Módní čtvrť
Sestry se přestěhovaly do nového bytu v módní čtvrti, narazily na něj přes inzerát a hned si ho zamilovaly. S menší pomocí z něj udělaly bydlení svých dnů a vybavily si ho dle svého gusta. Moderní nábytek a barevné zdmi se nesly celým bytem a z pokojů holek křičely jejich osobnosti. Ale i přes jejich rozdílnostech se z jejich bytu těšily stejně. Jenna promluví: "Omluv mě, jdu zavolat Lucienovi, nemůžu se dočkat, až mu všechno povím!" rozzáří se Jenna a zmizí ve svém novém pokoji. Nad tím Cheryl jen zakroutí hlavou, její sestra byla ze svého nového přítele úplně paf. Proč? Těžko říct, ale to šlo úplně mimo ní. Šlo jí především o zábavu, a proto zavolala své partě přátel. Mejdan byl na spadnutí.
Přehání to
Bytem se ozývala hlasitá hudba, na zemi se povalovaly prázdné flašky od alkoholu a všichni se hlasitě smáli, až se zdi bytu otřásaly. Tancovali skoro všichni, až na ty opilejší, ti se spíše váleli na zemi. Cheryl s alkoholem rozhodně nešetřila. "Co se to tu zatraceně děje?" postěžovala si Jenna, kterou ten hluk přiměl sejít dolů. "Cheryl!" zakřičela a snažila se mezi propocenými lidmi najít svou sestru. Když jí našla, byla v náručí kluka s fialovými vlasy a nezdálo se, že by si jí všimla. Jenna se uchýlila na balkón, kde z posledních sil vytočila číslo svého přítele. "Luciene, mohl bys sem přijít, prosím? Já to nezvládám," řekne Jenna do telefonu s uplakaným hlasem a za chvíli z černé mlhy vystoupí postava
jejího přítele Luciena. V mžiku jí vzal do objetí, pevně jí objal a políbil do vlasů. "Hrozně to přehání, Luciene. Vím, že je to moje sestra, ale jak tohle můžu snášet? Žijeme spolu jeden den a už teď mám pocit, že nás odsud brzo vyhodí," stěžuje si Jenna a Lucien jí trpělivě poslouchá. "Mám je odsud vyhodit?" mrkne na ní a Jenna se jen smutně zasměje. "Ne, byla by na mě zítra naštvaná. Ale můžeš tu zůstat přes noc," zašeptá.
Nezírej na mě
Ráno Jennu probudily sluneční paprsky, které proklouzly do jejího pokoje. Na tváři se jí objevil široký úsměv, když zjistila, že se nachází v náruči Luciena. Chvíli ho jen sledovala, nemohla z něj odtrhnout zrak. "Už jsi vzhůru?" otevře oči Lucien a políbí jí na čelo. Jenna přikývne a překulí se na bok. "Mimochodem, nikdo tě neučil, že se nemá zírat?" zeptá se Lucien a Jenna do něj šťouchne. "Co na to říct? Nemůžu z tebe oči odtrhnout," zasměje se Jenna. I když se jim z vyhřáté postele nechce, za chvíli už nemají na výběr. "Nezdržíš se na snídani? Umím vynikající palačinky," poví Jenna a Lucien jen odmítne. Slunce brzy vyjde a je čas, aby odsud zmizel. "Měj se, krásko. Večer se ozvu," slíbí a přitáhne si
k sobě brunetku do rychlého polibku. Přesně v ten moment z horního patra přicupitá Cheryl. Jenna zachytí její pohled a s povzdechem Luciena vyprovodí ze dveří. "Udělám ti čaj," obrátí se k Cheryl, která je bledá jako stěna. "Díky, ségra," s povzdechem dopadne na židli v kuchyni. "Fakt přísahám, že už nikdy nebudu pít."
Domluva
Sestry se s čajem usadily na terasu, která byla součástí jejich bytu. Ačkoli bylo ráno, slunce krásně hřálo, a tak dívkám nebyla zima. "Tak začni," vyhrkne Cheryl na svou sestru. "Co?" broukne Jenna s čajem u rtů a opatrně se napije. "Včerejšek? Přehnala jsem to, ne?" zeptá se. Copak na ní Jenna nebyla naštvaná? "I já jsem byla jednou v tvém věku, Cheryl. Chápu, jak se teď cítíš. Chceš se bavit a to i můžeš. Ale ne v tady a na úrok školy, jasné? Choď si ven a bav se, ale nepřeháněj to. Musíš se soustředit i na školu," pohrozí jí Jenna se vztyčeným prstem. "Díky, ségra, jsi fakt super! Neboj, už tu moje kamarády neuvidíš!" přislíbí s úsměvem na rtech. Upřímně? Od Jenny čekala jinou reakci, ale rozhodně si
nemohla stěžovat. Ještě to ráno Jenna na grilu připravila vynikající grilované ovoce, které společně posnídaly, a potom se spolu vydaly do školy.
Tlukot srdce
Večer trávila Jenna s Lucienem, jak už to měli ve zvyku. Po očku sledovali film, ale spíše se věnovali jeden druhému. Mlčení přeruší Jenna, která se uvelebí na gauči s hlavou opřenou o stehno černovláska a slabě se zachichotá. "Jenno?" ozve se po chvilce Lucien. "Je Cheryl doma?" optá se zvědavě a Jenna zavrtí hlavou. "Šla ven s pár kamarády. Proč?" na otázku se jí však odpovědi nedostane, Lucien jí totiž místo toho pevně obejme, což Jennu zaskočí a zároveň dožene k úsměvu. "Co blázníš?" zasměje se nechápavě brunetka. "Jenno, pamatuješ si, jak jsem ti říkal, jak dobrý je upíří sluch?" zeptá se Lucien. "Jo, to jsi mi říkal," přitaká Jenna. Stále nechápe, proč se chová tak divně. "Slyším tlukot tvého
srdce. Slyšel jsem ho vždycky, ale teď je to jiné," zamumlá. "Jiné? Jak jiné?" podiví se Jenna. "Neslyším jen tvé srdce, ale i srdce někoho dalšího. Je to nepatrné, ale slyším to. Jenno-" Lucien však nic nestihne říct, protože ho netrpělivá Jenna přeruší. "Chceš říct, že... že jsem těhotná?" zašeptá se slzami v očích. Lucien jen slabě přikývne. Zbytek večera stráví na balkónu, sledují spolu noční velkoměsto a přemýšlejí o své budoucnosti, do které pravděpodobně již brzy zavítá nový člen.
Opravdu těhotná
Další den se Jenna cestou domů stavila v lékárně, aby si koupila těhotenský test. V koupelně pak netrpělivě přešlapovala, to čekání na výsledek bylo neúprosné. "Ne," zašeptá nevěřícně. Na pozitivní test hledí se slzami v očích a nemůže skrýt úsměv z její tváře. Bez váhání opustí koupelnu a i testem seběhne do dolního patra, aby se o radostné zprávy mohla podělit. Lucien už na ní čeká: "Tak?" zeptá se netrpělivě a Jenna uplakaně přikývne. "Jsem těhotná, vážně jsem těhotná," zašeptá a Lucien ji vezme do pevného objetí. Políbí jí na čelo a Jenna se k němu přitulí. I když ani jeden neplánovali mít dítě v blízké době, cítili se neskutečně šťastně. Jenna si vždycky přála velkou rodinu a Lucien s Jennou
našel všechno štěstí, které celá ta léta tak zoufale hledal. "Zvládneme to, že jo?" zašeptá Jenna a Lucien přikývne. Tím si byl stoprocentně jistý, budou z nich skvělí rodiče.
Bazén
První dny těhotenství Jenna ráda trávila u bazénu na místním koupališti. V teplých dnech ráda relaxovala a čerstvý vzduch jí dělal moc dobře. Často jí doprovázel i její přítel Lucien, který na ni v poslední době extra dohlížel. I Cheryl se zapojila, začala trávit více času se svou sestrou a přátele odsunula na vedlejší kolej. Cheryl si čas se sestrou užívala, celý den po ní cákala vodu a bavila se, jak už dlouho ne. Jenna si jí ke konci jednoho horkého dne vzala stranou. "Cheryl, jsem těhotná." Řekne s úsměvem a Cheryl na ní oněměle zírá. Za sestru měla radost, ale nevěděla, co říct. Ona sama děti nijak zvlášť nemusela, ale věděla, že její sestra vždy o velké rodině snila. "Páni, ségra! To je úžasný! Už to ví
taťka s mamkou?" Cherylina otázka Jennu zaskočí. Neví. Samozřejmě, že to neví. Vždyť neměli ani nejmenší ponětí o Lucienovi, se kterým byla Jenna ve vážném vztahu už přes rok. "Řeknu jim to," slíbí Jenna, "jen ne teď."
Růžová
Cheryl milovala experimentovat se svými vlasy, ráda na sobě zkoušela šílené barvy a sledovala reakce lidí na ulici. Otáčeli se za ní, a protože středem pozornosti byla ráda, tak si nestěžovala. Své minulé vlasy zbožňovala, ale také toužila po změně. S další barvou přišla řada možností a zvolit jednu nebylo lehké. Elektrická růžová se však Cheryl při návštěvě drogerie zalíbila, a tak si jí koupila. V koupelně si k večeru vlasy obarvila sama, návštěvu kadeřnice a celkově kadeřnictví ráda neměla. Sama si vystačila perfektně, barva se uchytila a byla zářivá přesně jako na krabičce. Nová vizáž Cheryl prospěla, slušelo jí to a i ona sama se cítila dobře.
