Lístky
Studium na prestižní střední škole nebylo jednoduché a Carmen začínala být často unavená. Venku se začínalo pomalu stmívat a na brunetku opět doléhala únava. Pár dlouhých hodin se totiž učila na test z biologie a učivo nebylo nejlehčí. Jakmile se ozve jemné zaklepání na dveře, Carmen otevře oči a pomalu se na posteli posadí. Její odpočívání bylo rázem u konce. „Carmen, máš tu návštěvu,“ ozve se hlas její mamky Elizy a Carmen si ihned všimne, že s ní přišla i její nejlepší kamarádka Laura. „Nechám vás samotné,“ řekne bez váhání a Carmen jí poděkuje slabým úsměvem. „Čau, děje se něco?“ zeptá se zmateně Carmen a vstane z postele. Laura neřekne ani slovo a
zamíří k růžovému gauči v rohu místnosti. Jakmile se obě dívky usadí, začne zrzečka mluvit. „Mám pro tebe neuvěřitelnou novinu!“ vychrlí ze sebe a Carmen na ní tázavě povytáhne obočí. „Sehnala jsem lístky na Černé Kočky,“ řekne se širokým úsměvem a netrpělivě očekává reakci své kamarádky. Carmen ztuhne a nejistě sleduje, jestli se Lauřin výraz změní. „Počkej, to myslíš vážně?“ zeptá se a Laura ihned přikývne hlavou. „Ty jsi sehnala lístky na tu nejlepší kapelu pod sluncem?“ vychrlí a Laura s pištěním souhlasí. „Panebože, panebože!“ vyšiluje Carmen. S nadšením svou kamarádku popadne do pevného objetí, v očích se jí zablýsknou slzy. Dělo se to, byla to pravda. Už o víkendu uvidí svou nejoblíbenější kapelu.
Splnění snu
Carmen se víkendu nemohla dočkat. Každý den jí utíkal neskutečně pomalu a ona nebyla schopná myslet na nic jiného, než na koncert Černých Koček. Její mysl pracovala i během chvil, kdy už měla dávno spát. Školou jen proplouvala a doufala, že jí alespoň těchto pár dnů učitelé nechají být. Laura k ní přišla v sobotu odpoledne, aby se mohly spolu připravit na koncert. Obě dívky byly neuvěřitelně nadšené a koncertu se již nemohly dočkat. „Páni, Carmen! Vypadáš úžasně!“ pochválí její nový vzhled Laura a Carmen se nejistě prohlédne v zrcadle. Normálně takhle tmavé oblečení nenosila, ale na rockový koncert jen stěží mohla jít v pastelových barvách. „Vážně?
Není to trochu moc?“ zeptá se při pohledu na svůj odraz. Nejvíc si nebyla jistá tmavou rtěnkou a falešným piercingem, který si nemotorně dala na nosní dírku. Laura se oblékla také do tmavých barev a lehce si vyžehlila vlasy. Když později k večeru dívky vyrážejí v domu, nemohou se zbavit úsměvu, který mají na tváři. Na tenhle moment čekala několik dlouhých měsíců a teď se měl jejich sen konečně splnit.
Černé Kočky
Koncert se měl odehrát pod širým nebem, a tak bylo neskutečné štěstí, že bylo počasí bez jediného mráčku. Pofukoval sice slabý větřík, ale to ani jedné z dívek nevadilo. Tohle byl jejich večer a jejich nadšení jim nemohl vzít absolutně nikdo. Jakmile Carmen s Laurou dorazí na určené místo, zaslechnou známou hudební melodii a hlas, ze kterého se Carmen podlomí kolena. „Panebože, to jsou oni!“ zapiští Carmen a prstem ukáže k pódiu, na kterém se nachází její oblíbená kapela. Rocková hudba se rozléhá celým místem a Carmen se prodírá blíže k pódiu, aby byla u svých idolů tak blízko, jak to bylo jen možné. „Zpívejte s námi, pokud to
znáte!“ ozve se hlas frontman skupiny a Carmen se s úsměvem přidá ke zpívajícímu davu lidí. Laura s Carmen nadšeně poskakují do rytmu hudby a užívají si každé vteřiny. Černé Kočky hrají úžasně, jejich hudba se bez problému rozléhá široko daleko a dav s nimi jejich písně zpívá. „Cliff je naživo ještě hezčí, než jsem si myslela!“ rozplývá se Carmen ze zpěváka a frontmana Černých Koček a nemůže se zbavit dojmu, že ho právě přistihla, jak se na ní pousmál.
Splnění snu
Atmosféra byla úžasná a Carmen s Laurou si koncert užívaly každým douškem. Během čtvrté písničky se jim podařilo se prorvat davem až k pódiu, a tak svou milovanou kapelu viděly úplně zblízka. Pro Carmen tenhle večer znamenal opravdu hodně, a ještě nikdy se necítila šťastnější. Trošku si připadala jako Alenka z říše divů, protože všechno tohle bylo mimo její element. Do teď byla poctivou studentkou a nikdy nepomyslela na to, že by snad měla večer odejít z domu a vrátit se až po půlnoci. A přesně proto, že jí tohle bylo trochu cizí, se tak skvěle bavila. „Odskočím si na záchod, jo?“ ozve se její nejlepší kamarádka Laura a Carmen má co dělat, aby jí přes
hlasitou hudbu slyšela. Prudce přikývne hlavou a navrátí svou veškerou pozornost zpět vystupující kapele. Nemohla se nabažit pocitu štěstí. Ačkoli se teď v davu lidí nachází úplně sama, to jí v ničem nezastaví. Stále si koncert naplno užívá. Zpívá s kapelou texty jejich písní a nadšeně poskakuje do rytmu hudby. Když se Laura nevrací ani po deseti minutách, rozhodne se Carmen zamířit na bar pro něco k pití. Ze všeho toho tancování měla žízeň, a navíc se chtěla na chvíli vzdálit od té hlasité hudby a všech těch zpocených lidí, kteří jí obklopovali. „Dám si jen něco slabšího, díky,“ řekne nejistě, když si u barmana objedná. Než se stihne nadát, někdo si sedne na volnou židličku vedle ní a promluví. Carmen to dlouho netrvá, okamžitě pozná, o koho se jedná. A z toho se jí šíleným způsobem rozbuší srdce.
Večírek
Carmen se nervózně ohlédne před rameno, aby si svou počáteční domněnku potvrdila. Jakmile si všimne černovlasého chlapce vedle sebe, její srdce se rozbuší ještě víc. Nemohla uvěřit svého štěstí, opravdu vedle ní seděl Cliff. Pro Carmen to nebyl jen obyčejný zpěvák a frontman kapely, ale byl to její největší idol. Vzhlížela k němu, jeho hudbu milovala a texty, které napsal obdivovala a chápala každé slovo. Nějakým způsobem se v nich vždycky našla a jeho hudba jí poskytovala pocit svobody. „Jak se ti líbí koncert?“ zaslechne jeho hlas a rázem se vrátí zpět do reality. Nervózně se na něj otočí, tázavost má vrytou ve tváři. Nemá nejmenší tušení, jestli mluví na ní. „To se
ptáš mě?“ vydechne. Její hlas zní slabě, skoro jako kdyby jen šeptala. „Jasně! Vidíš tu někoho jiného?“ zeptá se se širokým úsměvem a všechna nervozita z Carmen okamžitě opadne. „Paráda! Moc si to tu užívám,“ řekne upřímně a Cliff se spokojeně usměje. „Takže naši hudbu posloucháš?“ podiví se. „Nevypadám na to, co?“ zasměje se Carmen a zpěvák souhlasně pokývne hlavou. Pár následujících minut uběhne jako voda. Carmen si s Cliffem povídá, jako kdyby ho znala léta. „Sakra, musím letět, krásko. Mám se vrátit zpět na pódium,“ řekne omluvně a dotkne se dívčiné ruky. „Jasně,“ usměje se na něj Carmen a Cliff instinktivně vyskočí na nohy. Na chvíli to vypadá, že doopravdy odchází. Potom se ale otočí, a ještě jednou s Carmen naváže řeč: „Máš v neděli čas?“ zeptá se a Carmen ihned přikývne. „Pořádám jeden menší večírek a budu moc rád, když se tam ukážeš. Klidně s sebou někoho vezmi, jestli chceš.“ Ještě než odejde, dá Carmen adresu, aby věděla, kam má případně přijít. Mezitím se na bar dostaví i Laura a přistihne Carmen, jak zasněně kouká směrem, kterým Cliff odešel. „To byl Cliff?“ zeptá se a Carmen ví, že to bude dlouhé vypravování.
Polštářová bitva
Jelikož koncert skončil až hodně pozdě v noci, zůstala Laura u Carmen i přes noc, aby se nemusela domů vracet za tmy. Usnout se jim podařilo bez sebemenších potíží, byly šíleně unavené. Když se Carmen ráno probrala, Laura ještě stále spala. Jelikož jí nechtěla vzbudit, odebrala se Carmen na druhou stranu pokoje a uvelebila se v pohodlném křesle. Chvíli jen zamyšleně přemýšlela nad včerejší nocí a nemohla se zbavit pocitu, že ještě nikdy nebyla šťastnější. Přesně v ten moment zaslechne slabé zapípání. Její mobil, napadne jí hned. Bez váhání se chopí svého mobilu a k jejímu překvapení zjistí, že má zprávu od neznámého číslo. „Dnešek stále platí?“
přečte nahlas příchozí esemesku a slabě se pousměje. „Cliff?“ zaslechne Lauřin hlas. S jemným přikývnutím položí mobil na stolek před sebou a přisedne si k zrzce na postel. „Pořád to nechápu. Jak je možné, že mám takové štěstí?“ zeptá se své nejlepší kamarádky a Laura se usměje. „Kde mám vůbec začít?“ podotkne Laura a Carmen jí pobaveně vezme polštářem po hlavě. „Hej!“ ozve se ublíženě Laura a bez váhání se Carmen stejným způsobem pomstí. „Fajn, fajn! Vzdávám se!“ zasměje se Laura a nechá svůj polštář dopadnout na zem. Jakmile polštářová bitva skončí, začnou se dívky připravovat na večírek. Později téhož dne jsou dívky připravené vyrazit na Cliffův večírek.
Tessa
Laura a Carmen se rozhodnout vyrazit o něco dříve, aby si mohly cestou trochu popovídat. Mluví spolu především o včerejším koncertě a o tom, jak moc předčil jejich očekávání. Než se stihnout nadát, dojdou na zadanou adresu. „Tak jsme tady,“ podotkne zrzka a Carmen se s úžasem podívá na moderní dům před sebou. Ani ve snu si neuměla představit, v jakých podmínkách může poměrně úspěšná kapela žít. Ale tenhle dům předčil její očekávání, byl prostě úchvatný. „Páni,“ vydechne se zatajeným dechem a vykročí směrem ke dveřím. Než stihne zaklepat, dveře se přímo před jejím zrakem otevřou. „Viděla jsem vás přicházet, tak jsem vám šla naproti!"
přivítá je dívka s modrými vlasy a Carmen se zeširoka usměje. „Carmen a Laura, že?“ zeptá se s přívětivým úsměvem a Carmen souhlasně přikývne. „Cliff o vás hodně mluvil. Hlavně o tobě, Carmen,“ řekne a zavře za nimi dveře. Carmen jí šokovaně sleduje, její přívětivá a milá povaha jí nesmírně překvapila. Vždycky jí považovala za tvrdou a zamlklou kytaristku, ale ona byla úplně jiná. „Jsem Tessa, mimochodem,“ zasměje se, „ale to už asi víte, co?“ zažertuje a rukou poukáže na skleněné dveře. „Všichni ostatní jsou na terase, jestli je chcete pozdravit. Za chvíli budeme hrát flašku, tak se můžete přidat,“ řekne Tessa s úsměvem a mezitím, co si dívky prohlížejí interiér domu, se stihne vypařit.
Flaška
Než se Carmen s Laurou odeberou na terasu za ostatními, stihnou do sebe kopnout jednoho rychlého panáka, který jim dodá trochu odvahy. Ocení to především Carmen, ta ho potřebovala jako sůl. Její nervozita musela být patrná všem, kterým zkřížila cestu. „Jdete akorát včas, zrovna začínáme hrát!“ přivítá se usměvavý Cliff a Carmen s Laurou si bez váhání sednou do kruhu k ostatním. Carmen nikdy flašku v lásce neměla, do teď se jí úspěšně vyhýbala a ani teď se ke hře nehrnula. Děsila ji představa, že by měla odpovídat na otázky na tělo, či dělat nějaké šílené úkoly. Její obavy ze hry se potvrdí přesně v ten moment, kdy se flaška, kterou roztočila Tessa, zastaví u ní.
„Sakra,“ zakleje Carmen a se strachem v očích naváže kontakt s modrovláskou. „Pravda, nebo úkol?“ zeptá se jí a Carmen bez přemýšlení zvolí první možnost. „Hm, jak probíhala tvoje první pusa?“ zní otázka. Poměrně nevinná, ale i přes to by Carmen raději odpověděla na cokoli jiného. „Uhm,“ zarazí se Carmen, „já jsem ještě nikoho nikdy nepolíbila,“ přizná tiše Carmen a přesně v ten moment na sobě ucítí pohled snad všech lidí v místnosti. Polije jí horko, tváře získají rudý odstín a brunetka si všimne, že na ní celou dobu hledí Cliff. Jak hra dál pokračuje, každý se postupem času prostřídá. Někdo odpoví na otázky, někdo splní nějaký ten úkol. Když flaška zastaví na Cliffovi, Carmen zpozorní. „Úkol,“ řekne váhavě Cliff a Roxana se spokojeně usměje. „Vezmi Carmen někam do soukromí, máte deset minut jen pro sebe. A Cliffe?“ osloví ho a Carmen se na Roxanu podívá. „Chci, abys byl ten první, kdo jí políbí.“ Carmen pohledem těká z Roxany na Cliffa a její srdce buší jako o závod. „Tak pojď, krásko,“ ozve se Cliff a Carmen se nesměle postaví na nohy. „Následuj mě.“
Nervózní
Carmen ještě nikdy nebyla nervóznější. Srdce jí bušilo jako o závod, tváře měla rudé jako rajče a sotva se přes svá rozklepaná kolena udržela na nohách. Snažila se to na sobě nenechat zdát, ale byla si jistá tím, že si toho Cliff všiml. Černovlásek jí zavedl do malé místnosti v horním patře, kde skutečně měli soukromí. „Co teď?“ zašeptá nervózně Carmen a Cliff jí s úsměvem nasměruje ke gauči. Pobídne jí, aby se usadila. „Nejdřív si trochu popovídáme, co říkáš?“ navrhne Cliff a Carmen s úlevou přikývne. Jakmile se oba usadí, místnost zavalí nepříjemné ticho. „Řekni mi něco o sobě, Carmen,“ usměje se Cliff a Carmen se na něj překvapeně podívá. „O mně? Co bys chtěl
vědět?“ špitne. „Cokoli. Skoro nic o tobě nevím, zatímco ty toho o mně asi víš mnohem víc, než bych chtěl,“ podotkne a z Carmen vyjde slabý smích. „To máš asi pravdu,“ přizná a nejistě se dá do řeči. Přes svou veškerou nervozitu si ani není jistá, o čem pořádně mluví. Chvíli mluví o své rodině, chvíli zase o svých zájmech a plánech do budoucna. Je si však jistá tím, že jí Cliff pečlivě poslouchá a to jí hřeje u srdce. „Asi bychom měli… však víš,“ špitne a Cliff se jí podívá do očí. „Carmen, nechci udělat něco, čeho bys potom litovala,“ s povzdechem podotkne Cliff a vyskočí na nohy. Carmen ho okamžitě následuje, chytne ho za ruku a přitáhne si ho k sobě blíž. „Jestli něco chci, tak abys byl můj první polibek,“ zašeptá a pohladí ho po tváři. Cliff se zeširoka usměje, chytne Carmen kolem pasu a nakloní se k ní blíž. Jejich rty jsou od sebe jen pár centimetrů, ale než mezera mezi nimi stihne stát nulovou, dveře od místnosti se otevřou a Cliff s Carmen od sebe okamžitě odskočí.
