Narozeninová oslava
"Sfoukni svíčky, broučku," pobízela Ingrid malou oslavenkyni, která se na svůj dort jen zasněně dívala a těšila se, až ho bude moci sníst. Po sfouknutí svíčky se Jenně splní její sen a může se do dortu pustit. Není třeba dodávat, že se od čokoládové polevy zamaže a červené jahody skončí poházené po celé zahradě. "Nech toho, ty zlobidlo!" varuje jí její teta Rosie, která si té paseky, kterou měla na svědomí. Po dortu přijdou na řadu i dárky, kterých je více než požehnaně. Ohromný huňatý medvěd Jennu zaujme okamžitě a získá si její srdce a pozornost. Ostatní dárky jí už nezajímají, ale i přes to si je později také rozbalí. Čekají tam na ní rozkošné oblečky a velká spousta hraček! Jenna
bublá radostí, poskakuje po zahradě a hraje si se svými novými hračkami. Paul na ní z lavičky dohlíží, aby se jí něco nestalo, a Rosie s Ingrid relaxují ve stínu. "Roste tak rychle," postěžuje si Ingrid. "To mi povídej," zareaguje Rosie, "teď je z ní pořádná uličnice." Obě sestry se při pohledu na vrávorající Jennu jen zasmějí, s ní bude ještě hodně starostí.
Bowlingová hala
"Jsi unavená, zlatíčko?" zeptá se Paul své malé dcerky, která se zachumlá do jeho náruče. Jenna ho zatahá za tričko a dá tak Paulovi najevo, že chce, aby jí zvedl. Ještě před spánkem se však musí Jenna navečeřet, protože se během odpoledne cpala jen dortem. Se sendvičem si spíše jen hraje, než aby ho skutečně jedla. Po jídle se pro ní staví Ingrid, která jí vezme do jejího pokojíčku. Uspat malou Jennu by mělo být jednoduché, ale není. Bez pohádky odmítá usnout a je úplně jedno, že je unavená. Ingrid Jennu až po krk přikryje dekou a políbí jí na čelo. "Dobrou noc, zlato." Z dětského pokoje se Ingrid odebere do obývacího pokoje, kde na ní už čeká Rosie. "Jsem ráda, že jsi ještě
vzhůru, Rosie," zaraduje se Ingrid a dojde ke své sestře. "V Lázeňské Oáze zítra otevírají novou bowlingovou halu, a tak mě napadlo, že bychom tam mohli vyrazit, co říkáš? Ty, já a Paul?" nabídne a Rosie se pousměje. "To zní senzačně, ale nerada bych vám dělala křoví," přizná Rosie. "V tom případě s sebou můžeme vzít i Julii, je to moje známá z práce. Co na to říkáš teď?" šťouchne do ní a Rosie jen váhavě přikývne. Má snad na výběr?
Bowling s přáteli
Druhý den k večeru se celá parta sešla u nové bowlingové haly. Ingrid s Paulem se sportovní zábavu moc těšili, ale Rosie ne. Sport milovala, to byl všeobecně známý fakt, ale nechtěla se setkat s Julií, kterou Ingrid pozvala, aby si Rosie nepřipadala sama. Černovlasá dívka se k partě připojí o pár minut později a Ingrid jí okamžitě představí Rosie. Julie je příjemná dívka, to z ní Rosie vycítí okamžitě. Ale i přes to se nemůže zbavit pocitu, že by tu byla raději s Tiffany. "Jdeme hrát, ne?" zeptá se Ingrid a všichni se okamžitě odeberou k jejich dráze. Jako první hraje Julie, takže jí Rosie se zájmem sleduje. Julii se podaří srazit naráz všechny kuželky. "Páni, Julie! To bylo úžasný!" rozbásní se Ingrid. "Co
říkáš, Rosie?" šťouchne do ní její starší sestra. "Jo, jo, úžasné!" pousměje se Rosie. Julie byla do sportu očividně stejný blázen jako Rosie. Tím se od Tiffany lišila, ta sportu nikdy nehostovala. Hrála sice basketbal, ale dobrá v něm nebyla. Další na řadu přijde Ingrid, která sice nestrefí všechny kuželky, ale i tak je nadšená. Možná totiž pro svou mladší sestru našla člověka, který jí trochu rozveselí.
Zavolej mi
Ingrid si přisedne na bar a mávnutím ruky si objedná drink. "Je mi úplně jasné, o co se tu snažíš," upozorní jí Paul a Ingrid se na něj pousměje. "Netuším, o čem to mluvíš," zalže. "Takže se čirou náhodou nesnažíš dát svou sestru dohromady s tou černovláskou, že ne?" zasměje se a políbí Ingrid na tvář. "Normálně bych ti řekl, že se do toho nemáš plést, ale Rosie poslední dobou nebyla sama sebou." Mezitím, co si zamilovaný pár na baru povídá, se Rosie plně položí do hry. Není překvapení, že jí to jde skvěle. Sport jí šel vždycky a je úplně jedno, o jakou disciplínu se jedná. "Páni, jsi fakt dobrá!" pochválí jí Julia, která jí celou tu dobu nenápadně pozoruje. Rosie se na ní otočí
a slabě se pousměje. "Až tak dobrá nejsem, na tebe rozhodně nemám." A tak se stane, že se tyhle dvě osamělé duše dají konečně do řeči. Povídají si o všem možném, žertují spolu a jedna po druhé nenápadně pokukují. Ani jedna si však neuvědomí, že se nachyluje čas odchodu. "Hele, mám nápad. Před nedávnem tu otevřeli nové bistro a slyšela jsem, že tam vaří fakt dobře. Tak co kdybych ti dala svoje číslo?" navrhne a Rosie nejistě přikývne. "Zavolej mi, až budeš chtít."
Návštěva
Ingrid se rozhodne vzít malou Jennu ven na procházku a při té příležitosti se spolu zastaví u Imperii doma. Jenna se držela u Ingrid a nechtěla se od ní hnout ani na krok. "Ingrid, vypadáš úžasně!" přivítá jí s otevřenou náručí Imperia. Po chvilce si všimne i malé nesmělé holčičky, která se nesměle drží své mamky. "A kdopak je takhle malá princezna?" zeptá se Imperia. "Jsem Jenna," odpoví nesměle. "Co bys řekla na to, kdyby sis šla hrát se Scarlet?" navrhne jí Ingrid a Jenna se nesměle odebere do dětského pokoje. Holky si okamžitě padnou do noty a začnou si spolu hrát s hračkami. Mezitím si Ingrid s Imperiou v obýváku povídají, už se tak dlouhou dobu neviděly! Obě kamarádky
si vyměňují novinky z jejich života. Ingrid mluvila o jejím šťastném životě s Paulem a své milované Jenně. Imperia na druhou stranu mluvila o Magnusovi a Ingrid se dozvěděla, že plánují jarní svatbu!
Platí ta nabídka?
"Ahoj, platí pořád tvoje nabídka?" zeptá se Rosie Julie, když jí po dlouhém uvažování zavolá. "Jasně, že platí. Tak dnes večer?" Po zbytek odpoledne se Rosie na večer připravuje, i když se jedná jen o naprosto obyčejnou večeři v bistru s Julií. Sotva se dají považovat za kamarádky, tak proč je Rosie tak nervózní? "Co to děláš, teto?" ozve se šišlavý hlas malé Jenny, která na Rosie zmateně hledí. "Chystám se ven," odvětí s drobným úsměvem. Ještě před odchodem z domu si Rosie s Jennou hraje u ní v pokojíčku, protože jí ta malá zlobilka nechce pustit. Při cestě k bistru je už Rosie mnohem klidnější, nemá se přeci čeho bát. "Ahoj!" pozdraví jí Julie a obě se spolu vydají dovnitř bistra.