Vrátím se
Těhotenství probíhalo jako po másle bez jakýchkoli komplikací. Jenna vstoupila do druhého trimestru a na příchod prvního miminka se moc těšila. Na druhou stranu Lucien pociťoval pocit strachu. Blížilo se to a on pro své dítě nechtěl být hrozbou. S Jennou svou chuť po krvi ovládal, ale u malého dítěte riskovat nemohl. "Jenno," s šepotem dívku osloví. "Copak?" vzhlédne k němu s úsměvem na tváři. "Potřebuju z města, jen na pár dní. Musím si zařídit pár věcí předtím, než se to malé narodí," poví a Jenna chápavě přikývne. "Měla bych se obávat?" zeptá se a Lucien zavrtí hlavou. Nechtěl Jennu zatěžovat svými starostmi a také jí nechtěl zbytečně stresovat. Sám to jistě zvládne a brzy se vrátí připravený
na budoucnost spolu s ženou jeho života a malým uzlíčkem radosti. "Vrátíš se brzy, že jo?" zeptá se Jenna a skočí mu do náruče, aby ho mohla pevně obejmout. "Slibuju. Brzy se vrátím," zašeptá a krátce jí políbí na rty. Jenna se zatajeným dechem sleduje, jak od ní Lucien upíří rychlostí utíká. Nemůže si pomoct, ale má z toho špatný pocit.
Hlasová schránka
Stejně jako předtím hovor spadne rovnou do hlasové schránky. Slzy Jennu štípají v očích. Zdálo se, že se po Lucienovi slehla zem. "Ahoj, to už jsem zase já. Vím, že jsi říkal, že se vrátíš, ale chybíš mi. Miluju tě, takže ať se děje cokoli, vrať se. Vyřešíme to společně, ano? Jsme rodina." S těmito slovy Jenna zavěsí a sesune se v slzách k zemi. Chvíli jen tak bezmocně pláče, než se rozhodne vydat do koupelny. Skoro se v zrcadle ani nepozná, oči má opuchlé a tváře mokré od slz. Lucien by jí neopustil. Měli všechno, byli šťastní. Společný život na ně čekal za dveřmi. Muselo být něco, co jí doposud uniká. Lucien byl vše, ale ne parchant. "Co mi neřekl?" Ať už to bylo cokoli, snad to nebylo nic důležitého.
Mamka a babička
Jenna už znala svůj termín porodu, téměř to měla za sebou. O Lucienovi však stále nic nevěděla, prostě zmizel jako pára nad hrncem. Jenna ho chtěla hledat, ale to by jí mohlo uškodit. Stresovala se už takhle dost, s pátráním po Lucienovi bude hold muset počkat. Pár posledních dnů Jenna trávila s rodinou, kromě sestry i se svou matkou Ingrid a babičkou Heidi. Heidi se o svou vnučku starala ukázkově, slíbila jí, že jí pomůže i při porodu. Jenna se totiž rozhodla pro porod doma. "Mami?" zvolá s vystrašeným Jenna. "Ano, broučku? Co pro tebe můžu udělat?" docupitá k ní její starostlivá mamka a Jenna zavrtí hlavou. "Řekni babičce, ať se připraví. Praskla mi voda, začínám rodit," vydechne Jenna.
Gwen
Porod proběhl hladce a bez komplikací. S odbornou lékařkou pomocí své babičky na svět Jenna přivedla svou prvorozenou dceru. Dala jí jméno Gwen, na kterém se spolu s Lucienem shodli. Jenna na svou malou holčičku hrdě koukala a usmívala se. Ingrid ke své dceři přistoupí: "Mluvila jsem s Cassidy," začne, "slíbila mi, že se tě zítra ujme a pomůže ti Luciena najít." Nad těmi slovy se Jenna rozpláče, tolik to pro ní znamená. Forgotten Hollow už nebylo bezpečné, ale s Cassidy Jenně nehrozilo žádné nebezpečí. Patřila totiž mezi jedny z nejsilnějších upírů, a tak byla Jenna ve skvělých rukách. "Gwen zítra pohlídám i s tvou babičkou. Zvládneme to, nemusíš se ničeho bát," přislíbí Ingrid, a tak už
Jenně nic nestále v cestě, aby šla a získala si muže svého srdce zpátky. Snad ovšem nebude až příliš pozdě.
Pomocná síla
Jenna čeká na lavičce na náměstí, nohou si nervózně poklepává o zem a rozhlíží se kolem sebe. Cassidy se před ní vynoří z černého oblaku mlhy a Jenna jí okamžitě skočí kolem krku. "Díky, že jsi přišla. Sama bych to nezvládla," přizná Jenna. "Rodina si musí pomáhat," řekne s úsměvem Cass a pobídne Jennu, aby šla za ní. Forgotten Hollow se dost změnilo od té doby, co tu byla Jenna naposledy. Všude je prázdno a panuje tu nehorázné ticho. "Přiznám se, že když mi tvoje máma zavolala, málem jsem řekla ne," přizná Cass. "Cením si, že to pro mě děláš," zamumlá Jenna. S Cass měly odlišný pohled na Lucienovu vládu. Jenna znala jeho pravý příběh, věděla, že není zlý. Cassidy zůstala věrná Vladovi,
přeci jen to on ji přeměnil a naučil všemu, co nyní umí. "Pojď, Jenno, začneme u jeho sídla," pobídne jí Cassidy a vydá se směrem k ohromnému kopci, na kterém se pyšní Lucienův dům. Vstupní dveře jsou zamčené, ale to Cass nezastaví. Silou je rozrazí a Jenna vstoupí dovnitř. "Luciene?" zvolá jeho jméno, ale nedostane se jí odpovědi. Když vstoupí do jeho ložnice, okamžitě ho spatří. "Proboha, Luciene!"
Člověk
Bezvládné tělo ležící na chladné podlaze bez pochyby patří Lucienovi. "Panebože, Luciene!" zakřičí Jenna zoufale z pohledu na jeho bledou kůži. Sesune se k němu a snaží se mu nahmatat puls. Slzy jí stékají po tvářích jako šílené. "Probuď se!" třese s ním zoufale Jenna. Nemohla uvěřit tomu, že přišla pozdě. Cassidy na scénu přišla o chvíli později a při pohledu na Jennu se i její oči zalesknou slzami. "Jenno," zašeptá opatrně a dotkne se jejího ramene. Jenna k ní s uslzenýma očima vzhlédne a beze slova jí padne do náruče. Cassidy jí mlčky objímá a přitom zkoumá Lucienovo tělo. Nechápala, jak mohl nejmocnější upír tak lehce přijít o život. A pak jí to došlo. "Ne," vydechne a Jenna k ní otupěle vzhlédne.
"Cassidy? Co je?" zašeptá slabě Jenna. Má pocit, jako kdyby se jí právě zhroutil celý svět. "Jenno, Lucien je člověk," poví Cassidy a Jenna se na ní nechápavě podívá. "Zemřel jako člověk, pravděpodobně to byla protilátka, která ho připravila o život," řekne Cass a Jenna se slzami v očích zavrtí hlavou. "Ne, ne. Proč by to dělal?" ptá se Jenna, i když odpověď na svou otázku moc dobře zná. Lucien nechtěl pro svou rodinu představovat nebezpečí a zaplatil za to životem.
Pohřeb
Pohřeb se konal o pár dní později. Jenna pozvala jen hrstku lidí, Lucien by si to tak přál. Přišli její rodiče, Cassidy a Lucienovi přátelé, které poznala dva roky zpátky na plese. "Ráda bych pronesla pár slov," poví nervózní Jenna. Čekal na ní proslov a ona před lidmi nerada mluvila. "Lucien nebyl jenom mojí životní láskou, ale i otcem mé dcery Gwen. Lucien mě zachránil. Vnesl do mého života světlo přesně ve chvíli, kdy jsem to nejvíce potřebovala. Nestihla jsem mu ani říct sbohem," vzlykne Jenna. "Ale vím, co by mi řekl, kdybych to stihla. Řekl by mi, že mám jít dál. Bude to těžké, ale vím, že to bude správné. A já slibuju, že ať už to bude jakkoli těžké, dodržím své slovo, Luciene." Proslov truchlící
Jenny vžene slzy do očí snad každému, kdo se pohřbu zúčastnil. Ingrid s Paulem se svou dceru snaží ukonejšit, i když to není jednoduché. Jenna se s Lucienem naposledy rozloučí u jeho rakve. "Budeš mi strašně moc chybět, lásko. Neboj se, budu o tobě Gwen vyprávět a ujistím se, aby věděla, jak skvělý muž její otec byl."
Živá připomínka
Smrt milované osoby, stěhování a péče o malé neposedné batole je na svobodnou matku až příliš moc stresu. Od rána až do večera se Jenna starala o malou Gwen, s čímž jí pomáhala i její sestra Cheryl, která však ještě stále musela chodit do školy. K večeru vždy Jenna do víru velkoměsta. Z jejího mizerného platu totiž fungovaly, a tak Jenna každý večer chodila do místní restaurace. V ní hrála na housle a bavila tak místní hosty. Ale i přes všechen stres byla šťastná. "Gwen," zasměje se Jenna a vezme svou malou holčičku do náruče a začne jí lechtat. Gwen nadevše milovala, byla světlem v jejím životě a také živou připomínkou Luciena. Neskutečně se mu podobala. Oči měla sice po mamince, ale
vlasy měla černé jako Lucien. To na ní Jenna milovala nejvíc, měla totiž pocit, že je Lucien stále s ní.
