Dobrodružství
Už od dětství Josie toužila po ohromném dobrodružství, ale život v maloměstě jí do karet nenahrával. S jejím dětským kamarádem Sawyerem zažívala svá malá dobrodružství a cítila se šťastná. Když se však přestěhoval, všechno se změnilo. Josie se uzavřela do sebe a po vytouženém dobrodružství prahla ještě víc. Brindleton Bay jí však takové možnosti poskytnout nemohl. Byl víkend a Josie se jako obvykle nudila. Už od rána se povalovala ve svém pokoji a přemýšlela o tom, jaký byl asi byl její život, aby žila jinde. Když jí z myšlenek vytrhl vyzváněcí tón jejího telefonu, Josie se ho nadšeně chopila. „Vivian!“ pozdraví svou kamarádku a na rtech se jí objeví
drobný úsměv. „Nesejdeme se někde? Třeba v baru, jako obvykle?“ zeptá se jí Vivian a Josie ihned souhlasí. „Budu tam!“ slíbí Josie a urychleně zavěsí. Rychle sleze z postele a dojde k zrcadlu. Trochu si poupraví své rozmazané líčení, stáhne si vlasy do méně rozcuchaného culíku a spokojeně se usměje. Nebylo tajemstvím, že Josie sebevědomí nechybělo. „Super,“ pochválí se a nadšeně opustí pokoj. Při cestě ven zahlédne zbytek rodiny, která spolu sedí v obývacím pokoji a sleduje nějakou komedii. Josie se nad tím chabě usměje a bez dalších ostychů vyrazí do tmy. Když se prochází kolem přístavu, její pohled spočine na pevnině daleko za oceánem. „Jednou odsud zmizím,“ slíbí černovláska krátce před tím, než vkročí dovnitř malého lokálu nedaleko přístavu.
Špatný den?
Když Josie vkročí dovnitř místního lokálu, do nosu jí ihned praští silné aroma alkoholu. Opilých lidí v baru už bylo celkem dost, a tak se Josie rozhodne zapadnout k odstrčenému stolu v rohu místnosti. Netrpělivě vyhlíží z okna, zda neuvidí svou kamarádku Vivien. Po několika minutách čekání jí to přestane bavit a rozhodne se své kamarádce zastavit. „Kde vězíš?“ místo pozdravu vychrlí Josie. „Holka, promiň. Něco mi do toho vlezlo, tak někdy jindy?“ ozve se dívčin hlas a Josie zklamaně svěsí hlavu. To jí bylo podobné, vždycky všechno odřekla na poslední chvíli. Černovláska si je jistá tím, že její kamarádka beztak tráví čas s jejím novým přítelem a jí nechala
na druhých kolejích. „Jasně, tak jindy,“ zamumlá dotčeně a urychleně hovor ukončí. Každou chvíli Brindleton Bay nenáviděla více a více. Všechnu tu nudu, ty lidi… chtěla pryč! „Vypadáš zkroušeně,“ ozve se mužský hlas, který ihned upoutá její pozornost. „Špatný den?“ zeptá se jí pro ni neznámý chlapec a Josie slabě přikývne. „Hádám, že se teď všechno zlepší, když tu seš ty, hm?“ neodpustí si jedovatou poznámku, která však muže donutí k úsměvu. „Doufám, že tě alespoň přiměju k úsměvu,“ natáhne k ní ruku chlapec a Josie jí bez váhání přijme. Když už byl dnešek plný nudy a zklamání, proč si nedopřát alespoň trochu neškodné zábavy? Navíc nebylo pochyb o tom, že před ní stál jeden z nejvíc atraktivních mužů, kterého v Brindleton Bay kdy spatřila. „Jen jeden tanec, co ty na to?“ zeptá se s úsměvem brunet, když se Josie s jeho pomocí postaví na nohy. „Proč ne, fešáku? Veď mě.“
Vzduch
Je zvláštní, jak lehce se dokáže mizerný večer stál tisíckrát lepším. Hlasitá hudba, desítky lidí a lehká pachuť alkoholu, i takhle by se dal popsat lokál, kde se teď Josie nacházela. Její máma by jistě neměla radost, kdyby věděla, kde se její sedmnáctiletá dcera nachází. A hlavně, kdyby věděla, s kým. „Jsi skvělý tanečník,“ špitne Josie s úsměvem. Její spontánnost se právě začínala projevovat. Ještě nikdy si nepřišla volnější. Jako kdyby byla pro tuhle chvíli stvořená. „Vážně?“ pousměje se brunet a udělá s Josie malou otočku. „To rád slyším. Moje partnerky si většinou stěžují, že jim šlapu na špičky,“ podotkne a Josie se uchechtne. „Jsem Josie, mimochodem. Nemyslím si, že jsme se k
té části dostali,“ zasměje se a brunet souhlasně přikývne. „To máš pravdu, jak jsem na to mohl zapomenout? Jsem Nick,“ představí se a Josie si jeho jméno hned zapíše do paměti. Zbytek jejich tance jsou ticho. Improvizují spolu do rytmu rychlé písně a čas pro ně pomalu začíná existovat. Když se Josie po pár minutách zamotá hlavě, Nick si jí k sobě přitáhne blíž. „Jsi v pořádku, princezno?“ zeptá se jí starostlivě. „To je asi tím vzduchem,“ poví Josie a rychle si utře upocené čelo. „Nepůjdeme někam jinam?“ navrhne černovláska a hlavou pokyne ke schodům, které vedou do horního patra. „Jak si přeješ,“ odvětí Nick, vezme Josie za ruku a zamíří s ní ke schodům.
Nepůjdeme k tobě?
Ve snaze najít si trochu soukromí spolu skončí na veřejných toaletách. Josie se cítí prapodivně, ještě nikdy neměla podobné pocity. Nebyly to negativní pocity, ale matoucí. Cítila se šťastně, možná až příliš šťastně. Odjakživa toužila po dobrodružství a s Nickem ten pocit měla. A nejen ten, cítila i touhu. Chtěla ho. Jakmile za nimi zaklapnou dveře, Josie se chopí vedení. Ladnými pohyby Nicka natlačí na linku a přistoupí k němu tak blízko, že se jejich těla dotknout. „Josie?“ vydechne zmateně Nick chvilku předtím, než ho dívka vezme za tváře a horlivě políbí na rty. Nebyl to její polibek, už políbila nejednoho chlapce. Byl to však první polibek, při kterém cítila něco víc.
Nedokázala slovy popsat, jaké emoce v ní Nick vyvolával. Ať už to ale bylo cokoli, Josie nechtěla, aby to skončilo. Vlastně chtěla víc. „Jsi jiná,“ zašeptá Nick, když se rty po vášnivém polibku oddělí. „Jiná v dobrém?“ povytáhne na něj černovláska obočí. „O tom není pochyb. Jsi jedinečná. Ještě nikdy jsem nepotkal žádnou, která by ti byla alespoň podobná,“ poví Nick, což Josie potěší. Přesně po takových slovech toužila. „Fajn,“ řekne předtím, než ho znovu políbí. Tentokrát převezme iniciativu Nick. Vezme Josie pod pasem, vysadí ji na linku a zaútočí na její rty. Když se od něj Josie odtrhne, všechno je pro ni jasné. „Nepůjdeme k tobě?“ zeptá se s drobným úsměvem a Nick nejistě přikývne. „Nejsem ale odsud, krásko,“ dodá, když se ti dva spolu plouží přístavem. „To nevadí, vezmi mě odsud pryč. I kdyby to mělo být jen na chvilku,“ rozhodne Josie. Nick souhlasí, a tak se spolu dvojice vydá na druhou stranu oceánu, po čem Josie tak dlouho prahla.
San Myshuno
Aby se mohli dostat na druhý břeh za oceánem, nastoupili spolu na malou loď zakotvenou v přístavu, která patřila Nickovi. Během cesty si spolu letmo povídali, ale Josie se spíše kochala pohledem na vzdalující se Brindleton Bay. Vzdalující rodné město bylo čím dál tím menší a Josie se nemohla dočkat, až uvidí, co na ní za oceánem čeká. Netušila však, že jí Nick zaveze do San Myshuna. Přes velké skleněné okno měla na noční velkoměsto skvělý výhled a v očích se jí samou radostí leskly slzy. „Tak tady bydlíš?“ vydechne s údivem a Nick souhlasně přikývne. „Vždycky jsem se sem toužila podívat, ale myslela jsem si, že je to jen hloupý sen,“ přizná a Nick jí
opatrně chytne kolem pasu. Josie se k němu otočí a zahledí se mu do očí. „Měl jsi pravdu, dnešek byl fakt špatný,“ zamumlá, ale ihned na to se slabě pousměje. „Díky, že jsi ho udělal lepším,“ špitne a její pohled sjede k jeho rtům. Neotálí více než pár vteřin před tím, než ho znovu políbí. Tentokrát jí však pohltí i jiné pocity než ty, které cítila zpátky v baru. Už jí nepohlcuje jen touha, ale rovnou i vášeň a zvláštní pocit bezpečí. „Zůstaň se mnou a nepouštěj mě, potřebuju tě,“ zašeptá Josie chvíli před tím, než ho ještě jednou políbí. Potom už se všechno seběhne až příliš rychle. Když ze sebe strhají oblečení toho druhého, už neexistuje nic, co by je mohlo oddělit. Prožijí spolu noc plnou vášně a lásky, na což Josie jen tak nezapomene.
Dobré ráno
Když se Josie probudila, bylo už ráno. Do pokoje skrz ohromná skleněná okna pronikalo tisíce paprsků, což černovlásku ihned přimělo k úsměvu. Jakmile její pohled spočinul na muže ležícího vedle ní, hned se jí vybavily události z předešlé noci. „Dobré ráno,“ ozve se rozespalý hlas vedle ní. „Dobré,“ špitne Josie. „Vyspala ses dobře?“ zeptá se jí Nick, když se k němu Josie nejistě přitulí. Nickův pohled spočine na košili, kterou má černovláska na sobě. „Sluší ti,“ podotkne se širokým úsměvem a Josie se zasměje. „Nezlobíš se, že ne?“ zamumlá a ospale si promne spánky. „Kdepak, sluší ti mnohem víc než mě,“ ujistí ji a pohladí ji po tváři. „Co si dáš ke snídani?“ zeptá se jí posléze, což Josie
zaskočí. Netušila, jak má správně zareagovat. Ještě nikdo s ní podobným způsobem nezacházel, a tak to pro ni všechno bylo zcela nové. „Ty mi chceš udělat snídani?“ zeptá se nevěřícně a Nick se zasměje. „Samozřejmě,“ odvětí. „Míchaná vajíčka mi budou stačit, díky,“ usměje se na něj Josie a lehce ho políbí. Nick si jí k sobě přitáhne blíž a polibky jí opětuje. „Koupelna je na konci chodby, kdyby ses chtěla osvěžit,“ poví jí Nick, když se zvedne z postele a vykročí do kuchyně. Josie ho sleduje odcházet a nemůže se zbavit úsměvu a také pocitu štěstí, který jí zrovna naplňoval.
Snídaně
Když Josie opustila koupelnu, celý byt voněl míchanými vajíčky a čerstvou kávou. V koupelně si Josie dopřála studenou sprchu, díky které se konečně zbavila pocitu ospalosti. „Páni, krásně to voní,“ řekne s úsměvem Josie, když se k Nickovi připojí v kuchyni. „Dáš si šálek kávy?“ zeptá se jí Nick. „Ano, prosím!“ odvětí Josie a vyskočí na kuchyňský pult, kde se pohodlně usadí. Nick jí s úsměvem přinese hrnek teplé kávy, opře se o linku vedle ní a položí jí ruku na koleno. „Rozpuštěné vlasy ti sluší,“ řekne brunet a Josie se zasměje. „Lichotíš mi, Nicku,“ konstatuje Josie a s rozvahou se napije kávy. Naštěstí se jí podaří si nespálit jazyk, což považuje za první úspěch dne. „Mohli
bychom se po snídani projít po městě, co ty na to?“ zeptá se jí a Josie nadšeně přikývne. „Mluvíš mi z duše,“ spokojeně řekne Josie a pár dalšími loky vypije celý hrnek kávy. „Ani nevíš, jak velkou radost mám, že jsem tě včera potkala,“ poví Josie a nechá se Nickem krátce políbit. „To mi povídej, už dlouho jsem nenarazil na žádnou ženu, se kterou bych se cítil tak, jako se cítím s tebou,“ usměje se Nick a vyrazí ke stolu, na kterém už leží dva plné talíře s vajíčky. Josie seskočí z pultu a vyrazí za ním. Jedna myšlenka jí však zůstává viset v hlavě. Kolik Nickovi mohlo být? Už od prvního pohledu bylo jasné, že neměl nejmenší tušení, kolik bylo jí. Změnily by se jeho pocity k ní, kdyby zjistil, že jí je jen sedmnáct a není ženou, za kterou ji považuje? „Dobrou chuť,“ vytrhne jí z myšlenek a Josie se chabě usměje. „Dobrou,“ zamumlá a radši se dá do jídla, než jí všechny ty sžíravé myšlenky úplně pohltí.