Píseň
Pohled Carmen i Cliffa okamžitě zabrousí ke dveřím, aby zjistili, kdo stál za jejich vyrušením. K jejich překvapení spatří zrzku s rudými tvářemi a omluvným výrazem. Laura se beze slova vypaří stejně rychle, jako přišla. Carmen se zoufale podívá na otevřené dveře, na Cliffa a s povzdechem vykročí ven. Nebyl důvod, aby čekala na chlapcovu reakci. Atmosféra z dřívějška byla pryč. Vášeň a touha zmizela, alespoň to si Carmen myslela, že teď Cliff cítí. Brunetka rychle seběhne schody a pokusí se ze sebe setřást pocit, že stačilo opravdu málo k tomu, aby jí Cliff políbil. Možná ale bylo lepší, že k tomu nedošlo. „Carmen!“ zaslechne za sebou jeho hlas a bez
váhání zastaví. Než se stihne otočit, ucítí jeho ruku na svém předloktí. Černovlásek si jí k sobě otočí čelem a zadívá se jí do očí. „Ano?“ zašeptá Carmen a její pohled sklouzne na jeho rty. „Noc je ještě mladá,“ zamumlá, „nechceš si se mnou zazpívat?“ zeptá se s úsměvem a Carmen s úsměvem přikývne. Za pár minut se všichni sejdou na terase, Cliff sedí na barové židličce v ruce má kytaru a Carmen v ruce nervózně svírá mikrofon. „Co budeme zpívat?“ zeptá se ho Carmen a Cliff pokrčí rameny. „Vyber ty, krásko. Já chytím,“ řekne s úsměvem. Jakmile se dá dvojice do zpěvu, všichni na ně oněměle hledí. Carmen je do písničky úplně ponořená, takže své okolí vůbec nevnímá. Nevšimne si ani, že na ní Cliff hledí se zatajeným dechem a širokým úsměvem na tváři.
Druhá strana ostrova
Nejklidnější se vždycky cítila na pláži. Milovala vůni moře a šum vln, které se lámaly o útesy. Carmen ráda sledovala druhé pobřeží ostrova. Představovala si život na druhé straně a snila o tom, že se tam jednou podívá. Slyšela, že je to téměř jako ráj. Panenská příroda plná zvířat a neskutečně milí a obětaví lidé. Už takhle to znělo jako místo, kam by lehce zapadla. „Carmen?“ přeruší její snění mužský hlas. Carmen se lehce zachvěje, ale ani se neotočí. Věděla, kdo to je. Neviděla ho už několik týdnů. Ze začátku jí to mrzelo, ale později dospěla k názoru, že je to tak lepší. Nehodili se k sobě, každý byl jako z jiného světa. Než se stihne nadát, usadí se na písek vedle ní a
pohlédne jí do tváře. Carmen z jeho výrazu pozná, že očekává vysvětlení. „Co chceš, abych ti řekla, Cliffe?“ zeptá se šeptem a znovu upře pohled na poklidné moře. Bylo to pro ni jednodušší než mu hledět do jeho čokoládově hnědých očí. „Proč?“ vydechne a Carmen se na něj se zatajeným dechem podívá. „Já ti ani nevím, nepřišlo mi to správné,“ zašeptá. „Vážně tě mám ráda, ale to jsem tě měla ráda i přes tím, co jsem pro tebe ještě neexistovala.“ Clifford se na ní tázavě podívá, pomalu mu všechno začíná docházet. „Carmen, teď pro mě existuješ,“ usměje se a Carmen se rozbuší srdce. „Cliffe,“ povzdechne, „prosím, tohle mi nedělej. Vím, že tohle dlouho nevydrží. Ať už je mezi námi cokoli, jednou odejdeš do velkého světa a zapomeneš,“ povzdechne. Cliff vezme kolem pasu a přitáhne si jí k sobě do objetí. Carmen si opře hlavu o jeho rameno, pousměje se a dál se dívá na krajinu na druhé straně. Tentokrát už ale není sama.
První polibek
Ještě chvíli se dívali na vzdálené pobřeží, užívali si ničím nerušenou chvilku ticha, a především jeden druhého. Seděli vedle sebe tak dlouho, až se vzduch stihl trochu ochladit. „Je ti zima?“ zeptá se jí Cliff, když si všimne, jak se Carmen slabě oklepe. Když dívka na jeho otázku nejistě přikývne, vyskočí černovlásek na nohy a rozdělá u místního táboráku oheň. Carmen se k němu bez váhání přidá a po chvíli je jí mnohem tepleji. Cliff jí něžně hladí po zádech a brunetka se k němu nenápadně přitulí. Ačkoli se s tím snažila bojovat, bylo jí s ním dobře. Cítila se volná a milovaná. „Máš s sebou plavky?“ zeptá se ho z ničeho nic a Cliff se na ní překvapeně podívá. Když si všimne, že
myslí svou otázku vážně, slabě přikývne hlavou. Carmen se zeširoka usměje. Vyvlékne se ze šortek a přetáhne si přes hlavu černé tričko, čímž odhalí své oranžové plavky. Než stihne Cliff zareagovat, rozeběhne se směrem k vodě. Voda je ale ledově studená, takže v ní stráví jen pár chvil. „Končím,“ zasměje se Carmen a zimomřivě zamíří zpět k pláži. Cliff se nad jejími slovy jen zasměje a urychleně brunetku následuje. „Jdu se zase ohřát k ohni,“ řekne Carmen. Cliff jí bez přemýšlení chytne na předloktí a otočí si jí k sobě čelem, jako to udělal tehdy na večírku. „Co to děláš?“ zašeptá překvapeně dívka. Cliff se pousměje a jeho pohled sklouzne na její rty. „To, co jsem měl udělat už dávno,“ odvětí a spojí jejich rty v jedny. Carmen je zaskočená, ale jakmile jí to přejde, položí mu ruku na tvář a jejich polibek prodlouží.
První polibek
Ještě chvíli se dívali na vzdálené pobřeží, užívali si ničím nerušenou chvilku ticha, a především jeden druhého. Seděli vedle sebe tak dlouho, až se vzduch stihl trochu ochladit. „Je ti zima?“ zeptá se jí Cliff, když si všimne, jak se Carmen slabě oklepe. Když dívka na jeho otázku nejistě přikývne, vyskočí černovlásek na nohy a rozdělá u místního táboráku oheň. Carmen se k němu bez váhání přidá a po chvíli je jí mnohem tepleji. Cliff jí něžně hladí po zádech a brunetka se k němu nenápadně přitulí. Ačkoli se s tím snažila bojovat, bylo jí s ním dobře. Cítila se volná a milovaná. „Máš s sebou plavky?“ zeptá se ho z ničeho nic a Cliff se na ní překvapeně podívá. Když si všimne, že
myslí svou otázku vážně, slabě přikývne hlavou. Carmen se zeširoka usměje. Vyvlékne se ze šortek a přetáhne si přes hlavu černé tričko, čímž odhalí své oranžové plavky. Než stihne Cliff zareagovat, rozeběhne se směrem k vodě. Voda je ale ledově studená, takže v ní stráví jen pár chvil. „Končím,“ zasměje se Carmen a zimomřivě zamíří zpět k pláži. Cliff se nad jejími slovy jen zasměje a urychleně brunetku následuje. „Jdu se zase ohřát k ohni,“ řekne Carmen. Cliff jí bez přemýšlení chytne na předloktí a otočí si jí k sobě čelem, jako to udělal tehdy na večírku. „Co to děláš?“ zašeptá překvapeně dívka. Cliff se pousměje a jeho pohled sklouzne na její rty. „To, co jsem měl udělat už dávno,“ odvětí a spojí jejich rty v jedny. Carmen je zaskočená, ale jakmile jí to přejde, položí mu ruku na tvář a jejich polibek prodlouží.
Druhá strana ostrova
Nejklidnější se vždycky cítila na pláži. Milovala vůni moře a šum vln, které se lámaly o útesy. Carmen ráda sledovala druhé pobřeží ostrova. Představovala si život na druhé straně a snila o tom, že se tam jednou podívá. Slyšela, že je to téměř jako ráj. Panenská příroda plná zvířat a neskutečně milí a obětaví lidé. Už takhle to znělo jako místo, kam by lehce zapadla. „Carmen?“ přeruší její snění mužský hlas. Carmen se lehce zachvěje, ale ani se neotočí. Věděla, kdo to je. Neviděla ho už několik týdnů. Ze začátku jí to mrzelo, ale později dospěla k názoru, že je to tak lepší. Nehodili se k sobě, každý byl jako z jiného světa. Než se stihne nadát, usadí se na písek vedle ní a
pohlédne jí do tváře. Carmen z jeho výrazu pozná, že očekává vysvětlení. „Co chceš, abych ti řekla, Cliffe?“ zeptá se šeptem a znovu upře pohled na poklidné moře. Bylo to pro ni jednodušší než mu hledět do jeho čokoládově hnědých očí. „Proč?“ vydechne a Carmen se na něj se zatajeným dechem podívá. „Já ti ani nevím, nepřišlo mi to správné,“ zašeptá. „Vážně tě mám ráda, ale to jsem tě měla ráda i přes tím, co jsem pro tebe ještě neexistovala.“ Clifford se na ní tázavě podívá, pomalu mu všechno začíná docházet. „Carmen, teď pro mě existuješ,“ usměje se a Carmen se rozbuší srdce. „Cliffe,“ povzdechne, „prosím, tohle mi nedělej. Vím, že tohle dlouho nevydrží. Ať už je mezi námi cokoli, jednou odejdeš do velkého světa a zapomeneš,“ povzdechne. Cliff vezme kolem pasu a přitáhne si jí k sobě do objetí. Carmen si opře hlavu o jeho rameno, pousměje se a dál se dívá na krajinu na druhé straně. Tentokrát už ale není sama.
Brindleton Bay
armen stála bosá ve vlhém písku a sledovala zapadající slunce. Chodidla jí pomalu propadala do mokrého písku, ale to jí nemohlo rozhodit. Po dlouhé době se cítila neskonale šťastná. „Je to nádhera, co?“ zaslechne za sebou mužský hlas. „Nemyslím jen ten západ slunce, ale ten šum vln a vůni moře,“ dodá a Carmen s úsměvem přikývne. Opravdu ho zbožňovala. Vždycky věděl, co má říct. „Vidíš to pobřeží na druhé straně? To je Brindleton Bay,“ zašeptá Carmen a Cliff jí chytne kolem pasu. „Cliffe, vzali mě tam na praxi,“ řekne s úsměvem. Až teď si začínala uvědomovat, že se její ohromný sen konečně plnil. Když jí před pár týdny ve škole oznámili, že by si měli najít
nějakou praxi, nevěřila tomu, že jí přijmou do Brindleton Bay. Nebyla to však ledajaká praxe, ale rovnou praxe jejích snů. Měla nastoupit jako pomocná síla na místní malou veterinu pro nemocná a raněná zvířata. „Jsem na tebe pyšný,“ chytne jí za ruku Cliff a políbí jí na její hřbet. „Už od chvíle, co jsem tě spatřil, jsem věděl, že se ti splní všechny tvé sny,“ řekne a Carmen se zeširoka usměje. „A víš, že ty jsi jeden z nich, že jo?“ zeptá se a Cliff sebevědomě přikývne. „Pojď, doprovodím tě domů,“ řekne místo toho a dvojice zamíří zpět k pevnině. Během cesty si povídají o všem, co se stihlo udát, když se neviděli. Povídat si přestanou, až když dojdou před dveře dívčiného domu. „Vážně jsem si to s tebou dneska užil, Carmen,“ poví upřímně Cliff. „Prosím, už se mi nevyhýbej,“ dodá a Carmen se zasměje. „To už bych nezvládla, Cliffe.“ Černovlásek přikývne a vydá se na odchod. Carmen ho však rychle chytne za ruku a otočí si ho k sobě čelem. „Na rozloučenou,“ špitne a přitáhne si k sobě, aby ho mohla políbit.
Směr přístav
Užívali si spolu každou volnou chvíli, protože věděli, že se brzy všechno změní. Jakmile přišel Carmen dopis z Brindleton Bay, nastal čas si sbalit věci a vyrazit na dlouhou cestu na konec druhého pobřeží. I když se Carmen ze vztahu na dálku obávala, Cliff ani na vteřinu nepochyboval. Podporoval ji a chtěl, aby si svůj velký sen splnila. Věděl, že podobná příležitost přichází jen jednou za život. A nemohl jí stát v cestě za štěstím. „Připravená?“ zeptá se jí Cliff, když se spolu sejdou před jejím domem. Slíbil jí, že jí odveze k přístavu. Nejradši by jí doprovodil až k jejímu novému domovu, ale nemohl. Čekala ho schůzka s ostatními členy Černých Koček,
nahrávali spolu totiž nové album. „Ano,“ vydechne Carmen a se smutným výrazem pohlédne na svůj rodinný dům. Cliff si jí k sobě bez váhání přitáhne do objetí a Carmen se slabě pousměje. „Přijedu o víkendu,“ zašeptá Cliff a brunetka se zeširoka usměje. „Vážně? Nemáš teď hodně práce s kapelou?“ zeptá se. „Mám, ale kapela není důležitější než ty,“ odvětí, což Carmen zahřeje u srdce. „Děkuju, Cliffe,“ špitne dívka. „Děláš toho pro mě fakt hodně a neumíš si ani představit, jak moc si cením toho, co pro mě děláš. Věříš mi víc, než věřím já sobě.“ Cliff se zasměje a slabě jí políbí na rty. „Tak pojď, musíme vyrazit. Jinak tu loď nestihneš,“ podotkne a Carmen mu dá za pravdu. Cliff popadne její kufry, naloží je do auta a spolu s Carmen vyrazí směr přístav.
Nový začátek
Ačkoli cesta do Brindleton Bay trvala přes tři hodiny, Carmen utekla rychle. Cítila se nadšená, všechno to pro ni bylo nové a ona se nemohla dočkat. Z plující lodi pozorovala poklidné šumějící moře a město, které se každou chvíli přibližovalo. Jakmile loď zastavila v přístavu na druhé straně, Carmen z ní vystoupila mezi prvními. Nedočkavě popadla své kufry a vyrazila vstříc novým dobrodružstvím. Z pláže se ke svému novému domu dostala za pár minut, bydlela totiž téměř u moře. „Páni,“ vydechla nadšeně a zamířila dovnitř. Zavazadla si odložila v předsíni a bez dalšího zdržování zamířila zpět ven. Vybalit si mohla později, teď se chtěla projít po okolí. Pomalu ani
nevěděla, kde začít. Všechno bylo ještě daleko lepší, než si kdy Carmen představovala. Krajina jí vyrážela dech a na to poklidné ticho ani nebyla zvyklá. Hned za jejím domem narazila na malý vodopád, který stékal po kamenech. Chvíli se na něj zasněně dívala, než zase vyrazila dál. Musela vypadat jako blázen. Pořád se kolem sebe otáčela, usmívala se a šťastně poskakovala. Její toulání se přírodou skončilo opět na pláži. Zkrátka to bylo místo, na které jí to nejvíce táhlo. Carmen si zula boty a ponořila svá chodidla do teplé vody. Její pohled spočinul na protější stranu pobřeží, ze kterého pocházela. „Ach, Cliffe, kéž bys tu mohl být se mnou,“ povzdechne Carmen a bez dalších připomínek zamíří zpět domů.