Talent
"Mami?" špitne Gwen a Jenna spatří svou mladší sestru, jak Gwen chová v náručí a nedaří se jí utišit. "Copak?" zasměje se na ní Jenna. "Snad bys nebrečela, beruško. S tetou si užiješ spoustu zábavy!" po očku mrkne na Cheryl, která už Gwen párkrát hlídala. "Večeři máš v ledničce, ohřej si jí, až budeš mít hlad. Gwen v šest pusť její oblíbenou pohádku, jinak neusne. Gwen má večerku v sedm, tak nezapomeň. Ty si udělej úkoly, jasný?" zavelí Jenna hned několik příkazů a Cheryl souhlasí. Jenna z domu odejde a vydá se do restaurace, v níž už pár týdnů pracovala. Nebyla to její vysněná práce, ale svůj účel plnila. Hrála jako každý večer, ale dnes to bylo jiné. S překvapením zjistila, že jí někdo věnuje
pozornost. Většinou si hosté všímali svého, moc jí neposlouchali a spropitného se také nedočkala. Při odchodu domů vrátila housle, vzala si svůj denní zisk a zamířila domů. Před restaurací na ní však někdo čekal. "Hrajete profesionálně?" zeptá se jí pro ní neznámý blonďák. "Ne," zasměje se Jenna, "jen takhle po večerech," přizná. Hrát profesionálně je sice její dětský sen, ale teď také nesplnitelný sen. "To je škoda, máte obrovský talent. Ještě nikdy jsem takhle skvěle nikoho hrát neslyšel a to jsem už pár lidí slyšel," zalichotí jí a Jenna se zasměje. "To je milé. Děkuju," pousměje se, s mladíkem se rozloučí a následně se vydá domů, kde už na ní čeká její rodina.
Pozvání na večeři
Na dětská hřiště Gwen brala Jenna téměř každý den. Gwen si ráda hrála s ostatními dětmi a klouzala se na skluzavce. Jenna s úsměvem na dcerku dohlížela a užívala si přitom čerstvého vzduchu. "Gwen, buď opatrná, beruško!" zavolá na neposednou příšerku, která se běží ke skluzavce. Její nadšení Jenně vykouzlí úsměv na tváři a i zahřeje u srdce. "Smím?" ozve se mužský hlas a muž poukáže na volné místo vedle Jenny. Ta váhavě přikývne, muže si totiž z předchozí noci pamatuje. "Sleduješ mě?" zasměje se. "Jen šťastná náhoda," přizná a posadí se k Jenně na lavičku. "Takže po večerech talentovaná hudebnice a přes den matka na plný úvazek?" podotkne a Jenna s uchichtnutím přikývne. "Něco na
ten způsob," pousměje se. "Jsem Jenna, mimochodem," natáhne k němu ruku. "Diego," s úsměvem přijme její ruku a po očku mrkne na Gwen. "To je Gwen, moje dcera," dodá Jenna okamžitě. "Krásná po své mamince," nad jeho poznámkou Jenna lehce zčervená, na komplimenty nebyla zvyklá. "Co děláš zítra večer?" zeptá se Diego. "Mám volno, proč?" zeptá se nechápavě. "Rád bych tě pozval na večeři," řekne s úsměvem, "pokud bys chtěla," dodá a Jenna přikývne. "Chtěla."
Pitomec
Cheryl se za poslední dobu dost změnila. Začala vyznávat jiné hodnoty, večírky se pro ní staly minulostí, mnohem raději čas trávila s rodinou. S její náhlou změnou ale nebyl spokojený její přítel Dylan. Nemohl se smířit s tím, že s ním přestala vymetat večírky a chodit do baru na drinky, jak to mívali dříve ve zvyku. "Fakt ti nerozumím. Dřív si byla jako oheň, teď se chováš jako moje máti!" křikne se zlostí ve hlase. "Víš co? Trhni si, ty pitomče! Nebudu s tebou ztrácet čas!" rozhodne se Cheryl. Až teď si všimla, jak moc se k sobě nehodí. Dřív jím byla naprosto poblouzněná, ale teď v něm neviděla vůbec nic. "Končím," řekne s kamennou tváří a dá se na odchod. Při odchodu na Dylana vztyčí prostředníček.
Její kamenná maska však dlouho nevydrží. Trochu jí na něm záleželo, vždyť s ním strávila dost velkou část života. Měla si hned všimnout, že k sobě nehodí. "Cheryl?" ozve se za ní hlas jejího kamaráda. Blake slyšel celou tu hádku a chtěl se ujistit, že je v pořádku. "Jsem pitomá," zašeptá se slzami v očích, "co jsem na něm vůbec viděla?" zeptá se a Blake si jí bez váhání přitáhne do objetí. Cheryl si opře hlavu o jeho rameno. "Jsem tu pro tebe, Cheryl. Vždyť to víš."
Senzační pocit
Na večeři se sešli v poklidné restauraci s úžasným výhledem na noční velkoměsto. Po dlouhém uvažování si objednali rybu a sklenku červeného vína. Během čekání na jídlo se dali do řeči. Povídali si o svých kariérách, zájmech a řeč padla i k rodině. Po otázce, zda je Jenna stále svobodná, nastane krátké ticho. "Jsem," přikývne po chvilce Jenna. "Gwenin otec zemřel před několika lety," zamumlá. "Promiň, nechtěl jsem se dotknout citlivého místa," omluví se hned Diego a Jenna se pousměje. "To je v pořádku," řekne bez váhání. "Nedivím se, že tě to zajímalo." Mezitím dorazí jídlo, do kterého se ihned pustí. Jídlo je přímo vynikající. Jenna se cítí vážně šťastně. Už dlouho se takhle senzačně necítila, a tak
je to skvělá změna. Po jídle se Diego s Jennou vydají na menší procházku kolem přístavu. Drží se za ruku, dál si povídají a smějí se historkám, které Jenna vypráví o malé Gwen a neplechách, kterých se zatím dopustila. "Už bych asi měla jít," řekne Jenna, ač nerada. "Doprovodím tě," nabídne se Diego a Jenna ho s úsměvem vezme za ruku.
Sousedky
Blake a Cheryl se začali rapidně sbližovat a později se do sebe i zamilovali. Blake si získal i srdce Jenny, která jim oběma dala požehnání. Na rozdíl od Dylana byl totiž Blake starostlivý, chápající a milý klučina, který dělal Cheryl opravdu šťastnou. Čas spolu trávili především u Cheryl, váleli se spolu na gauči, sledovali filmy a náramně se spolu bavili. "Přemýšlel jsem," ozve se Blake. "Hm? O čem?" zeptá se zvědavě a lehce po políbí na tvář. "Všiml jsem si, že se váš soused přestěhoval," poznamená a Cheryl souhlasně přikývne. "Jo, pár dnů zpátky. Proč?" zasměje se. "Co kdybych ti řekl, že jsem uzavřel smlouvu a ten byt je teď můj?" zeptá se a Cheryl zpozorní. "Ty se stěhuješ? Blaku, vážně?" na tváři se jí
objeví široký úsměv. Do teď od sebe bydleli dost daleko, téměř přes celé město. Tahle zpráva Cheryl udělala radost, a tak se o ní k večeru podělila i s Jennou. "Proč se nesestěhujete k sobě?" navrhne. "Co?" vyhrkne Cheryl. "Nevyháním tě odsud, ale myslím, že by to pro tebe mohla být skvělá zkušenost," řekne Jenna. A měla pravdu. Byl to krok dopředu a opět nová příležitost, aby se Cheryl naučila zodpovědnosti. Když se během následujících pár dnů Jenna s Blakem sbalí a přestěhují se do nového, zůstane Jenna doma sama s Gwen. Nesmutní však, protože jí od Cheryl dělí jen jedna chodba.
Princezna
Nadešel čas a Gwen slavila narozeniny. S dárky se rozhodně nešetřilo, Gwen měla radost z každé maličkosti. Dostala velké množství hraček, oblečení a i knížky, aby z ní vyrostla sečtělá dívka. Dort, který pro Gwen Jenna upekla, chutnal celé rodině. Po rozbalení dárků se Gwen schovala ve svém pokoji s novými hračkami a hrála si s nimi. Už teď bylo jasné, že z ní vyrostla krásná mladá slečna. Chytrá a vychovaná byla především díky své matce, která se o ní ukázkově starala. Nepřítomnost otce v jejím životě způsobila, že si byla Gwen s Jennou opravdu blízká. Jenna se začínala těšit, až Gwen představí Diega. Skvěle jim to spolu klapalo a Jenna si byla jistá, že s Gwen by si rozuměli dobře.