Starosti
V Brindleton Bay už takové veselo nebylo. Celým domem panovalo napětí a Carmen měla pocit, že se jí všechno před očima pomalu bortí. Když se ráno vzbudila a nenašla svou dceru v jejím pokoji, málem to s ní šlehlo. Okamžitě viděla ty nejhorší scenérie, které se její malé holčičce mohly stát. Ještě nikdy se necítila takhle bezmocná. „Hailey!“ zavolá ustaraně na svou dceru, která si hrála za domem s jejich pejskem Mickeym. „Ano, mami?“ ozve se usměvavá Hailey. Když však spatří výraz její maminky, ihned jí úsměv z tváře zmizí. „Stalo se něco?“ zeptá se s obavami a Carmen těžce vydechne. „Zlato, neviděla jsi svou sestru?“ vychrlí na ní okamžitě a Hailey
zavrtí hlavou. „Od včerejšího odpoledne ne, proč?“ se zmatením svraští obočí černovláska. Co zase její starší sestra provedla? „Není ve svém pokoji a mám pocit, že tam nebyla ani v noci,“ odvětí Carmen. „Zkusím jí zavolat, ano? Neboj se, mami. Jsem si jistá, že je v pořádku,“ ujišťuje jí ihned Hailey. Obratně si z kapsy vytáhne mobil a vytočí číslo své sestry. Se zaťatými zuby čeká, až jí to Josie zvedne. Když na druhé straně zaslechne její hlas, spadne jí ze srdce ohromný kámen. „Josie? Jsi v pořádku?“ zeptá se Hailey starostlivě s pohledem upřeným na svou ke smrti vyděšenou matku. „Hailey, ahoj. Jo, jsem,“ odpoví Josie. „Kde jsi? Máma má o tebe strach, ségra,“ naléhá Hailey. Na druhé straně se ozve hlasité vydechnutí. „Přespala jsem u Vivian. Chtěla jsem zavolat, ale nějak jsme se zakecaly a úplně jsem na to zapomněla,“ vymlouvá se Josie. Hailey jí nevěří ani slovo, ale kvůli dobru své matky její výmluvu přijme. „Takže odpoledne, jo? Super, tak se měj!“ rozloučí se s ní Hailey. „Tak?“ vyhrkne Carmen. „Přespala u Vivian, odpoledne se vrátí,“ řekne s těžkým srdcem Hailey. Vážně se už se nemohla dočkat, až jí Josie všechno vysvětlí. Lhát své matce kvůli ní opravdu nenáviděla.
Nejkrásnější den
Zatímco se o ní doma celá rodina strachovala, Josie prožívala jeden z nejkrásnějších dnů jejího života. Nick jí vzal do centra San Myshuna, kde se spolu procházeli ruku v ruce. Ochutnali místní speciality a zašli se také podívat na věhlasný San Myshunský most. Když už na ně dolehla únava, vyrazili se schladit na koupaliště. Ironicky se však jako první uhnízdili ve vířivce, kde si spolu povídali a poznávali se. „Máš štěstí, víš to?“ vydechne Josie. „Žiješ v tom nejkrásnějším městě pod sluncem,“ dodá a Nick se pousměje. „Každé město má něco do sebe, Josie. San Myshuno je sice krásné, ale může být také osamělé… pokud tu nikoho neznáš,“ vysvětluje Nick
a Josie se slabě usměje. „Kdybych se sem jednou přestěhovala, znala bych tu tebe,“ podotkne. Než se stihne Nick nějak vyjádřit, vyskočí Josie z vířivky a rozeběhne se směrem k bazénu. Ve vířivce jí už bylo horko, a tak se rozhodla osvěžit. „Přidáš se ke mně?“ zavolá na bruneta, když si máčí nohy v příjemně studené bazénové vodě. Nick opustí teplou vodu a přidá se k černovlásce, která se už v tuhle chvíli nachází v bazénu. „Budu k tobě upřímná, Nicku,“ prolomí ticho Josie. „Nejsem na vážné vztahy, vlastně jsem ještě téměř žádný neměla,“ poví s pohledem upřeným do jeho očí. „Josie,“ osloví ji něžně Nick, „nikdy bych od tebe nechtěl, abys mi po jednom dni skočila do náruče. Líbíš se mi, to ano. Ale prozatím si vystačím s tím, když mi dáš svoje číslo a slíbíš mi, že se ještě uvidíme,“ odvětí Nick a Josie se usměje. „To by se mi líbilo,“ souhlasí Josie a přitulí se k němu. „Hele, jen tak ze zvědavosti… kolik ti je?“ dloubne do něj. „Třiadvacet,“ odpoví a Josie chápavě přikývne. Když se na ní Nick nepřestane dívat, usoudí, že je čas, aby něco řekla. „Mě je dvacet,“ zalže a Nick jí políbí na tvář. Později téhož dne se ti dva rozloučí a každý se vydá svou cestou.
Domácí vězení
Na návrat do svého nudného života se Josie vůbec netěšila. Stačil jí jediný ven v San Myshunu, aby si uvědomila, kam patří. Poprvé po dlouhé době si přišla volná a svá. Když jí však Nick odvezl k přístavu, ze kterého se měla lodí dopravit zpět do Brindleton Bay, Josie loučení s ním prodlužovala, jak dlouho jen mohla. Měla pocit, jako kdyby svým odjezdem v San Myshunu zanechávala kus sebe. Když Josie vystoupila na druhé straně oceánu, její nálada se ihned zhoršila. Cestou domů se loudala, doma na ní totiž nečekalo nic, na co by se mohla těšit. Vlastně na ni čekala Carmen a už od prvního pohledu bylo jasné, že nemá dobrou náladu. „Mladá dámo!“ promluví
Carmen a Josie se na ní nejistě podívá. Její matka měla na tváři skoro vždycky úsměv, ale tentokrát to tak nebylo. „Ahoj, mami!“ pozdraví jí Josie s úsměvem s nadějí, že Carmen špatná nálada opustí. To se však nestane, Carmen se totiž rozčílí ještě víc. „Jsem ráda, že máš skvělou náladu! Protože mi všichni ostatní jsme se mohli zbláznit strachy, než ses uráčila zvednout telefon a dát o sobě vědět!“ osopí se na ní a Josie se zamračí. Tohle bylo poslední, na co teď měla náladu. „Mrzí mě to, dobře? Jak jsem říkala Hailey, tak-“ začne opatrně mluvit, ale Carmen jí přeruší. „Svou sestru do toho netahej, Josie! Ona se na rozdíl od tebe poctivě učí a pomáhá s prací v domě! Co děláš ty, hm? Taháš se do noci venku, nedáš o sobě vědět a lžeš! Čuchla sis k tomu, co máš na sobě? Smrdíš kouřem a chlastem!“ ukáže na ní prstem. „Mami,“ osloví jí Josie, ale Carmen jí znovu přeruší. „Žádné ale! Už jsem se rozhodla! Máš domácí vězení! Třeba si uvědomíš, jaké by měly být tvoje priority. Protože to, co teď děláš, tě nikam v budoucnu nedostane,“ otočí se na podpatku Carmen a nechá svou dceru stát před domem.
Pravda
Od návratu Josie domem panovala hustá atmosféra. Hádka mezi Carmen a Josie poznamenala celou rodinu a způsobila tichou domácnost. Josie se znovu zavřela ve svém pokoji a od toho incidentu z něj vůbec nevyšla. Carmen se s tím také vyrovnávala po svém. Stres snášela špatně, a tak se snažila vždy něco dělat, aby na to nemusela myslet. Uklízela dům, vařila a pracovala na zahradě. Cliff se do jejich rozepře nezapojoval, protože moc dobře věděl, že by tím ničemu nepomohl. Hailey však na druhou stranu nemohla odolat. „Josie?“ osloví opatrně svou sestru, když po zaklepání vkročí do jejího pokoje. „Můžu dovnitř?“ zeptá se jí nejistě. „Vždyť už jsi stejně uvnitř,“ zamumlá
Josie, která se v pyžamu válí v posteli. „Co pro tebe můžu udělat, ségra?“ broukne a ospale si promne oči. „Nesnáším, když spolu rodina nemluví. Proč se mámě neomluvíš?“ navrhne a Josie se zamračí. „Jestli jsi přišla jen kvůli tomuhle, tak to abys zase šla,“ mávne ke dveřím a svalí se zpět na postel. „Josie, ale ty jsi fakt lhala,“ podotkne Hailey. „Tak promiň, že nejsem tak perfektní jako ty,“ odfrkne si Josie. „Josie, prosím. To teď budeš zlá i na mě? Vždyť jsem tě kryla, vzpomínáš?“ ublíženě se na ní podívá a Josie s povzdechem přikývne. „Jo, máš pravdu. Promiň,“ omluví se Josie a vyskočí na nohy. „Řekneš mi, kde jsi byla? Nikomu to neřeknu, přísahám,“ zamrká na ní Hailey. „Tak dobře, řeknu ti to,“ poukáže rukou k posteli. Když se spolu sestry usadí, Josie se pustí do vyprávění a všechno své mladší sestře řekne. Je přeci jen pravda, že Hailey je jediná, kdo jí nikdy a za nic neodsoudí.
Možné řešení
Od rozepře mezi milující matkou a neposlušnou dcerou uteklo pár dní. Carmen se viditelně trápila a Cliff si toho nemohl nevšimnout. Už dále nemohl sledovat, jak se jeho milovaná žena trápí, a tak se do toho rozhodl vložit. „Možná jsem přišel na to, jak Josie dát tu správnou lekci,“ řekne Carmen, když spolu během jednoho večera sledující televizi. „Pokračuj,“ pobídne ho ztrápená Carmen. „Josie nemá nejmenší ponětí, co je to zodpovědnost. Odjakživa dělala všechno za ní, a tak nikdy nic řešit nemusela. Co bys ale řekla na to, kdybychom to zarazili?“ navrhne Cliff a Carmen se zamračí. „Cliffe, kam tím míříš?“ zeptá se ho nechápavě Carmen.