Nervozita
Když Carmen ráno zazvonil budík, nespokojeně zabručela a schovala si hlavu pod polštář. Ještě se jí vstávat nechtělo, by až moc unavená. V noci toho totiž moc nenaspala, nemohla usnout. Převalovala se z místa na místo a její mozek pracovat jako splašený. Všechno ohledně následujícího dne jí děsilo. Rázem si chtěla sbalit všechny věci a vrátit se domů k rodině. To však udělat nemohla. Přemluví se a vyskočí z postele. Jakmile se osprchuje, oblékne si své nové šaty a vyčistí si zuby. Nad miskou cereálií stráví nejvíce času, nemůže je do sebe přes nervozitu skoro dostat. Ještě nikdy nikde nepracovala a bála se, že bude pro veterinární kliniku zklamáním. Když se už
chystá k odchodu, oznámí jí její mobil novou příchozí zprávu. „Hodně štěstí, určitě budeš skvělá,“ přečte si Carmen zprávu nahlas a usměje se. Zpráva od jejího přítele Cliffa jí dodala sebedůvěru, kterou potřebovala. Brunetka vyrazí z domu rovnou na autobusovou zastávku, která jí měla dovést do centra. Autobus zastaví pár metrů od veteriny, a tak nemusí jít Carmen daleko. „Tak směle do toho,“ pobídne se a zamíří dovnitř. Jakmile vejde do kanceláře její šéfové, spatří ženu středního věku. „Slečna Lobo?“ zeptá se žena a Carmen se zdravým sebevědomým úsměvem přikývne. „Už jsme na Vás čekali,“ řekne mile a poukáže ke gauči pod oknem. Až teď si Carmen všimne, že tam sedí chlapec v jejím věku. Pravděpodobně praktikant jako ona.
Ethan
Carmen se bez odmlouvání posadí na gauč pod oknem a nervózně pohlédne na neznámého chlapce. Od pohledu se jí zdál sympatický a zjevně sdílel její lásku ke zvířatům. „Já jsem Carmen,“ představí se mu s drobným úsměvem a natáhne k němu ruku, kterou chlapec bez váhání přijme. „Ethan, moc rád tě poznávám,“ řekne mile a Carmen jeho ruku nejistě pustí. „Takže ty tu jsi na praxi?“ zeptá se ho se zvědavostí ve hlavě brunetka a Ethan přikývne. „Ano,“ odvětí, „před nedávnem jsem se přistěhoval k babičce, abych nemusel ze San Myshuna dojíždět.“ Nad zmínkou velkoměsta se Carmen rozzáří oči, sama tam ještě nebyla, i když tam žili její prarodiče. „Jaké to tam je?“
zeptá se zvědavě. „Rušné, plné lidí a příšerně neosobní,“ řekne upřímně a Carmen přikývne hlavou. „Proto mám Brindleton Bay radši, každý tu každého zná,“ dodá. „Ještě jsem neměla šanci své sousedy poznat,“ poznamená bez váhání brunetka a Ethan se usměje. Než však stačí cokoli říct, jejich šéfová se zvedne a přispěchá k nim. „Je čas otevřít kliniku, bando,“ upozorní je a prohlédne si Carmen. „Svou uniformu najdeš ve skříni, drahoušku,“ dodá a vyrazí spolu s Ethanem napřed do ordinace. Carmen se mezitím v klidu a soukromí převlékne. Při pohledu na svou pracovní uniformu se její oči zalijí slzami, po tomhle tolik toužila. Už se nemohla dočkat, až o tom bude Cliffovi vyprávět.
Kočičky
Ordinace zůstala prázdná jen chviličku, než se naplnila prvními zákazníky s jejích chlupatými a nemocnými miláčky. Jejich příchod znamenal, že se museli Carmen s Ethanem pustil do práce. Každý dostal na starosti kočičku, jelikož těch byla čekárna plná. Brunetka se ujala jedné z těch nejroztomilejších koček, kterou kdy v životě viděla. Opatrně si jí vysadila na stolek a pustila se podrobné prohlídky. Už od prvního pohledu bylo patrné, že má potíže s dýchacími cestami. S obtížemi dýchala, těžce funěla a od čumáčku jí stékala tekutina. Carmen se snažila kočičku udržet v co největším klidu, aby jí nevyskočila z podložky a nepoškrábala jí. Neustále jí hladila po hladkém kožíšku a
mluvila na ní. Její šéfová na ní mezitím dohlížela, jestli postupuje správně. „Jaká je Vaše diagnóza, slečno Lobo?“ zeptá se jí a Carmen se na ní před rameno otočí. „Nachlazení,“ řekne s nejistotou Carmen a šéfová pyšně přikývne. „Injekce s vakcínou bude stačit,“ poradí jí a zamíří zkontrolovat druhého praktikanta. Ethan si na druhou stranu moc dobře nevede. Jeho kočka na něj hledí s panickou hrůzou, je naježená a syčí na něj. „Ale, Ethane. Vezmi si příklad z Carmen, trochu toho ubožáčka pohlaď. Je úplně vyděšená,“ poradí mu a Carmen se s úsměvem podívá jeho směrem. „Chceš pomoct?“ zeptá se ho. „Když budeš tak hodná,“ řekne s oddechem a Carmen se mu bez dalších námitek vydá na pomoc.
Štěňátko
Pracovní týden utekl rychle, Carmen se pomalu zabydlovala v novém domku a zvykala si na nové prostředí. Na veterinární klinice se jí moc dařilo a Amelie, její šéfová, z ní byla nadšená. I s Ethanem si začínala rozumět, oba totiž sdíleli ohromnou lásku ke zvířatům. Víkend si s sebou přinesl i dlouho očekávanou návštěvu – jejího přítele Cliffa. Ačkoli se viděli před pár dny, moc jí chyběl. Jakmile se ozvalo zaklepání na dveře, byla hned na nohách. Nemohla se ho dočkat, celé dopoledne na něj netrpělivě čekala a teď tu konečně byl. Když Carmen nedočkavě otevře dveře, spatří nejenom Cliffa, ale i něco malého a chlupatého v jeho náruči. Štěně. Carmen
ho zaskočeně sleduje a její oči se zalijí slzami dojetí. „Líbí se ti?“ zeptá se jí černovlásek a Carmen bez váhání přikývne. „Koupil jsem ho speciálně pro tebe, vím, jak miluješ psy,“ dodá a opatrně jí to malé štěně podá. Dívka si ho nejistě převezme a než se stihne nadát, štěně jí oblízne tvář. „Vypadá to, že se jí líbíš,“ podotkne Cliff. „Už má nějaké jméno?“ zeptá se ho brunetka, na což chlapec zavrtí hlavou. „Ne, to jsem chtěl nechat na tobě,“ usměje se. Carmen malé štěňátko odnese dovnitř, položí ho na pohodlný gauč a vrátí se za Cliffem. „Děkuju,“ špitne a přitáhne si ho k polibku.
Třeba jednou
Chvíli zůstali u ní doma, povalovali se spolu na gauči a povídali si. Carmen zmiňovala své zážitky z prvních dnů praxe a Cliff zase mluvil o nových písničkách, které se skupinou napsal. Oba toho teď měli ve svých životech dost, ale když byli spolu, všechny starosti šli stranou. Později vyrazili ven. Carmen ho zavedla na její nejoblíbenější místo, a to na pláž kousek od jejího domu. Vzali s sebou i malou, aby jí mohli při té příležitosti vyvenčit. Cestou na pláž jí Carmen nesla, aby se příliš neunavila. „Tak se trošku proběhni,“ pobídne jí brunetka, když jí opatrně položí na zem. Štěně na ní zmateně hledí, ani se od ní nepohne a slabě zakňučí. „Už víš, jak jí pojmenuješ?“ zeptá se jí Cliff, když se
k malé sehne a jemně jí podrbe pod krkem. Štěně spokojeně přivře oči a přitulí se k němu blíž. „Minnie,“ odvětí Carmen a podívá se na šťastnou fenku. Později téhož odpoledne se spolu usadí do vyhřátého písku, zahledí se na druhou stranu za mořem a mlčky si užívají jeden druhého. Tuze spokojená Minnie leží schoulená v náruči své paničky, Carmen jí slabě hladí po hebké srsti a sama má hlavu opřenou o rameno svého přítele. „Jsi tu šťastná?“ zeptá se jí z ničeho nic a Carmen bez váhání přikývne hlavou. „Jsem,“ špitne, „a jak. Ale kdybys tu se mnou mohl zůstat napořád, tak bych byla ještě šťastnější,“ dodá a Cliff se chabě usměje. „Rád bych tu zůstal,“ začne a Carmen ho políbí na tvář. „Ale nemůžeš,“ doplní ho. „Chápu to, Cliffe. Ale třeba jednou budeš moct,“ řekne s nadějí a černovlásek přikývne. „Třeba jednou.“
Nový účes
Nastal čas na změnu. Nové prostředí a jeho atmosféra Carmen přiměla k tomu, aby si trochu pohrála se svou vizáží. Už dávno začala nosit trochu více ležérní oblečení, ale její účes byl ještě stále městský. Proto se rozhodla během volného dne zajít do centra ke kadeřnici. Domů přišla naprosto spokojená a šťastná. Vlasy měla trochu sestříhané, ale největší změnou pro ni byla ofinka. Carmen se její nový účes moc líbil, ale Minnie byla snad ještě nadšenější. Neustále se ke své paničce lísala, dávala jí pusinky a packou si s jejími vlasy hrála. Carmen jí zbožňovala, za pár dní se stihly stát nerozlučnou dvojkou. Minnie byla jako její stín. Kam se brunetka hnula, tam
byla i ona. Nechtěla se od ní vzdálit ani na krok, takže bylo pro Carmen těžké jí nechávat přes noc samotnou. I když měla vlastní pelíšek v obývacím pokoji, stejně spala schoulená v její posteli. „Chceš jít na procházku?“ zeptá se jí s úsměvem Carmen, Minnie nadšeně vyskočí a s nedočkáním se rozeběhne ke dveřím. Dívka jí vezme na procházku na pláž, kde to měly obě strašně rády. Minnie ráda štěkala na šumivé vlny a proháněla hejna racků. Zpátky domů jí už musela Carmen nést, protože usnula vyčerpáním.
Třeba jednou
Krásné slunné sobotní odpoledne se Carmen rozhodla strávit v přístavu. Od svého přestěhování se tam ještě ani jednou nepodívala, a tak to musela napravit. Chvíli se procházela po okolí a kochala se přímořským vzduchem. Pach rybiny k přístavu nalákal desítky koček a dívka byla šťastná, že se rozhodla Minnie nechat doma. Nedokázala si představit, jak by na kočky reagovala. Jakmile si Carmen prostředí dostatečně prohlédla, vyrazila na oběd k malému stánku. Objednala si smažené mořské plody a začala se ohlížet po místě k sezení. Když spatří známou tvář, ihned se vydá jeho směrem. Se širokým úsměvem usedne naproti chlapci s brýlemi a promluví:
„Ahoj, nevadí, že si přisednu?“ zeptá se a svůj talíř opatrně položí na dřevěný stůl před sebou. „Carmen,“ usměje se na ní chlapec a zavrtí hlavou. „Ty jsi vždycky vítaná,“ dodá a Carmen se spokojeně usměje. Těšilo ji, že se jí v Brindleton Bay podařilo udělat alespoň jednoho kamaráda. To však neměnilo nic na tom, že jí Cliff nehorázně chyběl. „Už se těšíš zítra na veterinu?“ zeptá se ho dívka a pustí se do jídla. „To mi ani nepřipomínej,“ zasměje se Ethan. „Vůbec mi to nejde,“ povzdechne. „Hej!“ šťouchne do něj Carmen. „Klidně ti zase pomůžu, jestli budeš chtít,“ slíbí. Ethan se usměje a souhlasně kývne.
Turné
Od jejího příjezdu do Brindleton Bay uběhlo několik týdnů a všechno začalo zapadat do zajetých kolejí. Každý všední den Carmen trávila na veterinární klinice s Ethanem a společně léčili nemocná a raněná zvířata. Po většinu odpoledne měla volno, a tak ho trávila s Minnie. Nejradši jí brala na dlouhé procházky okolím, což Minnie prostě zbožňovala. Toulaly se spolu zákoutími města, ale téměř vždy stejně skončily na pláži. Tam to měla Minnie nejradši. Stále ráda naháněla hejna racků a poskakovala v mořských vlnách. „Počkej, Minnie,“ promluví na ní Carmen a vytáhne si z kapsy mobil, na kterém jí právě zapípal zvuk oznamující novou zprávu.
Minnie si poslušně sedne a svýma velkýma očima svou paničku sleduje. Zpráva zněla jednoznačně, přijel Cliff a čekal na Carmen na terase jejího domu. Carmen jeho návštěvu nečekala, byl přeci jen všední den a Cliff normálně přijížděl především během víkendů. To nic neměnilo na tom, že měla Carmen ohromnou radost. Okamžitě popadla vodítko a i s Minnie vyrazila směrem domů. „Jak to myslíš, turné?“ zeptá se Carmen. Cliff jí vzal k ní do ložnice a ihned jí zasvětil do aktuální situace. „Odjíždíš?“ zašeptá smutně brunetka. Chlapec ani neví, jak jí na její otázky odpovědět. Její smutný pohled mu vrážel dýku do srdce a on jí za žádných okolností ublížit nechtěl. „Kdy?“ vydechne Carmen a Cliff povzdechne. „Brzy.“
Jen my dva
Carmen se s novými zprávami nemohla vyrovnat. Ještě před chvíli měla pocit, že je nejšťastnější dívka pod sluncem a teď se všechno bortilo jako domeček z karet. Nedokázala si představit dny, ve kterých s ní Cliff nebude. Ztěžka se jí dýchalo a její srdce bušilo jako o závod. Černovlásek jí položí ruku na tvář a podívá se jí do očí. Bolest v jejích očích ho píchne u srdce. „Carmen,“ zašeptá, „mám zůstat?“ zeptá se a brunetka zavrtí hlavou. „Ne,“ vyhrkne, „to nemůžeš. Musíš si splnit svůj sen, i když to znamená, že se teď nějakou chvíli neuvidíme,“ špitne Carmen a Cliff jí dojatě políbí na čelo. „Pořád máme čas,“ podotkne Carmen a Cliff souhlasně přikývne. Než se stihne nadát, jsou její rty
na těch jeho. Vášnivý polibek v sobě obsahuje všechny ty emoce, které teď Carmen pociťuje. Všechnu tu bolest a lásku k jednomu jedinému muži. „Chci tě,“ zašeptá brunetka. V ten moment nezná žádný ostych. Zdá jen touhu a chtíč. „Seš si jistá?“ ujišťuje se chlapec. „Jako nikdy předtím,“ špitne brunetka. Na následující sled událostí ani jeden jen tak nezapomene. Ničím nerušená chvíle, kdy neexistovalo nic jiného než oni dva.
Pryč
Ráno se vzbudila do prázdné postele a podezřele tichého domu. Pomalu vylezla z postele, protáhla se a opustila ložnici. Cestou do kuchyně se jí pod nohy připlete malá Minnie, která je nadšená, že svou paničku zase vidí. Carmen jí s úsměvem pohladí a naplní jí mističku granulemi, aby se mohla najíst. Až teď si všimne malé úhledné obálky, která leží na kuchyňském pultu. Obálku roztrhne téměř okamžitě a rozloží popsaný list papíru. Její srdce se rozbuší jako o závod, když si uvědomí, od koho dopis je. S těžkým srdcem začne číst. „Drahá Carmen, nezlob se, že jsem odešel bez rozloučení. Vím, že to není správné, ale bude to tak pro nás oba lepší. Nesnáším
loučení a vím, že ty taky ne. Vždycky jsi pro mě existovala a vždycky budeš. I když teď odcházím do velkého světa, nikdy nezapomenu. Miluju tě, Carmen.“ Když brunetka dočte dopis, po tváři jí steče několik slz. List papíru se pomalu snese k zemi a skončí u jejích nohou. Zničená dívka se usadí na gauč a nechá slzám volný průběh. Nemohla uvěřit, že byl Cliff pryč. Minnie zakňučí a vyskočí na gauč ke své paničce. Carmen si jí smutně vezme do náruče a pevně jí obejme. „Jsem tak ráda, že tě mám, Minne,“ špitne a nechá se svým pejskem oblíznout.