Hamburgery
Víkendové odpoledne se Jenna rozhodla vyrazit do parku s Diegem a Gwen. Jejich setkání se Jenna trochu bála, nevěděla totiž, jak Gwen na Diega zareaguje. "Ahoj, ty musíš být Gwen," sehne se k ní Diego a položí jí ruku na rameno. Gwen nesměle přikývne. "Tvoje maminka mi říkala, že jsi před pár dny měla narozeniny," podotkne a Gwen se na něj stydlivě podívá. "Copak ty a hamburgery? Máš je ráda?" zeptá se a Gwen slabě kývne. "Moc, ale maminka je moc neumí," přizná. "To jí neříkej," dodá a Diego souhlasně kývne. "Něco ti řeknu, Gwen. Já je umím," mrkne na ní a na tváři dříve stydlivé dívky se objeví úsměv. "Tak jo, můžeš k nám přijít a připravit je, jestli chceš," řekne váhavě a Diego nadšeně
souhlasí. Kdo by řekl, že se do jejího srdce dostane přes jídlo? Gwen nejistě Diega obejme, a pak se rozuteče směrem k prolézačkám. Spokojený Diego se odebere k Jenně, která ho s úsměvem sleduje z lavičky. "Ale, ale. Doufám, že jsi o mně nepochybovala," zasměje se a usadí se vedle ní. "O tobě? Ani na vteřinu," přizná a krátce ho políbí. Pak se k němu přitulí a oba sledují, jak si Gwen hraje s ostatními dětmi.
Hamburgery
Další víkend bylo opravdu skvělé počasí, a tak Jenna opět vytáhla Gwen do parku. Přišel také Diego, který na grilu připravil pár burgerů, které chutnali všem. Jenna s překvapením pozorovala Gwen, která si s Diegem povídala o škole a smála se snad každému vtipu, který od něj slyšela. Bylo patrné, že si ti dva rozumí. Později Diego s povzdechem řekne: "Sakra, už bych asi měl jít." Jenna chápavě přikývne. "To je v pohodě, zlato. Máš hodně práce," poví s úsměvem a Diego se vyhoupne na nohy. Gwen však tak spokojená není. "Vážně už musíš?" posmutní a pevně ho obejme. To Jennu příjemně překvapení a zahřeje jí u srdce, že si ho až takhle oblíbila. "Zítra po škole se stavím, jestli chceš. Sehnal jsem
ten film, o kterém jsi tolik mluvila," řekne Diego a Gwen se rozzáří. "Vážně? Mami? Může Diego zítra přijít, prosím?" zeptá se okamžitě své matky Jenny, která dvojici do teď mlčky sleduje. "Jasně, že může, zlato," souhlasí. Gwen se s úsměvem rozloučí s Diegem, Jenna mu věnuje polibek na rozloučenou a ruku v ruce odejde s Gwen směrem domů.
Žádost o ruku
Když Jenna dorazí na schůzku s Diegem, její druhá polovička už na ní dávno čeká. Park je plný rozkvetlých květin. "Nečekáš dlouho?" zeptá se s obavami, ale Diego s úsměvem zavrtí hlavou. Krátce jí políbí na tvář. "Lásko? Jsi v pořádku?" zeptá se ho s pohledem upřeným na jeho třesoucí se ruce. Diego na její otázku neodpoví, setře si kapičky potu z čela a klekne si. Jenna je úplně zaskočená a neví, co říct. "Jenno, jsi bez pochyby láskou mého života. Před pár měsíci bych ani netroufal doufat, že mě potká takové štěstí. Jestli to ode mě není moc troufalé... Vezmeš si mě?" poví se zatajeným dechem a Jenně po tváři steče pár horkých slz. "Ano," zašeptá bez váhání. "Ano, Diego. Ano," vydechne s
úsměvem a sleduje, jak Diego vstane a na prsteníček ní navlíkne přenádherný prsten. Jenna štěstím přímo překypuje, ale i tak její myšlenky na chvilku odlétnou jinam. Jak tuto novinu vezme Gwen?
Kytara
Když Gwen přišla ze školy, už na ní Jenna netrpělivě čekala. "Copak se děje?" zeptá se Gwen. "Mami?" dodá, když Jenna hned neodpoví na její otázku. "Diego mě včera požádal o ruku," zašeptá Jenna. "Řekla jsi ano?" vyzvídá ihned Gwen a Jenna mlčky přikývne. "Gwen, zlatíčko. Řekni mi, jak se z toho cítíš?" zeptá se opatrně Jenna své dcerky. "Mám hroznou radost," usměje se. "Když mi o tom před pár dny Diego říkal, tak-" rozpovídá se, ale Jenna jí zarazí. "Ty jsi o tom věděla?" zeptá se nevěřícně. "Jo, Diego se chtěl ujistit, jestli mi to nevadí. A nevadí, mami," řekne Gwen a pevně svou maminku obejme. Jenna skoro ani nevěří tomu, jak velké štěstí má. K večeru přišel i Diego s kytarou, chtěl totiž naučit Gwen
hrát. Diego i Jenna totiž hudbu milovali, a tak to chtěli přenést i na Gwen. "Koukej, už mi to jde, tati!" chlubí se Gwen po pár minutách hraní. Diego jí pohladí po vlasech a koukne na Jennu, která se k němu se slzami v očích přitulí. Pomalu se z nich začínala formovat rodina, po které oba tolik toužili.
Dětské sázky
Gwen si ve škole našla spoustu přátel, se kterými ráda chodila ven. Spolu se svými třemi kamarádkami navázala silné pouto. Snědé dívky Penny a Gina byly nejenom sestry, ale také sousedky Gwen. Bydlely se svými rodiči naproti přes chodbu a ke Gwen domů chodily často. Zrzka Aspyn s její rodinou bydlela o pár bloků dál, ale i tak se s holkami scházela často. Po škole holky zamířily do parku. "Nějak to nesedí, Aspyn," postěžuje si Gwen při pohledu na stavebnici. Budova se rýsovala, ale byla nakřivo. "Asi to už vidím," ozve se Penny s návodem v ruce. Šťouchne do Aspyn a podá jí manuál. "Hm," broukne zrzka. "Šla bych spíš na prolézačky, tohle je nuda," a s tím zamíří k prolézačkám. Ostatní holky
jí jsou hned v patách. "Odpočítej to, Gino," nařídí Penny. Vsadila se totiž s Gwen, že se dokáže na druhou stranu příček dostat dříve než ona. V sázce byl sáček bonbónů, jak mohla říct Gwen ne? "Fajn," zabručí Penny, "dám ti je zítra ve škole a dost vychloubání. Teď bych tě už porazila," chlubí se Penny, na což se Gwen jen zasměje. O chvíli později se už holky vydají domů, aby na ně jejich rodiče dlouho nečekali.
Budoucnost
Svatba se konala koncem jara. Nejednalo se o ohromnou svatbu, pozvána byla jen rodina a pár nejbližších přátel. Nevěsta se neustále usmívala a vypadala nádherně. I Diego na ní mohl oči nechat, nevěděl ani, jak si získal její srdce. Sliby novomanželů se bez slz neobešly. První polibek uzavřel manželské pouto mezi mladým párem a přišel čas na oslavu. Jídlo všem chutnalo a dort si vychvalovali také všichni. Po jídle přišla řada na tanec novomanželů. "Ještě nikdy jsme spolu netančili," poznamená s úsměvem Diego. "Ale tančíš skvěle," poví Jenna s úsměvem. "Fakt? To jsem rád, že si to myslíš. Snažím se," pousměje se na a Jenna se mu schoulí na hruď. "Už dlouho jsem netančila," přizná. Naposledy tančila
s Lucienem, což už je řádka let. "Povíš mi o něm někdy?" zeptá se Diego. "Diego," zašeptá Jenna, "ty víš, že se o něm jen tak nemluvím." Na to jí Diego jen pohladí po tváři. "Byl tvou životní láskou, Jenno," řekne a Jenna přikývne. "Máš pravdu. Lucien byl mou životní láskou, ale to už je minulost. Ty jsi moje budoucnost," pousměje se a Diego jí krátce políbí.
Opět těhotná
Pár týdnů po svatbě se Jenna začala cítit špatně. Skoro každé ráno zvracela, únava na ní začínala drasticky dopadat, a tak se Jenna rozhodla navštívit lékaře. Příznaky naznačovaly těhotenství, a proto si Jenna koupila těhotenský test. Podle očekávání vyšel pozitivně. Jenna se málem štěstím rozplakala, s Diegem vždycky chtěla mít alespoň jedno další dítě. "Lásko? Už jsem doma!" ozve se hlas jejího manžela, který právě přišel z práce. "Ahoj," pozdraví ho s testem schovaným za zády. Chytne ho za ruku a usměje se na něj. "Hádej, co jsem se právě dozvěděla!" zajásá, čímž hádání pro Diega udělá mnohem jednodušší. Už podle jejího výrazu má tušení, "Opravdu?" zeptá se s úsměvem a Jenna přikývne a
pozitivní test mu ukáže. "Čekáme miminko," zašeptá a Diego jí pevně obejme. "To je ta nejlepší zpráva, kterou jsi mi po tak náročném dni v práci mohla říct," zašeptá a Jenna se slabě zasměje. Diego jí krátce políbí. Když se později stejného dne vrátí Gwen domů, sdělí i jí Jenna onu radostnou zprávu. Ani Gwen své nadšení neskrývá, svou maminku se slzami v očích obejme.