Jejich konverzace ohledně osudu jejich starší dcery pokračuje dál dlouhých chvil. Když Carmen na jeho návrh kývne, nechá si k sobě Josie zavolat. „Mami, co se děje? Další kázání?“ zeptá se Josie, když jí její otec vyprovodí z pokoje a zavede rovnou dolů ke Carmen. „Tvůj otec a já jsme o tobě hodně přemýšleli, Josie. Došli jsme k názoru, že jsi nezodpovědná a potřebuješ se naučit, jak to ve světě chodí,“ řekne se sklopeným výrazem Carmen. Josie jí zmateně poslouchá a už očekává to nejhorší. „Zkrátka jsme ti s otcem sehnali malý byt v San Myshunu, kam se spolu s Hailey o víkendu přestěhujete,“ dokončí svůj monolog Carmen a Josie překvapeně zamrká. „Cože?“ vydechne nevěřícně. „Josie, nemysli si, že z toho mám radost. Jsi moje malá holčička a já tě nechci ztratit, ale… udělám cokoli pro to, aby ses něčemu přiučila. Navíc s tebou bude Hailey a já vím, že na tebe dohlédne,“ uslzeně se na ní podívá a Josie jí div neskočí kolem krku. „Mami, můžeš mi věřit, fakt!“ dojatě jí obejme a Carmen jí smutně pohladí po vlasech. „Doufám, že můžu, Josie. Snad mě nezklameš.“
Odporný byt
Pár následujících dní bylo hektických a na celou rodinu začal doléhat stres ze stěhování. Hailey s Josie si pečlivě sbalily všechny věci, o kterých se domnívaly, že budou potřebovat. Sobotní ráno nastal čas, aby nervózní rodiče odvezly své dcery k přístavu, ze kterého je měla menší loď odvést přímo do San Myshuna. Když dvojčata vystoupila z taxíku v poměrně rušné městské čtvrti, jejich pohled spočinul na staré budově, v níž se nacházel i jejich byt. Hailey už od začátku měla neblahý pocit, že jejich byt asi nebude úplně dle jejich očekávání. A měla pravdu. Jakmile Josie odemkla dveře od jejich společného bytu, ihned je přivítaly výrazné růžové zdi. „Tak to
nemyslíš vážně,“ zamumlá nevěřícně Josie a pustí rukojeť svého kufru, aby se mohla pořádně rozhlédnout. Byt byl v dezolátním stavu. Růžové zdi byly po většině popraskané, polité nějakou prapodivnou tekutinou a místy se omítka i loupala. Na oknech se nacházela dřevěná prkna, což v dívkách jen vyvolávalo otázku, jestli je tu v noci vůbec bezpečno. Podlaha už toho také dost zažila a pro Josie bylo překvapením, že se ještě nepropadla o několik pater níž. „Půjde to dolů?“ ukáže Hailey směrem k obývacímu pokoji. Zeď u televize byla posprejovaná nehezkými grafity. „Doufejme,“ odfrkne si Josie, když kontroluje malou koupelnu. „Přísahám, že tam mě jen tak nedostaneš!“ postěžuje si při pohledu na špinavou koupelnu. Zatímco si to Josie naštvaně štráduje bytem, Hailey je na pokraji slz a zhroucení. „Myslíš, že o tom rodiče věděli, když to kupovali?“ zeptá se zoufale své sestry. „O tom nepochybuj, Hailey. Máma moc dobře věděla, co dělá, když to tady s tátou koupili,“ zamumlá s pohledem upřeným z okna. Alespoň výhled nebyl tak špatný. Na holky čeká ještě spousta práce před tím, než budou moci tomuhle místu začít říkat domov.
Sesterský večer
Ačkoli byl jejich první společný byt v dezolátním stavu, holky si tím odmítaly nechat zkazit vzpomínky na první den strávený v San Myshunu. Především Josie si stála za tím, že si nenechá zkazit onen fakt, že se jí konečně splnil její dlouhodobý sen. Přeci jen se konečně dostala z toho malého městečka, ve kterém vyrostla. A už vůbec nemohla vystát vědomí, že se teď její matka doma raduje z toho, jak nad ní znovu zvítězila. Večer Hailey s Josie zamířily do menšího karaoke baru, který se nacházel kousek od bytového komplexu, kde žily. Střihly si spolu pár duetů, během kterých se skvěle bavily a nasmály se. Později se odebraly k baru na skleničku něčeho na
osvěžení. Hailey si objednala limonádu a Josie se podařilo přemluvit barmana, aby jí namíchal nějaký alkoholický drink, i když jí ještě nebylo osmnáct. S muži to zkrátka uměla dokonale a oni udělali přesně to, co od nich chtěla. „Co budeme dělat, Josie? Jak to tam vydržíme? Nezabalíme to a nevrátíme se domů? Jsem si jistá, že by se máma nezlobila,“ navrhne Hailey a Josie rázně zavrtí hlavou. „Ne, Hailey,“ zarazí jí Josie. „Nechci se vrátit domů! Odjakživa jsem snila, že budu žít v San Myshunu. Nedovolím, aby se můj sen zbortil jen kvůli tomu, že je náš byt otřesný,“ řekne přesvědčivě Josie. „Tak co chceš dělat?“ zamračí se Hailey. „Dáme ho spolu do kupy, co ty na to?“ mrkne na ní a Hailey se pousměje. „Ty víš, že to by se mi líbilo, ale jak to chceš udělat?“ zeptá se nechápavě Hailey. „Znám někoho, kdo by nám mohl pomoct,“ usměje se Josie a už z kapsy tahá svůj mobil. Než se stihne Hailey nadát, Josie už s někým diskutuje. „Potřebuju tě požádat o laskavost, Nicku.“
Mnohem lepší
Rekonstrukce žalostného bytu započaly brzy ráno následujícího dne. Hailey s Josie se probudily plné energie a z předělávání jejich domova měly ohromnou radost. Nick přišel přesně v devět, jak ho měl s Josie domluvené. „Ahoj,“ pozdraví ho Josie se širokým úsměvem, „moc díky, že jsi s tím souhlasil. Vážně si neumím představit, co bych si bez tebe počala,“ zasměje se a Nick jí políbí na tvář. „Zatím mi neděkuj. Neslibuju žádné zázraky,“ upozorní jí předem. „Horší už to být nemůže,“ vloží se do rozhovoru Hailey a natáhne k Nickovi ruku: „Ty musíš být Nick, sestra mi toho o tobě hodně řekla. Jsem Hailey, ráda tě konečně poznávám.“ Nick se pousměje a
potřese si s ní rukou. „Potěšení je na mé straně,“ odvětí. „Tak se do toho dáme, ne?“ navrhne a Josie souhlasně přikývne. Následujících pár hodin je plné neskutečné dřiny, potu a úsilí. Trojice se domluví, že se zaměří na obývací místnost. Hailey ze zdi setře ošklivé grafity, Nick strhá ošuntělé dřevěné obložení na zdi a Josie připraví barvu. S Hailey se domluvily na pastelově modré, což byl kompromis mezi jejich odlišnými osobnostmi. Když barva na zdech usychá, vyrazí trojice ven nakoupit nějaký nový nábytek. K jejich štěstí se jim podaří sehnat pěknou sedačku a i celkem pěknou televizi, která byla zrovna za padesáti procentní cenu. „Tak co ti na to? Jsi spokojená?“ zeptá se Nick později téhož dne, když už je jejich práce u konce. Obývací pokoj byl jako nový a upřímně? Josie s Hailey se v jejich bytě začínaly cítit jako doma. „Je to perfektní, fakt díky, Nicku. Jsi úžasný,“ usměje se Josie a krátce ho políbí na rty.
Nový soused
Rekonstrukce bytu nebyla ani zdaleka u konce, ale obývací pokoj už získal svou finální podobu. Práce chodila Hailey a doladila poslední detaily, které scházely k tomu, aby se v bytě holky cítily jako doma. Náročná práce si žádá odměnu, a tak si Josie s Hailey udělaly jedno odpoledne čas jen na sebe. Pustily si film a společně si užívaly zasloužený odpočinek. „Ty, Josie?“ ozve se z ničeho nic Hailey a Josie nadskočí hrůzou. „Proboha, Hailey! Nemůžeš na mě mluvit, když jde do tuhého!“ poukáže naštvaně na televizi, kde právě hororový film nabíral na dramatičnosti. „Promiň,“ zasměje se Hailey, „netušila jsem, že se takhle polekáš,“ dloubne do ní a Josie se
zamračí. „Cos vůbec chtěla?“ otočí se na ní, teď už film plně ignoruje. „Slyšela jsem, že se do bytu vedle konečně někdo stěhuje,“ řekne s úsměvem Hailey a Josie si povzdechne. „Takže ten nevrlej dědek fakt někoho sehnal, jo? Tak to, abychom se asi rozloučily s tichem, co?“ řekne dramaticky Josie a Hailey se zasměje. „No, uvidíme. Třeba se tam nastěhuje někdo v našem věku a získáme si tak nové přátele!“ zasní se Hailey a Josie si povzdechne. „Já žádné nové kamarády rozhodně nepotřebuju. Mám tebe, Nicka a Stellu. Už jsem ti o ní říkala, že jo?“ zeptá se Josie. „Jo, jasně. Stella je ta rudovláska, ne?“ zeptá se nejistě Hailey. „To je přesně ona! Když už o ní mluvíme, vadilo by ti, kdyby se zítra stavila? Máme nějaký školní projekt,“ zamumlá nespokojeně a Hailey přikývne. „Jasně, proč ne,“ souhlasí Hailey. Nic dalšího už si sestry neřeknou, protože se raději vrátí k rozkoukanému filmu. Josie se ale nemůže pořádně soustředit. Jaký asi bude jejich nový soused?
Stella
Když druhý den odpoledne přišla Josie domů, Hailey dokončovala své domácí práce za ten den. Umyla špinavé nádobí, uvařila večeři a už jí zbývalo jen vyprat špinavé prádlo. „Hailey!“ zavolá na ní nadšená Josie. „Hned jsem u tebe, vydrž!“ ozve se Hailey z koupelny. Jakmile vloží prádlo do pračky a zapne ten správný cyklus, vyrazí za svou sestrou. „Čau!“ pozdraví jí usměvavá Josie a poukáže na pro Hailey neznámou zrzečku vedle sebe. „Tohle je Stella,“ představí dívku vedle sebe. „Včera jsem ti o ní říkala, vzpomínáš?“ zeptá se Josie, na což její sestra přikývne. „Jasně, že vzpomínám. Ráda tě konečně poznávám, Stello,“ natáhne k ní ruku a krátce si s ní potřese.
„Budeme u mě v pokoji, kdybys něco potřebovala,“ poznamená Josie, když se rázně vydá do svého pokoje. Stella se na Hailey ještě krátce podívá, usměje se a urychleně Josie následuje. Hailey nad tím pokrčí rameny a i ona se zavře ve svém pokoji. „Tak začneme, jo? Chci to mít rychle za sebou, úkoly nesnáším,“ zabručí Josie, zatímco připraví všechny potřebné potřeby na jejich projekt na fyziku. „Neříkala jsi mi, že máš tak pěknou sestru,“ neodpustí si poznámku Stella a Josie se zamračí. „Stello,“ odkašle si Josie, „jsme jednovaječná dvojčata. Samozřejmě, že je pěkná, podívej se na mě,“ zažertuje Josie, ale ihned poté zvážní. „A dost o mojí sestře, o tom se s tebou fakt odmítám bavit. Pojď se radši věnovat tomu projektu.“
Ty jsi se zbláznila
Hailey už od dětství milovala zvířata, to nebylo žádným tajemstvím. Když se s Josie odstěhovaly od rodičů, opustit jejich dva milované pejsky pro ni bylo opravdu těžké. Ačkoli byl jejich městský pro zvíře dost malý, Hailey jedné malé roztomilé kočičce nemohla odolat. Nalezla jí v útulku, do kterého chodila často dobrovolničit, a jednoho dne odešla i s ní. Byla to láska na první pohled. Ovšem nebylo to tak jednoduché, jak by si Hailey přála. Její sestra o kočce neměla nejmenší tušení. „Hailey? Řekni mi, že si děláš srandu,“ vyhrkla nevěřícně Josie při pohledu na malé kotě, které její sestra držela v náručí. „Není rozkošná?“ rozplývala se Hailey. „To možná, ale kdo
se o ní bude starat? Chodíme do školy, pamatuješ?“ zeptá se nechápavě Josie. Kdy se z ní stalo to zodpovědnější dvojče? „Ale, Josie! Prosím!“ zamrká na ní Hailey a opatrně postaví koťátko na zem. „Nemůžu tomu uvěřit, ty ses dočista zbláznila,“ vrtí nad tím hlavou Josie. Víc už na to neřekne, protože se radši odebere do svého pokoje. „Ona tě bude mít ráda, neboj,“ řekne Hailey směrem ke kočičce, která se krčila pod gaučem. „A jak ti vůbec budeme říkat, hm? Co třeba Maggie?“ zeptá se Hailey s úsměvem. Když kočička slabě zamňouká, je rozhodnuto.
