řekne prosebně a Gwen souhlasí. Cassidy se pousměje, přistoupí k Echo blíž a vítězně se usměje. "Vstávej, teď bojuješ se mnou."
Výhra
"Buď opatrná," zašeptá s obavami Gwen a Cassidy se dojatě usměje. "Kočko," položí jí ruku na rameno. "O mě se nemusíš bát," ujišťuje jí Cassidy, což Gwen uklidní. "Máš v plánu vyhrát, viď?" zeptá se dodatečně a Cassidy souhlasně kývne. Za chvilku už naproti sobě stojí Echo i Cassidy. Hledí na sebe a nenávist je ve vzduchu. "Nechceš se rovonut vzdát?" zeptá se Echo, což jen Cassidy rozesměje. "Nechci a ty snad jo?" zeptá se pobaveně. Gwen celou scénu s obavami sleduje. Než se stihne nadát, tak jsou v sobě. Cassidy je neskutečně rychlá a mrštná. Všechny její údery jsou přesné a Echo se sotva drží na nohách. "Dokonči to," ozve se Gwen a Cassidy přikývne. Bez sebemenších potíží Echo
srazí k zemi a nohou jí k zemi přišpendlí. "Prohrála jsi," zašeptá a vycení na ní tesáky. "Tak mě zabij," sykne Echo vysíleně. Trpěla bolestí a už to chtěla mít za sebou. Cassidy dokončí to, co začala. Tělo poražené Echo bezvládne zůstane ležet na zemi a Cass se otočí na Gwen, která na ní celou tu dobu hleděla. "Je po všem?" zeptá se a nakoukne na nehybné tělo osoby, kterou tolik nenáviděla. "Ano," přikývne Cassidy, "je mrtvá." Gwen se uleví a naplní jí pocit bezpečí a radosti. "Co teď?" zeptá se jí opatrně. "Teď půjdeme za mou dcerou a uděláme z tebe opět člověka."
Společné bydlení
Zatímco byla Gwen pryč, její sourozenci s Hope žili dál každodenním životem. Jack i Alexa dokončili střední školu a nastoupili do svých prvních zaměstnání. Jackson se také rozhodl pro aktivnější a zdravější styl života, s čímž mu pomáhala i Eliza. Každé ráno spolu chodili běhat do parku, užívali si čerstvého vzduchu a sebe samých. Ale tyto změny Jacksonovi nestačily, toužil se posunout dopředu i v jeho vztahu. "Jacku, posloucháš mě vůbec?" ozve se naštvaný hlas jeho přítelkyně a Jack se zasměje. S omluvným výrazem zavrtí hlavou. "Tak mi pověz, co se ti honí hlavou," řekne Eliza se zvědavostí v hlase. "Posadíme se?" zeptá se udýchaný Jackson a Eliza souhlasí bez sebemenšího zaváhání. Běhali už alespoň
a ona začínala být unavená. Společně se usadí do měkké trávy a udělají si pohodlí. Eliza se zamyšleně dívá na čistou modrou oblohu a Jackson přemýšlí, jak zformulovat své myšlenky. Když na Elizu pohlédne, okamžitě ztratí celou svou připravenou řeč. "Jsi krásná," zašeptá a Eliza se pobaveně zasměje. "Jsem zpocená," zamumlá nesouhlasně a Jack jí pohladí po tváři. "Přemýšlel jsem. Elizo," přizná a dívka ho kývnutím pobídne, aby pokračoval. "Jsme spolu už dlouho a napadlo mě, že bychom si mohli najít nějaké společné místo," řekne nejistě. "Jako společné bydlení?" zeptá se a dočká se jen tichého přikývnutí. "Rád bych dům nechal Alexe, udělala na něm ohromné množství práce a miluje to tam," řekne na vysvětlenou. "Co na to říkáš?" špitne ustaraně. Eliza ho celou tu dobu jen sledovala a mlčela. Místo odpovědi ho jen políbí. "Mám to brát jako ano?" zeptá se stejně, jako když se jí kdysi zeptal, jestli nechce být jeho přítelkyně. "Ano, Jacku, moc ráda s tebou budu bydlet," usměje se a Jackson jí láskyplně políbí.
Znovu setkání
Nastal čas si o všem promluvit i s Alexou, bez jejího souhlasu by to totiž nešlo. Eliza se rozhodla neotálet a spolu s Jackem na zahradě uspořádali malou sešlost. "Takže přejdu rovnou k věci," odkašle si Jackson. Eliza na něj povzbudivě kývne a dodá mu o trochu více odvahy. "Jacksone, řekni mi, co se děje," pobídne ho nedočkavá Alexa. "Chci se odstěhovat," vydechne. "Vždycky jsem si chtěl mít vlastní domek," přizná se s úsměvem Jack. "To je senzační zpráva," řekne Alexa a přitáhne si k sobě Jacka do objetí. "Nezlobíš se?" zeptá se. "Ne, jasně, že ne," špitne blondýnka. "Chtěl jsem, aby jsi tenhle dům získala ty. Odvedla jsi tady tolik práce, udělal jsi tohle místo pravým domovem," přizná a Alexa ho opět dojatě
obejme. "A ještě něco," ozve se Jackson, "Jim se může klidně přistěhovat, jestli bude chtít." To Alexu zaskočí. Jacksonovi se ze začátku její vztah s jeho nejlepším kamarádem nelíbil, takže pro ní jeho požehnání znamenalo všechno. "Opravdu děkuju, Jacku. Jsi super," řekne se slzami v očích. "Ehm, lidi?" ozve se nervózní Eliza a dvojčata upřou pohled na místo, kam se Eliza dívá. Ani jeden nemůžou uvěřit svým očím. Jejich starší sestra Gwen... byla zpátky. "Ahoj," zašeptá nejistě a Jack s Alexou jí bez váhání skočí kolem krku. "Jsi zpátky?" zašeptá Alexa a Gwen s úlevou odpoví: "Jsem zpátky." Setkání by nebylo kompletní bez jedné poslední osoby. Když se na zahradu dostaví Hope, zůstane na ní Gwen oněměle zírat. Její malá holčička už nebyla tak malá, jak si posledně pamatovala. "Hope," zašeptá a pevně jí obejme. Večer už Gwen a Hope odcházejí ruku v ruce, už je nemohlo nic rozdělit. Zlo bylo poraženo.