Maxmilián
Během svého druhého těhotenství Jenna zažívala zcela jiné pocity i náladu. Přišla si mnohem uvolněnější, Diego s Gwen za ní dělali téměř veškerou práci a nenechali jí na nic samotnou. Jenna volná odpoledne trávila v parcích s celou rodinou. Gwen si hrála na prolézačkách a Jenna s Diegem na ní z lavičky dohlíželi. Pohlaví miminka si pár rozhodl nechat jako překvapení, ale nad jmény se dohadovali denně. Diego a jeho nevšední jména Jennu rozčilovaly a občas nevěděla, jestli si z ní Diego dělá srandu, nebo ne. "Maxmilián?" povytáhne na Diega obočí. "Můžeme mu říkat Max," s úsměvem navrhne Diego. "Kdybych měla psa, tak by se jmenoval Max," zamračí se Jenna a Diego se zasměje. "Dělám si jen
legraci, Jenno. Ale kdybys viděla ten tvůj výraz," šťouchne do ní a Jenna se s úlevou zasměje. "Jména vyberu já, Diego," rozhodne Jenna. "Miluju tě, ale tvoje jména nepřipadají v úvahu," zasměje se a Diego jí s úsměvem políbí na rty. "Když ti to udělá radost," pokrčí rameny poražený Diego.
Školní projekt
Jenna se nacházela ve třetím trimestru a porod byl už za dveřmi. S poslední fází se cítila často unaveně, a tak se o vše začal starat Diego. Kromě domácnosti se staral i o Gwen. Často jí pomáhal s úkoly, učil se s ní a také si s ní hrál. "Tati?" ozve se hlas Gwen, když se odpoledne vrátí ze školy i se speciálním domácím úkolem. Dostala za úkol vytvořit nějaký zajímavý projekt a druhý den ho přinést do školy. Diego se jí rozhodl pomoci, ale zručný zrovna nebyl. Gwen však měla všechno připravené a s projektem chtěla ve škole zazářit. Už ve škole si připravila kresbu potenciálního výtvoru a tu Diegovi ukázala. Byl to hrubý náčrt sopky, ale Diegovi se zamlouval. S chutí se dali do práce, pracovali jako diví
až je jim za ušima kouřilo. Za pár hodin se z jejich tvrdé práce zrodila malá replika sopky, na kterou byli oba moc pyšní. "Díky, tati!" Gwen Diega pevně obejme. "Teď tu jedničku určitě dostanu!" zazubí a odběhne do svého pokoje. Diego na bublající sopku pyšně hledí, možná přeci jen nebyl tak nešikovný, jak si původně myslel.
Dvojčátka
Jenna přivedla na svět hned dvě zdravé a krásné děti. Chlapečka a holčičku. Jenna i Diego byli neskutečně šťastní a Gwen se ze svých sourozenců také těšila. Jenna už teď dobře věděla, že bude skvělou starší sestřičkou. "Tak co říkáš, Gwen?" vezme jí kolem ramen Jenna a pohladí jí po tváři. S tím Gwen odtrhne pohled od kolíbek. "Jak se jmenují, mami?" zeptá se zvědavě své maminky a Jenna se na ní usměje. Jejich jména měla samozřejmě na svědomí ona, jak se s Diegem dříve domluvili. "Alexa a Jackson," řekne s pohledem upřeným na malé ratolesti. Jenna i Diego už teď moc dobře věděli, že si na ně dvojčata připraví nejenom radostné chvíle, ale i plno strastí a starostí.
Dvojité starosti
Dvojčátka rostla jako z vody, brzy dosáhli batolecího věku a krušné období začalo. Neustálý pláč, křičení a vztekání se lezlo na nervy i sousedům. Jackson byl divoký, utíkal po bytě a schovával se před svým otcem, který se ho snažil vykoupal. Alexa se zase koupala ráda, jen hrozně cákala a voda tekla po celé podlaze. Nejhorší čas byl, když byli oba pohromadě. "Proboha!" běsní Jenna. Její pracně uvařená večeře skoční na zemi a nepořádek je na světě. "Diego!" zavolá svého manžela. "Musíš mi pomoct, tohle já nezvládnu," postěžuje si. "Copak to tu máme?" pohlédne na Alexu, která se spokojeně usmívá a pošťuchuje do Jacksona. "Dáme je spát, tohle stejně nemá cenu," rozhodne Jenna a vytáhne
Alexu ze židličky, zatímco Diego udělá totéž s Jacksonem. Převléknou je do pyžama a uloží po postýlek. Překvapivě se jim jen tak spát nechce, a tak přijde čas na pohádku. Až tehdy konečně obě ratolesti usnou a Diego s Jennou vysíleně usnou na gauči.
Koupání
Jedno odpoledne měl dvojčata na starost pouze Diego. Jenna se po mateřské opět vrátila do práce a Gwen vyrazila do kina s kamarádkami. Z počátku to začalo dobře, Diego šlo vše od ruky. Děti zrovna spali, a tak se mohl Diego věnovat úklidu. Zrovna utíral prach v kuchyni, když zaslechl hluk přicházející z obýváku. "Jacksone!" vykřikl šokovaně. "Tatíí, koukej!" pyšní se Jackson a špiní barvami předtím čistou podlahu. S Diegem to málem šlehne. "Jacku, přestaň s tím. Podívej, co jsi udělal," ukáže prstem na ten nepořádek a Jackson se zasměje. Barvičky miloval, a tak na tom neviděl nic špatného. Smích ho však přešel, když ho Diego vzal do koupelny. Koupal se nerad, ale s gumovou kačenkou to přetrpěl. Na
druhou stranu Alexa o koupel přímo žádala. Když zjistila, že její bráška skončil ve vaně, chtěla tam také! Diego byl večer úplně vyřízený. Nejenže byl úplně unavený, ale také strašně mokrý. Naštěstí se brzy vrátila Jenna a péče o dvojčata za něj převzala.
Starší sestra
Počasí se o víkendu vydařilo, a tak rodiče vytáhli své neposedné ratolesti do parku. Procházka parkem začala nevinně, Gwen se držela své maminky, Alexa odpočívala v náručí svého taťky a Jackson vyžadoval pozornost obou rodičů. Skákal, houpal se a spokojeně se chichotal. Pak ale nastala změna, kdy se všechno obrátilo. Zatímco Alexa během procházky usnula, Jackson měl energie více než dost. "Jacku!" křikne Gwen a snaží se polapit utíkajícího Jacka. Ten se opět šťastně směje, rád si s Gwen hraje. "Mám tě!" chytne ho Gwen a pevně ho chytne za ruce. "Co jsme si říkali o tom zlobení, hm?" zeptá se a Jackson nevinně pokrčí rameny. Gwen ho obejme a spatří Alexu, která kolem ní proběhne. "Ale, ale.
Proč vždycky musíš jít v jeho kolejích?" chytne smějící se blondýnku, která se opět plná energie. Gwen je oba chytne za ruku a vydá se s nimi směrem k pískovišti, aby je měla oba pod kontrolou. Jenna s Diegem jí pyšně sledují a radují se, že si od dvojčat mohou na chvilku odpočinout.
Ohromná tragédie
Ohromná tragédie postihla celou rodinu a nikomu se nechtělo uvěřit tomu, že Jaxen a Heidi už nejsou mezi nimi. Na onen svět odešli během spánku, drželi se za ruce a necítili žádnou bolest. Život si toho pro ně připravil dost strastí, ale i radostí. Znali se už od dětství, vyrůstali spolu a na střední se do sebe zamilovali. Nakonec se vzali a vychovali spolu čtyři děti - tři biologické a také spolu prošli adopcí. Kromě rodičů se stali i šestinásobnými prarodiči a rodina je obklopovala až do konce jejich života, jak si oba vždycky tolik přáli. Ačkoli byl jejich odchod tragický, celá rodina se sešla nad ve starém době Heidi a Jaxena, prohlížela si rodinná alba a uctila jejich památku.
Osobnosti
Čas letěl jako splašený a děti rostly jako z vody, až jejich rodiče dohánělo k slzám. Z Gwen vyrostla nádherná dívka, za kterou se otáčel nejeden kluk. Ona však o žádný vážný vztah ještě nestála, mnohem raději čas trávila se svými přáteli. Novou zálibou se pro ní stalo zpívání. Měla krásný a čistý hlas. Jackson s Alexou sice vyrostly, ale i tak stále divočili a dělali nepořádek. Jack se stal blázen do sportu, se svým otcem chodil často hrál basketbal a ve škole se i zapojil do basketbalového týmu. Našel si spoustu přátel, a dokonce si i stihl získat srdce pár svých spolužaček. Alexa ve své třídě patřila taky mezi oblíbené, byla však nehorázně ukecaná a učitelé jí neustále napomínali. Ve volném čase ráda kreslila,
hrála basketbal s Jacksonem a jeho kamarády. Také se snažila jít ve stopách Gwen a naučit se zpívat, ale zatím mnoho talentu nepobrala. Co říct, každé dítě mělo vlastní osobnost a dobře našlápnutou budoucnost.