Děláš chybu
„Páni, Josie!“ vydechne s úžasem Hailey, když spatří svou starší sestru vymóděnou v krásných černých šatech. „Vypadáš úžasně! Kam se chystáš?“ zeptá se jí zvědavě Hailey a Josie se pousměje. „Nick mě pozval k sobě na večeři,“ odpoví se širokým úsměvem. Vztah mezi ní a Nickem úplně vzkvétal a Josie ještě s kým nebyla šťastnější. O to větší hrůzu měla z toho, že by Nick zjistil její pravý věk. Změnily by se i jeho pocity k ní? Josie mu chtěla říct pravdu, ale měla strach. „Ale ty taky vypadáš, že máš někam namířeno!“ podotkne Josie a Hailey se zasměje. „Jdeme se Stellou na bowling,“ odpoví mladší ze sester a Josie se téměř okamžitě zamračí. „Hailey,“
zavrtí hlavou a Hailey jí ihned zarazí. „Nemusíš se bát, nechci ti jí přebrat,“ zažertuje Hailey. „Stella mi včera napsala, jestli nemám čas a nechci někam zajít. Tak jsem si řekla, proč ne?“ rozhodí rukama. „Hele, je tu něco, co bys měla o Stelle vědět,“ vydechne s těžkým srdcem Josie, ale Hailey jí znovu zastaví. „Nemůže to počkat, ségra? Už teď mám zpoždění a ty asi taky nechceš nechat Nicka čekat, že ne? Povíš mi to večer, jo?“ řekne s tázavostí ve hlase, ale na její odpověď už nečeká. Nedočkavě odejde z bytu a nechá Josie stát jako opařenou. „Pak mi neříkej, že jsem se tě nepokusila varovat,“ zavrtí hlavou Josie a chvíli po své sestře také odejde.
Bowling
Slova její sestry se jí honí hlavou celou cestu do centra a Hailey se nemůže zbavit pocitu, že si Josie přeci jen měla vyslechnout. Ale ať už jí chtěla říct cokoli, nemohlo to být přeci nic tak hrozného, ne? Všechny tyhle otázky kompletně opustí její hlavu, když dorazí do bowlingové haly a setká se se Stellou. „Ahoj,“ pozdraví jí usměvavá Hailey a získá si od Stelly široký úsměv. Jakmile se dívky náležitě představí, půjčí si boty své velikosti a zamíří ke své zamluvené dráze. Ve hře ani jedna nijak zvlášť neexcelovala, ale Hailey se i tak skvěle bavila. V San Myshunu už žila pár měsíců, ale až teď se odhodlala vyrazit ven a začít žít naplno. „Nemůžu uvěřit, že jsi mě porazila!“ řekne
nevěřícně Stella a Hailey se zasměje. „Jen o pět bodů,“ odvětí Hailey. „Možná mě můžeš zkusit porazit příště, co ty na to?“ zeptá se, aniž by si uvědomila, že teď Stellu nevědomky pozvala ven. „Zveš mě?“ mrkne na ní Stella a Hailey nejistě pokrčí rameny. „Tak v tom případě tvou pozvánku přijímám. Příště se už porazit nenechám,“ řekne sebejistě a Hailey se spokojeně usměje. Nějakým zvláštním způsobem se s ní cítila naprosto skvěle. Mohla říct úplně všechno, co jí přišlo na jazyk, a mohla být sama sebou.
Večeře
Zatímco se jedna sestra skvěle bavila na bowlingu, druhá sestra před sebou měla romantickou večeři se svým přítelem. Původní plány se trochu změnily, když Nick vzal Josie do malé restaurace, namísto svého střešního apartmá, jak jí původně slíbil. Josie ale nebyla zklamaná, vlastně byla příjemně překvapená. V restauraci měli celou terasu jen pro sebe, na zemi ležely okvětní lístečky růží a na stolena ně čekalo voňavé jídlo a sklenka červeného vína. „Páni, to jsi všechno naplánoval jenom kvůli mně?“ zeptá se dojatá Josie, když se usadí k stolu. „Samozřejmě,“ odvětí Nick, „líbí se ti to? Vím, jak moc máš pohled na město ráda, a tak jsem ihned pomyslel na tohle
místo,“ řekne na vysvětlenou a Josie se usměje ještě více. „Je to perfektní. Vážně, Nicku,“ vydechne Josie. „Tohle je asi ta nejlepší věc, kterou pro mě kdo kdy udělal,“ dodá a Nick jí vezme za ruku. „Jsem s tebou šťastný, Josie. Doufám, že to víš,“ zašeptá a Josie přikývne. „A já doufám, že ty to víš taky,“ dodá. Večeři sní během chvilky, jídlo je totiž naprosto vynikající. Letmo si spolu povídají a poznávají se, i když touhle dobou o sobě vědí první poslední. „Doprovodím tě domů, jo?“ řekne Nick, když už oba mají po jídle. „Mnohem radši bych teď šla k tobě,“ zašeptá Josie a Nick jí slabě políbí na čelo. „Dobře,“ nabídne jí rámě a Josie se k Nickovi okamžitě přitulí. „Mám takové štěstí, že jsem tě poznala,“ špitne Josie během cesty ven z restaurace. „Cítím to stejně, neboj, krásko. Teď už si neumím představit život bez tebe.“
Sušenky
Ze své schůzky se Josie vrátila až druhý den ráno, přespala totiž u Nicka. Jakmile vkročila dovnitř jejího bytu, ucítila vůni skořice. Když spatřila svou sestru v kuchyni, ihned se ta lahodná vůně vysvětlila. „Ahoj,“ pozdraví jí Josie. „Čau, jaká byla schůzka?“ zeptá se jí soustředěná Hailey a Josie jí v krátkosti popíše průběh její včerejší schůzky. Mnohem víc jí ale zajímá, proč její sestra dobrovolně tráví své ráno v kuchyni. Několikrát si už totiž stihla postěžovat na to, že nerada vaří a peče. „To co tu vlastně vyvádíš?“ řekne s pohledem upřeným na misku plnou světlého těsta. Vůbec to nevypadalo zle, ať už to bylo cokoli. „Snažím se upéct sušenky,“ zamumlá
Hailey a pečlivě vařečkou promíchává těsto. „To vidím, ale proč? Vždyť nesnáším pečení,“ podotkne Josie. „Copak ti ke snídani nestačí jogurt?“ zamračí se Josie. „Nepeču pro sebe, blázne,“ zasměje se Hailey. „Včera odpoledne se někdo konečně nastěhoval do toho bytu vedle a mě napadlo, že by je malý sladký uvítací dárek určitě neurazil,“ vysvětlí situaci Hailey a Josie přikývne. „To je od tebe milý,“ usměje se Josie. „Odneseš tam ty sušenky, až budou hotové, prosím?“ upře Hailey svůj pohled na Josie. „Ale jo, proč ne? Jen se ještě osprchuju, než tam zajdu,“ rozhodne se Josie. Když vyleze osvěžená z koupelny, sušenky už jsou dávno hotové. Josie proto neváhá ani vteřinu a vyrazí se sušenkami ke dveřím druhého bytu. Opatrně zaklepe a trpělivě čeká, až se dveře otevřou. Po půl minutě se dveře s trhnutím otevřou a dívčin pohled spočine na jejím novém sousedovi. Chvíli jí trvá, než si dá dva a dva dohromady. Jakmile se to však stane, Josie se zatají dech. „Josie? Seš to ty?“
Sawyer
Poznala ho okamžitě, i když ho roky neviděla. Zestárl, ale vůbec se nezměnil. „Sawyere?“ vydechne se slzami v očích Josie. Nemohla uvěřit tomu, že stál před ní. Ode dne, kdy ho spatřila naposledy, snila o tom, že se jejich cesty ještě jednou střetnou. Tahle chvíle se zdála být jako z jejích snů, ale Josie štěstí necítila. Její srdce bušilo jako o závod a v hlavě se jí promítaly jejich společné vzpomínky z časů, kdy ještě neznali starosti. Prožívala se svým nejlepším kamarádem samá skvělá dobrodružství a cítila se opravdu šťastná. Když odešel, něco se v ní zlomilo. Ztráta někoho tak blízkého jí poznamenala a Josie měla dlouhou dobu potíže se k někomu znovu upnout a
vložit do něj důvěru. Když se konečně cítila úplná, vrátil se. Znovu obrátil celý její život vzhůru nohama. „Josie,“ osloví jí znovu a oslovená dívka se probere z víru myšlenek. „Co?“ vydechne Josie. „Já, já… musím už jít,“ vysouká ze sebe. Nemohla už na něj koukat ani vteřinu, nemohla s ním mluvit a rozhodně nemohla předstírat, že ho ráda vidí. Už dávno nebyla tou malou holčičkou, kterou byla před lety. Postavila si kolem sebe zdi a odmítla před ně Sawyera pustit. Ačkoli nechtěl, ublížil jí. A Josie nemohla dopustit, aby to udělal znovu. Přesně proto se odhodlaně vydala zpátky ke svému bytu i přes to, že na ní Sawyer volal.
Co mám dělat?
Rozrušená Josie vtrhla dovnitř jejího malého bytu a rychle za sebou zabouchla dveře. Její sestra, která si poklidně četla v obývacím koutku, s trhnutím nadskočí. „Co vyvádíš?“ zeptá se nechápavě, na chvíli odtrhne zrak od knihy a zadívá se na Josie. „Vypadáš, jako kdybys viděla ducha. Jsi v pořádku?“ zeptá se starostlivě a v tuhle chvíli už knihu odkládá. „Já, já…“ začne koktat Josie a Hailey jí automaticky nasměruje ke gauči. Když se spolu ty dvě usadí, Josie se pomalu uklidní a za chvíli začne mluvit bez potíží. „Vrátil se, on se vrátil,“ vyhrkne a Hailey svraští obočí. „Kdo?“ zavrtí nechápavě hlavou. „No přeci Sawyer!“ vykřikne Josie. „Tvůj kamarád z dětství?“
zeptá se a Josie přikývne. „Bydlí hned vedle, to on je náš nový soused!“ vyhrkne opět Josie, na což se Hailey zamračí a řekne: „A seš si jistá, že je to on? Vždyť už je to jak dlouho, co se odstěhoval? Šest let?“ navrhne. „Je to on, vím to! Jeho bych poznala kdykoli,“ zamumlá Josie. „Sakra, Hailey. Co mám dělat? Jak s ním mám mluvit?“ panikaří Josie, což Hailey přinutí k úsměvu. „Hele,“ chytne jí za ruku, „pořád ti na něm záleží. To je dobrý start, ne? Nemusíš si ho hned zase pustit k srdci, ale můžeš si alespoň vyslechnout, co ti chce říct,“ navrhne možné řešení a Josie zamyšleně přitaká. „Asi máš pravdu,“ špitne sklesle, „měla bych si s ním alespoň promluvit.“
Rozhovor po letech
Druhý den je osud opět přivedl k sobě. Když se Josie vracela domů, potkala se s ním na chodbě. Když si jeden druhého všimli, zavládlo mezi nimi ticho a ani jeden netušil, jak se z trapné situace dostat. Sawyer se vydal k odchodu, ale Josie ho tentokrát odejít nenechala. „Moc se omlouvám za včerejšek,“ zamumlá Josie. V tuhle chvíli už spolu sedí u ní v pokoji, každý na druhém konci pohovky a nejistě se pohledem vyhýbají tomu druhému. „To je dobrý, Josie,“ řekne Sawyer a Josie se na něj odváží podívat. Nevypadá naštvaně, což jí trochu uklidní. Opět mezi nimi zavládne ticho. Neviděli se tolik let, že už spolu neuměli mluvit. „Vyrostla si,“ poznamená Sawyer a Josie
se zasměje. „To ty taky,“ šťouchne do něj a Sawyer se usměje. „Přijde mi, že ses vůbec nezměnila. Pořád jsi ta stejná Josie, kterou jsem před lety znal,“ řekne Sawyer a Josie si opře hlavu o jeho rameno. Opět se v jeho přítomnosti cítila dobře. „Tak povídej, jak ses za těch šest let měla? Nějaká velká dobrodružství, která jsem zmeškal?“ pobídne jí Sawyer a Josie se usměje. „Moc toho nebylo, dobrodružství bez tebe nestojí za nic, Sawyere,“ zažertuje Josie. Pár dalších hodin si spolu jen tak povídají. Dohánějí všechno, co zmeškali. Když udeří šestá hodina večer, Sawyer se zvedne z postele. „Vážně už musíš?“ zeptá se posmutněle Josie a Sawyer si jí přitáhne do objetí. „Mám nějakou práci, ale ještě se uvidíme, jo?“ pohladí jí po vlasech a Josie se usměje. „Tak jo, beru tě za slovo. Ale tentokrát už neodcházej,“ poví bez váhání. „To bych si nedovolil,“ špitne Sawyer a bez dalších slov odejde.