Psí park
Se zlomeným srdcem se každý vyrovnává po svém a Carmen nebyla výjimkou. Její metodou byla práce, práce a zase jen práce. Musela neustále něco dělat, aby nikdy nezůstala sama se svými myšlenkami. Nechtěla přemýšlet nad tím, jak se teď asi musí Cliff mít. Nevadilo jí tolik, že odešel. Vadilo jí, jakým způsobem odešel. Kromě práce na veterinární klinice a práce kolem domu se Carmen také ráda věnovala Minnie. V poslední době jí začala učit různým kouskům. Zatím se jí podařilo jí naučit dávat pac a sednout si na povel. Existovala však ještě jedna věc, kterou spolu dívky ještě nezkusily. Carmen se rozhodla vzít Minnie do psího parku a
zapracovat na jejích agility schopnostech. Podvečer v parku moc lidí nebylo, a tak měla Minnie celou dráhu jen pro sebe. Nedá se však říct, že by se jí extra dařilo. Z většiny překážet měla strach, kňučela a vyhýbala se všem větším překážkám, které se jí zdály děsivé. Carmen jí bylo malé Minnie líto, a tak jí za odměnu vytáhla do centra města, kde jí koupila psí dobrůtku. Až nad talířem jídla se Minnie uklidnila a zase radostně vrtěla ocáskem. Carmen ihned pochopila, že její malý poklad není na agility stavěný. Večer se spolu vrátily domů a obě ihned usnuly.
Komplikace
Posledních pár týdnů se Carmen necítila dobře jak po psychické, tak po fyzické stránce. Nejdřív veškerou vinu házela na své zlomené srdce, ale přes své symptomy nabyla tušení, že by v tom mohlo být snad i něco úplně jiného. Když ze zvědavosti zabrousila na internet a zadala tam své příznaky, její srdce málem přestalo bít. Carmen se ještě ten den vydala do lékárny a domů se vrátila s malou krabičkou, jejích obsah měl již brzy rozhodnout o její budoucnosti. Následující minuty se táhly jako hodiny a Carmen nevěděla, co má dělat. Klepala se, plakala a přála si, aby tu teď s ní byl Cliff. Chtěla, aby jí držel a šeptal jí slova podpory. Místo toho byla ale naprosto
sama. Výsledek zjistila po pár minutách. Cítila se bezmocná, zlomená a zahanbená. Nechtěla, aby to pravda. Nechtěla být matkou. Ne takhle brzy. Ihned popadla mobil a zavolala na jediné číslo, které jí přišlo na mysl. „Ethane, přijď, prosím. Něco se stalo a já… nevím, co mám dělat,“ vzlykla zoufale. Ethan bez váhání souhlasil a za Carmen přišel během pár minut. Našel jí ležet v obývacím pokoji v slzách. Neptal se, co se stalo. Sedl si k ní a objal jí. Objímal jí tak dlouho, dokud nepřestala plakat a neřekla mu, co se stalo. „Jsem těhotná,“ zašeptala Carmen a Ethan jí s těžkým srdcem objal ještě pevněji.
Odreagování
Carmen se uzavřela do sebe. Postavila si kolem sebe vysoké stěny, před které nechtěla nikoho pustit. Celé dny ležela v posteli jen se svými myšlenkami. Snažila si představit svůj život za pár měsíců a nedokázala to. Neuměla si představit život, ve kterém bude mít na starosti další lidský život. Ještě nebyla připravená mít takovou zodpovědnost. Ještě nebyla připravená být matkou. Přála si jen jednu věc, a to slyšet jeho hlas. Stačilo mu zavolat, ale Carmen nemohla. Nezvládla by předstírat, že je v pořádku, když není. Věděla, že kdyby mu všechno řekla, bez váhání by se k ní vrátil a se vším jí pomohl. Ale ona nechtěla, aby kvůli ní zahodil všechno, po čem takovou
dobu toužil. Nechtěla, aby se kvůli ní vzdal svých snů. Carmen se úspěšně vyhýbala všem jeho telefonátům. Ignorovala jeho hovory a zprávy a doufala, že jí nezačne nenávidět. Přesně proto si tolik cenila svého nového přátelství s Ethanem. Potřebovala vědět, že není sama, a tak se s ním cítila. Neustále dělal věci, aby jí pomohl. Dnešek tomu nebyl výjimkou. „Mám pro tebe překvapení. Sejdeme se na pláži,“ zněla zpráva, kterou Carmen během odpoledne obdržela. I když ze začátku váhala, rozhodla se s chlapcem sejít. Hodila na sebe první kusy oblečení, které jí padly pod ruku a vyrazila ven. Když Carmen dorazila na určené místo, už na ní Ethan čekal. A nebyl sám, měl s sebou i chlupatého společníka, kterého Carmen neznala.
Mickey
Chvíli mezi nimi panuje ticho. Brunetka pohledem těká mezi svým brýlatým kamarádem a tím chlupatým stvořením u jejích nohou. „Odkdy máš pejska? Myslela jsem, že má tvá babička jen samé kočky,“ podotkne zmateně a opět pohledem sklouzne k neznámému pejskovi. Ten na ní celou tu dobu hledí a nadšeně vrtí ocáskem, jako kdyby měl z něčeho radost. „Není můj,“ řekne Ethan a poškrábe chlupáče na krku. „A čí?“ zeptá se ihned. „Tvůj, jestli chceš,“ odvětí Ethan a Carmen svraští obočí. „Občas chodím do útulku venčit psy a tady Mickey tam už je téměř rok. Prošel si peklem a potřebuje někoho, kdo ho bude konečně milovat tak, jak si to zaslouží. Když jsem
ho viděl, ihned jsem si vzpomněl na tebe, Carmen,“ přizná a Carmen nejistě ke chlupáči poklekne. Vypadal roztomile, ale v očích měl smutek. Tesknil po domově, který neměl. „Vím, že máš starostí až nad hlavu, ale Mickey by ti nebyl na obtíž. Pokud ho nechceš, nestyď se mi to říct a já ho vezmu zpátky,“ řekne Ethan a Carmen zavrtí hlavou. Nedokázala ho odmítnout, měl tak upřímný a smutný pohled. Potřeboval ji a ona zas jeho. „Ahoj, Mickey,“ promluví na něj a natáhne k němu ruku. Mickey nejdřív zaváhá, ale potom její ruku očichá. „Ty jsi tak krásný pejsek!“ rozzáří se Carmen a Mickey se k ní přitulí. „Jak bych ti mohla říct, fešáku?“ zasměje se Carmen a vyskočí na nohy. „Děkuju, Ethane,“ obejme svého kamaráda. „Už jsi s ním mluvila? S Cliffem?“ zeptá se šeptem, když jí pevně objímá. Dívka zavrtí hlavou. „A plánuješ to?“ dodá. „Ano, Ethane. Zavolám mu, ale nejdřív si to musím utřídit v hlavě,“ zamumlá Carmen a vezme si do ruky vodítko. „Tak pojď, Mickey! Jdeme domů!“
Prarodiče
Cítila se o něco lépe a její nálada se zlepšila. Nejenže už jí pomalu opouštěla ranní nevolnost, ale také si už zvykla na představu, že se jí za pár měsíců kompletně změní život. Ale i tak z ní ještě neopadly všechny její starosti. Ještě stále o všem musela říct Cliffovi a to jí děsilo. Měla pocit, že z toho nebude nadšený. Nikdy spolu o dětech nemluvili, byli na to ještě stále mladí. Oba se zaměřili na své sny a Cliff si je teď plnil. Ale s dítětem na cestě? Jen osud ví, jak moc by to jeho kariéru ovlivnilo. Carmen se o víkendu rozhodla navštívit své prarodiče, kteří bydleli v San Myshunu. Už dlouho je neviděla, a tak se na ně těšila. Chtěla jim o svém těhotenství říct, protože si to na
někom potřebovala natrénovat. „Broučku!“ přivítá jí nadšeně její babička Jenna a pozve svou vnučku dovnitř. „Zrovna jsem upekla čokoládové sušenky, dáš si?“ zeptá se jí a Carmen s úsměvem odmítne. „Možná později, babičko. Můžeme si promluvit, prosím?“ špitne nejistě, když se usadí na gauč vedle jejího dědy Diega. „Trápí tě něco?“ podiví se Diego při pohledu na svou vnučku. Jenna nezaváhá a i ona usedne na gauč. „Babičko, ty jsi měla své první dítě, když byla hodně mladá, že?“ zeptá se zvědavě Carmen. „Ano, bylo mi sotva dvacet let, když jsem měla Gwen. Pročpak se ptáš, Carmen? Neříkej, že jsi těhotná!“ vydechne s údivem a dívka nejistě přikývne. „To jsou úžasné zprávy, drahoušku! Mám tak velkou radost, že se dočkám svého pravnoučete!“ rozplývá se Jenna a Diego se usměje. „Vědí už o tom tvoji rodiče?“ položí otázku Diego a Carmen zavrtí hlavou. „Ještě ne. Mám z jejich reakce strach,“ přizná Carmen. „Neblázni! Jackson je možná přísný otec, ale nadevše tě miluje. Udělá cokoli, abys byla šťastná,“ řekne mile Jenna. „Řekni mu to a řekni to i své matce. Nebude to tak hrozné, jak si myslíš.“
Modelka
Pár posledních dnů pro ni bylo zlomových. Díky rozhovoru s jejími prarodiči získala mnohem více odvahy a o všem řekla svým rodičům. Jack byl ze začátku trochu zklamaný, představoval si život své holčičky trochu jinak. Ale chvíli poté hned obrátil a slíbil, že spolu s Elizou Carmen se vším pomůžou, pokud to bude potřebovat. Jejich reakce Carmen potěšila a dodala jí sebevědomí. Už se nebála, a tak se rozhodla zavolat Cliffovi. Na rozhor s ním se připravovala několik dnů, hledala ta správná slova a až teď se cítila připravená. Než mu však stihla zavolat, někdo jí předběhl a zavolal jí. Cliff to nebyl, nýbrž její nejlepší kamarádka Laura. „Už jsi to viděla?“ vybalí na ní
otázku, když jí Carmen hovor přijme. Její odpověď je negativní. „Pošlu ti odkaz do zpráv, zlato,“ poví jí s podivným tónem ve hlasu a zavěsí. Za chvíli Carmen přijde nová zpráva. Jakmile jí rozklikne, najde v ní odkaz na nějaký internetový článek. Váhavě ho rozklikne a ihned svého rozhodnutí zalituje. Neschopna slova hledí na článek bulvárního časopisu a po tváři jí steče pár slz. To nemohla být pravda, to by jí přeci neudělal. Ale titulek článku a všechny fotky tvrdily něco jiného. Posunul se dál, zapomněl na ní, i když sliboval, že to neudělá. Už mu na ní nezáleželo. Z fotek se jí dělalo špatně. Článek dál nečetla, na to neměla odvahu. Ale při pohledu na titulek věděla, že je po všem. Ať už to mezi nimi byla pravda, či jen iluze, ztratila ho. „Cliff Mercury, frontman skupiny Černých Koček, potvrdil svůj nový vztah s modelkou Paris Lannister.“
Krásné časy
Od doby, co se Carmen dozvěděla pravdu o Cliffovi, uběhlo několik měsíců. Bříško se jí zakulacovalo a všechno probíhalo bez sebemenších komplikací. Carmen trávila hodně času v přírodě se svými pejsky a také často navštěvovala svou rodinu. Její rodiče jí se vším pomáhali. Jackson jí pomáhal s přípravou dětského pokoje a Eliza zase s výběrem jmen. Nebylo to ale jednoduché, protože se chtěla Carmen nechat překvapit, a tak bylo třeba vybrat dívčí i klučicí jména. Hodně jí také pomáhal Ethan, kterého měla Carmen nejblíže. On a jeho babička bydleli ve stejném sousedství, a tak jí často navštěvovali. S jeho babičkou se Carmen ihned spřátelila. Byla to hodná
milá paní, která uměla naprosto senzačně péct. Navíc se k dívce chovala opravdu přívětivě, jako kdyby i ona byla její vnučkou. „Teď kope!“ poví s úsměvem Carmen, chytne Ethana za ruku a přiloží mu ji na své vypouklé bříško. „Cítíš to?“ zasměje se brunetka šťastně a chlapec přikývne. „Malý fotbalista,“ zažertuje Ethan. „Nebo malá fotbalistka,“ dodá hned Carmen. „Kdy máš termín?“ zeptá se jí Ethan, když spolu dvojice zamíří směrem k jejímu domu. „Někdy příští týden, ale může to tu být každou chvílí,“ odvětí nedočkavě.
Kontrakce
Na večer si Carmen užívala vyslouženého odpočinku. Ležela na pohodlném gauči v obývacím pokoji, v krbu oheň a ona popíjela teplý bylinný čaj. Společnost jí dělali i její milovaní pejsci. Minnie a Mickey se stali nerozlučnou dvojkou a společnými silami se o svou paničku starali. Minnie se s Carmen ráda mazlila a Mickey zase střežil dveře. Několik hodin všechno probíhalo bez problémů, Carmen náležitě odpočívala ve společnosti svých chlupatých mazlíků a pomalu usínala. Když se však s trhnutím posadí, klid je ten tam. Minnie zakňučí a Mickey ke své paničce ihned přispěchá. Carmen ho pohladí po srsti a v tichosti nahmatá svůj mobil. „Už je to tady,“ řekne,
jakmile je její hovor přijat. „Vydrž, hned jsem u tebe!“ ozve se hlas jejího kamaráda a Carmen si mezitím skočí do ložnice pro svou tašku. Už několik dlouhých týdnů měla všechny své věci do porodnice sbalené, byla prostě připravená. Ethan dorazí i s jeho babičkou, která Carmen slíbí, že dohlédne na její pejsky. Potom už mladé dvojici nebrání nic v tom, aby vyrazili směrem k porodnici. Když dorazí, už tam na ně čeká teta Alexa. „Ahoj, tetičko,“ pozdraví jí s úsměvem Carmen. Měla radost, že byla v jejích rukách. Neznala lepšího doktora, než je ona. Za necelou hodinu se už nachází na porodním sále. „Potřebuju, abys tlačila,“ řekne Alexa a dívka splní všechny její rozkazy. Po neuvěřitelné bolesti porodní sál rozřízne pláč novorozeného dítěte.
Hailey a Josie
Porod i přes ohromnou bolest proběhl hladce a Carmen si s ním poradila hravě. Když poprvé uslyšela pláč svého novorozeného dítěte, na tváři se jí objevil široký úsměv a ona by mohla přísahat, že ještě nikdy nebyla šťastnější. Než se však stihla z radosti nabažit, žádala jí doktorka, aby tlačila dál. Bylo na čase, aby na svět přišlo i druhé miminko. Ano, Carmen čekala dvojčátka. Druhé miminko se narodilo jen pár chvil po tom prvním a jeho pláč opět zaplnil nemocniční sál. Jakmile sestřička obě miminka odstřihla od pupeční šnůry, položila je mladé mamince na hruď. „Gratuluji, Carmen,“ ozve se její teta Alexa a pohladí svou neteř po rameni. „Dvě krásné a hlavně
zdravé holčičky,“ konstatuje a Carmen se rozpláče štěstím. Už teď věděla, že nikdy nezapomene na moment, kdy své dcery poprvé chovala ve své náruči. Byly tak drobné a lehounké, ale při tom měly nevyčíslitelnou hodnotu. „Už víš jména?“ se zvědavostí položí Alexa otázku. „Hailey a Josie,“ špitne Carmen. V porodnici zůstane jen pár dní, než ji propustí domů. Ethan byl u ní na pokoji pečený vařený. Neustále se staral, aby měla Carmen vše, co by jen mohla potřebovat. A když byl čas jet zpátky domů, opět jí se vším pomáhal. Nechtěl, aby na to byla Carmen sama.