Horolezecká stěna
Nové horolezecké centrum zaujalo nejen každého zarytého sportovce, ale i Gwen s Aspyn. Natěšeně tam spolu vyrazily, kvůli této příležitosti si koupily i nové sportovní oblečení. "Ten výhled," poukázala Gwen s údivem, zatímco Aspyn už skoro začínala šplhat. Gwen jí nervózně sledovala, nějak se jí do toho už nechtělo. "Na co čekáš?" upozorní jí zrzka a Gwen pokrčí rameny. S obavami přistoupí k horolezecké stěně a pustí se do lezení. Ze začátku dělá malé a opatrné pohyby, aby tomu přišla na kloub a nespadla dolů. Později se už předvádí, šplhá rychle a dělá jeden trik za druhým. "Koukej na tohle!" pochlubí se, když se na stěně drží jen jednou rukou. Tentokrát se jí trik moc nepovede a ona skončí rovnou
na tvrdé matraci. Gwen vykřikne bolestí, Aspyn seskočí ze stěny a se smíchem se jí vydá na pomoc. Když k ní dojde, už je u ní nějaký brunet a pomáhá jí na nohy. "Jsi celá?" zeptá se jí s úsměvem a Gwen přikývne. "Díky za pomoc," zamumlá a urychleně vyhledá přítomnost Aspyn, se kterou okamžitě odejde do sprch. "Alespoň se už příště nebudeš předvádět," zasměje se Aspyn a Gwen je rudá až za ušima. Nemůže uvěřit tomu, že se jí takovým způsobem podařilo zesměšnit před tak pěkným klukem.
Otec a syn
Následující víkend měl Diego volno, a tak se den rozhodl strávit s Jackem. Nejdříve si zašli na něco dobrého k jídlu, povídali si spolu o škole a sportu a potom vyrazili na hřiště. Diego se chtěl před synem ukázat v tom nejlepším světle a předváděl různé triky. "Páni!" vydechl Jackson. Netušil, že s ním má tolik společného a že oba basket hrají dobře. "Zkus to," pobídne ho Diego a pyšně ho sleduje. Svoje dcery miloval, ale času strávenému s jeho synem nemohlo nic předčit. "Viděl jsi to?" ozve se nadšený Jackson. Trefil se hned na první pokus a z velké dálky! Hrají spolu dál ještě hodinu a soutěží, kdo z nich trefí víc košů. Diego ho schválně nechá vyhrát. Před odchodem Jack Diega obejme. "Díky za dnešek, tati."
Rodinná idylka
Jenna víkendy milovala. Ráda trávila čas s rodinou, a tak ráno přivstala a udělala pro všechny palačinky. Během jídla si všichni povídali a dvojčata se předháněla v tom, kdo jídlo sní jako první. Dopoledne se na návštěvu stavila Cheryl, která měla hned několik skvělých zpráv. Byla zasnoubená a také v očekávání. Alexa měla ohromnou radost, už se nemohla svého bratrance, či sestřenice dočkat. Odpoledne dvojčata s tátou strávili u stavebnice a snažili se dle návodu postavit malý domek. Moc jim to ale nešlo a Alexu to rychle přestalo bavit. Diego s Jackem dál stavěli, zatímco Alexa odešla pryč. Ráda si hrála na doktorku a k tomu jí stačil její medvídek. Jenna si často hrála s ní, podporovala dceřiny zájmy a
měla radost, že Alexa kráčí ve stopách své prababičky Heidi. Alexa se jí občas podobala a Jenna doufala, že se jednou také stane uznávanou doktorkou.
Rockový koncert
Když se Penny doslechla, že její oblíbená rocková skupina bude vystupovat v klubu San Myshuna, okamžitě přemluvila Gwen a večer klub navštívily. "Hrozně to tu řve!" stěžuje si Gwen. Nejenže hlasitou hudbu moc nemusela, neměla ráda ani rock. Do klubu šla jen kvůli Penny, chtěla jí udělat radost. "Můžeme jít k baru," řekne Penny a Gwen rozhodně neprotestuje. Davem si prorazí cestu až k baru, kde přetrpí frontu a znaveně dopadnou na židličky. "Gwen?" osloví jí Penny. "Hm?" broukne. "Co si dáš? Jako obvykle?" na její otázku Gwen kývne. Barman jim drinky rychle připraví a holky se mezitím dají do řeči. "Hej, Gwen?" ozve se šeptem Penny. "No?" zmateně koukne po své kamarádce. "Znáš ho?" nenápadně
kývne hlavou k osobě, která seděla za Gwen. Ta se nenápadně otočí přes rameno a polije jí horko. Seděl vedle ní kluk z horolezeckého centra, před kterým se tolik zesměšnila. Penny z výrazu své kamarádky hned získá odpověď, pousměje se a kluka osloví. "Prosím tě, mohl bys mé kamarádce na chvilku dělat společnost? Musím si odskočit," zalže Penny a s úsměvem sleduje, jak se brunet hned dá s Gwen do řeči. Byla na sebe pyšná. "Ehm, ahoj," vysouká ze sebe nesměle a opře se o barovou linku. "Jsem Ryan," představí se jí a Gwen ze sebe s obtížemi vysouká své jméno. "Tohle všechno asi není tvoje parketa, co?" zeptá se. "Ne," zasměje se Gwen, "moje kamarádka mě donutila jít. Vlastně ani horolezectví není nic pro mě," přizná a Ryan se usměje. "Tak povídej, co tě doopravdy baví."
Bowling
Během odpoledne se rodiče rozhodli své děti vytáhnout na bowling. Jackson sport miloval, a tak byl dost soutěživý. Neustále se rozčiloval, když nedal perfektní skóre a jeho sestry ano. Jenna si párkrát zaházela a později spíše sledovala, jak hraje zbytek rodiny. "Jo!" raduje se Gwen, která poprvé shodila všech deset kuželek. Diego minul snad jen jednou, jinak se mu vždy dařilo. Mezi Alexou a Jackem však vládla rivalita. Sourozenci byli poprvé proti sobě, snažili se toho druhého porazit, co to šlo. Všichni je napjatě sledovali, Jejich skóre nebylo o tolik odlišné, o vítězi se rozhodlo až díky poslednímu kolu. Jack házel jako první a setkal se s neúspěchem, a tak se vítězem stala Alexa a byla vážně pyšná a šťastná.
Puberta
Zanedlouho se opět slavilo, čas letěl jako splašený a dvojčata opět vyrostla. Alexa i Jackson si v dětství vyvinuli zcela odlišné osobnosti, každý si našel jiné zájmy a jiné přátele, ale i přes své odlišnosti si zůstali stále stejně blízcí. Často spolu chodili ven na večírky, kde experimentovali s pitím a porušovali pravidla svých rodičů. Alexa se však na rozdíl od rebelujícího bratra stále zajímala o školu, měla vysoké ambice a v budoucnu se chtěla stát lékařkou. Dobrý vztah měla i se svou starší sestrou Gwen, v níž hledala svůj vzor. Jejímu bratrovi se však dařilo jí přetáhnout na jeho stranu a Alexa mu na večírcích často asistovala. S Jacksonem to měli rodiče opravdu těžké. Neustále porušoval večerku, poslouchal
hlasitou hudbu a hlavně pil alkohol. Sportu však zůstal stále věrný, miloval především basketbal a fotbal. Občas chodil hrát basketbal se svým otcem, nebo s jeho kamarády ze školy. S novou etapou života se pro dvojčata otevírá ohromná řada možností, ale pro rodiče se tím pádem objevuje ještě více starostí. Není se však čemu divit, s dvojčaty to nikdy jednoduché nebylo.
Vzpomínky
"Mami?" ozve se Gwen, když svou mamku najde v obýváku. Jenna bez váhání vypne televizi, Gwen si k ní přisedne a opatrně si opře hlavu o její rameno. "Gwen? Stalo se něco?" zeptá se jí a Gwen zavrtí hlavou. S povzdechem spustí: "Vzpomínáš si na mé dvanácté narozeniny?" zeptá se a Jenna s úsměvem přikývne. "A pamatuješ si, co jsi mi slíbila?" dodá Gwen. Úsměv opustí její tvář: "Chceš, abych ti řekla pravdu o tvém otci," zamumlá Jenna. "Prosím," zamrká na ní Gwen. "Už nejsem malá holka, ať už mi řekneš cokoli, zvládnu to" slíbí jí Gwen, a tak se Jenna pustí do vypravování. Začne u úplného začátku. Vzpomínka na ples se zdá být už tak dávno. "Hned jsem věděla, že mi ukradl srdce," zašeptá a Gwen hltá
každé její slovo. "Ale naše láska byla už od samého počátku vystavena hromadě překážek," přizná Jenna. "Mami, co byl táta zač?" zeptá se nedočkavá Gwen. "Vím, že byl jiný. Jinak bys mi to řekla dřív," podotkne. "V tom máš pravdu, tvůj táta byl jiný, než všichni ostatní. Byl... silnější, charismatičtější, milující a... nebyl člověk, Gwen," pohlédne na ní. "Mami," řekne Gwen naléhavě. "Byl upír, Gwen. Vím, že to zní šíleně, ale... je to pravda. Zemřel den po tvém narození, možná i dřív. Ale, zlatíčko, byl by na tebe tak pyšný," chytne jí za ruku a Gwen se se slzami v očích usměje.