Polibek
Trávily spolu téměř každý den. Od jejich první schůzky na bowlingu mezi nimi totiž přeskočila jiskra a skvěle si spolu rozuměly. Nejradši se spolu jen tak procházely městem, což byl i dnešní případ. Počasí jim přálo, a tak spolu zamířily k přístavu, ze kterého byl úžasný pohled na San Myshunský most. Stella a Hailey chvíli seděly na okraji mola, sledovaly narůžovělé nebe a povídaly si. Když ovšem začal foukat slabý větřík, rozhodly se vstát a pokračovat v chůzi. „Poslyš, Stello,“ rozhodne se prolomit ticho Hailey a tím si získá zrzčinu pozornost. Hodně přemýšlela o tom, jaký vztah mezi ní a Stellou vlastně byl. Byly vážně jen dobré kamarádky, nebo tam
bylo i něco víc? Tím si Hailey nebyla jistá. „Jsme kamarádky?“ zeptá se tišším hláskem Hailey a Stella se zastaví. „V to bych doufala,“ odvětí a Hailey se jí podívá do očí. „Vážně? Já jsem doufala, že bys možná mohla chtít i něco víc,“ přizná Hailey s nejistým výrazem ve tváři a Stella jí pohladí po tváři. „Hailey,“ zašeptá Stella. Než však stihne něco udělat, Hailey se chopí iniciativy a dívku políbí. Nikdy nebyla nejodvážnější, a tak svým chováním zaskočí nejen Stellu, ale i samu sebe. Stella její polibek neopětuje, a tak se Hailey nejistě odtáhne. „Promiň, nevím, co to do mě vjelo,“ vykoktá ze sebe Hailey. „Neomlouvej se, prosím. Omlouvat bych se měla já, že jsem tě nepolíbila jako první,“ přizná Stella a tentokrát je to ona, kdo Hailey políbí. Když se od sebe odtáhnou, Hailey si opře čelo o to její a zašeptá: „Takže nejsme kamarádky, že ne?“
Musím ti něco říct
Když Josie zjistila o vztahu své sestry s její kamarádkou Stellou, zaskočilo jí to. Nebyla ale zklamaná, či naštvaná. Své sestře nepřála nic jiného než štěstí, a pokud to měla být právě se Stellou, tak ať. Jelikož Stella začala trávit hodně času u nich v bytě, Josie začala zase trávit hodně času u Nicka. Chtěla Hailey dopřát soukromí a také nechtěla být páté kolo u vozu. Navíc Nickův velký byt s úžasným výhledem milovala, takže to byla výhra pro obě strany. „Usínáš,“ poznamená Nick. Josie nespokojeně zabručí a pootevře oči. „Já jsem ti říkala, že nechci sledovat romantickou komedii,“ podotkne a Nick jí políbí do vlasů. „Myslel jsem, že si děláš srandu,“ poznamená. „Která dívka nemá
ráda romantický filmy?“ zeptá se a Josie prstem ukáže na sebe. „Já, Nicku. Jsou plné klišé, plochých hlavních hrdinů a nudných dějových linií,“ zamumlá Josie. „Ty seš vážně zvláštní, Josie. V tom nejlepším slova smyslu,“ neodpustí si poznámku a Josie se zamumlá v jeho náruči. „V tom doufám,“ špitne černovláska. Když film konečně skončí, Nick vypne televizi a zadívá se na Josie, která už je opět vzhůru. „Co budeme dělat teď?“ zeptá se dívka. „Josie, můžeme si promluvit?“ zeptá se z ničeho nic Nick a Josie váhavě přikývne. Proč se najednou tvářil tak vážně? Udělala něco špatně? „Jsme spolu už poměrně dlouho a za tu dobu jsi mě přesvědčila o tom, jak skvělá seš. Jenže… já jsem k tobě nebyl úplně upřímný. Jsou tu věci, které jsem ti neřekl, protože jsem tě nechtěl vyděsit,“ řekne Nick s pohledem upřeným na zem a Josie mu položí ruku na rameno. „Co se děje?“ zeptá se ho povzbudivě. „Krátce před tím, než jsme se poznali… jsem si prošel rozvodem. Před tebou v mém životě existovala ještě jiná žena, se kterou… se kterou mám dítě, Josie.“
Sedmnáct
Úplně všechno se rázem změnilo. Jeho slova otřásla celým jejím světem a Josie ztratila schopnost mluvit. Zaskočil jí. Čekala od něj cokoli, ale ne tohle. On měl dítě. Měl dítě a pravděpodobně očekával, že se pro něj Josie stane skvělou matkou. Ale jak mohla? Vždyť ona sama byla ještě dítě, osmnáctiny měla mít až za pár týdnů. „Vím, že je to obtížné hned vstřebat,“ prolomí ticho Nick a opatrně chytne Josie kolem ramen. „Chtěl jsem ti to říct dřív, opravdu jsem chtěl, ale bál jsem se, že tě tím vyděsím,“ řekne šeptem a Josie se beze slova zvedne. Když jí po tvářích steče několik slz, Nick jí okamžitě chytne kolem pasu. „Ale no tak,“ zašeptá. „„Nicku, tohle nezvládnu. Mám tě šíleně
moc ráda, ale tohle… nemůžu. Nemůžu, prostě nemůžu,“ mumlá zničeně Josie. „Lásko, uklidni se, ano? Vím, že tohle sis asi nepředstavovala, ale přeci nemusíme hned skákat k uspěchaným závěrům, ne?“ pohladí jí po rameni Nick a Josie se zhluboka nadechne. Přemýšlela, opravdu usilovně přemýšlela. Už dlouho věděla, že mu bude muset říct pravdu. Ale bála se jeho reakce. Nechtěla si ho pustit k srdci, opravdu nechtěla, ale udělala to. S každým jeho gestem se do něj zamilovávala víc a víc a teď věděla, že o něj přijde. „Nicku, chci, abys věděl, že jsi úžasný. Těch pár uplynulých měsíců… cítila jsem se s tebou skvěle, ale… nemůžu. Nemůžu předstírat, že to zvládnu. Protože vím, že to nedám. Nemůžu se starat o tvoje dítě, protože ještě sama dítětem jsem. Lhala jsem ti,“ vzlykne. „Není mi dvacet, je mi sedmnáct.“
Radši půjdu
Tentokrát to byl Nick, kdo ztratil schopnost mluvit. Nechápavě hleděl na dívku před ním a jeho srdce bušilo jako o závod. Sedmnáct, je jí sedmnáct. Když s ní byl, nikdy neměl sebemenší důvod pochybovat o jejím věku. Vždycky se chovala tak moudře a vyspěle, až měl Nick skoro pocit, že si z něj teď Josie dělala legraci. Ale výraz na její tváři naznačoval opak. „Sedmnáct?“ vydechne Nick a Josie mlčky přikývne. „Panebože, Josie,“ zavrtí Nick hlavou a rukou si prohrábne vlasy. Ještě nikdy si nepřišel bezmocnější. Netušil, co má v tuhle chvíli říct. Netušil, jak se má cítit. „Na mou obranu… netušila jsem, kolik ti je, když jsme se poprvé poznali. Když jsme spolu
poprvé strávili noc, myslela jsem, že je ti nanejvýš osmnáct,“ špitne a Nick bezmocně povzdechne. Neměl slov. Snad poprvé za svůj život neměl slov. Chtěl se na ní zlobit, chtěl křičet, ale nemohl. Na to jí měl až příliš rád, i když v tuhle chvíli věděl, že by neměl. „Asi bych měla jít,“ prolomí ticho Josie a Nick se na ní ještě jednou podívá. Až teď si všiml, jak mlaďoučká v porovnání s ním je. A on celé ty měsíce neměl nejmenší ponětí. „To bys asi měla,“ přikývne souhlasně a Josie se dá na odchod. Než ale odejde, ještě jednou se zastaví. „Mrzí mě to, opravdu mě to mrzí, Nicku. Bude lepší, když na mě zapomeneš,“ zašeptá se slzami v očích Josie a potom už doopravdy opustí jeho byt. Nick se znovu usadí na gauč, jeho pohled je fixován na stejném místě, kde ještě před chvílí stála ona. „Jak bych mohl?“ zeptá se sám sebe. Pak už se smělým krokem vydá k jeho soukromé sbírce alkoholu a nalije si whisky.
Neplač
Na druhé straně San Myshuna to vypadalo na poklidný večer. Stella trávila večer u Hailey, společně se dívaly na film a pojídaly přesolený popcorn. Ideální večer je však rázem u konce, když se otevřou vchodové dveře a do bytu vejde uplakaná Josie. Jakmile se za ní zabouchnou dveře, Josie se podél nich sveze k zemi a rozpláče se. Celou cestu metrem se držela, nechtěla plakat ve společnosti cizích lidí, ale v bezpečí domova to na ní všechno dopadlo. „Josie?“ ozve se ihned Hailey. Jakmile se zvedne z pohovky a upře pohled ke dveřím, všimne si své sestry. „Panebože, Josie!“ vydechne ustaraně a bez váhání se jí rozeběhne naproti. Ani Stella není
dlouho pozadu a i ona se jí vydá na pomoc. „Copak se stalo?“ zeptá se zmateně Hailey při pohledu na svou uplakanou sestru. Ještě nikdy jí v podobném stavu neviděla. Josie na sobě dávala často znát emoce, ale pláč jí nebyl blízký. Hailey jí naposledy viděla plakat v den, kdy se odstěhoval Sawyer. V ten den a ještě pár dní potom. Ale od té doby byla Josie vůči smutku imunní, až do teď. „Zlato,“ zašeptá Hailey. Josie se nemotorně postaví na nohy a téměř okamžitě padne do náruče své sestry. „Udělám čaj, to ti udělá dobře,“ ozve se Stella a zmizí v kuchyni. „Copak se stalo?“ zeptá se starostlivě Hailey, ale Josie zavrtí hlavou. „To nevadí, nemusíš o tom mluvit. Ať už se ale stalo cokoli, jsem tu pro tebe. Já i Stella, jasné?“ pohladí jí po zádech a Josie s úlevou přikývne. „Díky, ségra.“
Pil jsi?
Mohlo být kolem půl třetí ráno, když se ozvalo silné zabušení na dveřích. Josie nemohla vůbec spát, a tak zabušení uslyšela už napoprvé. Nedobrovolně vylezla z vyhřáté postele a vyrazila ke dveřím se podívat, kdo se k nim v tuhle neřestnou večerní hodinu dobýval. Když otevřela dveře a spatřila pozdní návštěvu, srdce se jí málem zastavilo. „Nicku?“ špitne s bolestí ve hlase. „Co tady děláš? Je všechno v pohodě?“ zeptá se starostlivě. Jakmile však udělá Nick krok vpřed a málem spadne na zem, Josie si uvědomí, že je opilý. „Proboha, Nicku. Ty ses strašně zřídil,“ poznamená se svraštěným obočím Josie. Ani na chvíli nepřemýšlí. Vezme ho kolem pasu a
vtáhne ho dovnitř. Ačkoli jí pohled na něj šíleně bolel, nemohla ho nechat napospas. Bůhví, jestli by si ještě nedopatřením neublížil. „Přespíš na gauči, jo? Domů bys to asi nezvládnul,“ poznamená Josie a Nick se sklouzne na zem. Josie si k němu váhavě sedne a položí mu ruku na paži. „Díky, Josie,“ zašeptá Nick a Josie se slabě pousměje. Ještě nikdy ho v podobném stavu neviděla. Lámalo jí srdce ho takhle vidět, protože věděla, že je to její vina. Kdyby k němu byla už od začátku upřímná, nikdy by v téhle situaci nebyli. „Moc mě to všechno, mrzí, Nicku,“ zašeptá Josie. Nick jí na to neřekne ani slovo, místo toho jí pevně obejme. Josie se schová v jeho náručí a alespoň na chvilku všechny starosti a trápení zmizí.