Vysněný domek
Hledání perfektního domku nebylo lehké, mladičký pár měl totiž vysoké požadavky. Nakonec hledání vzdali a najali si skupinu šikovných architektů a designerů, aby jim domek postavili na přání. Zahradu zařídila Eliza, měla smysl pro detail, a tak si hravě poradila i s tímto úkolem. Jakmile veškeré práce na domku skončili, sbalil si Jackson s Elizou pár kufrů a stěhování mohlo začít ve vší parádě. "Líbí se ti tu?" zeptá se Jack a Eliza oněměle přikývne. "Nemůžu tomu uvěřit," zašeptá dojatá Eliza. Všechno se jí to zdálo být až neskutečné a měla takové štěstí. "Jsem ráda, že jsme spolu," zašeptá a Jackson se usměje. "Co kdybychom se šli podívat, jak to vypadá uvnitř?" zeptá se Jack a Eliza souhlasně přikývne. S novým
domečkem bylo všechno perfektní. Až na to, že byl tenhle dům pro dva lidi opravdu až moc velký.
Náhlá nevolnost
Život v novém domě nezačal dobře. Eliza toho během noci moc nenaspala, nebylo jí totiž dobře. Žaludek měla jako na vodě, v koupelně strávila mnohem víc času než ve vlastní posteli a nad ránem zamířila na terasu. Čerstvý vzduch jí trochu pomohl a Eliza po chvilce i usnula. Jack se probudil do prázdné postele a bez váhání se vydal Elizu hledat. Když jí našel na terase, hned si na pohovku lehl a přitáhl si jí k sobě do objetí. Jack se probral kolem sedmé ráno a Eliza ještě spala. Nechtěl jí budit, a tak jí jen objímal. "Jacksone?" špitne rozespale a znaveně se posadí. "Co tu děláš?" zeptá se zmateně Eliza. "Mohl bych se tě zeptat na totéž," podotkne Jack. "Nemohla jsem spát," přizná Eliza. "Myslím, že na mě asi
něco leze," řekne se sklopeným výrazem a Jackson nespokojeně svraští obočí. "Musím do práce," zašeptá, "zvládneš to tady sama?" zeptá se nejistě a Eliza s úsměvem přikývne. "Vezmu si prášek, udělám si čaj a půjdu spát. Nemusíš se bát, už jsem velká holka," zasměje se Eliza. Jack jí krátce políbí na rty a vyskočí na nohy. "Měl jsem na večer plány," přizná se Jack. "Plány, jo?" zadívá se na něj Eliza. "Plány pro nás oba," usměje se a Eliza se na něj šťastně podívá. Už dlouho žádné plány neměli, stavba domku jim dala zabrat a skoro vůbec na sebe neměli čas. Eliza nechtěla, aby se náhlá nevolnost stala překážkou a aby byl celý večer ztracený. Když Jackson odejde do práce, vrátí se Eliza na pohovku a pokračuje v odpočinku, aby se do večera z nemoci vyležela.
Opoždění
Ke snídani si dala Eliza jen jogurt. Stále se jí dělalo špatně, i když poctivě odpočívala na čerstvém vzduchu. Chuť k jídlu zrovna neměla, ale snídaně je hlavní jídlo dne, a tak ho vynechat nemohla. Když se trochu najedla, vrátila se do ložnice a natáhla se na ustlanou postel. "Ale ne," zašeptá Eliza a vyskočí na nohy. Za chvíli už v koupelně objímá záchodovou mísu. Když si později čistí zuby, její mysl pracuje jako o závod. Z jedné myšlenky se odvodí další a Elize až teď naskočí možné řešení její nemoci. "Ale sakra," vyhrkne. Nejdřív se domnívala, že jí je špatně od stresu. Stěhování do nového domu jí dalo zabrat. Nejenže občas nosila krabice s těžkými věcmi, ale jen samotný proces stěhování dal zabrat. Jenže teď si
Eliza začala uvědomovat, že v tom mohlo být klidně i něco jiného. Její nevolnost tohle ráno nebyla první, kterou během poslední doby zažila. Opakovalo se to pár posledních dnů vždy během rána. A pak tu byl ještě jeden další aspekt, který Elizu děsil. Zpozdily se jí měsíčky. "Jsem těhotná," špitne vystrašená Eliza.