Setkání
Ještě ten den Jenna vzala Gwen ke hrobu jejího otce. Hřbitov byl zahalený chladem a zvláštním tajemnem. "Mami," vydechne Gwen a nahmatá její ruku, "podívej, mlha," podotkne a Jenna se oklepe zimou. Měla takový divný pocit a zlé tušení. Zrovna se chytala Gwen říct, že je čas jít domů, když se z mlhy stala postava. "Jenno?" ozve se známý hlas a Jenna mlčky zírá před sebe. Nechápala, jak je možné, že ho vidí. Dříve o tomhle momentu tolik snila, ale teď jí to vůbec nepřinášelo radost. Měla Diega, se kterým byla opravdu šťastná, a tohle jen otevřelo již zahojené rány. "Tati?" promluví Gwen a Lucien si jí všimne až teď. Projíždí jí pohledem. "Holčičko," špitne a Gwen ho s pláčem obejme. Nepřítomnost otce se
nedala vyjádřit slovy, vždycky ho chtěla poznat. Teď tu stál naproti ní, pevně jí objímal, mluvil na ní a ona ho nechtěla už nikdy opustit. Zůstala s ním celou noc. Zůstala, i když Jenna odešla. Mluvili spolu, doháněli všechny ty dlouhé roky a poznávali se. "Jaké to je?" zeptá se šeptem. "Umírat?" zeptá se Lucien. Gwen kývne. "Až přehnaně jednoduché. Všechno se najednou zastaví a než se naděješ, jsi někde úplně jinde. Ve zcela novém světě," přizná. "Jaký ten svět je?" vzhlédne k němu zvědavá Gwen. "Osamělý," špitne, "ale s tím si nedělej starosti, Gwen." A tak Gwen slíbí, že si s tím starosti dělat nebude. Ale i tak se nemůže zbavit myšlenky, že by svého otce mohla z toho mizerného světa dostat. Nemůže to přeci být tak definitivní, ne? Musí existovat možnost, jak by ho mohla přivést zpátky.
Pátrání
Gwen začala trávit veškerý čas doma. Její cíl byl jasný, musí najít způsob, jak přivést Luciena zpět. Začala s knihami, vlastně s ohromnou hromadou knih. Nějaké získala v městské knihovně a zbytek si sehnala z internetu. "Gwen?" ozve se mužský hlas a zabouchnutí dveří. Gwen zvedne pohled od knihy a spatří svého kamaráda Ryana, se kterým se od incidentu z baru celkem spřátelila. "Jak ses dostal dovnitř?" zeptá se pochybovačně. "Jack mě pustil," odvětí a přisedne si k ní. Okamžitě ho zaujme, že má Gwen v ruce knihu, a tak se zeptá: "Co to čteš?" Gwen povzdechne. "Jenom něco do školy, mám projekt z dějepisu," zalže s těžkým srdcem. Ryan by jí nepochopil, on v nadpřirozeno nevěřil. Jaká by asi byla
jeho reakce, kdyby mu řekla pravdu? Že byl její otec upír, zemřel a ona se ho snaží přivést zpět? Určitě by jí považoval za blázna a to ona nechtěla. "Gwen? Co kdybys mi řekla pravdu, hm? V dějepise bereme první světovou a takhle kniha je jen výmysl nějakého blázna o posmrtném životě," zavrtí hlavou Ryan. "Fajn, všechno ti řeknu, ale nesmíš se smát. Je to pro mě důležitý, Ryane," řekne vážně a Ryan souhlasí.
Génius a první pusa
Gwen nervózně hledí do chlapcových očí a čeká na jeho reakci. "Zní to šíleně, ale je to pravda, Ryane," zašeptá. "Věřím ti," poví a lehce Gwen pohladí po tváři. Té spadne ohromný kámen ze srdce a pevně Ryana obejme. Po tvářích jí steče pár slz, které se ihned vpijí do chlapcovy mikiny. "Co se děje?" zeptá se a konečky prstů setře pár slz, které dívce stékají po tváři. "Ryane, co když neexistuje žádná cesta, jak bych ho mohla přivést zpět?" zašeptá. Ryan ihned zavrtí hlavou. "Ne, to není možnost, Gwen. Klidně ty knihy budu číst až do noci, ale i tak do nevzdám," řekne odhodlaně. "Díky, Ryane," pousměje se na něj. "Ale ty knihy jsou pitomý, fakt v nich nic není," přizná a koutkem oka spatří ohromnou hromadu
starých knih. Četla všechny, ale byla to jen ztráta času. "Kéž bychom si mohli promluvit s někým, kdo by o tomhle mohl něco vědět," přemýšlí nahlas Ryan a vtom to Gwen dojde. "Ryane, ty jsi génius!" vykřikne nadšeně. "Jsem? Fakt? Jak to?" podiví se. "Vím přesně o někom, s kým si můžeme promluvit," pousměje se. "Máš s sebou auto?" zeptá se ještě Gwen a Ryan slabě přikývne. Gwen se silně usměje, chytne Ryana za tváře a dlouze ho políbí. Vůbec nad tím nepřemýšlí a ani jí nedojde, že právě evokovala jejich první polibek. Ryan je rudý až za ušima, ale toho si už Gwen nevšimne, protože běží k autu.
Čarodějnice
"Jsi si jistá, že přijde?" zeptá se Ryan, který je z celé situace pěkně nervozní. "Přestaň se tak strachovat. Cassidy je součástí mé rodiny, máma jí vždycky věřila a já jí věřím taky," řekne sebevědomě Gwen a trpělivě hledí před sebe. Doufala, že se v Cassidy nepletla. Prakticky jí neznala, ale dost o ní slyšela. Měla ohromnou sílu, schopnosti a především kontakty. "Nemá to smysl, ona nepřijde," ztrácí trpělivost Ryan a přesně v ten moment se z černé mlhy vynoří Cass. "Říkala jsem ti to," špitne k Ryanovi a upře pohled na Cass. "Tak? Víš něco?" zeptá se nedočkavě. "Jistě, že vím," řekne, "ale ty si zahráváš s ohněm, Gwen. Jestlipak Jenna vůbec ví, že tu jsi?" zeptá se podezřívavě a Gwen zavrtí hlavou. "Myslela jsem si to,"
zamumlá Cassidy. "Cassidy, prosím. Dlužím mu to, je mrtvý kvůli mně. Kdyby se mě nesnažil ochránit, ještě by tu s námi byl," naléhá Gwen a Cassidy nakonec svolí. "Tak dobře, řeknu ti všechno, co vím. Ale půjdu tam s tebou, jasné? Jestli se něco semele, budeš se řídit mými pravidly, rozumíš?" řekne přísně a Gwen ihned souhlasí. "Znám čarodějku. Umí různá kouzla, několikrát jsem jí už viděla přivést lidi z oné strany zpět k životu," ta slova Gwen potěší. "Tak na to čekáme? Chci, abys mě k ní vzala!" naléhá Gwen. "Používá černou magii, Gwen. Každé její kouzlo něco stojí," varuje jí. Černovláska je však odhodlaná a nenechá se ničím zastrašit. A tak se ještě ten večer trojice vydá vstříc domu oné čarodějnice.
Echo
Uvnitř domu vládne chlad a temnota, což Gwen nepřekvapuje. Cassidy dvojici vede skrz dům, přeci jen tu není poprvé. Skončí v tmavé místnosti na konci chodby, kde si poprvé všimnou majitelky domu. Známky černé magie na ní byly znát. Téměř vůbec nevypadala jako člověk. Oči měla černé a její pohled byl prázdný. Gwen se chystala promluvit, ale Cassidy jí zastavila. Až teď si Gwen všimla, že se čarodějka soustředí na nějaké kouzlo. Nad dlaní se jí vznášel modrý ohnivý plamen, který vyhasl, když čarodějka dokončila kouzlo. Chvíli mlčela, a potom si všimla, že má společnosti. Ke trojici přistoupila a čekala. "Echo," začne s malým úsměvem Cassidy. "Co potřebuješ tentokrát, drahá Cassidy?" zeptá se ihned,
a tak Cassidy nemusí pokračovat ve své hře. "Ona nic nepotřebuje, to já," vtrhne do jejich rozhovoru Gwen. "Copak pro tebe můžu udělat, zlatíčko?" pousměje se na ní Echo. "Slyšela jsem, že umíš úžasné věci. Vrátit duši z onoho světa?" se zájem na ní hledí. "Slyšela jsi správně. Takže o koho se jedná?" zeptá se zvědavě. "O mého otce," špitne Gwen. "Aha, aha. Můžu ho vrátit zpátky, chceš-li," řekne skromně. "Ale budeš mi dlužit laskavost. Máme dohodu?" zeptá se a natáhne k ní ruku. Ryan se Gwen snaží varovat, ale ta její ruku přijme. "Dobrá tedy, dejme se do toho," rozhodne Echo. Kouzlo začne ihned. Echo mumlá zvláštní slova, z jejích rukou vychází prameny energie a později se v místnosti objeví duch Gwenina otce. "Jsi si jistá?" zeptá se Echo. "Dokonči to kouzlo," řekne pevným hlasem Gwen.
Přeměna
Echo vyřkne poslední slovo a energie se z jejích dlaní úplně vytratí. Gwen celou tu dobu pevně svírá Ryanovu ruku a hledá v něm oporu. "Koukni," poukáže Ryan. Tělo Luciena září ostrým světlem, dostala se k němu energie od Echo. "Kouzlo je hotové, zlatíčko," sdělí čarodějka. Gwen se nejistě odebere k zářícímu tělu, všechna energie se mezitím nahromadila na jednom místě a tím bylo Lucienovo srdce. Echo z Gwen vycítí, že v její kouzlo přestává věřit. "Duše se musí vzpamatovat a opustit onen svět. Neboj se, moje kouzlo nikdy nezklamalo," uklidňuje jí Echo. Okamžik na to místnost zahalí oslňující bílá záře. Gwen zavře oči a otevře je až po chvíli. Té změny si všimne okamžitě. Duch jejího otce byl pryč a na
tom stejném místě leželo jeho bezvládné tělo. Gwen do očí vytrysknou slzy, po tomhle tolik snila. "Tati?" zašeptá dojatě a natáhne se po jeho ruce. Je chladná, ale pomalu nabírá lidskou teplotu. Jeho srdce začíná slabounce bít, hrudník se dává do pohybu a celý Lucienův mechanismus začíná opět fungovat. Kouzlo zabralo.