Bistro
Julia s Rosie si vyberou stůl u okna a bez váhání se dají do řeči. "Překvapilo mě, že ses ozvala tak brzy. Musela jsem na tebe udělat dobrý dojem, co?" zeptá se Julia a Rosie se nad tím jen pousměje. K jídlu si holky objednají hamburger, co jiného by si také v tomto bistru mohly vybrat, když jsou tu hamburgery věhlasné? Při jídle u stolu panuje ticho, dokud ho neprolomí Rosie. "Chceš ochutnat?" zeptá se Julie s nesmělým úsměvem a vidličkou v její pravé ruce. Julia se pousměje a souhlasí. Od té chvíle je už u stolu lepší atmosféra a Rosie je o něco uvolněnější. Po jídle se obě holky odeberou ven. "Dneska to bylo fajn," pousměje se Julia, "chceš si to zase někdy zopakovat?" navrhne a Rosie bez
váhání souhlasí. Julia vezme Rosie kolem ramen a nabídne jí, že jí kousek doprovodí. Do pohybu se však nedají hned, což má na svědomí především Julia. "Co to děláš?" zašeptá zmateně Rosie, když jí Julia chytne za boky a jejich rty se od sebe nachází jen pár milimetrů. "Pšt," zašeptá a přitiskne své rty na ty Rosie.
Vážnější vztah
Rosie se na Julii oněměle dívá, zatímco jí Julia drží kolem pasu. "Proč?" zašeptá se slzami v očích. "Líbíš se mi, copak to není evidentní?" odvětí a Rosie se zamračí. Jen si přála mít nějakou kamarádku, je to tak těžké pochopit? Není na Julii naštvaná, je naštvaná spíš na sebe, že Juliiny signály přehlídla. I přes to jí od sebe odstrčí. Její ruka spočine na jejím rameni a Rosie se zachvěje. "Rosie, mluv se mnou, prosím," zašeptá Julie. "Nemáš mě ráda? Nelíbím se ti?" zeptá se zmateně a Rosie se otočí. Julia jí chytne za ruku a trpělivě čeká, až se Rosie sama od sebe rozmluví. Chvíli obě mlčí, a pak Rosie konečně promluví, čímž přeruší nepříjemné ticho. "Před pár měsíci jsem se rozešla se svou přítelkyní.
Podvedla mě a dlouho jsem se přes to nedokázala přenést. Mám tě ráda a vážně se mi líbíš, ale asi ještě nejsem na nějaký vážnější vztah připravená. Je na to... ještě moc brzy," zašeptá a podívá se Julii do očí. Ta vypadá, jako kdyby jí ze srdce spadl ohromný kámen. "Vezmeme to pomaleji, Rosie. Nechci na tebe tlačit," slíbí a Rosie se slabě usměje. Těšilo jí, že jí Julia chápala. "Doprovodíš mě?" navrhne brunetka a Julia s úsměvem přikývne.
Další přírůstek
Nejkrásnější okamžiky v životě jsou ty, které většinou nejméně očekáváme. Pro Ingrid byl okamžik, kdy zjistila, že se z ní stane dvojnásobná maminka. Radostnou zprávu si nemohla nechat jen pro sebe, a tak na grilu připravila menší pohoštění. S rodinou si na zahradě udělala pohodlí a dala se do vynikajícího jídla. "Oslavujeme něco?" zeptá se Paul při pohledu na plné talíře jídla. "Ségra?" šťouchne do ní Rosie, už má menší podezření, co se děje. Svou sestru znala až příliš dobře, její úsměv byl naprosto čitelný. "Jsem těhotná." Paul jí oněměle sleduje. Nejdřív z něj nejdou přečíst žádné emoce, ale po chvíli se mu na tvář vloudí úsměv. Krátce Ingrid políbí na hřbet její ruky a už není třeba slov. Je
patrné, že je dojatý. V očích se mu dokonce lesknou slzy, což je u něj jen tak nevidí. Chvíli naprostého ticha přeruší malá Jenna, která Ingrid zatahá za sukni. Ingrid si jí okamžitě vezme do náruče. "Mamí?" osloví jí Jenna. "Ano, broučku?" zeptá se Ingrid s drobným úsměvem. "Budu mít sestřičku? Brášku?" zeptá se, přičemž ze sebe ona slova sotva dostane. Ingrid se od srdce zasměje, doopravdy tuhle malou potvůrku z celého srdce miluje. "Ano, zlato. Bude z tebe velká sestřička!"
Vlastní dům
Během druhého trimestru si Ingrid začala uvědomovat, že jim začíná být jejich dům malý. Měli ho navíc jen na pronájem, a tak ani nebyl jejich. "Paule, našla jsem ten nejdokonalejší dům! Musíš se na něj jít podívat!" básnila Ingrid, a tak jí Paul bez váhání vyhověl. Domek se stále nacházel v Lázeňské Oáze, Ingrid to město prostě milovala. Nacházel se však v lepší čtvrti. Byl krásný a hlavně byl prostorný! Ačkoli jeho barva byla červená, vypadal útulně a líbil se i Paulovi. "Líbí s ti, viď?" zeptá se Paul a Ingrid horlivě přikývne. "Hrozně moc, ale jsem otevřená pokračovat ve hledání, jestli to není podle tvého vkusu," dodá s úsměvem. "Má ale pět pokojů, takže může mít Jenna vlastní pokoj a
naše nenarozené miminko také," usměje se. "Rosie ho už viděla?" zeptá se Paul a Ingrid přikývne. "Viděla už i svůj pokoj a moc se jí líbil. Navíc tam jsou i další volné pokoje, takže kdyby někdy měla vlastní dítě, nebude to problém. Tak co říkáš, lásko? Bereme ho?" zeptá se Ingrid a Paul jí sevře v náruči. "Bereme ho."
Jako z pohádky
Vztah Rosie a Julie se vyvíjel pomalu, ale o to krásnější byl. Schůzky byly mnohem pravidelnější a Rosie je po chvíli začala i sama vyhledávat, takže Julie nemusela vždy udělat první krok. Jedno krásné a slunné odpoledne se dívky sešly u Rosie na terase a jen si tak nezávazně podívaly, jak už to měly ve zvyku. Vždy se našlo něco, o čem si dokázaly hodiny povídat a to se Rosie moc líbilo. "Za pár týdnů se s Ingrid a její rodinou budeme stěhovat do většího domku," pochlubila se Rosie a začne Julii onen domek popisovat. Julie jí pečlivě poslouchá a usmívá se. "Proč se tak culíš?" zeptá se Rosie. "Já jen, že ti to dneska hrozně sluší," přizná a Rosie se lehce začervená. "Díky," vyhrkne a položí
ruku na tu její. "Ne, Julie, vážně. Děkuju, že jsi byla tak chápavá. Vím, že pro tebe tenhle vztah není asi úplně to, co by sis přála, ale-" Rosie se už nedostane ke slovu, protože jí Julie přeruší. "Neblázni, tohle je přesně to, co jsem si přála. S tebou jsem šťastná." Ještě nějakou chvíli spolu na terase sedí, než nastane čas, aby se rozloučily. "Můžu tě políbit, Rosie?" zeptá se Julie a Rosie bez váhání přikývne. Když se dvojice rozloučí, odebere se Rosie dovnitř a zády se opře o dveře. Z nějakého důvodu v břiše cítí miliony motýlků. Mohla by být Julie ta pravá?