Západ slunce
Když se Jackson vrátil z práce, Eliza už na něj dávno čekala. Bylo jí mnohem lépe, a tak dvojici nic nebránilo v tom, aby si užili krásný večer. Cílovou destinací se pro pár stal Windenburg, protože západ slunce z útesů musí vidět každý alespoň jednou. S romantickým výhledem na západ slunce šla večeře ruku v ruce, Jack měl všechno perfektně naplánované. "Posaď se," řekne Jack s úsměvem a odsune Elize židli, aby si mohla sednout. Jakmile se oba posadí, ihned se pustí do jídla. "Jsi zamlklý," řekne Eliza směrem k Jackovi. Jackson se ihned probere z transu. "Už je ti líp?" zeptá se se snahou změnit téma. "Mnohem," přitaká s nejistotou Eliza. Vzpomínka na odpolední zjištění jí vyděsí, nechtěla tím zkazit tuhle
krásnou schůzku. Co kdyby z toho Jack neměl radost? A navíc si tím stále nebyla jistá. Po jídle jí Jack vzal blíže k útesu, chtěl jí ukázat západ slunce zblízka. V tenhle moment už byl značně nervózní. Začaly se mu potit ruce a vytrácet i věty, které měl pro tuhle příležitost připravené. "Koukni na ty barvy," zasní se Eliza. Jackson na ní jen zíral. Byla dokonalá, až si někdy nedokázal vysvětlil, čím si jí zasloužil. "Elizo," osloví jí šeptem. Když se k němu Eliza otočí čelem, Jackson si před ní poklepne a vytáhne z kapsy od košile krásný diamantový prsten. "Jacksone," vydechne zaskočená Eliza. "Elizo, vzala by sis mě?" zeptá se se širokým úsměvem, rázem už není tak nervózní, jako byl ještě před chvílí. "Ano," zašeptá dojatě a nechá ho, aby jí prstem navlíkl na prsteníček. Slzy dojetí jí stékají po tvářích, Jackson jí pevně objímá a ona se nemůže zbavit pocitu, že je nejšťastnější dívka pod sluncem.
Miminko
Další den si Eliza cestou z nákupu koupila těhotenský test, aby konečně zjistila, jestli bylo její tušení pravdivé, či ne. Až večer se odhodlala, zamkla se v koupelně a pustila se do testu. Čekání bylo neúprosné. Sama už ani nevěděla, v jakou odpověď doufá. I když si ještě včera neuměla představit, že by se mohla stát rodičem takhle brzy, teď si to moc přála. Když dorazil výsledek, její oči se zalily slzami. "Elizo?" ozve se Jack a Eliza si teprve teď uvědomí, že na ní musí ještě stále čekat v ložnici. Beze slova test odloží a koupelnu opustí. I když vůbec nic neřekne, Jack ihned pozná, že se muselo něco stát. "Proč pláčeš?" zeptá se opatrně a chytne jí za ruce. Eliza ze sebe skoro ani nezvládne vymáčknout odpověď, slzy jí
stále stékají po tvářích a ona přemýšlí, jak to Jacksonovi správně říct. "Jsem těhotná, Jacku," zašeptá a Jack překvapeně zvedne hlavu. "Cože?" vydechne. "Čekáme miminko," řekne znovu Eliza, tentokrát už mnohem opatrněji. Jack jí políbí na čelo. "Takže se nezlobíš?" zeptá se s úsměvem a Jack ihned zavrtí hlavou. "Samozřejmě, že ne. Budeme mít miminko," s úsměvem podotkne. "Jak bych se mohl zlobit?" usměje se. Když se později odeberou ke spánku, usnou v náručí toho druhého a úsměv ani tehdy neopustí jejich tváře.
Nejkrásnější chvíle
Eliza si těhotenství moc užívala, její bříško krásně rostlo a s ním i miminko. Jackson s Elizou si užívali každého dne naplno, byla to pro ně totiž jedna z nejkrásnějších chvil vůbec. Často spolu chodili ven do přírody a užívali si čerstvého vzduchu. Když se na chození Eliza necítila, vysedávali spolu na terase a povídali si. Vybírali spolu jména a také plánovali svatbu. Rozhodli se počkat se svatbou počkat, teď nebyl správný čas a ani jeden z nich to nechtěl uspěchat. Až se malé narodí a trochu povyroste, jistě si všichni svatbu náležitě užijí, jak se sluší a patří. "Odpoledne bychom mohli navštívit mámu s tátou," řekne Jack, Eliza přikývne a napije se teplého čaje. Měla jeho rodiče moc ráda. Znala je už roky a vždycky si s
nimi skvěle rozuměla. "Jasně, to zní skvěle," odvětí a Jack jí políbí na rty. Byl rád, že spolu tak dobře vycházeli. Už když jí svým rodičům před lety představil, okamžitě si padli do noty. "Kdyby se cokoli stalo, okamžitě volej," řekne Jack. Nerad Elizu nechával doma samotnou, ale do práce prostě musel. "Moc se strachuješ," usměje se Eliza. "Alexa bydlí přes ulici, vzpomínáš?" podotkne a Jack Elizu pohladí po bříšku. "Dohlídni na maminku, prcku," zašišlá, svou snoubenku políbí a za chvíli se už vydá do práce.
Jenna a Diego
Jackson s Elizou dorazili do San Myshuna kolem třetí odpoledne. Před návštěvou se šli ještě projít po městě. Ochutnali typická jídla a užívali si místní rozmanitou kulturu. Později vyrazili na slibovanou návštěvu za Jennou a Diegem. "Ahoj, tati!" obejme ho s nadšením Jackson. Neviděli se už pár dní, a tak měli co dohánět. Jenna pracovala, a tak se domů dostavila o něco později. Její přítomnost Eliza ocenila, Jackson si totiž s Diegem povídal výhradně o sportech a to jí dohánělo k šílenství. "Elizo!" pozdraví jí s úsměvem Jenna a krátce jí obejme. "Jak si vedeš?" zeptá se a pohladí jí po bříšku. "A jakpak se má moje malé vnoučátko?" poví a Eliza se zasměje. Jennu milovala, vždy k ní byla tak hodná a přívětivá. Někdy se k
ní chovala, jako kdyby byla její třetí dcerou. "Máme se senzačně," odvětí Eliza. "Už máte termín?" zeptá se Jenna, když si spolu sednou na gauč kvůli více pohodlí. "Ještě to bude pár týdnů trvat," odpoví. Odpoledne se nic nezmění, Jackson s Elizou zůstanou o něco déle a všichni si stále povídají. Tak to zůstane až do večera, kdy už musejí bohužel odejít. Nic to však nezmění na tom, že si užili skvělé odpoledne. Bylo senzační Jennu s Diegem opět vidět.