Dvojčátka
Po narození dvou malých princezen Hailey a Josie čas v Brindleton Bay utíkal až přehnaně rychle. Obě holčičky rostly jako z vody a pomalu začínaly toužit po objevování nového neznáma. Carmen mezitím dokončila školu a začala na veterinární klinice pracovat na trvalý úvazek. Ethan se po škole rozhodl na veterině skončit a stal se pracovníkem v místním útulku pro opuštěná zvířata. Ze začátku s Carmen a jejími holčičkami trávil snad každý den a později se k ní nastěhoval. Chtěl jí být na blízku, kdyby něco potřebovala. Carmen jeho přítomnost ocenila, měla ho doopravdy ráda a stejně na tom byly i Hailey a Josie. Mužskou roli ve svém životě potřebovaly
a to jim Carmen odepřít nemohla. Otce nikdy nepoznaly a Carmen upřímně netušila, jestli se to někdy změní. O navázání kontaktu s Cliffem nestála, i když by asi měla. Zasloužil si vědět, že má dvě krásné holčičky, i přes to co udělal. Dvojčata byly k nerozeznání podobné. Oči měly oříškově hnědé po obou rodičích a vlásky černé jako uhel po otci. Povahově se ale lišily. Hailey byla nesmělá, poslušná a chytrá dívenka. Josie byla na druhou stranu divoká a bláznivá. Neustále tropila neplechu a pobíhala na zahradě s oběma pejsky. Jedno ale měly společné, a to lásku ke své mamince Carmen.
Psí kamarádi
Nepřítomnost jejich otce se jim Carmen snažila vynahradit tím, že s nimi trávila každou volnou chvíli. Ráda si s nimi hrála, četla jim dětské pohádky a úplně nejradši je brala ven. Překvapivě obě dívky zdědily její lásku k pobřeží a moři, a tak je tam Carmen často brávala. Hailey a Josie milovaly šum vln a vlhký písek pod jejich nohama. Josie neustále vyváděla nějaké lumpárny a Hailey se ke své sestřičce ráda přidávala. Aby je Carmen lépe ohlídala, brala s sebou na procházky i oba pejsky. Mickey s Minnie obě dívky naprosto zbožňovali, i když je pravda, že na ně z počátku lehce žárlili. Přeci se jim jejich panička nemohla rázem věnovat tolik, jak by si přáli. Když však Hailey a
Josie vyrostly a naučily se chodit, stali se jejich stíny. Minnie milovala malou Josie a všechny lumpárny, které prováděla. Neustále jí olizovala a pobíhala s ní po pláži jako splašená. Mickey měl zase rád Hailey a její klidnou povahu. Miloval její objetí a Hailey zas jeho chlupatou srst. Spolu tvořili nerozlučnou dvojku a Carmen byla šťastná, že jsou její dcery i její pejsci šťastní. „Tak pojďte, je čas se vrátit domů. Strejda Ethan mi slíbil, že vám před spaním pustí nějakou pěknou pohádku!“ pobídne své neposedné dívky a vezme malou Hailey to náruče. Josie se nemotorně potácí před ní a Mickey jí jako správný věrný pes podpírá, aby nespadla. Když se odpoledne všichni vrátí domů, už na ně čeká Ethan s otevřenou náručí.
Návštěva
Po návratu z procházky Carmen obě malé uličnice převlékla do čistého oblečení a usadila je do jejich židličky, aby jim mohla dát něco k jídlu. Jakmile dvojčatům přinesla jejich nejoblíbenější jablečnou přesnídávku, připletl se jí pod nohy nedočkavý Mickey. Vždycky Hailey s Josie během jídla hlídal a dnešek nebyl výjimkou. Loajálně se usadil na dřevěnou podlahu a obě dívky střežil. Carmen ho spokojeně pohladí po hlavě. „Hodný pejsek,“ pochválí ho. Sama pak vyrazí k lednici, aby mohla uvařit něco k večeři pro sebe a Ethana. „Potřebuješ s něčím pomoct?“ zeptá se jí s úsměvem brýlatý chlapec a Carmen zavrtí hlavou. „Nepotřebuju, ale děkuju. Jsi zlato,“ řekne
šťastně a vrátí se ke krájení zeleniny. Ani si nevšimne, že se Ethan zeširoka usměje a jeho srdce se rozbuší jako o závod. „Jak ses dneska měla?“ zeptá se nepřítomné Carmen, která k němu okamžitě pohled. „Skvěle!“ usměje se. „Vzala jsem holky na procházku na pláž, víš, jak to tam mají rády,“ odvětí a přesně v ten moment se ozve slabé zaklepání na dveře. Carmen zmateně pohlédne ke dveřím. Kdo by to mohl být v takhle pozdní hodinu? „Skočíš otevřít, Ethane? Měla bych dát holky spát, aby dlouho neponocovaly,“ špitne Carmen a Ethan souhlasně přikývne a vyrazí ke dveřím.
Omyl
Dveře se s trhnutím otevřou. Brýlatý chlapec opustí vyhřátý domov a vstoupí na terasu před domem. Všude kolem něj je tma a jediným zdrojem světla je pár malých venkovních lampiček. Ethan si noční návštěvy nevšimne hned. Jakmile se to však stane, srdce se mu roztříští na tisíce malých částí. Cliff Mercury. Byl zpět a Ethan si přál, aby se už nikdy nevrátil. „Co pro Vás můžu udělat?“ zeptá se s předstíraným zmatením, ale ve skutečnosti moc dobře věděl, proč přišel. Vrátil se pro ni a Ethan věděl, že ho musí zastavit. Nemohl o ni přijít, ne teď. „Bydlí tu Carmen?“ zeptá se opatrně černovlásek a Ethan ihned zavrtí hlavou. „Ne,“ zalže, „ta už tu nebydlí několik
měsíců. Odstěhovala se,“ řekne s pevným hlasem. „Kam?“ položí mu další otázku a Ethan bez otálení pokrčí rameny. „Netuším, pane. Teď mě omluvte, ale je už opravdu pozdě,“ pokývne hlavou ke dveřím a bez dalších slov zmizí vevnitř. Srdce mu buší jako o závod. Jakmile se za ním zaklapnou dveře, z ložnice vyjde brunetka se zvědavostí v očích. „Kdo to byl?“ zeptá se ho a Ethan zavrtí hlavou. „Jenom omyl. Někdo si spletl adresu.“
Činy
Od nečekané pozdní návštěvy uběhl nějaký čas a vše se opět vrátilo do zajetých kolejí. Carmen se současně věnovala své úspěšné kariéře a dvojčatům, zatímco Ethan s vědomím, že je Cliff zpátky ve městě žil těžko. Každý den se bál, že se ti dva náhodou setkají a všechno se zhroutí před jeho očima. Sešli se spolu na náměstí, kam jí Ethan pozval. Chtěl s ní mluvit, na srdci měl několik slov, která ho pomalu tížila. „Chtěl jsi se mnou mluvit?“ zeptá se udýchaná Carmen. V práci skončila pár chvil před schůzkou, takže byla ve spěchu. „Nesedneš si?“ poukáže Ethan na volné místo na lavičce a brunetka k němu beze slova zamíří. Jakmile se usadí, bez váhání
se o svého kamaráda opře a nechá se jím obejmout kolem pasu. Ethan se ještě nikdy necítil tak šťastně. „O čem jsi chtěl mluvit?“ zeptá se ho dívka a Ethan zatřese hlavou. „To počká,“ řekne a pohladí jí po vlasech. Se slovy to moc neuměl. Nechtěl nic zkazit. Dvojice si spolu lebedí na lavičce ještě nějakou chvíli, než se Carmen beze slova zvedne. „Musím jít, mám ještě nějaké obíhačky kolem práce,“ vysvětlí a Ethan jí chytne kolem pasu. Neřekne ani slovo. Otočí si jí k sobě čelem a přesně v moment, kdy to nejméně čeká, přitiskne své rty na ty její. Se slovy to možná neuměl, ale jeho činy hovořily jasně.
Pomalu
Jeho chování jí zaskočilo. V ten moment úplně ztuhla a neudělala absolutně nic. Neodstrčila ho od sebe, ale ani ho nepolíbila zpět. Vždycky ho brala jen jako za svého nejlepšího kamaráda a neměla nejmenší tušení, že by k ní mohl cítit něco víc. Měla z toho radost? Těžko říct, byl to hořkosladký pocit. „Ethane,“ zašeptá, jakmile od sebe odtáhnou. Carmen na něj hledí s čistým zmatením, zatímco Ethan na ni hledí jako na ten nejkrásnější obrázek. „Promiň,“ vydechne šťastně Ethan, „už jsem ti nemohl odolat,“ přizná a Carmen sklopí pohled. Ethan jí opatrně vezme za ruku a proplete si s ní prsty. Nemusí nic říkat, aby věděl, že to necítí stejně. Alespoň ne takovým způsobem,
jakým to cítil on. „Carmen, promiň. Neměl jsem,“ začne se omlouvat a Carmen se slabě pousměje. „Neomlouvej se, já… nemůžu říct, že k tobě nic necítím. Jsem s tebou šťastná, ale je brzy. Cliff… pořád k němu něco cítím a část mě si pořád myslí, že se snad jednou i vrátí,“ přizná nejistě a Ethan ucítí, jak se jeho srdce zlomí na několik částí. Ona ho furt milovala, i přes to co udělal. „Ale můžeme to vzít pomalu, co říkáš?“ dodá Carmen. „Ráda bych to alespoň zkusila, jestli chceš,“ pousměje se a Ethan šťastně přikývne. „To bych byl ten nejšťastnější muž pod sluncem,“ odvětí Ethan a Carmen mu skočí kolem krku. Tentokrát je to ona, kdo iniciuje jejich polibek. Stále si není jistá, ale cítí se s ním dobře. Cítí se v bezpečí, cítí se šťastná a hlavně se cítí milovaná.
Rodina
Jejich vztah se vyvíjel pomalu, ale o to krásnější byl. Za začátku to byl velký nezvyk, ale Carmen se opravdu snažila si užívat každé chvíle, kterou s ním trávila. A že to byly krásné chvíle, Ethan byl pozorný a milující přítel. Nebylo pochyb o tom, že jí vroucně miloval. Nejen ji, ale i Hailey s Josie. Staral se o ně, jako kdyby byly jeho vlastní dcery. Právě láska k jejím dcerám byl jeden z faktorů, proč se do něj Carmen každým dnem zamilovávala víc a víc. Během všedních dnů se spolu vídali až večer, protože oba měli práce až nad hlavu. Ethan se občas uvolnil z práce, aby se mohl u ní na veterinární klinice stavit a překvapit jí. O víkendech je nic rozdělit nemohlo. Se dvojčaty chodili
často na procházky do města a společnost jim často dělali i jejich pejsci. „Jsem tak rád, že tě mám jen pro sebe,“ přizná Ethan. Jemně brunetku pohladí po tváři a políbí ji na rty. „Hm, nemáš mě jen pro sebe,“ špitne Carmen se šťastným úsměvem a pohlédne na malé uličnice, které spolu skotačí na hřišti. Minnie a Mickey za nimi pobíhají a věrně je hlídají. „Co bys řekla na to, kdybychom si někdy udělali čas jen pro sebe? Babička se o holky ráda postará,“ řekne Ethan a Carmen váhavě přikývne. Nerada spouštěla Hailey a Josie z pohledu, ale čas jen s ním zněl vážně dobře. „To by se mi moc líbilo,“ pousměje se Carmen. „Už jsi mi chyběl,“ poví a tentokrát ho políbí zase ona.
Restaurace
Večer spolu zamířili do luxusní restaurace na večeři. Cestou si trochu povídali, ale bylo evidentní, že je to mezi nimi zvláštní. Carmen si připadala nejistě a netušila, o čem má s chlapcem mluvit. Přeci jen ho už dobře znala, dlouhou dobu byli dobří přátelé a teď pro ni v něm vidět něco víc. „Co si dáš?“ zeptá se jí s úsměvem Ethan. Carmen celou dobu listuje jídelním lístkem a prohlíží si ohromnou nabídku lákavých jídel. „Víš co? Vyber mi něco ty,“ odvětí s upřeným pohledem na chlapce s brýlemi a zavře obsáhlý jídelní lístek. O chvíli později už se společně rozplývají nad talířem s čerstvou a na první pohled vynikající rybou. „Vypadá to skvěle, viď?“ podotkne Ethan a Carmen mlčky
přikývne. Stále se nemůže přenést přes myšlenku, že je právě na romantické schůzce s jejím nejlepším kamarádem. Až do teď si neuvědomila, jak zvláštní a nepřirozené to pro ni je. Jakmile jsou jejich talíře prázdné a jídlo je do posledního sousta pryč, Ethan za večeři zaplatí a spolu s Carmen zamíří ven. „Projdeme se?“ zeptá se Carmen s nadějí, že z ní možná během procházky všechno to zmatení a ostýchavost opadne. Ethan s kývnutím souhlasí, vezme brunetku za ruku a bez váhání s ní vyrazí ven z restaurace.
Západ slunce
Během procházky mluví hlavně Ethan, na což si Carmen rozhodně stěžovat nemůže. Celou dobu u stolu v restauraci se necítila příjemně a netušila, jak s chlapcem mluvit. Měla ho ráda, o tom nebylo pochyb. Ale nevěděla, jestli ho má ráda takovým způsobem, jako má rád on ji. Díky procházce se trochu uvolní, atmosféra mezi ní a Ethanem už není tak intenzivní jako v restauraci, a tak se Carmen cítí zase sama sebou. “Páni! Podívej na to slunce!” rozplývá se dívka s pohledem upřeným na zapadající slunce. Nebe bylo zbarvené do oranžových barev a podívaná to byla neskutečná. Zatímco se Carmen s obdivem dívala na tu úžasnou scenérii, sledoval Ethan ji.
“Miluju tě,” ozve se jeho tichý hlásek a Carmen ztuhne. “Co?” špitne nevěřícně a ohlédne se přes rameno. Musela se přeslechnout. “Miluju tě, Carmen. Vždycky jsem tě miloval,” řekne ještě jednou, ale tentokrát zní sebevědoměji. “Ethane,” zavrtí hlavou Carmen, když k ní hnědovlásek přistoupí blíž. “Nic neříkej,” odvětí Ethan a hluboce dívku políbí. Když se od ní odtáhne, Carmen na něj nejistě hledí. Ještě nikdy nebyla zmatenější. Ethan jí miloval, tak proč z toho neměla radost? Proč se necítila šťastně? Proč najednou váhala a v ústech cítila hořkosladký pocit? “Vyrazíme už domů? Nechci tvou babičku obtěžovat s hlídáním až moc dlouho,” změní téma Carmen a váhavě chlapce vezme za ruku. Ethan bez váhání souhlasí a dvojice zamíří zpět domů.
Carmen?
Celá situace s Ethanem jí neuvěřitelně stresovala, a tak se Carmen plně odevzdala práci. Začala pracovat intenzivněji a mnohokrát v práci zůstala i déle, než se od ní očekávalo. Domů se vracela až k večeru, svému příteli se s omluvami vyhýbala a zbytek dne trávila se svými holčičkami. Nebylo to pro ní lehké, ale neviděla jinou možnost. Nechtěla Ethanovi zlomit srdce, ale měla pocit, že k tomu stejně jednou dojde. Snažila se. Tolik se snažila, ale i přes to se jejímu srdci nechtělo. Ze začátku s ním byla vážně šťastná, ale později začala mít pocit, že ho milovat opravdu nedokáže, i kdyby sebevíc chtěla. Bylo to pošetilé a hloupé, ale její srdce stále patřilo Cliffovi.