Dvě princezny
Brzy k ránu Ingrid praskla voda, a tak byl čas vyrazit do nemocnice. Každý to vzal po svém, Paul opět panikařil a Ingrid byla relativně klidná. Jedno už přeci rodila, a tak to jistě zvládne ještě podruhé. Heidi už na ní před nemocnicí čekala, došlo i na objetí, a pak už se pospíchalo na sál. Všechno proběhlo v naprostém pořádku, Heidi je totiž ukázková doktorka! Ingrid s Paulem přivítali na svět svou už druhou holčičku, která dostala jméno Cheryl. Paul z ní byl úplně paf a netrápilo ho, že ještě nemá syna. Své princezny nadevše miloval a nemohl si na nic stěžovat. Heidi se dočkal svého již čtvrtého vnoučete, Leo s Quinn totiž před pár měsíci přivedli na svět krásná dvojčátka. Paul s Ingrid a
malou Cheryl ještě ten večer odjeli z nemocnice domů, kde už na ně čekala nedočkavá Jenna. Ze své sestřičky byla úplně nadšená, pořád si jí chtěla hladit a dávat jí pusinky! "Je z tebe velká sestra, Jenno," pohladí jí po vláscích Paul a Jenna se jen spokojeně zasměje, přičemž z malé Cheryl nemůže ani spustit zrak.
Sestry
Holky rostly jako z vody a zanedlouho se slavily jejich narozeniny. Z Jenny vyrostla krásná dívka se zálibou ke knihám. Čtení měla moc ráda, ale se stejnou oblibou i psala kratší příběhy. Inspiraci nacházela ve svém okolí a svůj volný čas moc ráda trávila na zahradě v klidu a samotě. V tom se lehce lišila od své mladší sestry Cheryl, která naopak přítomnost druhých vyhledávala. Nejvíc ze všech byla citově upnutá na svou maminku Ingrid, s níž si ráda hrála a listovala knížkami. Když však byla Ingrid v práci, nedokázala se Cheryl hnout od Jenny. Neustále jí následovala a chtěla si s ní hrát, i když si Jenna chtěla jen sama číst. I přes věkový rozdíl si jsou blízké, vždyť jsou to také sestry!
Přestěhování
Stres. Během pár posledních týdnů byla třeba vyřídit velkou spoustu věcí, aby se mohla rodinka přestěhovat. Starý domek musel být ve skvělém stavu a zároveň v něm nikdo nechtěl nic zapomenout. Co se týče samotného loučení, to bylo těžké především pro Ingrid. Byl to přeci jen její první domek, ve kterém žila bez rodičů, a bylo jasné, že jí bude chybět. Avšak nový domek byl úžasný, mnohem lepší než ten minulý! Měl obrovskou zahradu, kde si budou děti moci hrát, a kuchyně byla vyloženě dokonalá. Navíc velké množství pokojů budou mít všichni své místo, kde je nebude nikdo rušit. "Tahle část města je mnohem hezčí, než ta předchozí. Vidíš to krásné jezero?" básní Rosie a Jenna jen
s úsměvem přikývne. "Mohly bychom si někdy zajít na ryby, teto? Prosím?" zamrká na ní malá Jenna a Rosie souhlasí, i když sama ještě nikdy na rybách nebyla. "Tak pojď, ty kecko," vezme jí kolem ramen Ingrid, "ukážu ti tvůj pokoj."
Povýšení a oslava!
Paulovi se v poslední době v práci vážně dařilo, takže ho neminulo povýšení. Stal se z něj detektiv, o čemž tak dlouho snil. Už žádné zdlouhavé papírování a nudná práce na stanici. Ingrid a pár jeho přátel se tuto událost rozhodli oslavit. Zašli si spolu do baru na pár skleniček. Paul si objednal svůj oblíbený drink a Ingrid ho jen s úsměvem sledovala. Na tanečním parketu to později roztočili a užívali si čas strávený bez dětí. "Ingrid?" ozve se dívčí hlas, který Ingrid moc dobře zná. Nevěří svým očím, když spatří Tiffany. "Kde bereš tu odvahu na mě po tom všem ještě mluvit?" vyjede po ní Ingrid. "Vím, že jsi na mě asi naštvaná, ale-" Tiffany nic doříct nestihne, protože jí Ingrid přeruší.
"Co chceš, Tiffany?" zeptá se a snaží se zachovat klidnou hlavu, což jí očividně moc dobře nejde. "Jen jsem se chtěla zeptat, jak se má Rosie," přizná a Ingrid se zamračí. "Bez tebe? Má se dobře. Má úžasnou přítelkyni, která jí za jejími zády nepodvádí," odvětí Ingrid. "Ještě něco?" povytáhne na ní obočí. "Ne. Jen... jen jí ode mě pozdravuj," zamumlá a se slzami v očích zmizí v davu lidí.
Rodinný oběd
Ke stolu pro šest lidí v místní restauraci usedla celá rodina. Už dlouho se viděli a dost se toho za tu dobu změnilo. Leo i Ingrid se stali rodiči dvou krásných dětí, Rosie se věnovala sportu profesionálně a Andy úspěšně odmaturoval. Heidi své děti sledovala s úsměvem, byla na ně moc pyšná. "Vyrostli jste tak rychle, těžko tomu můžu uvěřit," přizná Heidi a Jaxen jí dá za slovo. "Dost s tím sentimentem, až tak staří nejste," zarazí je Andy a všichni se nad jeho poznámkou pousmějí. Rosie s Ingrid na sebe důležitě mrknou, jejich mladší bratr byl prostě číslo. "Objednáme si, ne?" rozhodne Leo a všichni se pustí do výběru nějakého dobrého jídla. Oběd se vyvede, jídlo je vážně výborné. "Mám
úžasný nápad! Co kdybychom si skočili na koupaliště? Venku je úžasné počasí," rozbásní se Rosie. "To se mi líbí, co vy na to lidi? Můžu zavolal Paulovi, aby přivezl i Jennu," navrhne Ingrid. "Jsem pro," souhlasí Heidi, a tak je rozhodnuto. Celá rodina se po vynikajícím obědě vydá na veřejné koupaliště.
Koupaliště
Na koupališti je hodně lidí, což se během horkého dne dalo zcela očekávat. Jenna se k rodině připojí, rozloučí se se svým taťkou Paulem a celá rozesmátá se utíká převléci do plavek. Po pár minutách se u bazénu sejdou všichni. Jenna nadšeně do vody skočí, už se nemohla dočkat. S úsměvem jí nasledují i ostatní členové rodiny. Voda je příjemná a osvěžující, což je lék proti horkému počasí. Ingrid, Leo a Andy spolu ve vodě závodí a senzačně se u toho baví. Ingrid si ani neuvědomila, jak moc jí její bráškové chybí. Rosie a ona spolu bydlely, a tak byly neustále spolu, ale s Leem a Andym to bylo jiné. Vídali se zřídka, a tak bylo třeba si toho užít naplno. Rosie se předváděla, což nebylo
žádným překvapením. Pořád skákala ze skokánku a ukazovala jeden skvělý trik za druhým. Jenna na druhou stranu nezklamala a tropila samé vylomeniny. Jejím terčem byla hlavně její babička Heidi, na kterou neustále cákala vodu. Když se k večeru všichni odebrali do svých domovů, nemohli se neusmívat. Nehorázně si totiž odpoledne užili.