Kontrakce
Jelikož se její těhotenství krátilo, začala si Eliza užívat každý den naplno. Ráno spala skoro do devíti, s knihou se povalovala na gauči a často relaxovala na zahradě. Jack většinou pracoval až do odpoledne, a tak s ním Eliza nemohla trávit tolik času, kolik by si přála. Ale i tak si na sebe udělali čas a chodili se procházet po městě. Nejradši to měli u malého jezírka, kam skoro nikdo nechodil. "Jacku, už zase kope!" rozzáří se Eliza. "Vážně?" zeptá se a položí jí ruku na bříško. A skutečně! "Tohle dělá už od rána a ne a ne přestat!" postěžuje si Eliza. Už si to celé přála mít za sebou. Nejenže se na jejich děťátko těšila, ale také se už chtěla zbavit bolesti zad, která jí pár posledních dnů doprovázela. "Třeba už chce ven," se
smíchem zažertuje Jackson. Chvíli po tom se Eliza chytne za bříško a několikrát se zhluboka nadechne. Jackson ihned pozná, že je něco špatně. "Elizo? Jsi v pořádku?" zeptá se starostlivě. "Praskla mi voda."
Carmen
Když dvojice dorazila do nemocnice, byla Eliza v ohromných bolestech. Sestřičky se jí ujaly, zavedly jí na její pokoj a přinesly jí i oblečení. Jack se od ní za celou dobu ani na krok nepohnul, neustále se staral, aby měla všechno potřebné. Později si jí přišel zkontrolovat i její doktor. Zdělil jí, že je čas. Jack s Elizou zůstane. Povzbudivě drží její ruku, hladí jí po vlasech a mluví na ní, aby věděla, že je stále u ní. Vše proběhne bez sebemenších komplikací. Eliza si vedla na svůj první porod senzačně a ještě ten den večer přivedla na svět krásnou holčičku. S Jacksonem po svém boku rozhodli, že její jméno bude Carmen. "Má tvoje oči," řekne se slzami v očích Jackson a pohladí Elizu po tváři. "Je tak krásná," zašeptá Eliza a po
tvářích jí steče několik slz dojetí. V porodnici Eliza s malou zůstane jen tři dny. Obě si totiž vedou skvěle, a tak je doktoři na konci týdne pošlou domů. Jackson se domů vrátí nejenom se svou milovanou snoubenkou, ale i s jeho prvorozenou holčičkou Carmen.
Bílá svatba
Dlouho očekávaná svatba se odehrála na konci jara. Nejednalo se o nijak honosnou svatbu, pozvána byla jen rodina. Nevěsta vypadala přenádherně, stále se usmívala a přinášela radost každému hostu. Obřad byl kouzelný, svatební sliby novomanželů dohnaly všechny hosty k slzám a Carmen své rodiče nadšeně sledovala. Maminka jí připomínala princeznu a taťka zas prince. Obřad následovala svatební hostina. Jídlo bylo výborné, všichni si pochutnaly a dort byl také vynikající. Carmen dort chutnal a pěkně se od něj zašpinila. Po jídle nastala chvíle na tanec novomanželů. "Carmen je tak šťastná," usměje s Eliza a udělá malou otočku. "Viděla jsi, jak se na tebe dívala?" zeptá se Jack a Eliza slabě přikývne. Bez
pochyb se jednalo o jeden z nejlepších dnů jejího života. Byla šťastná, že prožila tu nejkrásnější svatbu pod sluncem s lidmi, které nadevše miluje. Jack, Carmen a celá rodina, do které se provdala, jí dělala nadevše šťastnou.
Balónky!
Svatba byla nádherná, ale už byl zase čas se vrátit k běžnému životu. Jack chodil do práce a o malou se po většinu dne starala Eliza. Ještě stále měla mateřskou, a tak se jí mohla maximálně věnovat. Často jí brala na dětská hřiště, kde si Carmen moc ráda hrála s ostatními dětmi v jejím věku. I přes to si nejčastěji hrála s Elizou. Neustále si jí hlídala, nikdy jí nespustila z očí. "Neboj se, broučku," zasměje se Eliza při pohledu na Carmen, která seděla na skluzavce a ne a ne se sklouznout dolů. "Chytnu tě!" slibuje Eliza a natáhne ruce. Až tehdy se Carmen odváží a pomalu se sklouzne dolů. Eliza jí okamžitě zachytí a pevně obejme. "Mamí!" zamumlá Carmen a k Elize se přitulí. Eliza jí dojatě pohladí po vlasech a políbí jí na
zem. "Snad by ses nebála skluzavky," pousměje se a Carmen jí ihned chytne za ruku. Eliza se k ní sehne a prstem ukáže na bazének s míčky. Jakmile Carmen bazének uvidí, bez váhání se k němu rozeběhne. Několikrát zavrávorá, ale i tak na místo doběhne bez sebemenších problémů. Než se stihne Eliza nadát, už je malá v bazénku po pas ponořená a míčky létají všemi směry. Když před obědem opouštějí hřiště, Carmen pomalu usíná v náručí své maminky a Eliza je nad míru šťastná, že se jí konečně podařilo tu malou neposednou uličnici unavit.