Opustil jí, podvedl jí a zlomil jí, ale ona ho i přes to nedokázala přestat milovat. V práci byla od podobných myšlenek odprostěna, neměla čas na něčím podobným přemýšlet. Neustále pracovala a to jí poskytovalo alespoň malou úlevu. Kromě léčení nemocných mazlíčků měla také další povinnosti, které už byly méně zábavné. Vyplňovala ohromné množství papírů, objednávala léky a starala se, aby všechno klapalo, jak má. Kolem páté se Carmen připravovala k odchodu, když se ozvalo zaklepání na dveře její kanceláře. Než stihla odpovědět, dveře se s trhnutím otevřely a dovnitř vešel muž. “Omlouvám se, ale budeme zavírat,” zamumlá Carmen, aniž by odtrhla pohled od počítače. “Carmen?” ozve se mužský hlas a oslovená dívka prudce zvedne pohled.
Jen hra
Nemohla tomu uvěřit. O tomhle okamžiku tak dlouho snila, že se jí teď ani nezdál reálný. Srdce jí bušilo jako o závod, těžce se jí dýchalo a do očí se jí draly slzy. Vypadal přesně tak, jako když ho viděla naposledy. „Carmen,“ osloví jí ještě jednou, což dívku vytrhne z myšlenek. Naplní jí pocit naprostého štěstí, vrátil se. Bez váhání se k němu rozeběhne a vrhne se mu kolem krku. Dojatě se k němu přitiskne a nechá se jím pevně objímat. Tohle jí chybělo. Jeho vůně, jeho objetí, a hlavně jeho přítomnost. Tomu pocitu se nemohlo vyrovnat nic na světě. „Tolik jsi mi chyběl,“ zašeptá brunetka a černovlásek jí s drobným úsměvem pohladí po vlasech. „Carmen, já…
nedokážu ani slovy vyjádřit, jak moc jsi mi chyběla. Nenastal jediný den, kdy bych na tebe nemyslel. A když jsi mi přestala brát telefon, myslel jsem, že se zblázním,“ zamumlá a Carmen se znovu vrátí do reality. Všechna ta čistá radost je pryč. „Jak jsi mohl?“ špitne plačky a jemně ho od sebe odstrčí. Přišla si tak nečistá, tak pošlapaná. Udělal z ní blázna. Lhal jí, podvedl jí a teď čekal, že ho vezme zpátky? „Lhal jsi mi,“ vzlykne. „Všechno to pro tebe byla jen hra. Už od začátku jsem věděla, že mi zlomíš srdce.“
Marketing
Její pocity se nedaly popsat slovy, cítila se tak rozpolcená. Na jednu stranu ho milovala a byla nehorázně šťastná, že je zase zpátky v jejím životě, ale na stranu druhou věděla, co všechno jí udělal. A to mu odpustit nemohla. Ještě jednou ho od sebe odstrčila, tentokrát s mnohem větší silou a odhodláním. Už nechtěla, aby jí objímal. Zraňovalo jí to. „Carmen,“ zatřese hlavou Cliff, „nikdy jsem tinelhal,“ řekne a opatrně k ní natáhne ruku. Než se jí však stihne dotknout, udělá Carmen několik rychlých kroků vzad. „Teď mi lžeš znovu,“ zašeptá nevěřícně a naštvaně pokrčí obočí. „Myslela jsem, že mě máš alespoň trochu rád! Když jsi mi řekl, že odjíždíš na turné, podpořila jsem tě! Nebylo to pro
mě lehký, ale nechala jsem tě jít! Měl jsi své sny a já ti nechtěla stát v cestě! Nikdy, Cliffe!“ zakřičí. V tuhle chvíli už nechá vztek vyjít na povrch, už to v sobě dusit nemohla. „Nikdy bych do tebe neřekla, že se zapleteš s jinou. A ještě ke všemu s modelkou!“ dokončí svůj monolog Carmen a k černovláskovi se otočí zády. „Carmen, podívej se na mě,“ promluví opatrně Cliff. „Já jsem tě nikdy nepodvedl, Paris a já… byl to marketing. Falešný vztah, který měl Černé Kočky vyzvednout výš,“ zamumlá a Carmen se na něj pomalu otočí. „Takže to byla lež? Ty a Paris jste spolu nikdy nebyli?“ zeptá se nevěřícně a Cliff přikývne hlavou. „Nikdy, Carmen. Miluju tě, tak proč bych měl potřebu hledat jinou? A modelku? Paris nikdy nebyla můj typ,“ pousměje se a pomalu k dívce přistoupí blíž. „Dobře,“ špitne Carmen. Trochu se jí uleví, ale pořád si není úplně jistá. „Neprobereme to jinde? Třeba u kávy?“ navrhne Cliff a Carmen souhlasí. „Klidně, pořád toho máš hodně, co vysvětlovat.“
Další lži
Dorazí do menší kavárny v centru města, kam Carmen po práci často chodila. Nikdy tu nebylo tolik lidí, a tak to tu měla ráda. Jakmile si objednají kofeinový nápoj dle vlastního výběru, usadí se spolu na odstrčený gauč v rohu kavárny. „Jak ses vůbec měl?“ zeptá se brunetka s pohledem upřeným na obsah svého hrnku. Litovala slov, která předtím použila. Poslední dobou toho na ní bylo moc a všechny ty emoce, které v sobě tak dlouho dusila, vyšly na povrch. „Dobře, ale o tom ti můžu vyprávět později,“ odvětí Cliff a Carmen souhlasně přikývne. „Jak dlouho už jsi ve městě?“ zeptá se ho zvědavě. „Už pár týdnů,“ odpoví a jeho odpověď Carmen zarazí. Proč jí vyhledal
až takhle pozdě? „A proč jsi nepřišel dřív?“ zeptá se nechápavě a opatrně se napije z hrnečku. Káva je ještě docela horká, ale to jí nezastaví v tom, aby se napila ještě jednou. „Já jsem za tebou přijel hned druhý den, ale nevěděl jsem, že ses přestěhovala. Až teď mě napadlo tě zkusit vyhledat v práci,“ zamumlá a dívka se na něj zaskočeně podívá. „Přestěhovala? Vždyť já pořád bydlím na stejném místě, Cliffe,“ zavrtí nechápavě hlavou a Cliff pokrčí rameny. „Když jsem za tebou přišel, otevřel mi nějaký muž a řekl mi, že už tam dávno nebydlíš,“ zareaguje na to Cliff. Přesně v ten moment Carmen všechno dojde. Tenkrát večer… musel to být on. Ethan jí tvrdil, že to byl omyl. Lhal jí? Jak mohl?
S pravdou ven
V kavárně spolu zůstali přinejmenším hodinu. Už dávno se nehádali, ale nenuceně si povídali o čem, co jim přišlo na jazyk. Carmen se konečně po několika dlouhých týdnech cítila opravdu šťastná. Nikdy si neuvědomila, jak zoufale do něj byla zamilovaná. Když byl pryč, snažila se ten pocit zamilovanosti co nejvíce potlačit, ale teď už nemusela. Věděla, že se všechno zase vrátí do starých kolejí. Nebo v to alespoň doufala. „Budu muset letět,“ prolomí ticho Carmen, když jí Cliff jemně pohladí po tváři. „Opravdu musíš?“ zeptá se nevinně a Carmen se od srdce zasměje. Sama se tím překvapí, už to bylo tak dlouho, co se naposledy upřímně zasmála. „Jsem šíleně unavená,“
zamumlá Carmen, „ale uvidíme se zase zítra, jo?“ dodá, což Cliffovi vykouzlí úsměv na tváři. Rozloučí se objetím, které trvá několik dlouhých vteřin. Potom se už Carmen vydá na autobusovou zastávku, aby se mohla po dlouhém a náročném dni konečně vrátit domů. Překvapivě se ale netěšila, čekal na ní totiž dost nepříjemný rozhovor s osobou, které bezmezně věřila. Ale rozhovor s Ethanem nebyl jediná nepříjemná věc, která před ní ležela. S Cliffových návratem nastal čas, aby šla konečně s pravdou ven. Byl čas mu říct o Hailey a Josie. Carmen věděla, že čím dříve to udělá, tím lépe.
Nesahej na mě
Když se Carmen v pozdních hodinách vrátila domů, Ethan už na ni netrpělivě čekal. Obvykle se vracela kolem čtvrté odpoledne, takže se o ní začal strachovat. Jakmile zaslechl klíč v zámku a následně spatřil usměvavou brunetku vejít dovnitř, výrazně se mu ulevilo. „Carmen!“ osloví jí a přispěchá jí naproti. Carmen s leknutím nadskočí, vůbec si při svém příchodu nevšimla. Tajně doufala, že už bude Ethan dávno spát, ale spletla se. „Ahoj,“ pozdraví ho tiše a zabouchne za sebou dveře. „Kde jsi byla tak dlouho? Měl jsem o tebe strach,“ podotkne Ethan a Carmen si s povzdechem odloží klíče. Na tenhle rozhovor teď neměla chuť. Za jeden den toho na ní bylo až přespříliš a ona si jen
přála ulehnout do postele a už nic neřešit. Zdálo se však, že to jí Ethan dopřát nechtěl. „Zdržela jsem se v práci,“ zamumlá. Ethan chápavě přikývne a slabě dívku políbí na rty. To Carmen zaskočí, ztuhne na místě a neudělá absolutně nic. Když se však vzpamatuje, prudce ho od sebe odstrčí. „Co se děje, Carmen?“ zeptá se jí nechápavě. Poslední dobou se k němu chovala odtažitě a Ethan si toho nemohl nevšimnout. „Jsem unavená,“ špitne Carmen a vykročí směrem k ložnici. Chlapec se ale rozhodne, že jí hned projít nenechá. Chytne jí za ruku a otočí si jí k sobě čelem. „Nech mě, Ethane! Nemám na tebe náladu!“ zakřičí na něj se slzami v očích a s trhnutím se uvolní z jeho pevného sevření. „Mluv se mnou,“ špitne Ethan.
Vypadni
Slova nemohla popsat její aktuální pocity. Všechno to v ní vřelo. Neskutečná návka naštvání a hněvu. Normálně byla klidná, nic na sobě nedala znát a rozhodně nebyla výbušná. Ale Ethan jí doháněl k šílenství, neustále na ní tlačil a vyžadoval od ní odpověď. „Viděla jsem ho!“ zakřičí z plných plic, až sebe samotnou překvapí. „Viděla jsi koho?“ zeptá se nechápavě Ethan. Ještě nikdy Carmen v podobném stavu neviděl. Vlastně jí naštvanou neviděl snad nikdy. „Cliffa! Otce mých dětí!“ mávne naštvaně rukama a udělá k chlapci krok vpřed. „Copak sis myslel, že na to nepřijdu? Jak jsi mohl, Ethane? Ze všech lidí zrovna ty?“ zeptá se. Tentokrát je její hlas tišší a v očích se jí lesknou slzy.
Je zklamaná a naštvaná. Především však na sebe, že skrz něj neviděla dřív. „Udělal jsem to, protože tě miluju, Carmen!“ zareaguje ihned Ethan a Carmen se k němu otočí zády. Ethan padne na kolena. „Kdybys mě miloval, řekl bys mi to. Skutečný vztah má být založený na důvěře a ten náš byl založený na lži,“ řekne se zatajeným dechem. „Carmen, nech mě ti to vysvětlit, prosím…“ zašeptá zničeně a pevně Carmen obejme kolem pasu. Stále klečí, takže má svou hlavu přitisklou na jejím bříšku. „Nemusíš mi nic vysvětlovat,“ zašeptá a Ethan k ní s nadějí vzhlédne. „Je konec,“ řekne a vymaní se z jeho sevření. „Sbal si svoje věci a odejdi,“ rozhodne s těžkým srdcem a odejde do dětského pokoje zkontrolovat Hailey s Josie.
Zlomená
Když Carmen vkročí do dětského pokoje, Hailey s Josie už dávno poklidně spí. Carmen si oddychne, že je svou hádkou s Ethanem nevzbudila. To bylo to poslední, po čem by v tuhle chvíli toužila. Opatrně je až po krk přikryje přikrývkou a vyrazí se osvěžit do koupelny. Do obývací místnosti vkročí asi po půl hodině a k jejímu šoku spatří Ethana. „Ty jsi ještě neodešel?“ zeptá se ho tiše. Už se s ním neměla chuť hádat, chtěla jen, aby odešel. Doufala, že mu to předtím řekla jasně. „Neodejdu, dokud si nevyslechneš i mou verzi příběhu, Carmen,“ řekl odhodlaně a brunetka mu otevřela dveře. „Jdi pryč,“ sykne skrze zuby a Ethan dveře bez váhání zaklapne. „Řekni, co ti leží na
srdci, Ethane. Až to uděláš, tak jednou provždy odejdeš,“ rozhodne Carmen a Ethan souhlasně přikývne. Doufal, že jeho slova nějak změní její názor. „Už od první chvíle jsem tě miloval, ale ty jsi měla vždycky oči jen pro něj. Byla jsi s ním šťastná, a tak jsem to neřešil. Když ti zlomil srdce, obrátila ses na mě. Pomohl jsem ti, stál jsem ti tobě a dělal jsem pro tebe první poslední. Ano, bylo to ode mě sobecké neříct ti, že se vrátil. Ale buď upřímná, Carmen. Ty bys to neudělala? Miloval jsem tě, on tě zničil a já nemohl dopustit, aby to udělal znovu,“ řekne Ethan a Carmen sklopí pohled. „Políbil jsi mě jen proto, že jsi měl strach, že se k němu zase vrátím. Jinak bys to neudělal, vždycky jsi byl srab,“ zašeptá dívka a Ethan přikývne. „Možná, ale moje úmysly byly vždycky čisté,“ s těmito slovy odejde. Carmen se se slzami v očích sesune k zemi. Mrzelo ji, jak to mezi ní a Ethanem dopadlo. Ale trvala si na svém rozhodnutí, stejně se k sobě nehodili.
Schůzka
Následujícího dne se opět sešli, tentokrát už byli oba v o poznání lepší náladě. Počasí jim přálo, a tak se Carmen rozhodla Cliffa vytáhnout na procházku do města. Nejdříve se spolu toulali ulicemi a později skončili v přístavu. Slunce krásně svítilo a všude byl cítit pach rybiny. Nějakým zvláštním způsobem to ale k Brindleton Bay patřilo a rozhodně mu to na kráse neubíralo. „Už jsem ti říkal, jak moc ti to dneska sluší?“ zeptá se černovlásek a Carmen se smíchem přikývne. „Nejmíň třikrát, Cliffe,“ odvětí Carmen. Než se stihne nadát, Cliff jí slabě políbí na tvář. Carmen naskočí husí kůže a v celém těle ucítí motýlky. „Cliffe,“ špitne s úsměvem. „Jsem rád, že
se mezi námi všechno vyjasnilo a už nás od sebe nerozdělují žádná tajemství,“ řekne šťastně Cliff, když brunetku pevně obejme. Carmen se s těžkým srdcem pousměje, tajemství je přeci jen stále rozdělovala. A už byl čas, aby šla s pravdou ven. „Nechtěl by ses zítra stavit na večeři? Uvařím něco dobrého,“ zamrká na něj Carmen a Cliff bez váhání přikývne. „To zní skvěle, Carmen. Stavím se moc rád,“ souhlasí. „To jsem ráda, potřebuju ti říct něco důležitého,“ dodá. Po zbytek odpoledne se spolu procházejí kolem přístavu a povídají si.