Prsten
V televizi běží nějaký film, který Rosie s Ingrid sledují. Reálně je film spíše jen kulisou, protože si holky mnohem raději povídají. "Chtěla jsem ti něco říct," ozve se Rosie a Ingrid se na ní bez váhání otočí. Z očí své sestry vyčte, že jí chce říct něco důležitého. "Přemýšlela jsem a chci Julii požádat o ruku," přizná Rosie s nejistým úsměvem. Netrpělivě čeká na reakci své starší sestry. "Vážně? Rosie, to je úžasné!" vrhne se jí kolem krku Ingrid. "Jo? Myslíš, že řekne ano?" znejistí Rosie a Ingrid se nad tou otázkou zasměje. "Co je to vůbec za otázku, Rosie? Jasně, že řekne ano!" A tak se Rosie po rozhovoru s Ingrid sejde s Julií. Vytáhne jí na své oblíbené místo v San Myshunu a požádá jí o ruku. Julie je
sice zaskočená, ale to její odpověď rozhodně nezmění. Řekne ano, protože moc dobře ví, že jen s Rosie bude šťastná.
Svatba
Během pár týdnů došlo i na svatbu. Julia ani Rosie o nic honosného nestály, a tak pozvali jen Ingrid, Paula a jejich dvě malé dcerky. Svatba byla sice skromná, ale o to krásnější. Nevěsty byly kouzelné, moc jim to slušelo. Rosie přímo zářila štěstím, konečně našla tu pravou. Vyměnily si své svatební sliby i prstýnky. Ingrid během obřadu plakala, byla za štěstí své sestry ráda. Došlo i na první novomanželský polibek, a potom se všichni odebrali do restaurace na něco dobrého k jídlu. Rosie se namohla přestat usmívat, s Julií byla doopravdy šťastná. "Ingrid? Chtěla jsem ti poděkovat, že jsi nás seznámila," řekne Rosie Ingrid a ta je ráda, že se její plán zdařil.
Umělé oplodnění
Každý má někdy nějaký sen, který se zdá být nesplnitelný. Rosie si vždycky přála mít vlastní dítě, které by neslo její geny a zdědilo pár jejích vlastností. Z počátku se toto přání zdálo být skoro nemožné, ale nakonec se přeci jen splnilo. Rosie a Julia se shodly na umělém oplodnění. Čekací doba byla dlouhá, ale s přímluvou Heidi se na řadu dostaly dřív. O pár týdnů bylo všechno zařízeno a Rosie otěhotněla. Pro Ingrid to byly skvělé zprávy, nemohla se dočkat, až bude tetičkou. Jenna z toho měla také velkou radost, pořád svou tetu objímala a hladila jí po zatím plochém bříšku. Rosie se cítila vážně šťastně, měla vše, co si kdy přála. Úžasnou manželku a malé miminko na cestě. Avšak její kariéra
musí jít stranou, protože by to nebylo pro malé ani pro Rosie bezpečné. Rosie proto v práci zažádala o změnu pozice a i pracovních hodin. V práci si jí všichni cenili a vážili, takže její žádosti vyšli vstříc. Rosie tedy už nic nestálo v cestě, aby se stala rodičem.
Den v parku
Rosie se během víkendu rozhodla vyrazit do parku na čerstvý vzduch. Její neteř se k ní připojila a vzala si s sebou i své dva kamarády ze školy. Scarlet a Jenna spolu kamarádily už od dětství, ale Matt byl její nový kamarád ze školy. Společně si hráli na prolézačkách, zatímco Rosie na ně z lavičky dohlížela, aby se jim nic nestalo. "Teto! Pojď si hrát s námi!" doběhne k ní Jenna a chytne Rosie za ruku. Společně si spolu v parku hrají a odejdou až, když se začne stmívat. "Chceš říct tajemství?" zeptá se Rosie Jenny, která bez váhání přikývne a přitulí se ke své tetě a jejímu bříšku. "Čekám chlapečka," řekne Rosie. "Můžu vybrat jméno?" vykřikne nadšeně a Rosie se zasměje. "Můžeš mi pomoct."
Hned, rodím
Když se Jenna vrátila z parku, už na ní její mladší sestřička Cheryl čekala. Okamžitě jí začala objímat, chtěla si s ní totiž hrát. A tak se stalo, že si hrály s panenkami až do večera, dokud nenadešel čas jít spát. Jenna své sestřičce přečetla jednu ze svých oblíbených pohádek, aby se jí lépe spalo, a pak odešla do svého pokoje. Rosie s Julií se mezitím válely u bazénu a povídaly si. "Julie?" osloví jí opatrně Rosie, která rázem celá znejistí. "Copak?" položí jí ruku na rameno. "Není ti dobře?" zeptá se starostlivě. "Ne, jen budeme muset do nemocnice. Hned. Rodím," podívá se na ní vystrašeně Rosie a Julia jí vezme za ruku. Za chvíli už jsou připravené a vydají se spolu do nemocnice.
Aaron
Rosie přivedla na svět své první miminko, krásného zdravého chlapečka jménem Aaron. U porodu byla samozřejmě Heidi, která se postarala o to, aby vše proběhlo bez komplikací. Domů se Rosie vrátila po pár dnech strávených v porodnici, chtěla se jen ujistit, že je Aaron opravdu zdravý. Doma na něm mohli všichni oči nechat. Jenna se Cheryl byly ze svého bratránka nadšené. Ingrid se konečně stala tetou a okamžitě Rosie slíbila, že jí bude s malým pomáhat. Největší radost měl však Paul. Konečně v domě nebyl jediný mužský a z Aarona měl neskutečnou radost. Aaron byl už od narození vážně hodné a tiché miminko, ale jen čas ukáže, jaké z něj bude v budoucnu dítě.
Odlišné
Čas letěl jako splašený a holky rostly jako z vody. Jenna vyrostla v krásnou mladou slečnu se zájmem v umění, což zdědila po své mamince. Když už nebyla po nos ponořená v knihách, hrála na housle. Ve škole si vedle velmi dobře, dělala svým rodičům jen radost. Čas také ráda trávila se svými kamarády z dětství - Scarlet a Mattem. Cheryl na druhou stranu od své sestry umění moc nerozuměla, mnohem raději si po škole hrála na hřišti se svými přáteli. Byla zkrátka společenská a vážně ukecaná. Na rozdíl od Jenny měla široký okruh přátel, se kterými se bavila. Škola jí až tolik netrápila, takže prospěch nebyl ukázkový. Rodičům často odmlouvala a nedělal jim radost. Na svou starší sestru
Jennu však nedala dopustit, byla jejím vzorem a jediným člověkem, kterého poslouchala.
Jen přátelé?
Hned po škole nerozlučná trojice přátel vyrazila ven. Nejdříve si skočili na menší hru bowlingu, ale vzhledem k tomu, že v ní nikdo nebyl dobrý, se raději odebrali do bistra na pizzu. U jídla si povídali, a tak v podniku zůstali přes hodinu. Scarlet se od Matta a Jenny oddělila o něco dříve. V Lázeňské Oáze nebydlela a pospíchala tedy na autobus, aby jí rodiče nevynadali. Matt a Jenna společně dojedli a vyrazili domů. Protože byli téměř sousedy, měli stejnou cestu. Během cesty Matt Jenně vyprávěl legrační historky ze školy a ta se snažila předstírat, že ho poslouchá. Opak byl pravdou. "Matte?" chytne ho za ruku a zastaví ho. Matt se na ní tázavě podívá. "Máš mě rád?" zeptá se a Matt
bez váhání přikývne. Absolutně nechápe, proč by se ho Jenna na něco takového ptala. Vždyť jsou dobří přátelé, no ne? Jennu však Mattova odpověď potěší a nabudí jí udělat něco, k čemu odvahu sháněla už roky. Zlehka otře své rty o ty jeho a přitáhne si ho k sobě do krátkého polibku. "Jenno-" vydechne Matt, když se od něj Jenna odtáhne. Jenna se jen slabě pousměje: "Nic neříkej." A tak Matt mlčí, vezme svou kamarádku kolem ramen a vykročí kupředu.