Chvilka soukromí
Stereotyp. Lépe Eliza pár posledních dnů popsat neuměla. Všední dny probíhaly na chlup stejně, což Eliza nenáviděla. Každé ráno se vzbudila kolem sedmé, rozloučila se s Jackem a udělala snídani. Carmen se obvykle vzbudila mezi osmou až devátou a od té chvíle jí měla Eliza pod dohledem až do odpoledne. Ve čtyři se Jack vrátil z práce, najedl se a začal se věnovat malé. Víkendy ale byly jiné. Jackson měl volno, takže se mohl Elize s Carmen věnovat od rána. Dopoledne trávili na terase. Carmen si hrála se svými hračkami a Jack s Elizou měli chvilku pro sebe. I přes to ale museli na malou dohlížet. Pravou chvíli soukromí dostali až večer. Eliza malou uspala, což jí zabralo dobrou půl hodinku. Carmen byla
totiž ještě stále plná energie a spát se jí nechtělo. Když však konečně usnula, Jackovi s Elizou už nic nebránilo v tom, aby si užili nic nerušené chvíle jen mezi sebou.
Koupání
Eliza víkendy zbožňovala, protože se Jack mohl věnovat Carmen a ona měla čas jen pro sebe. Odjakživa měla ráda jógu, takže téměř celé dopoledne strávila na terase a užívala si vyslouženého ticha. Jackson si s Carmen hrál, četl jí knížky a povídal si s ní, aby jí naučil pár nových slovíček. Jelikož s ní přes týden moc času netrávil, skvěle se bavil a užíval si každé vteřiny. Když došlo na koupání, hned ho skvělá nálada přešla. Carmen koupání milovala. Zbožňovala ale především všechny ty bublinky a hračky, se kterými si během koupele hrála. Ačkoli se Jack opravdu snažil, Carmen se od něj umýt nechtěla nechat. Raději kolem sebe cákala vodou a spokojeně se chichotala. I přes to se Jack setkal s úspěchem. Malou
vykoupal a odnesl do pokoje, aby si mohla znovu hrát. Jack se ale musel převléknout z mokrého oblečení a také vytřít podlahu v koupelně, protože Carmen udělala pořádný nepořádek.
Znovu těhotná
Jelikož bylo Elize poslední dobou špatně, domnívala se, že by snad mohla být opět těhotná. Aby si svou domněnku potvrdila, koupila si těhotenský test. Rozhodla si ho udělat v době, kdy byl Jack v práci, aby v něm nevyvolala zbytečné nadšení. Eliza z toho byla nesvá, hrozně si přála pozitivní výsledek. Toho se jí naštěstí dostalo, Eliza byla znovu těhotná. "Jsem doma!" zavolal z dolního patra Jack, který zrovna přišel z práce. Eliza okamžitě seběhla ze schodů, už se nemohla dočkat, až mu to všechno řekne. "Ahoj," pozdraví jí s úsměvem Jack. Když se pozdraví, usadí se spolu na gauč a Eliza se zeširoka usměje. "Elizo," upře na ní pohled Jack. Z jejího úsměvu mu ihned dojde, co mu chce říct. "Opravdu?" ujistí
se a Eliza nadšeně přikývne. Jackson jí dojatě obejme a políbí na tvář. "Už jsi to řekla Carmen?" zeptá se Jackson a Eliza zavrtí hlavou. "Ještě ne, chtěla jsem to říct nejdřív tobě," přizná s úsměvem. Později téhož dne se Eliza odebere a dobré zprávy poví i Carmen. Ta je nadšená úplně stejně jako zbytek rodiny. Eliza jí s úsměvem obejme, je neskutečně šťastná, že to Carmen brala tak dobře.
Vzpomínky
Během druhého těhotenství to měla Eliza těžší. Starat se totiž musela i o neposedné batole, které jí nic rozhodně nezlehčovalo. Jackson přes dopoledne pracoval, peníze totiž rodina zoufale potřebovala. Neustále spláceli hypotéku na dům, takže se hodily všechny možné finance. Když se Jackson vrátil z práce, šel se starat o malou a Eliza si mohla jít trochu odpočinout. Víkendy se rodinka rozhodla trávit venku na čerstvém vzduchu. Procházky téměř vždy skončily na dětském hřišti, aby se Carmen vyřádila a doma ihned usnula. "Pamatuješ si tohle místo?" zeptá se Eliza, když se spokojeně rozhlíží po dětském hřišti. "Chodívali jsme sem spolu s Hope," odvětí Jack. "A ty ses mě tenkrát zeptala, jestli si mydlím, že tu
jednou budeme i s vlastními dětmi," dodá a Eliza dojatě pohlédne na malou Carmen a následně i na své bříško. "Jsem s tebou vážně šťastná, víš to, že?" zeptá se a Jack jí políbí na čelo. "V to bych doufal," usměje se, "kdybys nebyla, určitě by jsi to se mnou nevydržela," zažertuje. K večeru Jackson popadne Carmen, chytne Elizu za ruku a celá rodina zamíří zpět domů.
Podklidný večer
Poslední dobou si Eliza zamilovala čtení a četla si především večer. Carmen už totiž dávno spala, takže měla čas na sebe, což ve své fázi těhotenství ocenila. Nejradši si četla v předsíni, kde měla svoje místo a s ním i vytoužený klid. Jack se po večerech povaloval u televize, sledoval sporty, což miloval odjakživa. Když se zhruba v deset zvedl a vydal se do ložnice, našel Elizu na gauči. Už dávno si nečetla, ale spala. Její rozečtení knížka ležela na zemi a Eliza se ve spánku neposedně hýbala a mumlala nějaká slůvka, kterým Jack nerozuměl. S těžkým srdcem. Elizu pohladil po tváři a s tichých hláskem promluvil: "Elizo, vstávej. Taky nemůžeš spát." Eliza se neprobudil, nespokojeně
zamumlala a ani neotevřela oči. Jack si k ní sednul, byl odhodlaný počkat, až se vzbudí sama. To se také stalo pár minut na to, Eliza prudce otevřela oči a vyskočila na nohy. Jackson na ní oněměle hleděl, nevěděl, jak si její chování vysvětlit. "Praskla mi voda," řekla Eliza a chytla se za bříško. "Už? Vždyť máš rodit až příští týden!" postěžoval si Jack. Opět na něj popadala panika, ještě nebyl připravený být otcem dvou dětí. "Jacku, už jsme tohle jednou dělali. Vezmi mi tašku, já se převléknu a jedeme," pevným hlasem rozhodla Eliza, a tak se také později stalo. Eliza se převlékla, Jack vzal její tašku a jelo se do porodnice.