Ráno je taky den
„Tak pojď, vstávej,“ zamumlá Josie, když jí Nick pustí ze svého objetí. Objímali se poměrně krátce, ale Josie se to zdálo být jako věčnost. V jeho objetí se úplně ztrácela a zapomínala na všechno, co jí ještě před chvílí trápilo. Dostat ho na nohy nebylo jednoduché, protože Nick téměř vůbec nespolupracoval. Pořád něco mumlal a stěžoval si na bolest hlavy. Josie si jen přála, aby se jim nepodařilo vzbudit Hailey se Stellou, které spaly hned ve vedlejší místnosti. Jakmile se jí konečně podaří Nicka dotáhnout ke gauči, výrazně se jí uleví. „Lehni si, přinesu ti něco na tu bolest hlavy,“ špitne Josie. Zpátky k Nickovi se vrátí se sklenicí vody v jedné ruce a
pilulkou proti bolesti hlavy ve druhé ruce. „Zapij to, udělá ti to líp,“ řekne Josie a opatrně Nickovi podá sklenici vody s obavami, aby jí snad ještě nevylil. Když Nick zapije prášek, opatrně si na gauči poposedne a položí dívce ruku na rameno. „Děkuju,“ špitne vděčně a Josie nad tím mávne rukou. „Za málo,“ vydechne Josie. „A teď si lehni, potřebuješ se pořádně vyspat. Kdybys potřeboval nějakou deku, nebo polštář navíc, tak támhle ve skříňce,“ řekne a poukáže prstem správným směrem. „Teď už dobrou, Nicku,“ dodá a chystá se se zvednout. Nick jí ale chytne za ruku a stáhne jí zpátky na gauč. „Poslyš, Josie. Mě je úplně fuk, kolik ti je. Záleží mi jenom na tom, jak se s tebou cítím. Jsi skvělá, mám tě rád a nechci o tebe přijít,“ řekne upřímně a slabě jí pohladí po tváři. „To je hezký, Nicku. Fakt jo, ale to nemění nic na tom, že už jsi otec. Mě je sedmnáct, celý život mám teprve před sebou a nejsem natolik zodpovědná, abych byla něčí matkou. I kdyby jen náhradní, Nicku,“ zamumlá zase Josie. „A teď už jdi spát, promluvit si můžeme i ráno,“ zašeptá, chytne jeho ruku, stáhne jí z její tváře a bez dalších slov odejde do svého pokoje. Nebylo pochyb o tom, že dneska už asi neusne.
Možná
Probudila se ještě za tmy. V noci toho moc nenaspala, nemohla totiž usnout s představou, že je Nick hned ve vedlejší místnosti. Chtěla, aby v noci ležel vedle ní a objímal jí, ale to nebylo možné. Šíleně jí na něm záleželo, opravdu ho měla ráda, ale v nitru věděla, že spolu nemůžou být. Když se odhodlala odejít ze svého pokoje, Nick už byl dávno vzhůru. Ani on toho moc nenaspal. „Dobré ráno,“ zašeptá se zívnutím Josie a nervózně usedne na gauč v obýváku. Hlavou se jí honí tisíce slov, které chce Nickovi říct, ale na jazyk se jí nedere žádné z nich. Místo toho se jí v očích zalesknou slzy a Josie si zoufale schová hlavu do dlaní. Nick k ní v okamžiku přispěchá. „Josie,“ osloví jí a
posmutnělá tmavovláska k němu váhavě vzhlédne. „Přemýšlela jsem, Nicku. Celou noc jsem přemýšlela. O nás, o naší aktuální situaci, budoucnosti a o tvém dítěti. Neumíš si představit, jak moc bych s tebou chtěla být. Doopravdy mi na tobě záleží, fakticky tě mám ráda, ale nemůžu. Je mi sedmnáct, všechno mám před sebou a ještě nejsem připravená se starat o děti. Včera večer jsem došla k závěru, že pro nás dva bude asi nejlepší, když půjdeme od sebe,“ vyhrkne Josie. Do očí se jí derou slzy, ale ona je hbitě překoná. Odmítá se před ním rozbrečet. „Možná, když nám bude osud přát, se naše cesty ještě jednou střetnou. Možná nám to i vyjde,“ dodá Josie a Nick přikývne. „Budu doufat, že máš pravdu,“ špitne Nick. Ještě jednou jí pevně obejme, a pak už odejde. Odejde ze dveří a i z jejího života.
Box
Rozchod snášela těžce. Prvních pár dnů strávila v teple domova, povalovala se na gauči a ládovala se všemožnými sladkostmi. Teprve po týdnu se odhodlala vyrazit ven. Útěchu našla v moderní posilovně v centru města. Nijak zvlášť velkou naději tomu nedávala, ale hned po prvním dni zjistila, že jí fyzické cvičení dost pomáhá zapomenout na všechnu tu bolest v jejím srdci. A tak tam začala chodit denně, pořídila si permanentku a každý den ze sebe vydávala maximum. Nejenže přes fyzickou námahu téměř zapomínala na bolestivý rozchod, ale také si začala všímat výrazných změn na její postavě. Štíhlá byla sice vždycky, ale díky časté návštěvě posilovny se jí začaly
zpevňovat svaly. Josie nejradši běhala, to jí výrazně uklidňovalo. Bylo schopná běhat i hodinu v kuse, dokud jí nezačaly bolet nohy. V ten moment se nejčastěji přesouvala k boxovacímu pytli. V tom našla největší útěchu. Vymlátit ze sebe všechny emoce jí výrazně pomáhalo. „Koho si místo toho pytle představuješ?“ ozval se pobavený hlas za ní a Josie naposledy udeří do červeného pytle před sebou. Když se otočí za hlasem, na tváři se jí objeví široký úsměv. „Jé čau, Sawyere,“ pozdraví ho a z rukou si sundá boxerské rukavice. „Co tu děláš? Ještě nikdy jsem tě tu neviděla,“ přizná a Sawyer se zasměje. „Jsem tu jenom na skok, šel jsem kolem a napadlo mě, že se mrknu dovnitř,“ odvětí blonďák. „Ale kdybych věděl, že tě tady najdu, asi bych sem začal chodit častěji,“ dodá a Josie se zasměje. „Neříkej, vždyť ty jsi na sport nikdy nebyl,“ dobírá si ho Josie. „Lidi se mění,“ mrkne na ní. „V tom případě bys mi mohl dělat zítra ráno společnost, co ty na to? Přemýšlela jsem, že si skočím někam zaběhat,“ navrhne černovláska a už předem očekává, že její nabídku odmítne. K jejímu překvapení však dostane zcela jinou odpověď: „Buď připravená v sedm, vyzvednu tě.“
Rodinná večeře
K jejímu překvapení z domluvené schůzky nevycouval a dorazil přesný jako hodinky. Josie ho přivítala se širokým úsměvem na tváři. Ačkoli se z rozchodu s Nickem stále nepřenesla, díky Sawyerovu přátelství to snášela o poznání lépe. Zaběhat si zašli do městského parku dál od centra, kde to měla Josie moc ráda. Nejenže tam byla krásná příroda, která se v centru jen tak nevidí, ale také tam nebylo skoro ani živáčka. Ze začátku běhali v naprosté tichosti a soustředili se pouze na běh. Josie tedy určitě, ta běháním prostě žila. Po půl hodině jim ticho mezi nimi začalo vadit, a tak se dali do řeči. Od jejich usmíření uběhlo několik dlouhých týdnů, během kterých se
prakticky vůbec neviděli. Josie v tu dobu trávila veškerý čas s Nickem a Sawyer byl zase až po uši zahlcený nějakou prací, o které Josie nic nevěděla. Tím lépe ale mezi nimi plynula řeč, protože toho měli hodně na dohánění. Nanovo se poznávali a utužovali jejich ztracené přátelství. Ačkoli se s ním Josie cítila dobře, všímala si, že jejich přátelství už dávno nebylo takové jako dřív. „Nesedneme si na chvíli?“ navrhne Josie. Sawyer souhlasně přikývne, a tak se spolu dvojice usadí do měkké zelené trávy. Chvíli na sebe mlčky hledí, než Josie opět promluví. „Chtěla jsem tě požádat o laskavost,“ zašeptá a Sawyer jí věnuje veškerou pozornost. „Poslouchám,“ položí jí ruku na rameno a Josie se nesměle usměje. „Před týdnem rodiče pozvali mě a Hailey na večeři a já jsem na to dočista zapomněla. Hailey s sebou bere Stellu a já jsem mámě řekla, že ani já nepřijdu sama. Měla jsem jít s Nickem, ale-“ sklopí pohled Josie. „Takže, nešel bys tam se mnou, prosím?“ zamrká na něj prosebně. „Jako kamarád?“ dodá a Sawyer sklopí pohled. „Josie, samozřejmě, že půjdu rád,“ odvětí a Josie se rozzáří jako sluníčko. „Děkuju, děkuju! Jsi nejlepší!“ vrhne se mu kolem krku. „Odpoledne ti napíšu všechny detaily, jo? Jsi skvělej, díky!“
Krásná
Josie se během odpoledne nervozitou ani nezastavila. Stavila se v salónu, kde se postaraly o její účes a o nehty, a cestou domů si vyzvedla své objednané šaty. Normálně podobná rodinná setkání tolik neřešila, ale tentokrát to vnímala jinak. Její rodiče totiž slavili pětileté výročí jejich svatby a Josie si přála, aby bylo všechno perfektní. Když se kolem šesté ozvalo zaklepání na dveře, byly už všechny tři dívky připravené. „Páni, vypadáte úžasně!“ pochválí je usměvavý Sawyer. Ačkoli Hailey se Stellou vypadaly nádherně, Sawyer nemůže odtrhnout zrak z Josie. Nemohl pochopit, kam se ztratila ta malá dívenka, kterou kdysi znal. „Nemyslím si, že jsem tě ještě někdy
viděl v šatech,“ podotkne blonďák a Josie se zasměje. „Tak si na to nezvykej,“ odvětí s úsměvem a vezme ho za ruku. „Ještě jednou díky, že jsi přišel. Moc to pro mě znamená,“ vděčně se na něj usměje. „Co bych pro tebe neudělal? A hrozně ti to sluší, mimochodem,“ neodpustí si lichotku Sawyer. „Tobě taky,“ zareaguje ihned Josie. Než stačí Sawyer něco říct, Josie se otočí ke své sestře a její přítelkyni Stelle. „Vyrazíme? Když jsem naposledy mluvila s naším taxikářem, tak už byl na cestě,“ informuje je. Stella vezme Hailey za ruku a vykročí s ní směrem ke dveřím. „My půjdeme napřed,“ řekne směrem k mladé dvojici a než se stačí Josie nadát, zůstane se Sawyerem v bytě samotná. „Asi bychom je neměli nechat čekat, co?“ řekne nervózně Josie a chopí se svého malého černého psaníčko. „Jasně, to bychom určitě neměli,“ poví souhlasně, nabídne Josie rámě a společně se vydají za Stellou a Hailey.
Přípitek
Jakmile taxík zastaví před luxusní restaurací v centru, natěšená čtveřice řidiči za jeho služby zaplatí a s rozloučením z taxíku vystoupí. Když konečně dostaví ke vchodu restaurace, už na ně Cliff s Carmen čekají. Není potřeba říkat, že ačkoli už jim dávno nebylo dvacet, vypadali naprosto úchvatně. „Holky! Tak ráda vás zase vidím,“ přivítá je usměvavá Carmen. Mezitím, co si Carmen povídá se svými dcerami a Stellou, vyrazí Cliff za Sawyerem. „Rád tě zase vidím, chlape!“ poplácá ho po rameni a Sawyer ho obdaří širokým úsměvem. „Já Vás taky, pane Mercury,“ řekne upřímně a na malý moment pohledem zavadí o Josie.