Promiň, Jenno
Matt si od Jenny udržoval odstup a nebyl vůbec k zastižení. Vždy, když se ho Jenna pokusila kontaktovat, přišel s výmluvou. Po pár dnech se jí však ozval sám, aby s ní mohl všechno probrat. Sešli se u Jenny a dali se do řeči. Ale něco bylo jinak, čím to mohlo být? "Vyhýbal ses mi," začne Jenna opatrně. "Proč, Matte?" zeptá se ho s obavou a Matt na ní jen zoufale hledí. Do řeči se dá až později: "Posledně jsi mě zaskočila a já... nevěděl jsem, jak se mám správně zachovat." Brunetka se nad jeho odpovědí jen chabě usměje. "Odříznout mě ze svého života nebyla ta správná volba," poradí mu. "Líbím se ti?" zeptá se s obavami Jenna. Matt jen přikývne, Jenna byla skutečně nádherná dívka. Brunetka
ho vezme za tváře a přitáhne si jeho obličej blíže k tomu svému. Černovlásek je opět absolutně zaskočený, takže když ho Jenna již podruhé políbí, zmrzne na místě. O chvíli později jí od sebe však jemně odstrčí. "Jenno, to nejde. Nemůžeš mě jen tak políbit," namítne Matt a Jenna se zamračí. "Matte," zašeptá. "Takhle tě rád nemám. Jsi moje kamarádka, co je na tom tak těžkého k pochopení?" vykřikne rozčíleně Matt a Jenna se na něj se slzami v očích podívá. "Je to Scarlet, že? Líbí se ti?" Matt na její otázku odpovídat nemusí, aby Jenna dostala svou odpověď. Matt si opře hlavu o dívčino rameno a zašeptá: "Promiň, Jenno. Nechtěl jsem ti ublížit."
Hádky bolí
Jenna celé odpoledne jen brečela, měla pocit, jako kdyby se jí právě zhroutil celý svět. "Jsem tak pitomá," postěžuje si své mamce Ingrid, která jí bedlivě poslouchá a utěšuje. "Matt a já už nikdy nebude tak dobří přátelé, jako jsem byli. Už nikdy se na mě nepodívá stejně, všechno jsem to zničila." Ingrid své dceři nic neříká, sama moc dobře ví, jak zbytečné by to bylo. S prvním zlomeným srdcem se musí Jenna vypořádat sama. Ještě tentýž den Jenna zavolá Scarlet. I když nechce, musí to ze sebe dostat, jinak se zblázní. "Co se děje, Jenno? V telefonu jsi zněla rozrušeně," zeptá se její nejlepší kamarádka, která se k ní dostane v rekordním čase. "Jenno?" osloví jí, když Jenna mlčí. "Věděla jsi, že
se mi líbí. Věděla jsi to a i přes to jsi všechno zničila! Nemohla sis pomoct, co?" vyjede po ní, i když moc dobře ví, že za nic nemůže. Avšak hodit na někoho vinnu je to nejjednodušší řešení, které Jennu napadne. "Jenno, co se stalo? Udělal ti Matt něco?" zeptá se opatrně Scarlet, úplně ignoruje vše, co jí Jenna předtím všechno řekla. Chytne jí za rameno, aby jí trochu pomohla. "Nelíbím se mu. Neřeš to, Scarlet. Ty bys to nepochopila, ty jsi perfektní. Já? Já nejsem," zašeptá se slzami v očích Jenna. Vždycky si vedle Scarlet přišla obyčejná. "Běž domů, prosím. Já... potřebuju na vzduch," zamumlá Jenna a vykročí směrem do ulic.
Neslyšel jsi snad?
Životem ztrápená Jenna našla útočiště v baru. Pití, které si objednala, před ní jen nedotčeně leželo. Dívka na skleničku jen zamyšleně hleděla a přemýšlela nad tím, jak divný obrat její život nabral. Ještě před chvílí měla úplně všechno, její život byl dokonalý. Jenna se teď však cítila tak, že stála za rozpadem hned dvou letitých přátelství. Mezi jí a Mattem to už patrně nikdy nebude stejné a na Scarlet vyjela úplně neoprávněně. "Proč tu takhle sedíš, krásko? Úplně sama, hm?" promluví na ní tmavovlasý kluk vedle ní. Jenna si vůbec nevzpomíná, kdy si k ní přisedl. "Nechci o tom mluvit s někým, koho ani neznám," zabručí Jenna, na tohle opravdu náladu nemá. "A nechceš ho poznat?" mrkne na
ní a Jenna se bez váhání zvedne k odchodu. Neznámý kluk okamžitě seskočí z barové židličky a chytne Jennu za ruku. Dívka na něj se strachem hledí, do čeho se to opět dostala? "Pusť mě!" vykřikne a snaží se mu vyškubnout se sevření. Jeho rty se nebezpečně přibližují k těm jejím. "Neslyšel jsi snad? Nech jí!" ozve se třetí hlas, který se do nepříjemné situace okamžitě vloží.
Rvačka
Klukovi z baru se rozhodně nelíbí, že se do jeho rozhovoru s Jennou plete někdo další. "A co kdyby ses staral sám o sebe, frajere?" vyjede po něm troufale. V jeho hlase je znát naštvání a odhodlání se dát klidně i do bitky, ale to vůbec netuší, s kým má tu čest. Během chvíle ho druhý muž drží pod krkem a Jenna pouze žasne nad tím, kde se v něm bere tolik síly. "Seber se a vypadni," sykne na něj a varovně mu pohrozí prstem. Snědý kluk si rozhodně nenechá vyhrožování líbit, a tak sepne ruku v pěst. Nestačí se však ani rozmáchnout, dlouhovlasý muž jeho chování okamžitě zpozoruje. Jeho reflexy jsou neuvěřitelné, zachytí jeho pěst a sám do něj naštvaně udeří. "To stačí! Oba
toho hned nechte!" vloží se do toho Jenna a odstrčí se od sebe, aby ještě nedošlo k nějaké ohromné rvačce. To Jenna rozhodně zapotřebí neměla. Útočník se sebere a naštvaně odejde pryč, zatímco dlouhovlasý starší muž zůstane v baru po boku Jenny. "Doprovodím tě," zabručí a promne si oteklou pěst, "neměla bys jít domů sama." Na to Jenna už nic neřekne a vydá se se svým doprovodem pryč z baru.