Derek
Porod proběhl bez komplikací, Eliza přeci jen nerodila poprvé, takže si vedle skvěle. V brzkých ranních hodinách přivedla na svět překrásného a hlavně zdravého syna, který se mohl pyšnit jménem Derek. Jack neskrýval radost, syna si vždy přál. Za dva dny Elizu propustili z nemocnice, takže je Jack vyzvedl a odvezl domů. Tak už na ně čekala Carmen se svou babičkou Jennou. Obě byly nedočkavé a nový přírůstek byl přivítán s nadšením a láskou. Eliza chytila malou Carmen a vyzvedla jí, aby viděla na Dereka, který jí hověl ve své kolíbce. "Proč je tak malý?" zeptala se zmateně Carmen a Eliza jí s úsměvem pohladila po vlasech. "Už jsi hodně vyrostla, broučku," podotkne pobaveně Jackson a Carmen se na něj
ani nepodívá. Nemůže totiž odtrhnout pohled od kolébky a svého mladšího brášky. Je zmatená, vážně je tohle maličké stvoření její bráška?
Slzy radosti
Eliza měla poslední týden velké množství práce. Děti totiž rostly jako z vody a blížily se jejich narozeniny. Chtěla pro ně udělat nezapomenutelnou oslavu, ale nebylo to vůbec lehké. Oslava byla skromná a jen v rodinném kruhu. Na zahradě s jezírkem si všichni užili pár krásných chvil. Carmen si sfoukla svíčky na dortu a rozbalila si i své dárky. Radost jí udělaly všechny, ale když spatřila svůj hlavní dárek, rozbrečela se. S dojetím koukala na nové housle, pevně si je tiskla k hrudi a šťastně se usmívala. Ani malý Derek nebyl ošizen, dostal hromadu hraček a sám ani nevěděl, s čím by si měl hrát jako první. Dost měl také úspěch, ten chutnal všem. "Jsi spokojená, princezno?" zeptá se své dcerky Jack a Carmen mu s
úsměvem vyskočí na zády. "Moc!" vykřikne nadšeně. "Poslechneš si mě, viď?" zeptá se a Jack přikývne. "Samozřejmě," s úsměvem souhlasí. I když bez váhání souhlasil, už teď věděl, že to budou těžké začátky. Než se Carmen naučí pořádně hrát, určitě se z toho nekonečného vrzání zblázní.
Volná chvíle
Když Carmen nastoupila do školy, zůstal s Elizou doma jen Derek. Starat se o něj ale nebylo lehké, Derek vyžadoval ohromnou dávku pozornosti. Neklidnou povahu měl bez pohyby po svém otci, který byl v jeho věku podobný uličník. Energie měl tolik, že by jí i mohl rozdávat. Přes den pobíhal po domě a zanechával za sebou nepořádek. Eliza za ním jen zoufale chodila a uklízela vše, co byla potřeba. Mělo to však i své výhody, Derek byl za pár hodin nesmírně unavený a nastala chvále vytouženého odpočinku. Eliza si těch chvil vážila, vždycky si ke svému malému chlapečku lehla a odpočívala. Carmen se ze školy vracela kolem jedné a vždy hned zamířila za svým malým
bráškou. Většinou ho našla u Elizy v ložnici, kde oba pospávali. Carmen svého brášku zbožňovala, takže se o něj bez odmlouvání starala. Vždycky ho opatrně vzala a odnesla ho do jeho pokoje. Následně si napsala své úkoly a šla si hrát do svého pokojíčku. Večer, když už děti spaly, si jejich rodiče našli zaslouženou chvilku pro sebe...
Komplikace
Posledních pár dnů se Eliza cítila slabě a špatně se jí dělalo z úplných maličkostí. S každým dnem se cítila mnohem hůř, a tak se rozhodla zajít k lékaři. S výsledkem spokojená nebyla, celou cestu domů se bránila slzám. Doma se rozbrečela, už to v sobě nemohla dál držet. Před dětmi se však musela dál tvářit, že je všechno v pořádku. Nechtěla je vystrašit a už vůbec nechtěla přenášet svůj stres na ně. Když se později vrátil Jack z práce, našel Elizu v slzách. Ležela v posteli s hlavou schovanou v polštářích, "Elizo?" oslovil jí s opatrností Jackson a přisedl si k ní. "Co se děje, zlato?" zeptá se. Eliza se zvedne a posadí se. Oči má červené od pláče a na tvářích má mokré stopy od slz. "Jacku," se
slzami v očích zašeptá a Jackson jí pevně obejme. Neptá se, co se s Elizou děje. Nejdřív jí potřebuje utěšit, nenáviděl jí vidět v takovém stavu. Když se Eliza trochu uklidnila, začala mluvit. "Posledních pár dnů mi bylo zle, tak jsem vyrazila k lékaři. Zjistila jsem, že jsem těhotná," zamumlá a Jack na ní zmateně pohlédne. "Elizo, to ale není důvod k pláči. Vždycky jsme plánovali ještě jedno dítě," poznamená a Eliza slabě přikývne. "Doktor mi řekl, že se vyskytla nějaká rizika a není jisté, že se miminko narodí živé," posmutní Eliza a Jack jí bez váhání obejme. "Zvládneme to," řekne přesvědčivě.