Všimne si, že ho sleduje s drobným úsměvem na tváři. Když si ale všimne jeho pohledu, okamžitě odvrátí zrak a vrátí se zpět do rozhovoru se svou matkou. Po pár minutách, kdy si všichni horlivě povídají, se konečně vydají dovnitř. Pracující restaurace je zavede k jejich zarezervovanému stolu a s úsměvem jim podá jídelní lístky. Zhruba po půl hodině už mají jídlo i pití na stole. „Připijme si,“ navrhne Hailey a zvedne sklenici se svým nealko nápojem. „Připijme si na naše rodiče,“ řekne a obdaří úsměvem jak Carmen, tak Cliffa. „Připíjíme na jejich lásku a na to, abychom se spolu za pár let znovu sešli a slavili jejich další společně prožitá léta,“ dokončí svůj přípitek a přiťukne si se Stellou, která sedí po její pravici. Jakmile si každý s každým přiťukne, je čas se pustit do jídla. Během večeře si všichni povídají a ani na moment se nestane, že by u stolu nastalo ticho. Když všichni dovečeří, Cliff se postará o zaplacení a rodina se rozejde ven před restauraci. „Uvidíme se zase o víkendu,“ zašeptá pobavená Josie, když jí Carmen nechce pustit ze svého objetí. „Máš pravdu, vaše narozeniny,“ přitaká. „Nechápu, jak je možné, že mým malým holčičkám už bude osmnáct,“ zavrtí nechápavě hlavou Carmen. Když před restauraci dojedou dva taxíky, rodina se rozdělí a každý vyrazí svým vlastním směrem.
Narozeniny
O víkendu byl opět důvod k oslavám. Tentokrát se ale neslavilo výročí svatby, ale osmnácté narozeniny Hailey a Josie. Carmen s Cliffem jim uspořádali malou skromnou oslavu na zahradě jejich rodinného domku v Brindleton Bay a pozvali nejednoho hosta. Kromě rodiny, která dorazila téměř kompletní, nechyběla ani Stella a Sawyer. Oslavenkyně se usmívaly od ucha k uchu a vítaly se s každým hostem. Největší radost však měly z přítomnosti svých prarodičů Jacksona a Elizy, které už delší dobu neviděly. Jack a Eliza dosáhly úctyhodného věku a stáří už na nich bylo patrné. Vrásky a šedivé vlasy se staly jejich nedílnou součástí. Všichni si
povídali dlouhé hodiny, vyprávěli si příběhy a užívali si, že jsou po dlouhé době všichni pohromadě. Když nastal ten pravý čas, sfoukly si Hailey s Josie svíčky na jejich dortech, které pro ně upekla Carmen. Po naporcování dortu si spolu sedli ke stolu a dali se do jídla. „Jsem na vás vážně pyšná,“ zamumlá Carmen směrem ke svým dcerám. „Když jsme vám s tátou dali ten byt, tak jsme si o toho moc neslibovali. Ale překvapili jste nás,“ přizná jejich máma a Josie se usměje. „Hlavně ty, Josie. Dospěla jsi, doopravdy jsi dospěla. Nikdy bych nečekala, že to řeknu, ale asi byl ten byt přeci jen k něčemu dobrý. Jsi zodpovědnější,“ šťouchne do ní Carmen a její starší dcera se pobaveně zasměje. „Díky, mami. Jsem ráda, že jsi nám tehdy věřila. San Myshnuno je fakticky to nejlepší město pod sluncem,“ básní usměvavá Josie. „Připomíná mi tebe,“ ozve se Cliff a podívá se na svou manželku. „Tady jsi vždycky básnila o životě za oceánem,“ podotkne Cliff. „Už jsem vám někdy říkal o tom, co se mi stalo během prvního dne na turné?“ ozve se znovu Cliff a všechny dívky u stolu protočí očima. „Asi tisíckrát, tati!“ řekne Hailey a Carmen se zasměje. Tohle jejich rodina potřebovala, krásné odpoledne strávené v teple domova.
Miluješ ho?
Ačkoli si Josie narozeninovou oslavu v okruhu rodiny nesmírně užila, Sawyer se rozhodl její narozeniny oslavit po svém. Pozval jí na hru bowlingu do haly, kterou mu doporučily Hailey se Stellou, a také na skleničku něčeho silnějšího, když už mohla legálně pít. Po pár drincích odehráli skvělou hru, která skončila remízou. Ani jeden totiž nedosáhl příliš velkého skóre a ani jednoho to nijak zvlášť netrápilo. Bavili se totiž skvěle a to bylo jediné, na čem záleželo. „Fakt díky, že jsi mě sem vzal!“ řekne s úsměvem Josie, když spolu dvojice postává u zábradlí a pozoruje krásné velkoměsto. „Moc jsem si to užila, díky za ty nejlepší narozeniny, Sawyere,“ dodá a Sawyer jí pohladí po
tváři. „Snad to alespoň trochu vynahradí všechny, které jsem zmeškal,“ zamumlá a Josie se slabě pousměje. „Vždyť to už se ale dávno stalo,“ přizná a Sawyer se pousměje. Chvíli na sebe mlčky hledí, než se Sawyer rozhodne něco udělat. Opatrně vezme Josie za ruku a proplete si s ní prsty. „Chtěl jsem se tě na něco zeptat,“ poví šeptem a Josie se na něj nejistě podívá. „Tak se zeptej,“ pobídne ho tichým hláskem. „Miluješ ho ještě?“ zeptá se a Josie píchne u srdce. „Sawyere…“ zavrtí hlavou a odvrátí pohled. „Chápu, že pro tebe hodně znamenal, Josie. Ale já potřebuju, abys odpověděla, protože… protože musím vědět, jestli mám alespoň malou šanci,“ zamumlá a Josie se na něj nechápavě podívá. „Šanci na co?“ vydechne. Její srdce buší jako o závod. „Chci, abys byla moje. Líbíš se mi, Josie, vždycky ses mi líbila,“ odvětí a Josie na něj překvapeně hledí. Nikdy neměla nejmenší tušení, že k ní něco cítil. „Pořád ho mám ráda,“ zašeptá a Sawyer odvrátí pohled, „ale to neznamená, že se nechci posunout dál. Chci být zase šťastná a s tebou vážně jsem,“ položí mu ruku na tvář Josie. „Můžu tě teda políbit?“ zeptá se Sawyer a Josie bez váhání přikývne. „Ano, můžeš.“
Musím běžet
Od jejich první neoficiální schůzky uběhlo několik týdnů, během kterých byli prakticky nerozdělitelní. Ze začátku si Josie nebyla náhlou změnou jejich vztahu jistá, ale brzy změnila názor. Začali spolu trávit každou volnou chvilku a pomalu si utvářeli nezapomenutelné vzpomínky. Často se spolu jen tak toulali městem a nacházeli spolu zašitá místa, o kterých věděli jen oni dva. Každý den s ním bylojako dobrodružství, které Josie pamatovala z dětství. „Takže jsem se ti líbila už předtím, že jo?“ zeptá se ho Josie a Sawyer se zasměje. „Copak já jsem se ti předtím nelíbil?“ mrkne na ní blonďák. „Předtím jsem o podobných věcech nepřemýšlela,“ přizná Josie. „Táta by mě
asi zabil a tebe taky,“ dodá a Sawyer se zasměje. „A myslíš, že teď by proti nebyl?“ zeptá se zvědavě a Josie ho šťouchne do žeber. „Oba moc dobře víme, jak ochranářský můj otec je. Ale jedno vím jistě, tebe má rád. Vždycky jsi pro něj byl jako syn, kterého nikdy neměl,“ řekne s úsměvem Josie a Sawyer si jí k sobě přivine do objetí. Chvíli se spolu jen v objetí povalují na posteli, občas spolu prohodí pár slov, ale jinak nemluví. Užívají si přítomnost toho druhého a Josie se přistihne, že po dlouhé době nemyslí na Nicka. Možná se přes něj jednou doopravdy přenese. „Pořád nemůžu pochopit, jak jsem se ti předtím mohl nelíbit,“ nemůže na to přestat myslet Sawyer, což Josie rozesměje. „Hej! To není vtipný,“ podívá se na ní ublíženě. Když se Josie nepřestane smát, vezme jí za boky a svalí jí na postel. „Takže tobě to přijde vtipný, jo?“ zeptá se a začne Josie lochtat. „Ne! Prosím, Sawyere,“ začne se vzdávat Josie. „Vždyť víš, že jsem lechtivá!“ vykřikne Josie a Sawyer jí nechá. Místo lechtání jí však dlouze políbí, proti čemuž už Josie vůbec neprotestuje. „To je jiná,“ zamumlá a hbitě mu polibky opětuje. „Sakra, budu muset letět,“ zamumlá Sawyer při pohledu na své hodinky, které ukazovaly šestou hodinu večer. „Sawyere,“ zabručí Josie nespokojeně, „tohle je už nejmíň po čtvrté, co takhle večer odcházíš. Měla bych něco vědět?“ zeptá se zmateně. „O nic nejde, krásko. Později ti zavolám, jo?“ krátce jí políbí na rty, ihned na to odejde a nechá zmatenou Josie samotnou.
Mluv se mnou
Další odpoledne se sešli v jejich oblíbeném parku, kam spolu rádi chodili. V objetí spolu seděli na lavičce, pozorovali krajinu kolem sebe a občas spolu prohodili pár slov. Už na první pohled mezi nimi bylo znatelné napětí. Josie se po včerejším incidentu cítila zvláštně a měla zlý pocit, že jí Sawyer něco zatajuje. „Tak povídej, co se děje,“ zamumlá Sawyer a Josie se na něj podívá. „Co?“ vydechne. „Řekni mi, nad čím dumáš. Poznám to na tobě, jsi šíleně potichu,“ poznamená a Josie si povzdechne. „Já jen, kam ses včera vytratil?“ zeptá se a Sawyer vyskočí na nohy. „Nevěříš mi?“ zeptá se. „Samozřejmě, že ti věřím!“ zvedne se z
lavičky Josie a pevně ho chytne za ruku. „Věřím ti, Sawyere. Ale důvěra nemůže být jednostranná, já potřebuju, abys věřil i ty mě. Trápí tě něco?“ zeptá se a Sawyer se k ní pomaličku otočí čelem. „Do něčeho jsem se zapletl, Josie,“ povzdechne a černovláska mu položí ruku na hrudník. „Mě můžeš říct cokoli, zvládnu to,“ řekne odhodlaně a Sawyer sklopí pohled. „Josie, neumíš si ani představit, jak moc tě miluju,“ špitne a Josie se na něj překvapeně podívá. Ještě nikdy si tahle slova neřekli. Zaskočil jí. „Sawyere…“ zašeptá. „Tohle ne. Nechci, aby se ti kvůli mně něco stalo. Budeš mi muset věřit, Josie. Bude to tak lepší,“ řekne a Josie zavrtí hlavou. „Prosím, neodstrkuj mě od sebe,“ prosí ho Josie. „Poslouchej mě. Chvíli předtím, než jsem se odstěhoval, máma onemocněla. Její léčbu jsme si dovolit nemohli, a tak si táta začal hledat lépe placenou práci. Našel jí v Myshunu, a tak jsme se přestěhovali. Táta začal vydělávat ohromný balík peněz, máma se začala léčit a já si zvykl na život v novém městě. Když mi bylo asi šestnáct, vzal mě táta s sebou do práce,“ odmlčí se. „Odtamtud to všechno začalo,“ špitne. „Josie, prostě mi věř. Tohle není něco, do čeho se chceš namočit,“ chytne jí za tváře a políbí jí na čelo. „Dobře?“ zeptá se a černovláska nejistě přikývne. „Taky tě miluju, jen abys věděl,“ zašeptá a zachumlá se do jeho náruče. A proto tomu přijdu na kloub, pomyslí si Josie.
Pátrání
Byla neskutečně tvrdohlavá. Když si něco umanula, jen těžko od toho odstoupila. Už od včerejšího dne věděla, že celou tu záležitost se Sawyerem nemůže nechat ladem. Jedno takové tajemství úplně zničilo její vztah s Nickem a ona nemohla dovolit, aby se to stalo i tentokrát. Proto se Josie rozhodla, že tomu přijde na kloub. Už několik dlouhých hodin seděla u svého počítače a snažila se na něco přijít. Nevěděla ale, kde má pořádně začít. Jako první zkusila do vyhledávače zadat Sawyerovo jméno, ale kromě jeho profilů na sociálních sítích nenašla nic zajímavého. Práci jí rozhodně neulehčovala ani Maggie, která se rozhodla dělat Josie společnost.