Pozvání
Ztráta přátel znamenala i to, že si neměla Jenna s kým popovídat. Scarlet byla vždy tou osobou, na kterou se mohla obrátit a se vším se jí svěřit. Její nejlepší přítelkyně jí vždycky naslouchala, ale teď se jí svěřit nemohla, a tak si Jenna musela nechat události z baru jen pro sebe. Ve škole jen slepě bloudila chodbami, kontakt svých kamarádů nevyhledávala. Uzavřela se do sebe a opět se začala ztrácet v knihách. Téměř každý den byl stejný, až na jedno odpoledne, kdy se všechno změnilo. Po škole Jenna zamířila do svého pokoje, jak už to měla ve zvyku. Tentokrát však bylo něco jinak. "Panebože," vydechne Jenna šokovaně s pohledem upřeným na šaty. Nádherné dlouhé žluté šaty, žlutá barva
byla její nejoblíbenější. Na stole ležela hromada dopisů, ale jeden upoutal její pohled. S úžasem se po něm natáhla a rozlepila obálku. Uvnitř byl nažloutlý list papíru, na kterém byl vzkaz. Jenna ho začala číst nahlas: "Vím, co potřebuješ. Dokážu ti pomoct porazit tu samotu, kterou cítíš. Pořádám bál a ty můžeš být mým čestným hostem. Uvidíme se na bále, krásko. Lucien."
Ani slovo, ségra
Pozvání na bál nebyl jediný dopis, který Jenna od Luciena obdržela. Z počátku to brala na lehkou váhu, ale později po nich začala dychtit. Poslední dopis jí nabídl tu informaci, po které toužila. Datum bálu. A tak se Jenna rozhodla. Ať už byl Lucien kdokoli, nemohla si tuhle šanci nechat ujít. Při pohledu z okna se nemůže zbavit pocitu, že se na jeden večer bude cítit, jako že není sama. "Ségra?" přeruší její uvažování její sestra Cheryl. Jenna se na ní podívá. "Proč ještě nespíš?" zeptá se jí zmateně. Cheryl jen pokrčí rameny, ale z Jenny přitom vůbec nespustí zrak. "Ty teď někam jdeš?" podiví se. "Pšt!" špitne Jenna s ukazováčkem před jejími ústy. O rozruch teď nestála. Nedokázala si ani
představit, jak by její otec vyváděl, kdyby zjistil, že se chystá ven. "Neboj, rodičům nic nepovím. Ale musíš mi slíbit, že mě vezmeš o víkendu do parku! Prosím!" zamrká na ní Cheryl a Jenna souhlasí. O pár chvil později se vytratí z domu a s lehkostí dorazí na místo, kde se bál pořádá. Dům je to obrovský, připomíná spíše zámek. Jenna se nadechne a zaklepe.
Ty?
Dovnitř se Jenna pozve sama. Zvědavost vystřídá překvapení. Tmavá vstupní hala Jennu donutí přemýšlet nad tím, kam se to dostala. S úžasem hledí přes sebe, ani si nevšimne, že za se za ní objeví majitel tohoto zvláštního domu. "Jsem rád, že jsi přijala moje pozvání, krásko" ozve se jeho hlas a Jenna se otočí. Nevěřícně hledí na osobu před sebou. "Ty?" vydechne Jenna se svraštěným obočím. Lucien se na ní s úsměvem dívá a její čiré zmatení si užívá. S lehkostí jí políbí na hřbet ruky. "Doufám, že si se mnou bál užiješ, Jenno. Nyní mě, prosím, následuj a já tě odvedu do tvého
pokoje, kde se můžeš připravit," zavelí a vydá se po schodech nahoru. Jenna ho s hlavou v oblacích následuje. Lucien se
zastaví u prvních dveří v chodbě, otevře dveře a nechá Jennu dovnitř vejít jako první. "Pokoj pro hosty," vysvětlí Lucien s pohledem upřeným na černo-fialový pokoj. "Prosím, chovej se tu jako doma," řekne a nechá Jennu v pokoji samotnou.
Krásná
Po studené sprše se Jenna cítí o poznání lépe. Jen v ručníku opustí koupelnu, vrátí se do svého pokoje a zahledí se na žluté šaty. Lucien se jí trefil do vkusu, jak jen se mu to mohlo takhle podařit? Bez pochyb na něm bylo něco zvláštního, ale Jenna ještě úplně nevěděla, co to přesně bylo. Šaty jí padly jako ulité a zvýrazňovaly její křivky, aniž by přitom byly nepohodlné. S líčením si Jenna starosti nedělala, stejně na výrazné líčení nikdy nebyla. Rtěnkou si trochu zvýraznila rty, jemně si pohrála s očním líčením a slabě se přepudrovala. Při pohledu na odraz v zrcadle se téměř ani nepoznávala, ale i přitom si připadala krásná. S úsměvem se vydala ze schodů dolů, kde už na ní čekal Lucien.
Opravdová kráska
Lucien na Jennu s úžasem hledí, zatímco schází ze schodů. Vypadá úchvatně, šaty jí skvěle padnou a přináší do ohromného sídla světlo. Nabídne jí ruku a pomůže jí s pár posledními schody. "Děkuju," usměje se na něj Jenna, "za ty šaty, myslím. Jsou nádherné," přizná. "Neděkuj, bez tebe by tak nádherné nebyly," zarazí jí Lucien, což Jenně vžene horko do tváří. Ani jeden už však nestihnout nic říct, protože se ozve zaklepání na dveře a dovnitř vejdou další čtyři hosté. Jenna na ně stydlivě hledí. Je až neskutečné, jak dokonalí všichni byli. Charisma z nich jen sálalo. "Jenno, moji přátelé." poukáže rukou na čtveřici stojící u dveří. "Dovol mi, abych ti je představil. Christian, Bonnie, George a Annabelle."
Ostych Jennu přejde hned, když se na ní všichni čtyři mile usmějí a dají se s ní do řeči. Přijde si, jako kdyby mezi ně tak trochu patřila. Alespoň takový v ní vyvolali pocit. Vůbec se nechovali, jako kdyby jim překážela. "Musím uznat, Luciene," ozve se blondýnka Annabelle, "že sis pozval opravdovou krásku," pohladí Jennu přátelsky po rameni a Lucien jí jen dá za slovo. Hned na to se všichni odeberou do hlavní místnosti, v níž je bál pořádán.
Můj host
Zatímco si Lucien podíval s Georgem, se kterým se již léta neviděl, Christian si dal za cíl lépe poznat Jennu. Zaujala ho, jen stěží z ní mohl spustit zrak. "Ahoj, krásko," osloví jí a Jenna se na něj mile usměje, je to přeci jen host Luciena. "To je pro mě?" poukáže na skleničku s červeným vínem v Christianově ruce. "Samozřejmě," řekne a skleničku jí podá. Bez problémů se dají do řeči, i když mluví především Christian. Mluví o sobě, až se z toho brunetce dělá špatně. Ze srdce nemá v lásce lidi, kteří se dokáží chvástat jen o sobě. Zoufalým pohledem zabrousí k Lucienovi, který se zrovna zvedá a míří rovnou k ní. Položí jí ruku na rameno a Jenna se na něj široce usměje. "Věnovala bys mi jeden tanec?"
zeptá se a Jenna bez váhání přikývne. Lucien jí vysvobodil ze spárů sebestředného Christiana, věnovala by mu tanců hned několik. Lucien jí vezme za ruku a začne jí vést směrem k parketu. "Luciene, Jenna a já jsme se skvěle bavili! Není to od tebe lehce nezdvořilé?" ozve se Christian. "Nepozapomeň, s kým mluvíš, Christiane. Jsi v mém domě a tady platí má pravidla. Jenna je můj host a navíc se mi nezdá, že by se s tebou skvěle bavila," zabručí a tím Christiana umlčí.