Otec a dcera
Lucien prudce otevřel oči. Zůstal ležet na chladném povrchu, znaveně zíral na strop a v hlavě se mu mísila jedna myšlenka za druhou. "Tati," ozve se dívčí hlas. Znavený Lucien se pomalu posadí. "Pojď, pomůžu ti," špitne dívka a Lucien přijme nabízenou ruku. S její pomocí se vyškrábe na nohy a poprvé spatří i její tvář. Dech se mu úplně zatají, dívku znal. "Gwen?" zašeptá slabým hlasem. "Tatínku," špitne a schoulí se u něj v náručí. Lucien si jí k sobě přitáhne blíž a obejme ji. Poprvé měl svou malou dcerku ve své náruči a nemohl být šťastnější. Pár horkých slz mu stékalo po tvářích a Gwen na tom byla stejně. "Toužil jsem tě mít ve své náruči od chvíle, co jsem zjistil, že se ze mě stane otec," přizná a Gwen ho ještě
pevněji obejme. "Teď mám strach tě pustit, holčičko," zašeptá a Gwen se usměje. "Už se nemusíš bát. Jsem tu s tebou a už navždy budu," odtáhne se od něj a Lucien jí chytne za ruku. "Tolik tě miluju, Gwen," zašeptá. "Já tebe taky, tati," odvětí šťastně. Teď už neměla jen jednoho tátu, ale rovnou dva. "Pojď, Gwen, je čas jít domů," pobídne jí, a tak se spolu ruku v ruce vydají domů.
Domov
Pohled na svůj starý dům Lucienovi vnáší na mysl spoustu vzpomínek. "Myslíš, že je uvnitř bezpečno?" zeptá se nejistá Gwen. Lucien slabě přikývne, vezme ji za ruku a společně se vydají vstříc domu. Lucien se okolo sebe rozhlíží, ani si neuvědomil, jak moc pro něj tohle místo znamená. "Vážně jsi tu žil?" podiví se Gwen. "Je tu zvláštně chladno," poznamená. "Jenna reagovala úplně stejně," podotkne. "Ohledně mámy," špitne Gwen a Lucien jí přeruší. "Nemluv o tom, Gwen. Dneska nechci už nic řešit," rozhodne a krátce svou dceru obejme. Ze znovu setkání s Jennou měl hořko-sladký a zvláštní pocit. Posunula se dál, její život bez něj fungoval dobře. Byla šťastná a to on nechtěl narušit. "Pojď, ukážu ti pokoj,
kde můžeš přespat," pobídne Lucien svou dceru a vydá se po schodech nahoru. Vezme Gwen k pokoji, který před lety podobným způsobem přidělil Jenně. "Promiň, že je to tu tak temné," omluví se předem Lucien. "Když jsem byl upír, tak mi to nevadilo," pousměje se a Gwen se po pokoji rozhlédne. "To nevadí, tati," špitne, "jsem ráda, že tu s tebou můžu být, to je to nejdůležitější," stikne jeho ruku a usměje se na něj.
Plážový večírek
K večeru se Jackson a Alexa vydali směr pláž, kam je pár jejich spolužáků pozvalo. Plážový večírek začal nevinně, všichni se sešli u táboráku a povídali si. Jack u ohně dlouho nevydržel, odebral se na taneční parket. Alexa zůstala u ohně, tancování s davem lidí nikdy nepatřilo mezi její zájmy. Proto si raději povídala se svými přáteli a večírek si užívala po svém. Když Jackson na parketu skončil, šel se trochu projít po okolí. Všiml si však dívky, kterou ve škole ještě nikdy neviděl. Okamžitě ho zaujala, měla dlouhé černé vlasy a oblečené byla také celé v černém. "Hej!" zavolá na ní, tím jí zastaví a získá si její pozornost. Když se na něj otočí, Jack si všimne, jak krásná je. "Jsem Jack," řekne se sebevědomým
úsměvem, ale s dívkou to ani nehne. "A to mě má jako zajímat?" promluví s nezájmem. To Jacksona překvapí, holky po něm normálně šílely, ale takhle jedna ne? "Nechceš mi alespoň říct svoje jméno?" zeptá se s úsměvem. "Nechci," řekne pevným hlasem a dá se na odchod. "A řekneš mi ho?" nevzdává to Jackson. "Emma," odsekne. Jackson jí sleduje, jak od něj odchází a z nějakého důvodu se nemůže přestat usmívat. "Výzvy mám rád," pousměje se pro sebe a vrátí se zpátky na večírek k ostatním.
Ty žiješ...
Druhý den ráno se Gwen vrátí zpět domů, doprovází jí její otec a ze setkání s Jennou mají oba strach. "Mami?" zavolá nervózně. Jenna k ní jako na zavolání přispěchá, bez váhání jí obejme a ani nezaregistruje další osobu, která je v místnosti s nimi. Strach o její dceru byl silnější, v noci nemohla spát a teď jí ulevilo, že je v pořádku. "Gwen, už nikdy mi tohle nedělej. Strašně jsem se o tebe bála," přizná a Gwen přikývne. "Měla jsem zavolat," špitne provinile, odtáhne se od ní a udělá krok vzad. "Promiň, moc mě to mrzí," přizná a Jenna její omluvu přijme. Až teď Jenna spustí pohled ze své dcery a zaregistruje Luciena, Rozbuší se jí srdce a se zatajeným dechem k němu přistoupí. "Luciene," špitne a dotkne se jeho tváře.
Nevěřícně na něj hledí, její ruka pojímá teplo z její tváře a jen jí utvrzuje v tom, čemu se jí tak těžce věří. "Ty žiješ?" zeptá se šeptem a Lucien slabě přikývne. Jenna se schoulí v jeho náruči a po tváři jí steče pár horkých slz. "Tolik jsi mi chyběl, Luciene," přizná Jenna a Lucien jí políbí do vlasů. Nemusí nic říkat a Jenna ví, že je to vzájemné. "Musíme si promluvit," s obavami zamumlá Lucien a Jenna slabě kývne. "Až za chvíli," špitne brunetka, "teď mě jen drž."
Přátelé
Jenna a Lucien se spolu usadili ke stolu a mlčky na sebe hleděli. Ani jeden nevěděl, co tomu druhému říct. Nacházeli se spolu na dost tenkém ledě, což věděli oba. "Víš, že je můj život úplně jiný, že?" zeptá se ho se sklopeným pohledem Jenna. "Luciene, tři roky po tvé smrti jsem někoho poznala a teď jsem šťastně vdaná," řekne a podívá se na něj. Lucien se na ní slabě pousměje a řekne: "Jenno, jsem realista a dnes jsem tě chtěl jen vidět. Jsem rád, že jsi šťastná. Nic jiného jsem si pro tebe nikdy nechtěl," přizná a Jenna si s úlevou oddechne. "Ale můžeme zůstat přáteli, viď?" chytne ho za ruku a Lucien souhlasí. Přesně v tu chvíli se otevřou domovní dveře a dovnitř vejde Diego, který se vrátil z práce. "Zlato?" Na
jeho hlas Jenna slyší, prudce se otočí a přispěchá k němu. "Ahoj, lásko. Skončil jsi dřív?" zeptá se a Diego přikývne. "Kdo to je?" zeptá se s pohledem upřeným ke stolu. Lucien se mezitím zvedne a připojí se ke dvojici. "Diego, tohle je Lucien. Gwenin otec," zamumlá a Diego nechápavě přijme Lucienovu ruku. "Neříkala jsi mi, že zemřel krátce po jejím narození?" zeptá se zmateně. "Později ti to vysvětlím," přislíbí brunetka.
Osamostatnění
Stěhování bylo neodkladatelné. Nejstarší dcera Gwen se odstěhovala jako první. Ze všech možných možností si vybrala žít se svým otcem ve Forgotten Hollow. Alexa s Jacksonem s rodiči zůstali ještě pár týdnů po odchodu Gwen, ale později i oni začali toužit po osamostatnění. Jenna se k tomu ze začátku stavěla negativně, nechtěla je spustit ze svého dozoru. Oba byli až příliš nezodpovědní. Po rozhovoru s Diegem se rozhodla dvojčata v jejich plánu podpořit. Možná se zodpovědnosti přiučí, přeci jen bydlet na vlastní pěst není lehké. Jenna si tím také prošla, takže znala všechna pro a proti. "Tak jo," vzdychne Jenna. Nastal čas loučení a Jenně se chtělo plakat. Gwenin odchod si nesla těžce, ale tohle jí bolelo
dvakrát tolik. "Máte všechno?" zeptá se se slzami v očích. "Neboj se, mami, máme všechno!" řekne netrpělivý Jackson s přesvědčivým hlasem. "Zavolej, až budete doma," poruší Alexa a Jenna jí pevně obejme. Diego s Jennou odejdou ruku v ruce a Alexa s Jacksonem zůstanou v jejich novém domě úplně sami.