Klid před bouří
Od zjištění špatných zpráv uběhl přetěžký týden. Nikdo se s tím nedokázal smířit, ale Eliza na tom byla nejhůře. Prvních pár dnů nemohla spát, odmítala jíst, a tak Jackson v práci zažádal o pár dnů volna. Ačkoli ho Eliza přemlouvala, že je v pořádku, Jack si trval na svém a zůstal doma. Stal se pro ní morální podporou, kterou potřebovala. Už druhý den bylo na Elize viditelné zlepšení. "Chceš jít k nám, prcku?" zasměje se Jack. Eliza se unaveně protáhne a pohlédne na malého Dereka. "Ahoj, chlapáku!" zasměje se Jackson, když k němu Derek doběhne. Nebylo to šťastné období, ale rodina Elize pomáhala. Jen se rozhlédla kolem sebe a cítila se mnohem lépe. Měla Jacka, který jí se vším pomáhal. Měla svoje dvě krásné
děti a měla také celou Jacksonovu rodinu, která jí už od prvního dne přijala s otevřenou náručí. Ze začátku se Elize ani nechtělo bojovat, přišlo jí to jako předem prohraný boj, ale teď viděla naději. Věřila, že se na ní usměje štěstí a miminko se narodí živé a zdravé.
Příšery
Carmen se ve škole líbilo, dokonce si bez problémů našla první kamarádku. Bydlely ve stejném sousedství, a tak spolu trávily čas i mimo školu. "Lauro, koukej! Útočí na nás ze západu!" vykřikla Carmen, prstem poukázala na levou stranu a začala střílet. Laura zbrkle točila kormidlem přesně tak, jak jí to Carmen nařídila. "Carmen, dávej si pozor! Náš levobok je pod útokem!" zvolá Laura a Carmen vyleze na stožár, aby na všechno lépe viděla. Na levoboku žádný útočník není, ale v rámci hry předstírá, že je. "Stoč to doprava!" vykřikne rozhodnutě Carmen a sleduje, jak loď "zatočí" přesně dle jejích pokynů. "Holky!" ozve se Jackův hlas a Carmen spatří svého otce kousíček od lodi. "Tati? Teď bojujeme s příšerami,
nevidíš?" zavolá na něj Carmen a Jackson se pobaveně zasměje. "Mamka udělala svačinu, tak toho bojování na chvilku nechte a pojďte se najíst." Carmen s Laurou bez dalšího odmlouvání seskočí z lodi a utíkají do domu, kde už na něj čeká Eliza s jídlem.
Klid před bouří
Od zjištění špatných zpráv uběhl přetěžký týden. Nikdo se s tím nedokázal smířit, ale Eliza na tom byla nejhůře. Prvních pár dnů nemohla spát, odmítala jíst, a tak Jackson v práci zažádal o pár dnů volna. Ačkoli ho Eliza přemlouvala, že je v pořádku, Jack si trval na svém a zůstal doma. Stal se pro ní morální podporou, kterou potřebovala. Už druhý den bylo na Elize viditelné zlepšení. "Chceš jít k nám, prcku?" zasměje se Jack. Eliza se unaveně protáhne a pohlédne na malého Dereka. "Ahoj, chlapáku!" zasměje se Jackson, když k němu Derek doběhne. Nebylo to šťastné období, ale rodina Elize pomáhala. Jen se rozhlédla kolem sebe a cítila se mnohem lépe. Měla Jacka, který jí se vším pomáhal. Měla svoje dvě krásné
děti a měla také celou Jacksonovu rodinu, která jí už od prvního dne přijala s otevřenou náručí. Ze začátku se Elize ani nechtělo bojovat, přišlo jí to jako předem prohraný boj, ale teď viděla naději. Věřila, že se na ní usměje štěstí a miminko se narodí živé a zdravé.
Elena
Porod byl vysilující a náročný. Eliza rodila několik dlouhých hodin. Jack se nervózně procházel po chodbě, na sál ho nepustili. I přes to měl pocit, jako by tam s Elizou byl. Neustále na ní myslel a modlil se, aby vše proběhlo v pořádku. Když se po dlouhém čekání otevřely dveře od sálu, vyskočil na nohy téměř okamžitě. "Tak?" pobídne Jack doktora. "Gratuluji, narodila se Vám krásná holčička," řekne doktor. "A žena?" zeptá se ihned Jack. "Je v pořádku," odvětí a Jack si úlevou oddechne. Ze srdce mu spadl ten ohromný balvan, který ho tížil celé týdny. Později téhož týdne se Jack, Eliza a jejich malá princezna vrátí domů. Čekají tam už na ně jejich dvě natěšené děti. Carmen s Derekem svou mladší
sestřičku přivítají s čistou dětskou radostí. "Je tak maličká," podotkne Carmen, "a překrásná." Elize po tvářích steče několik horkých slz. Vše, co si kdy přála, jí leželo na dlani. Milující manžel a tři překrásné děti. Carmen, Derek a nejmladší člen rodiny - Elena.
Strašidelný večírek
Jelikož měl Derek narozeniny uprostřed podzimu, rozhodla se mu Eliza uspořádat tematickou narozeninovou oslavu, na kterou Derek jen tak nezapomene. Dům byl ozdoben všemožnými ozdobami a všichni hosté měli různorodé kostýmy. Jackson upekl krásný dort a Carmen zase pozvala své kamarády ze školy. Když si Derek konečně sfoukl své svíčky, pravý večírek mohl začíst. Dům se naplnil ještě více hosty. Všichni si pochutnávali na strašidelných sušenkách a pohupovali se do rytmu hudby. Derek se mezitím převlékl do svého pirátského kostýmu a nadšeně se připojil ke své starší sestře Carmen, která se už nemohla dočkat, až budou spolu dlabat dýně. Zatímco děti
dělaly v obývacím pokoji nepořádek, bavili se Eliza s Jacksonem s hosty a užívali si času stráveného s rodinou.