Tanec
Jenna váhavě vloží ruku do té Lucienovy, je z tance s ním nervózní. Nikdy předtím s nikým netančila. Avšak počáteční strach a nervozita z Jenny brzy vyprchá, když se spolu s Lucienem dají do ladného tance. Jenna se rozhodne promluvit, nerada jen tak mlčí: "Než jsem tě poznala, byla jsem sama, Luciene. Děkuju, že sis toho všiml." Lucien se nad jejími slovy jen pousměje, přitáhne si k sobě Jennu pevněji a udělá s ní malou otočku. "Tvoje samota mi byla blízká, připomínala mi tu moji a možná to je ten důvod, proč jsem ti pomohl," přizná Lucien a Jenna slabě přikývne. Možná si přeci jen nebyli tak odlišní, jak se Jenně na první pohled zdálo. "Víš, Luciene, je na tobě něco zvláštního. Nevím, co to může
být, ale nejsi jako nikdo, koho jsem dřív poznala. V dobrém slova smyslu," pousměje se na něj. "Slib mi, že až tenhle bál skončí, ještě o tobě uslyším." Její prosebná slova zazní přesně v ten moment, kdy hudba dohraje a Lucien jí nadzvedne. Hledí jí do očí a bez váhání odvětí: "Slibuju, Jenno."
Kousnutá
Bál se nachýlí ke konci. Jenna se vydá do svého pokoje. Přeci jen už vážně musela domů. Christian je jí v patách, Jenna jeho přítomnost však nezaregistruje, protože má hlavu až v oblacích. "Krásko!" zavolá na ní Christian, pevně jí chytne a Jenna s cukáním uzná, že proti němu nemá šanci. Proč jen přitahuje ty největší parchanty? Christian je však jiný, než byl kluk z baru. Neprahne po dívce, ale po něčem úplně jiném. Dva ostré tesáky se zabodnou do jejího krku a Jenna z posledních sil křikne jediné jméno, které jí přijde na mysl. Když Lucien dorazí na scénu, je Christian pryč a zesláblá Jenna zkolabuje v jeho náruči. "Jenno!" starostlivě vykřikne její jméno a vezme jí do náruče. Brunetka však nic
neřekne, a tak jí zničený Lucien vezme nahoru do jejího pokoje. Její srdce bilo pomalu, ale každý tepot dával Lucienovi znamení, že se z toho Jenna dostane. Uložil jí do postele a po jejím boku zůstal po celý zbytek noci.
Zatím sbohem
Jenna seděla před domem a pozorovala východ slunce. Včerejší noc jí stále ležela na srdci i na mysli, co by Christian udělal, kdyby Lucien však nezasáhl? Omdlela v jeho náručí a on se o ní postaral, dokonce jí u sebe nechal přes noc. "Tady jsi, všude jsem tě hledal," ozve se za ní známý hlas. "Forgotten Hollow v tuhle dobu vypadá nádherně," zašeptá Jenna a nechá se jím vytáhnout na nohy. Jeho ruka zůstane v té její. "Luciene, nebudu se tě ptát, co jste ty a tvoji přátelé zač, ale..." svou větu však nedořekne, protože neví jak. "Nedovolím, aby ti někdo ublížil, Jenno. Už se tě nikdo nedotkne, to ti slibuju," zašeptá Lucien a Jenna k němu udělá malý krůček vpřed. Lucien jí mlčky sleduje, oba dva sledují
pohyby toho druhého. Jenna je nejistá, vzpomíná na nevydařený vztah s Mattem. Lucien na dívku hledí jako na obraz, a pak si jí k sobě opatrně přitáhne blíž. Po pár vteřinách absolutního ticha, kdy slyší jen tepot jejího srdce a její dech, se jí rozhodne políbit. Jenna je v ten moment neskutečně šťastná, při každém jeho dotyku se jí podlamují kolena a Jenna si přeje, aby tenhle moment nikdy neskončil. "Musím jít," zašeptá Jenna, když se jejich rty rozdělí. Ještě jednou Luciena pevně obejme, a pak se už vydá směrem na autobus.
Zvědavá
Odpoledne stráví Jenna se svou sestrou. Hned po škole ji vezme do parku, jak jí to předešlou noc slíbila. Cheryl se z ní snaží něco vytáhnout, je šíleně zvědavá, jak se na bále měla. Jenna jí všechno řekne, ale detaily si nechá pro sebe. "Běž si hrát na prolézačky," pobídne jí Jenna a sleduje, jak se její mladší sestřička rozeběhne a na prolézačce začne bez problémů lézt. Jenna se mezitím odebere ke grilu a dá se do přípravy pár hamburgerů. "Ve škole se mnou mluvila Scarlet, chtěla s tebou mluvit," zamumlá Cheryl s plnou pusou a Jenna svraští obočí. Na Scarlet po celou tu dobu ani nepomyslela, i když asi měla. Byla její chyba, že se pohádaly. A tak se rozhodla, že jí ještě ten večer zavolá.
Usmíření
Jenna se za Scarlet rovnou stavila, mluvit přes telefon s ní nechtěla. Když jí Imperia pustila dovnitř, ihned zamířila k pokoji své kamarádky. Společně se usadily na gauč a Jenna se pustila do řeči. Scarlet mlčela. "Moc mě mrzí, co jsem ti řekla. Byla jsem na Matta hrozně naštvaná a vztek jsem si vylila na tobě. Promiň," zašeptá Jenna. "Jsi moje nejlepší kamarádka a žádný kluk by se mezi nás nikdy neměl dostat," dodá a Scarlet jí pevně sevře ve své náruči. Vše bylo za nimi. "Nikdy bych se na tebe nedokázala zlobit," přizná Scarlet a Jenna se usměje. "Můžu si s ním promluvit, jestli chceš. Určitě by to mezi vámi ještě vyjít mohlo," řekne Scarlet povzbudivě, ale na to Jenna zavrtí hlavou. Matt už byl dávno
minulostí a nevydařený vztah s ním Jennu už netrápil. Stále přeci můžou být přátelé a nakonec to tak i bude mnohem lepší. "Jsi hodná, ale ne. Víš, přes nedávnem jsem někoho poznala," zamumlá Jenna a Scarlet se zasměje. "Tak to mi o něm musíš všechno říct! Co kdybys tu dneska přespala a řekla mi úplně všechno?" nabídne a Jenna nemůže odmítnut. Její kamarádka jí hrozně chyběla.
Stáří
Čas neúprosně utíkal a poznamenal také Heidi s Jaxenem. Jejich narozeniny spolu oslavila celá rodina, přišly všechny jejich děti i vnoučata. Večer si Heidi prohlížela rodinná alba a vzpomínala na staré časy a byla šťastná, že zůstala celý život věrná jednomu muži. I přes všechny počáteční komplikace se dostala své vysněné bílé svatby a stala se matkou čtyř dětí. Dvou chlapců a dvou dívek. Postupem času se stala i babičkou a to rovnou pěti skvělých vnoučátek. Kdyby Heidi nebyla vytrvalá a silná, možná by se její život vyvinul úplně jinak. Heidi se však nevzdala a se svou životní láskou Jaxenem překonala i ztrátu paměti.
Večeře
Narozeniny je třeba náležitě oslavit, proto se celá rodina sešla v restauraci na jídle. Každý si objednal dle vlastní chuti. Pitím ani jídlem se nešetřilo, od stolu se linuly úžasné vůně a všichni si na jídle patřičně pochutnávali. Jenna si užívala svůj drink a v hlavě měla pouze Luciena a to, jak moc by s ním teď chtěla být. S babičkou Heidi si během večeře povídala a Ingrid si až teď uvědomovala, jak moc si jsou ty dvě podobné. Nejenže Jenna své babičce div z oka nevypadla, její povaha byla téměř identická. Sladká dívka s neuvěřitelnou dávkou odhodlání a vášně. Její babička o svou životní lásku bojovala stejně, jako se Jenna chystala bojovat o tu svou. Večeři si užívala i Cheryl, která si zase užívala
čas strávený se svým dědečkem Jaxenem. Heidi a Jaxen byli šťastní, že mají tak úžasná vnoučata a tak úžasné děti.