Tvé dcery
Během celého dne se Carmen ani nezastavila. Podařilo se jí poctivě uklidit celý dům a také uvařit na první pohled lahodnou večeři. Samozřejmě se při vší té práci musela věnovat svým holčičkám, které si s ní chtěly hrát. Když potom přišel večer, Carmen se výrazně ulevilo. Cliff přišel s úderem sedmé a byl čas se pustit do jídla. „Chutná?“ zeptá se ho nervózně brunetka. Cliff s přikývnutím pokračuje v jídle, zatímco Carmen se své porce skoro nedotkla. „Jsi nějaká zamlklá, děje se něco?“ zeptá se jí chlapec a Carmen k němu vzhlédne. Měl jí tak přečtenou, že ihned věděl, že je něco špatně. „Je tu něco, co ti už chci nějakou dobu říct, Cliffe,“ zamumlá a Cliff jí opatrně vezme
za ruku. „Tak to řekni,“ pobídne jí. Její srdce buší jako o závod. Jak Cliff zareaguje? Bude naštvaný, nebo snad zklamaný? „Miluju tě, Carmen. Ať už řekneš cokoli, nemůžeš moje city k tobě nijak změnit,“ řekne přesvědčivě a Carmen s přikývnutím vyskočí na nohy. „Počkej tady,“ zašeptá a rychlým krokem vyrazí k dětskému pokoji. Ke Cliffovi se už nevrátí sama, její malé princezny jí dělají společnost. Hailey se stydlivě krčí za svou maminkou a Josie na druhou stranu Cliffa zvědavě pozoruje. „Tohle je Hailey a Josie,“ špitne Carmen, když se zastaví kousek od Cliffa. „Tvé dcery,“ dodá.
Tatínek
Poslední dvě vyřčená slova visí ve vzduchu a místností panuje ticho. Carmen nervózně hledí na Cliffa a čeká na jakoukoli reakci z jeho strany. Cliff pohledem těká z krásné brunetky před sebou na ty dvě malé princezny, které mu jako z oka vypadly. Nebylo pochyb o tom, že byly jeho. „Tatínku?“ ozve se slabý dívčí hlas. Cliff se ihned probere z transu a jeho pohled spadne k Josie, která k němu natahuje ručičky. „Ahoj, beruško,“ sehne se k ní černovlásek a Josie se zachumlá do jeho náruče. Carmen na ně s úsměvem hledí, v očích se jí lesknou slzy a ona není schopna setřást ten pocit naprostého štěstí. Když Josie svého tatínka propustí ze svého objetí, přijde
řada na nesmělou Hailey. Opatrně ho zatahá na rukáv a získá si tak jeho pozornost. „Tatí?“ zeptá se nejistě a Cliffovi po tváři steče pár slz dojetí. Nikdy si nepředstavoval, že se stane otcem. Nikdy po tom ani extra netoužil, ale při pohledu na Josie s Hailey věděl, že ho potkalo to největší štěstí pod sluncem. „Pojď sem, princezno,“ pousměje se na Hailey a opatrně jí zvedne. Jakmile tak udělá, holčička se k němu spokojeně přitulí. Cliffův pohled na malý moment vzlétne ke Carmen. Ani jeden nic neřekne, ale úsměvy na jejich tvářích mluví za vše.
Rodina
„Proč jsi mi to neřekla hned? Víš, že bych se bez váhání vrátil,“ podotkne zmateně Cliff, jakmile z něj opadne všechen ten šok. Ačkoli byl neskutečně šťastný, že je otcem, pořád měl tisíce otázek. „Přesně proto jsem ti to neřekla, nechtěla jsem ti stát v cestě. To turné pro tebe hodně znamenalo, byl to tvůj sen a já nechtěla, aby ses musel rozhodovat mezi kariérou a rodinou,“ přizná Carmen. „Vždycky bych postavil rodinu na první místo, Carmen. Už nikdy o tom nepochybuj, ano?“ zeptá se a Carmen šťastně přikývne. „Promiň, že jsem ti to neřekla, měla jsem. Jednou odpoledne jsem ti chtěla zavolat a vše ti říct, ale viděla jsem ty fotky mezi tebou a Paris. Bolelo mě to,“ špitne se slzami v
očích. „Myslela jsem, že jsem pro tebe nikdy nic neznamenala,“ dodá a Cliff jí ihned z tváře setře všechny slzy. „Znamenáš pro mě nejvíc na celém světě. Ty a holky jste všechno, co potřebuju,“ řekne s úsměvem a Carmen se k němu přitulí. Zbytek večera stráví rodina spolu. Carmen si s Cliffem povídá na gauči a později se k nim přidají i Hailey s Josie. Než se stihne Cliff nadát, všechny jeho milované dívky usnou. Aniž by vzbudil Carmen, vezme Hailey s Josie do náruče a odnese je do jejich pokoje. Když je uloží, vrátí se do obývacího pokoje i pro Carmen a odnese ji do postele, kde nakonec usne i on.
Narozeniny
Od Cliffova návratu se zdálo, že čas utíká jako splašený. Malá rodinka se pomalu začínala stmelovat a utvářely se první zvyky a tradice. Cliff dívkám vynahrazoval svou nepřítomnost v jejich raném dětství a trávil s nimi každou volnou vteřinu. Carmen se dál věnovala práci a mezitím se také začínala ohlížet po novém domě v městské čtvrti Brindleton Bay. Holky rostly jako z vody a původní domek začal být rodince malý. Zanedlouho nastal čas, aby Hailey s Josie oslavily své šesté narozeniny. Carmen a Cliff se pro ně rozhodli uspořádat narozeninovou oslavu, na kterou se těžko zapomíná. O víkendu se sjela celá rodina na místní koupaliště, kde se všechno konalo. Kromě velkého
množství jídla a pití všechny ihned zaujala obdivuhodná výzdoba, se kterou si dala Carmen záležet. Chtěla, aby bylo všechno pro její holčičky perfektní. A také že bylo. Oslava byla úspěšná a Hailey s Josie vyrostly v nádherné mladé dívky. Jejich povahy z dětství jim zůstaly. Hailey byla nesmělá dívka se zájmem pro umění a Josie se zase nebála skoro ničeho. Byla nesmírně společenská po svém otci, neustále se proháněla městem a prováděla neplechu. Ani vztah mezi dívkami se nezměnil, i nadále si zůstaly neuvěřitelně blízké. Cliff s Carmen na své malé holčičky nemohly být pyšnější, i když už teď bylo patrné, že jejich život s nimi nebude úplně bez problémů. Jen čas poví, co všechno dívky v jejich životě ještě potká.
Zasnoubení
V následujících pár týdnech se Carmen cítila bezmezně šťastná. Dařilo se jí jak po kariérní stránce, tak i po stránce rodinné. S Cliffem se jim podařilo najít krásný rodinný domek v centru Brindleton Bay a pár dní po podepsání smlouvy holkám oznámily, že se budou brzy stěhovat. Avšak ne všechno může být navždy jen růžové. Carmen si začala všímat, že se Cliff chová zvláštně. Měla pocit, jako kdyby před ní něco skrýval. Když jí během jednoho krásného odpoledne pozval ven, nevěděla, co má čekat. Cliff jí vzal na pláž, kterou Carmen okamžitě poznala. „Tady jsi mě poprvé políbil,“ zašeptá nevěřícně dívka a Cliff jí s úsměvem políbí na tvář. „Přijde mi to jako
včera,“ podotkne brunetka a zasněně se podívá na Brindleton Bay, které se pyšní daleko za vší tou vodou. „Carmen,“ osloví jí černovlásek. Když se k němu Carmen otočí, Cliff klečí na jednom koleni a v ruce svírá stříbrný prstýnek s blyštivým kamínkem. „Cliffe?“ zašeptá dojatě Carmen. „Už, když jsem tě poznal, jsem věděl, že mi změníš život. Prožili jsme toho spolu spoustu, krásné i horší chvíle. Život si pro nás připravil nejednu nástrahu, ale nic z toho nezměnilo to, co k tobě cítím. Nikdy jsem nikoho nemiloval tolik, jako miluju tebe. Carmen, jsi ta nejčistší a nejúžasnější osoba, kterou jsem kdy poznal. Než jsem tě poznal, žil jsem jen pro hudbu. Ale díky tobě se ze mě stal muž, kterým se nestydím být. Ty, Hailey a Josie jste všechno, v co jsem kdy mohl snít. Miluju tě, Carmen,“ odmlčí se a podívá se na dívku před sebou. Po tvářích jí stéká několik slz dojetí. „Vezmeš si mě, Carmen?“ zeptá se s malým úsměvem Cliff. „Ano,“ zašeptá dojatá Carmen a vrhne se mu do náruče. „Samozřejmě, že ano.“
Fontána
Carmen holky vyzvedla hned po škole a zavezla je do menšího parku kousek od centra. Měla nějaké obíhačky s agenturou ohledně stěhování, a tak potřebovala, aby se holky na pár hodin zabavily samy. Ze začátku nevinné hraní na prolézačkách skončilo přesně v ten moment, kdy Josie spatřila honosnou fontánu uprostřed parku. V její chytré hlavičce se zrodil nápad. „Hailey!“ zavolá na svou sestru a se šibalským úsměvem ukáže na bublající fontánu. „Josie,“ zavrtí hlavou stydlivá holčička, „někdo by nás mohl vidět,“ snaží se jí přesvědčit Hailey, ale Josie je už dávno rozhodnutá. „Nebuď srab! Uvidíš, že to bude super!“ šťouchne do ní a rozeběhne se směrem k
fontáně. Ladně do studené vody skočí. Boty se jí ihned namočí, ale to jí nerozhodí. Chvíli si tam skotačí sama, než se k ní Hailey nejistě přiblíží. Její boty dopadnou na okraj fontány a i druhá dívka skočí do vody. „Vidíš? Není to tak zlý!“ zavolá na ní Josie se širokým úsměvem na tváři. Už odmala měla na svou sestřičku velký vliv a dokázala jí přimět k různým neplechám. „Josie!“ zavolá na ní Hailey se strachem v očích. „Co?“ vyhrkne zaskočeně Josie. Až ten moment si všimne, že Hailey prstíkem ukazuje někam za ní. Pohled malé neposedné dívenky sjede tím směrem a zastaví se až u někoho, kdo obě dívky nesměle sledoval.
Sawyer
Její pohled se zastaví na blonďatém chlapci zhruba v jejím věku, který jí nesměle sledoval. Josie si ho změří pohledem a bez jakéhokoli slova vyleze z fontány ven. Tenisky má vodou úplně promočené, ale to jí vůbec nevadí. Mnohem více jí totiž zajímal onen neznámý chlapec. „Co tak zíráš? Ještě nikdy jsi neviděl holku?“ vychrlí na něj se svraštěným obočím a usadí se na okraj fontány. „Jsem Sawyer,“poví a nejistě si k Josie přisedne. „A?“ povytáhne na něj obočí Josie. „To vůbec nevysvětluje fakt, že jsi na mě předtím tak neomaleně zíral!“ řekne se zvýšeným hlasem a koutkem oka pozoruje svou sestřičku, která se vydá směrem k prolézačkám. „Viděl jsem
tě ve škole,“ špitne. „Nikoho tu neznám, a tak jsem tě chtěl pozdravit,“ dodá a Josie chápavě přikývne. „Jsem Josie,“ natáhne k němu ruku a Sawyer jí váhavě přijme. „Když nikomu nevykecáš, co jsi viděl, tak můžeme být kamarádi,“ slíbí mu usměvavá holčička a blonďáček spokojeně přikývne. „Máš moje slovo,“ přislíbí Sawyer. „Fajn,“ vyskočí na nohy Josie a ukáže prstem k prolézačkám. Než se stihne Sawyer vzpamatovat, už si to Josie štráduje oním směrem. „Kam jdeš?“ zavolá za ní zmateně. „Kam to vypadá, že jdu?“ otočí se na něj a mávnutím mu naznačí, aby jí následoval.
Kamarádi
I přes její ostré lokty a nebojácnou povahu se z nich rychle stali přátelé. Celé hodiny spolu dováděli na prolézačkách a bavili se přesně tak, jak by se děti v jejich věku bavit měly. Stačilo jen pár chvil na to, aby Josie získala kamaráda, o kterém už teď věděla, že je napořád. „Zase jsem vyhrála!“ zasměje se Josie, když už potřetí přeručkuje na konec prolézačky jako první. Sawyer se na ní jen nevinně usměje a seskočí z prolézačky dolů. „Možná jsem tě jen nechal vyhrát,“ zamumlá a lehce si ho měkké trávy. Josie si k němu se svraštěným obočím lehce a zavrtí hlavou: „Nesmysl, porazila jsem tě.“ Sawyer se s ní nechce dohadovat, a tak jí při její domněnce nechá. Ihned na to mezi nimi
nastane ničím nerušené ticho. Oba mlčky leží v trávě vedle toho druhého a se zamyšleným výrazem pozorují mraky. „Podívej, tenhle vypadá jako ovečka!“ ukáže prstem nahoru blonďák a Josie zavrtí hlavou. „Sawyere, to je kočka. Pěkně tlustá a vypasená kočka!“ opraví ho Josie a Sawyer se nad její představivostí zasměje. Něco na té dívce bylo. Byla jiná než všechny ostatní, měla svou hlavu a jen tak něčeho se nezalekla. A přesně to se mu na ní líbilo. „Chceš se jít projít k řece? Znám místo, které se ti bude líbit,“ řekne Sawyer a Josie souhlasně přikývne. Když se však postaví na nohy, spatří v dálce svou mamku, jak na ni s úsměvem mává. „Josie, zlato! Je čas jít domů!“ zavolá na ní Carmen a Josie přesně v ten moment ví, že jí její máma před jejím novým kamarádem určitě ztrapní.
Trapná situace
„Budu muset jít,“ zašeptá Josie s pohledem upřeným na svou maminku, která stojí kousek opodál a evidentně čeká, až se k ní přidá. „Uvidíme se zase?“ zeptá se nejistě blonďák a Josie ho se smíchem obejme. „Jasně, zítra ve škole,“ ujistí ho a zase rychle ho z objetí propustí. „Tak zatím čau!“ zavolá na něj hlasitě a rozeběhne se ke Carmen. Ta svou holčičku náležitě přivítá. Jakmile jí políbí na tvář, Josie se začne vzpírat a rychle se od ní odtáhne. „Mami, ztrapňuješ mě!“ řekne se svraštěným obočím a pohled její mladé maminky dopadne na nesmělého blonďatého chlapce, který jí i Josie zvědavě pozoroval. „Nejsi na tohle ještě mladá?“ dloubne do ní Carmen a Josie
zrudne jako rajčátko. „Mami! Sawyer je kamarád!“ protočí oči. Carmen nad tím pokrčí rameny, vezme svou holčičku za ruku a vydá se s ní směrem k autu, ve kterém už na ně čekala i Hailey. „Máme před sebou pár rušných dnů,“ povídá Carmen cestou k autu, ale Josie jí poslouchá jen jedním uchem. V hlavě se jí neustále honí myšlenka, že jí její vlastní mamka totálně ztrapnila před jejím novým kamarádem. „Během víkendu se stěhujeme, takže potřebuju, abyste si s Hailey sbalily všechny hračky,“ dodá Carmen a pohlédne na svou neposednou dceru. „Poslouchala jsi?“ dloubne do ní a Josie přikývne. „Jo, jasně. Neboj, mami. S Hailey se o to postaráme,“ slíbí a ohlédne se před rameno. Když spatří Sawyera, nejistě mu zamává na rozloučenou.