Kostýmy
Narozeninová oslava pokračovala v plném proudu a každý si jí užíval po svém. Eliza se ujala své role hostitelky a bavila se s každým hostem. Valnou většinu však tvořila Jackova rodina a nejbližší rodinní přátelé. Přišli například Jackovi rodiče a jeho dvě sestry Alexa a Gwen. Vítaná byla i upírka rodiny – Cassidy. Nejednou rodině pomohla, a tak se stala čestným hostem. „Jak to vypadá ve městě, Cass?“ zeptá se zvědavě Eliza s pohledem upřeným na upírku. „Když se stal z Luciena člověk, situace se zlepšila a místní upíři začali být trochu klidnější,“ přizná a Eliza se pousměje. „Ale není jednoduché mít celé město na starosti, Vlad to zvládal líp,“ pokrčí rameny a Eliza
zavrtí hlavou. Po smrti Vlada se města ujala Cassidy a vedla si výborně. Ona a její přítel Shane na město dohlíželi dnem i nocí a pomohli mu se znovu zařadit do starých kolejí. Děti si večírek užívali úplně jinak než dospělí. Carmen s Derekem dlabali dýně a dělali pořádný nepořádek. Nejmladší Elena se mezitím ládovala strašidelnými sušenkami a obdivovala kostýmy všech hostů, kteří kolem ní prošli. Masky byly opravdu nápadité. Víly, čarodějnice, piráti a princezny. A pak tu byl Lucien, který si svou maskou připomněl staré dobré časy. Za co jiného by také mohl jít, než za strašidelného upíra?
Sbírání dýní
S příchodem podzimu nastoupilo i typické melancholické počasí. Město bylo k ránu zahalené mlhou a později se jím zase proháněly dešťové kapky. Za tak nepěkného počasí se nedalo dělat téměř nic, a tak zůstávala rodina v teple domova. Ale o víkendu nastala příjemná změna a na město se zase usmálo slunce. Eliza s Jacksonem nezaváhali ani na vteřinu a vyrazili s dětmi ven na čerstvý vzduch. Procházka parkem netrvala dlouho, protože se rodina rozhodla podniknout něco mnohem více svátečního. Večírek v kostýmech už byla pasé, a tak zavítali na pole, kde se během posledního týdne začali sbírat dýně. „Běžte si vybrat!“ pobídne je Jackson a
Eliza s úsměvem sleduje, jak se každé z jejích dětí rozeběhnou jiným směrem. Elena, Derek i Carmen pečlivě vybírají tu nejkrásnější dýni. Elena nadšení svých sourozenců moc nechápe, vybere si jednu z prvních dýní, kterou objeví. Jackson jí bez váhání pomůže dýni sebrat. Derek s Carmen na druhou stranu pobíhají polem posetým dýněmi a hledají tu největší a nejlepší. „Tahle je moje!“ vykřikne Carmen a rukama obejme dýni svého výběru. „Podívej,“ pousměje se Eliza a nechá se Jackem chytit kolem pasu. „Rodinná idylka, nemyslíš?“ pošťouchne ho a Jack jí bez otálení políbí na rty. „Lépe bych to neřekl.“
Narozeniny u bazénu
Narozeniny nejstarší dcery rodiny se rapidně blížily, a tak bylo na čase je pořádně oslavit. Carmen si však nepřála žádný obrovský večírek, chtěla být především v okruhu své rodiny. Proto se Eliza s Jacksonem rozhodli vzít všechny děti na venkovní koupaliště a narozeniny oslavit tam. Vzhledem k tomu, že poslední dobou počasí opravdu krásné nebylo, čas strávený u bazénu si užívala celá rodina. Elena se čachtala v malém dětském bazénku a smála se na celé kolo. Eliza s Jackem jí střídavě hlídali, aby se jí něco nestalo. Carmen a Derek si den u bazénu užili snad nejvíc. Neustále se ve vodě předháněli a soutěžili, kdo celý bazén přeplave jako první. Když se k
večeru rodina vracela domů, ptala se Eliza své prvorozené dcery, jak si své narozeniny užila. „Opravdu jsi nechtěla něco většího?“ zeptá se s obavami. „Tvůj bratr měl narozeninovou oslavu v ohromném okruhu lidí a já nechci, abys byla zklamaná, Carmen,“ dodá a Carmen zavrtí hlavou. „Ne, mami. Takhle jsem si to představovala a bylo to perfektní,“ pousměje se a Eliza vezme svou skromnou dcerku kolem ramen.
Mladá a krásná
Carmen vyrostla v nádhernou mladou slečnu s čistým srdcem. Už od dětství milovala krásy a taje přírody a její dětská záliba se akorát prohloubila. Každou volnou chvíli trávila venku, pobíhala doposud neprozkoumanými částmi města a užívala si čerstvého vzduchu. Před nohama jí ležel celý svět a ona se už nemohla dočkat, až prozkoumá každé neznámé zákoutí. Při výběru střední školy měla jasno, chtěla se totiž věnovat svým zájmům i mimo volný čas. Z toho důvodu nastoupila na jednu z nejlepších škol se zaměřením na biologii a chemii. Kromě svého nadšení pro všechno živé však Carmen milovala i hudbu. Spolu s její nejlepší kamarádkou Laurou už pár
dobrých týdnů pokukovaly po lístcích na koncert jejích oblíbené rockové skupiny. Carmen měla všechno teprve před sebou, je krásná a mladá a je jen na ní, jakým směrem se v budoucnu rozhodne vykročit. Jasné je však jedno, bude to pořádná jízda.