Nový hrabě
Když Jenna jednou odpoledne mířila do svého pokoje, zaslechla rozhovor Ingrid a Cassidy. "Ingrid, Forgotten Hollow už není bezpečné. Přišla jsem tě varovat, aby ses od toho města držela dál," zamumlá Cass a Jenna z jejího hlasu slyší strach. Mocná upírka měla z něčeho strach, co se stalo? Ingrid na ní zděšeně hledí: "Teto, řekni mi, co se stalo. Myslela jsem, že je na město dohlíží Vlad. Tvůj tvůrce a učitel?" zeptá se Ingrid. Upírka si hlasitě povzdechne a v očích se jí zalesknou slzy. "Několik dnů zpátky byl svržen a vyhnán z města. Ach, Ingrid, je to hrozné. Nový hrabě je krutý a městem panuje neklid a chaos. My upíři to zvládneme, ale ty se musíš držet dál. Slib mi, že se o rodinu postaráš. O moje
sourozence, o tvé děti... a prosím, dohlídni na Imperiu. Znáš jí, je neklidná a neposlušná. Nemůžu jí ztratit," zašeptá Cass a Ingrid jí pevně obejme. "Jak se jmenuje? Ten hrabě? Ať vím, na toho si mám dát pozor," zeptá se Ingrid a jméno, které Cassidy vysloví, vrazí Jenně kudlu do srdce: "Lucien. Hrabě Lucien Belmont."
Máš strach
Večer se Jenna odebrala na zahradu, aby přišla na jiné myšlenky. Nevěřila tomu, co slyšela. Vždyť ho přeci znala a nebyl zlý, tak proč o tom teď pochybovala? Jenna na zátylku ucítila záchvěv větru a o chvíli později zaslechla i hlas volající její jméno. "Jdi pryč, Luciene. Nechci s tebou mluvit," zamumlala Jenna se slzami v očích, aniž by se na něj otočila. Lucien k ní přistoupil blíž a položil jí ruku na rameno. "Neslyšel jsi mě? Vypadni!" rozčílí se na něj Jenna a pokusí je ho od sebe odstrčit. Lucien se však ani nepohne, zůstane stát na místě jako přikovaný a Jenna ví, že to všechno byla pravda. "Co se děje, Jenno?" zeptá se jí Lucien a opatrně brunetku chytne za bradu. "Já ti nevím, Luciene. Neumíš snad
číst myšlenky?" zabručí a Lucien nechápavě zavrtí hlavou. "Co? Jenno, o čem to mluvíš?" pohladí jí po tváři a Jenna se na něj zamračí. "Hrabě Lucien Belmont," špitne vystrašeně Jenna, neví, co od něj může čekat. "Jenno..." zašeptá Lucien a Jenna povzdechne. "Takže už to víš," konstatuje Lucien. "Tvoje reakce je přesně taková, jak jsem se domníval. Máš ze mně strach," přivře oči. "Řekni mi všechno, Luciene, prosím. Jestli ti na mně záleží, tak mi všechno řekni," řekne Jenna a Lucien souhlasí. Řekne jí, kdo doopravdy je.
Pravda
Strom rostoucí na dívčině zahradě se stal pro pár útočištěm. Lucien nejdříve mlčel, než se dal konečně do řeči. "Dětství jsem téměř nezažil, všude kolem nás panovala válka," řekne a Jenna ho tiše poslouchá. "Od svých sedmnácti jsem byl sám, otce mi vzala válka a matku smrtelná nemoc. Řadu let jsem se toulal světem a hledal smysl života," řekne a Jenna ho chytne za ruku a položí mu otázku, která jí neustále trápí: "Jak ses stal... upírem?" Nad otázkou se Lucien zachvěje, vyvolá ho v něm zlé vzpomínky. "Upřímně? Můžu si za to sám. Chtěl jsem mít svůj osud svých rukách a myslel jsem si, že moc a nesmrtelnost mi zajistí štěstí. Za ta léta jsem měl všechno. Byl jsem mocný, bohatý a lidé ke mně
vzhlíželi, ale jen ze strachu. Můj zámek byl sice ohromný a majestátní, ale za jeho zdmi panoval chlad a samota. Na pár let jsem Forgotten Hollow opustil, myslel jsem, že třeba najdu štěstí jinde. Nenašel, a tak jsem se vrátil zpět," zamumlá a Jenna na něj neustále hledí. "Pak jsem poznal tebe, Jenno, a přísahám, že ty jsi můj život naplnila štěstím Ty jsi to, co jsem celá ta léta hledal." Dokončí svůj příběh a Jenna na něj se slzami v očích hledí. Chvíli na to ho krátce políbí, věděla, že mluví pravdu a že není monstrum, jak si všichni myslí.
Problémová
Zanedlouho se opět slavilo, tentokrát za příležitosti hned dvou narozenin - Aarona a Cheryl. Chlapec oplýval vědomostmi a svým pyšným rodičům dělal radost. Ve škole si našel i nějaké ty kamarády, takže mu vůbec nevadilo, že je jedináček. Obě jeho maminky mu navíc dopřávaly první poslední, takže si neměl na co stěžovat a jeho dětství bylo vážně ukázkové. Cheryl je však příběh sám o sobě, s přibývajícími lety se začala vybarvovat a brzy na to se ukázala i její pravá povaha. Zbrklá, divoká a sebevědomá. Problematická Cheryl se rozhodla si obarvit vlasy na tyrkysovou a málem svým rodičům způsobila infarkt. I její šatník poznamenal drastickou změnu, zmizelo veškeré barevné oblečení a
nastoupila éra černých vyzývavých kousků. Poslední kapkou byl i piercing v nose a tetování na její levé ruce. Cheryl se také seznámila s novou partou lidí, se kterými začala pravidelně chodit do barů a na diskotéky. Jen čas poví, jestli je tohle jen krátkodobé období, nebo jestli Cheryl touhle novou dívkou zůstane déle.
Stěhování
Stěhování bylo nevyhnutelné a všichni to věděli. Sestry své rodiče přemlouvali pár týdnů, než se jim dostalo schválení. Jako první souhlasil Paul, nápad jeho dcer se mu zamlouval. Dostat souhlas z Ingrid už byl těžší oříšek. Vzhledem k tomu, že se i ona ve stejném věku stěhovala na vlastní pěst, měla pro to pochopení a souhlasila. Cheryl a Jenna byly nadšené, už se moc těšily, až budou žít bez rodičů. Cheryl se nejvíce těšila na mejdany! Zamlouvalo se jí, že už jí nikdo nebude mluvit do toho, v kolik by měla být doma. Na rozdíl od své sestry se Jenna těšila z jiného důvodu. S Lucienem může konečně začít trávit více času a z toho vyloženě zářila radostí. Už žádné další skrývání jejich vztahu, můžou
už být konečně pořádně spolu. Ale na druhou stranu si bydlení na vlastní pěst přináší i jisté nevýhody a s těmi budou holky již brzy obeznámeny. Bydlení bez rodičů totiž není jen procházka růžovým sadem, jak si zatím myslí.