Stěhování
Když se Carmen rozhodla pronajmout svůj původní domek u pláže a vložit veškeré vydělané peníze do velkého rodinného domu, měla v hlavě určitou vizi. Už odmalička snila o krásném velkém domu v centru města s výhledem na moře. Toužila po ohromné zahradě s bazénem a prostornými pokoji pro své děti. Hledání to bylo dlouhé, Carmen se totiž jen tak nějaký domek nezalíbil. Jakmile poprvé spatřila modrý domek s výhledem na přístav, měla jasno. Dům přesně vyhovoval jejím ideálům, a tak se Carmen s Cliffem rozhodli podepsat smlouvu. Pár týdnů na to se celá rodina sbalila a vyrazila do nového. „Podívej ten výhled,“ zasnila se Carmen. Jejich nový
domek se nacházel ve čtvrti s rodinnými baráčky a výhled na přístav byl k nezaplacení. „Běžte si prohlédnout svoje pokoje, holky,“ pobídne je Cliff a letmo Carmen políbí na čelo. Když se Hailey s Josie ztratí za zdmi nového domu, zadívá se Cliff Carmen do očí. „Věříš tomu? Náš první společný dům,“ řekne s úsměvem Cliff a Carmen se od srdce zasměje. „Už jsem ani nevěřila tomu, že by se to někdy mohlo stát,“ přizná. „Jsem tak ráda, že jsme hodili minulost za záda,“ špitne. „Bez tebe bych to už nezvládla, Cliffe. Už mě neopouštěj,“ dodá a černovlásek jí políbí do vlasů. „Za pár dnů už budu jenom tvůj a ty zase moje, Carmen,“ podotkne a Carmen se dojatě usměje.
Šatna nevěsty
Všemi dlouho očekávaný den konečně nastal a hosté se na ohromnou událost sjeli ze všech koutů světa. Zatímco se hosté u baru skvěle bavili, nevěsta se pomalu připravovala na cestu k oltáři. Carmen se cítila lehce nervózní, měla strach, že udělá něco špatně. O své svatbě snila už od chvíle, co byla na svatbě svých rodičů a chtěla, aby bylo všechno perfektní. „Vypadáš nádherně,“ ozve se hlas milující ženy a Carmen se otočí přes rameno. Jakmile její pohled dopadne na její maminku a mladší sestřičku Elenu, na tváři se jí objeví široký úsměv. „Mami! Eleno!“ přivítá je nadšeně a pomalu se zvedne ze židle, aby si nepomačkala své sněhobílé šaty. „Sluší ti
to, ségra,“ pochválí Elena nevěstu a Carmen se jí vrhne kolem krku. Už to byla nějaká chvíle, co jí naposledy viděla. „Neponič si šaty,“ napomene jí s úsměvem Eliza a Carmen se na svou maminku podívá. „Pamatuju si, když jsi šla k oltáři ty. Vypadala jsi jako ta nejkrásnější princezna,“ zašeptá a Eliza svou dceru dojatě obejme. „To ty jsi ta nejkrásnější princezna, zlatíčko. Nikdy jsem na tebe nebyla pyšnější,“ zašeptá a propustí svou prvorozenou dceru z objetí. „Táta s bráškou už dorazili?“ zeptá se brunetka a Eliza přikývne. „Šli pozdravit ženicha, uvidíš je cestou k oltáři. A teď pojď, nechceš na sebe přeci nechat dlouho čekat,“ vezme jí kolem ramen a spolu všechny tři dívky vyrazí vstříc velké svatbě.
Šatna ženicha
Zatímco v šatně nevěsty panovala veselá nálada a rozezníval se v ní smích, v místnosti ženicha nastal úplný opak. Cliff je ještě nikdy necítil takhle šíleně nervózní a to měl za sebou koncerty ve vyprodané aule. Netušil, co to do něho vjelo, před rozhovorem se svým nastávajícím tchánem byl v pořádku. Asi ho jen děsila představa, že rodinu své nastávající ženy zklame. Už to udělal jednou, ne? Co když něco zkazí znovu? „Ťuk, ťuk,“ ozve se jemný dívčí hlas a ženichovy oči sjedou ke dveřím, ve kterých se objeví modré vlasy jeho kamarádky. „Tesso?“ vydechne nevěřícně Cliff. Když dívka vkročí dovnitř, není sama. Následují ji ještě dva další lidé. „Roxy, Kierane? Co tady děláte, lidi?“
zeptá se šokovaně a pevně obejme svého nejlepšího kamaráda, které neviděl od chvíle, co jejich turné skončilo. „Cestou jsme potkali tvého budoucího tchána, je to fakt sympaťák,“ podotkne Roxy a vyrazí k baru pro drink. „Říkal, že tě máme povzbudit,“ dodá Tessa. „Nechceš z toho vycouvat, že ne? To by si Carmen určitě nezasloužila. Je to skvělá dívka a někdy si říkám, čím sis jí zasloužil,“ pobaveně ho drcne do ramene. „Věř mi, Tesso, tohle si říkám každý den,“ zasměje se Cliff. „Tak nad čím uvažuješ? Miluješ jí, kámo. Na turné jsi mluvil jen o ní a teď máš šanci s ní strávit zbytek života,“ řekne Kieran. „Nechci jí zklamat, už jednou jsem jí ublížil a nechci to udělat znovu,“ špitne Cliff. „Hele, udělal jsi chybu. Ona taky a oba jste si odpustili. Ani jeden z vás není perfektní, ale spolu jste,“ řekne Tessa s úsměvem. „Tak jo,“ poví Cliff a poupraví si límeček košile. „Jdu si vzít ženu svého srdce.“
Obřad
Nevěsta ve sněhově bílých šatech se nesla s lehkostí pírka a rozdávala úsměv každému, koho cestou k oltáři minula. Nešla však sama, společnost jí dělaly její dvě krásné dcery. I ony se usmívaly od ucha k uchu a strhávaly k sobě pohledy všech hostů. Ženich stojící u oltáře na své tři milované dívky dojatě hleděl a nechápal, jak mohl byť na vteřinu pochybovat, že dělal chybu. „Vypadáš přenádherně,“poví šeptem Cliff, když své nevěstě nabídne ruku. Carmen se zeširoka usměje a postaví se naproti Cliffovi. „Vždycky si myslím, že už nemůžeš být krásnější, ale ty mě pokaždé přesvědčíš o opaku,“ vydechne s pohledem upřeným na Carmen.
„Neblázni,“ zašeptá Carmen. Jakmile se atmosféra uklidní, započne všemi očekávaný obřad. Po úvodních slovech přijde řada na svatební sliby a Carmen je první, kdo se dá do řeči. V očích se jí třpytí slzy a její hlas se lehce třese: „Nikdy bych si nepomyslela, že mi jeden koncert takhle změní život. Vždycky jsem tě obdivovala, zbožňovala jsem tě a teď mám to ohromné štěstí, že se stávám tvou ženou. Miluju tě, Cliffe, a věřím, že se to už nikdy nezmění,“ poví s pohledem upřeným do jeho čokoládově hnědých očí. Jakmile svůj svatební slib řekne i Cliff, přijde řada na ta dvě nejdůležitější slůvka. Nikoho z hostů nepřekvapilo, že si oba snoubenci řekli své vytoužené ano. „Tak pojď sem, krásko,“ zašeptá Cliff a přitáhne si k sobě Carmen blíž do polibku. Byli svoji. Ona jeho a on zase její.
Tanec
„Představuji vám Cliffa a Carmen Mercury,“ ozve se hlas jejich oddávajícího a nevěstino srdce se rozbuší radostí. Jakmile jí její manžel podá rámě, zahákne se do něj a spolu projdou uličkou mezi hosty. Ani jeden se nemůže přestat usmívat, štěstí z nich úplně sršelo a neexistovalo nic, co by jim to mohlo zkazit. Pár dalších chvil k nim chodí hosté a gratulují jim ke svatbě. Nešetří se jak milými slovy, tak velkorysými dary. Když se později nachýlí čas na jejich první novomanželský tanec, čas se pro ně jakoby zastaví. Všichni ti hosté pro ně přestanou existovat, vnímat dokáží jen jeden druhého. „Cliffe, jsem tak šťastná,“ zašeptá Carmen, když jí černovlásek
chytne kolem boků. „Já taky, Carmen. Už jsem ani nedoufal, že nám bude osud takhle přát,“ přizná a Carmen se zeširoka usměje. „Máme za sebou pořádnou cestu, ale zvládli jsme to. Neexistuje nic, co bych po tvém boku nezvládla,“ špitne a Cliff s ní udělá malou otočku. Když se začne hudba blížit ke konci, začne i jejich tanec zpomalovat. Nebyl by to Cliff, kdyby těsně před skončením písničky Carmen nepolíbil. Jejich polibek je něžný a plný lásky. „Ehm, ehm,“ ozve se za nimi hlasité odkašlání. Zamilovaný pár od sebe odskočí a zvědavá dívka se za hlasem otočí. „Snad sis nemyslela, že nedorazím, drahá?“
Nezvaný host
Nemohla uvěřit vlastním očím. Jakmile spatřila nezvaného hosta, začala v ní bublat zlost a všechny staré emoce se okamžitě vrátily. „Ty máš ještě tu drzost přijít na mojí svatbu?“ zeptá se nevěřícně a Cliff jí povzbudivě pohladí po zádech. Carmen mu o Ethanovi řekla úplně všechno, nechtěla už před ním mít žádné tajnosti. „To už tě nemůžu ani vidět, jo?“ zeptá se nechápavě Ethan a pomalu se vydá ke dvojici blíž. Carmen ho nedůvěřivě sleduje, zatímco Cliff udělá krůček vpřed a postaví se před ní. „Už ani krok, kamaráde,“ zarazí ho s prudkým mávnutím ruky. „Nevím sice, jaké jsou tvé úmysly, ale dost jsi jí v minulosti ublížil. Kdybych věděl, co jsi zač, všechno bych
si to s tebou vyříkal už v tu chvíli, co jsem tě ten večer uviděl,“ řekne odhodlaně Cliff a Carmen ho s obdivem sleduje. Nikdo se jí ještě takhle nezastal a byl to osvěžující pocit, když nemusela nic řešit. „Byli jsme šťastní, než ses vrátil, hvězdičko! Myslíš si, že jsme tu na sebe všichni čekali s otevřenou náručí? Neumíš si ani představit, čím si Carmen kvůli tobě prošla. Já jsem tu pro ni byl, zatímco ty ses tahal s jinou!“ rozčílí se Ethan a Carmen sleduje, jak se Cliffův výraz pomalu mění. Už nebyl klidný, všechno se to v něm vařilo. Než se stihne nadát, udělá krok vpřed a chopí se lemu Ethanova trika.
Pojďme domů
Než se stihne všechno ještě více zvrhnout, vloží se do toho i Carmen. S menšími potížemi je od sebe odtrhne a postaví se mezi ně. Atmosféra by se dala krájet nožem, nikdo neřekne ani slovo a svatba ihned získá nový spád. „Dost! Přestaňte okamžitě!“ ozve se se zvýšeným hlasem nevěsta a přeruší tak oba chlapce. „Carmen,“ zašeptá Ethan a oslovená dívka se na něj otočí. „Tohle měl být můj velký den, Ethane. Neměl jsi sem chodit,“ řekne rázně. „Upřímně nevím, co jsi čekal. Sám moc dobře víš, že ho miluju. Je to otec mých dětí a teď i můj manžel. Nedovolím, abys nás od sebe rozeštval. Ať už jsou tvé úmysly sebečistší, nechci to slyšet,“ utne ho a otočí se na Cliffa.
„Děkuju, že ses mě zastal, ale sama bych to taky zvládla,“ řekne na černovláska a pomalu se schoulí v jeho náruči. Hned se cítí bezpečněji. Ethan se na zamilovanou dvojici krátce podívá, přikývne a bez dalšího slova odejde. „Promiň,“ řekne šeptem Cliff a Carmen se k němu přitiskne ještě pevněji. „Neomlouvej se… měla jsem čekat, že sem přijde. Zkazila jsem to,“ zašeptá. „Takhle nemluv, není to tvoje vina. Nemohla jsi to to vědět. Navíc si myslím, že i tak jsme si dnešek užili, ne?“ mrkne na ní a Carmen se konečně usměje. „Jo, máš pravdu. Jen mě to mrzí,“ přizná. „Víš, co? Co kdybychom se odsud vypařili?“ navrhne Cliff. „Utéct z vlastní svatby? Mluvíš mi z duše,“ zamumlá. Než se stihne nadát, Cliff jí vezme do náruče a vykročí směrem pryč.
Pro tebe
Krátce po deváté ráno se před domem čtyřčlenné rodiny objevil blonďatý chlapec. Josie ho spatřila z okna svého pokoje a s úsměvem se mu rozeběhla naproti. Sawyer byl jediný opravdový kamarád, kterého Josie kromě své sestry měla. „Co ty tady?“ zeptá se ho černovláska. „Neříkal jsi mi, že takhle brzy o víkendu nevstáváš?“ podotkne pobaveně a udělá k blonďákovi pár kroků vpřed. „Chtěl jsem tě vidět,“ zamumlá Sawyer a Josie se pousměje. „Když říkáš,“ zasměje se a její pohled sklouzne k jeho rukám, které má prapodivně schované za zády. „Co to tam schováváš?“ neodpustí si zvědavou otázku a zmateně Sawyera sleduje, jak zpoza zad vytahuje
nádhernou červenou růži. Dívčiny tváře naberou lehce červenou barvu, její rty se slabě pootevřou a Josie zašeptá: „Ta je pro mě?“ Sawyer přikývne a růži jí s nesmělým úsměvem podá. „Josie, já-“ začne nejistě chlapec, ale Josie ho přeruší. Dojatě mu padne kolem krku a pevně ho obejme. „Díky,“ zašeptá a opře si hlavu o jeho rameno. „Josie, musím ti něco říct,“ řekne s naléhavostí ve hlase a Josie ho pustí ze svého objetí.
Sbohem
„Děje se něco?“ zeptá se ho hned, jakmile si všimne výrazu na jeho tváři. Sawyer nemusí nic říkat, aby věděla, že je něco špatně. Už z jeho výrazu bylo patrné, že ať už měl na srdci cokoli, dobré zprávy to nejsou. „Stěhuju se, Josie,“ řekne chlapec. Jeho slova jí zabolí až u srdce a v očích se jí zalesknou slzy. Josie je neschopná slova, má pocit, jako kdyby se jí právě zhroutil celý svět. „Proč?“ zašeptá se sklopeným výrazem Josie. „Táta dostal lepší pracovní nabídku,“ odvětí se smutným výrazem Sawyer. Než se ho stihne Josie zeptat na něco dalšího, Sawyer jí rychle obejme. Když se jeho rty dotknout její tváře, steče Josie po tváři pár hořkých slz. Josie si v ten moment
přeje, aby ta chvíle nikdy neskončila. Ke štěstí by jí bohatě stačilo, kdyby tu s ním takhle mohla zůstat navždy. Dobře ale věděla, že to není možné. Když jí Sawyer pomalu pustí ze svého objetí, všimne si Josie, že se i v jeho očích třpytí pár slz. „Sbohem, Josie,“ zašeptá chlapec a urychleně se k dívce otočí zády. Josie ho smutně sleduje, jak se od ní vzdaluje. „Sbohem, Sawyere,“ vzlykne a rozeběhne dovnitř svého domu, aby se mohla zamknout ve svém pokoji a být sama.
Puberťačky
Zanedlouho po svatbě Carmen a Cliffa opět nastal důvod k oslavám. Tentokrát to ovšem bylo z jiného důvodu, slavily se totiž narozeniny. Hailey a Josie vyrostly v překrásné mladé dívky. Každá však měla jinou osobnost a ambice, což se odráželo už na jejich stylu oblékání. Hailey se v každém ohledu podobala své mamince Carmen. Získala po ní její lásku k přírodě a ke zvířatům. Po škole velmi často vypomáhala na veterinární klinice a pečovala o nemocná zvířata. Josie na druhou stranu toužila po jiných věcech. Život v maloměstě jí začal nudit a ona prahla po dobrodružství. Ostych neznala, divoká povaha z dětství jen vzrostla a sebedůvěra jí také nechyběla. Ne příliš
radostné okamžiky z dětských let, nepřítomnost otce a ztráta nejlepšího kamaráda, se na ní podepsaly. Přestala na sobě tolik dávat znát své emoce a často se po večerce vytrácela z domu. Po večerech ráda bloudila po přístavu, hleděla na měsíc a na malé téměř neviditelné pobřeží za oceánem. Josie tušila, že na ni ve světě čeká velké dobrodružství. Netušila ale, jak velké ve skutečnosti bude.