„Maggie,“ podívá se černovláska na neposednou kočičku vedle sebe a s úsměvem jí poškrábe za ouškama. „Ty mi chceš pomoct, viď?“ zeptá se Josie a Maggie spokojeně zapřede. Než se Josie naděje, Maggie se svalí na záda a zabere tak téměř všechen pracovní prostor. „Ty mrško!“ zasměje se Josie a pohladí předoucí kočičku po kožíšku. Pár chvil na to se dveře od jejího pokoje s trhnutím otevřou a dovnitř místnosti vejde Hailey se Stellou. „Budeme se dívat na film, chceš se k nám přidat?“ zeptá se Stella a Josie zavrtí hlavou. „Mám nějakou práci,“ poví a mávnutím ruky kočičce ukáže, aby seskočila ze stolu. „No to koukám,“ zavrtí hlavou Hailey a nakloní se Josie přes rameno, aby se mohla podívat, co její sestra provádí. „Josie?“ zeptá se nechápavě. „Není to tak, jak to vypadá,“ řekne hned Josie. Aby její sestra nezískala špatnou myšlenku, všechno jí řekne. Poví jí o jejím včerejším rozhovoru se Sawyerem a řekne jí všechno, co ví. „To nezní moc dobře, Josie,“ zamumlá Hailey. „Já vím, ale mám o něj strach. Nemůžu to nechat být, co když je v nebezpečí?“ zeptá se posmutněle Josie. „Chci tomu přijít na kloub, ale nemám nejmenší tušení, kde bych měla začít,“ dodá. „A co začít u jeho mámy?“ navrhne Stella. „Jo! Říkala jsi, že je nemocná, takže asi strávila hodně času v nemocnici. Co zavolat pratetě Alexe? Možná by mohla něco zjistit,“ podpoří Hailey návrh své přítelkyně a Josie se hbitě natáhne pro svůj mobil. „Díky, holky,“ broukne vděčně k odcházejícím dívkám a rychle vytočí číslo Alexy. „Tetičko!“ pozdraví jí s úsměvem na rtech. „Mohla bych tě požádat o laskavost?“
Tetička Alexa
Mohly to být tak dva dny od okamžiku, co Josie požádala svou tetičku Alexu o laskavost. Když jí Alexa později téhož týdne zavolala a pozvala jí do menší kavárny na okraji města, nebyla si Josie jistá tím, co má očekávat. O jeden hrneček kávy později se daly do řeči. „Nebudu ti lhát, Josie. Nepověřila jsi mě úplně nejlehčím úkolem,“ přizná Alexa a Josie si povzdechne. „Ale to neznamená, že pro tebe nemám dobrou zprávu. Obvolala jsem několik nemocnic. Předstírala jsem, že přebíhám případ Christiny Armstrongové a asi u čtvrté nemocnice jsem získala kladnou odezvu,“ odvětí Alexa. Josie na ní hledí s naprostým úžasem v očích. „Takže je
opravdu nemocná?“ zeptá se černovláska a Alexa přikývne. On nelhal, pomyslí si hned Josie. Trošku se jí uleví při zjištění, že k ní byl Sawyer upřímný. „Jak špatné to s ní je?“ položí jí další otázku Josie. „Nebudu ti mazat med kolem pusy, Josie. Není to s ní vůbec dobré, zlato. Přežívá jen díky drahé léčbě a těm nejlepším doktorům,“ odpoví Alexa a Josie si hlasitě povzdechne. Ihned si vzpomněla na Sawyera a na den, kdy se spolu před šesti lety loučilo. Tehdy se jí zdál opravdu smutný. Josie si myslela, že je to kvůli ní, ale teď znala pravý důvod. Ztrácel svou matku a také naději, že jí vyléčí. „Pečlivě mě poslouchej, Josie. Nemám nejmenší ponětí, proč jsi tu informaci potřebovala, ale buď opatrná. Za pár posledních dnů jsem si toho o jejím případě načetla a její muž je opravdu vlivný člověk. Věř mi, že se s ním nechceš dostat do konfliktu,“ varuje jí teta Alexa. „Nemusíš se bát, tetičko,“ slíbí jí hned Josie. „Dobře,“ přitaká tedy Alexa. „Christina Armstrongová je hospitalizovaná v New Crestské nemocnici. Je to pokoj číslo třiadvacet, najdeš ho ve druhém patře,“ podělí se s ní o tolik chtěnou informaci. „Děkuju! Nedokážu ani slovy vyjádřit, jak moc jsem ti vděčná,“ řekne vděčně Josie a pevně svou tetu obejme. „Jen buď opatrná, tvůj děda Jackson by šílel, kdyby se ti něco stalo.“ Josie se s tetou Alexou rozloučí a ve spěchu zamíří směrem na autobusovou zastávku, ze které by jí měl autobus zavést přímo do New Crestu.
Nemocnice
Cesta autobusem trvala necelou hodinu, během které Josie nedočkavě hleděla z okénka a prohlížela si okolní krajinu. Když autobus zastal přes moderně vypadající nemocnicí, Josie patřila mezi první lidi, kteří dopravní prostředek opustili. Měla smíšené pocity. Na jednu stranu se nemohla dočkat, až celé věci přijde trošku víc na kloub, a na druhou stranu cítila strach. Neměla nejmenší ponětí, co měla od setkání s Christine očekávat. Dostat se dovnitř budovy nebylo těžké, chodilo tam velké množství lidí a Josie mezi ně snadno zapadla. Celou dobu se řídila instrukcemi své tetičky Alexy. Výtahem vyjela do druhého patra a vyhledala pokoj s číslem třiadvacet a
směle k němu vykročila. Než se však ke dveřím stihla přiblížit, zaslechla kroky a ony zmiňované dveře se pomaličku otevřely. Josie se rychlostí blesku schová za roh místnosti a zády se natiskne na zeď. Srdce jí buší jako o závod. Ještě nikdy nepodnikla větší šílenost, ale musela zjistit pravdu. Sawyer pro ni hodně znamenal a Josie musela vědět, jestli mu nehrozí nějaké nebezpečí. Ze dveří pokoje vyšla snědá doktorka. Opatrně za sebou zavřela dveře a vykročila směrem, kde se nacházela Josie. Prošla kolem ní, aniž by si jí všimla. Josie spadne ohromný kámen ze srdce. Když výtah i s doktorkou odjede, odlepí se Josie od zdi a znovu se vydá k pokoji. Tentokrát už jí nic nebrání v tom vejít dovnitř. Pomaličku za sebou zavře dveře a hlasitě si oddechne. S takovou dávkou adrenalinu dneska určitě nepočítala. Josie se rozhlídne po pokoji, ve kterém se nyní nacházela. Už na první pohled bylo patrné, že pobyt v něm musel stát ohromnou spoustu peněz. Zdi byly nabarvené do vesele modré barvy a veškerý nábytek vypadal moderně a pohodlně. Černovlásčin pohled dopadl na dvojlůžkovou postel, na kterém ležela drobná blondýnka. Christine Armstrongová, Sawyerova matka.
Christina
Rázem neměla nejmenší tušení, co má dělat. Opatrně se usadí do židle vedle pacientčiny postele a se zatajeným dechem na blondýnku hledí. Vypadala úchvatně, i když měla pod očima viditelné kruhy a oblečená byla do pohodlného pyžama. Josie při pohledu na ní před očima viděla Sawyera, byl jí tolik podobný. Christina se ve spánku neklidně přetáčí a Josie ihned pozná, že se musí mít zlý sen. Když se s trhnutím probudí, černovláska na ní oněměle hledí. Neřekne ani slovo, i když by asi měla. „Kdo jsi?“ zeptá se jí blondýnka ve středním věku, jakmile její zrak spočine na tiché Josie. Překvapivě nepanikaří a zachovává si svůj klid. „Jsem Josie,“
představí se s drobným úsměvem na rtech, „přítelkyně Vašeho syna Sawyere,“ dodá a Christina se slabě pousměje. „Ráda tě poznávám, Josie. Sawyer o tobě hodně často mluví, když sem chodí na návštěvy,“ řekne s tišším hláskem Christina a rukou poklepe na volné místo na posteli. „Sedni si ke mně, prosím,“ poprosí a Josie si bez zaváhání přisedne k blondýnce blíž. Trošku jí její vřelá povaha zaskočila, ale rychle si na ní zvykla. „Jsi krásná dívka, Sawyer má ohromné štěstí,“ poví usměvavá Christina a Josie se pousměje. „Děkuju, paní Armstrongová,“ poděkuje Josie a chystá se pokračovat, Christina jí však přeruší. „Prosím, tykej mi, Josie. Uděláš mi tím radost,“ řekne a Josie přikývne. „Doufám, že nevadí, že jsem přišla takhle bez ohlášení,“ zamumlá váhavě Josie, ale Sawyerova maminka zavrtí hlavou. „Vůbec ne, zlatíčko. Vlastně jsem ráda, že jsi přišla. Můj manžel se synem mě sice často navštěvují, ale poslední dobou mají svých starostí dost, a tak jsem ráda, když přijdou alespoň jednou do týdne,“ přizná Christina. Josie si ani neumí představit, jaká to musí být nuda. Probouzet se každé ráno v nemocnici s vědomím, že nemůžete odejít. „Chtěla jsem s tebou o něčem mluvit, jestli to nevadí,“ promluví po chvilce Josie a Christina zavrtí hlavou. „Vůbec ne. Ráda si s tebou povídám, Josie. Co bys řekla na to, kdybychom si šly popovídat ven do zahrad? Mám to tam moc ráda,“ přizná Christina a Josie souhlasně přikývne. Když se Christina převlékne z pyžama, nabídne jí Josie pomocnou ruku a společně zamíří ven z jejího pokoje.
Celá pravda
Nemocniční zahrada byla překrásná a přívětivé počasí jí jedině pomáhalo. Josie se nemohla pohledu na všechny ty barevné květiny nabažit. Atmosféře rozhodně ani neubližovala fontána, ze které se ozýval šumot kapek vody. Christina černovlásku zavedla k malé odstrčené lavičce. Nikde nebylo ani živáčka, a tak měla Josie jistotu, že jejich rozhovor nikde nezaslechne. „Tak o čem jsi se mnou chtěla mluvit?“ zeptá se usměvavá blondýnka a Josie se na ní nejistě podívá. „Upřímně ani netuším, jak bych měla začít,“ přizná Josie a Christina jí položí ruku na rameno, čímž jí uklidní. „Mám strach o Sawyera,“ vyhrkne Josie. „Něco se s ním děje, ale neřekne mi
celou pravdu. Vím ale, že je to něco vážného. Dostala jsem z něj jen, že to nějak souvisí s prací jeho otce,“ zamumlá Josie. Christině přes tvář prolítne tisíce různých emocí. „S prací mého muže? Jsi si tím jistá?“ zeptá se a černovláska prudce přikývne. „Řekl mi, že tím to všechno začalo,“ přitaká Josie. „Christino, řekni mi všechno, co víš. Prosím,“ naléhá na blondýnku Josie a úzkostlivě si rukama obejme kolena. „Nemůžu tomu uvěřit. Vincent mi slíbil, že ho do toho nezatáhne,“ zamumlá nepřítomně Christina. „Do čeho?“ zareaguje hned Josie a upře na ní svůj zrak. Christina si hlasitě povzdechne a položí černovlásce ruku na koleno. „Když jsem onemocněla, lékaři mi nedávali skoro žádnou naději. Nabízela se pouze drahá finanční léčba, na kterou jsme neměli. Jednoho dne se Vincert vrátil domů s balíkem peněz. Neptala jsem se ho, kde je vzal. Nechtěla jsem to vědět,“ přizná blondýnka. „Po dvou měsících mi ale došlo, že to nemůžou být čisté peníze. Zeptala jsem se ho, kde je vzal. Ten den jsme se šíleně pohádali,“ odmlčí se Christina. „Abych to shrnula, tak se Vincent zapletl se špatnou skupinou lidí. Prvně k němu byli vřelí a nabídli mu tolik potřebné peníze. Ale potom na něj začali tlačit, chtěli po něm peníze zpátky. Vincent jim je dát nemohl, vždyť je ani neměl. A tak mu nezbylo nic jiného, než se k nim přidat,“ dokončí svůj monolog Christina. „Co to bylo za lidi?“ zeptá se Josie. „Nějací obchodníci s penězi. Nejčastěji dělají s drogami a nelegálním prodejem zbraní. Všechny ty peníze půjčují lidem jako je Vincent. Když je nemůžeš vrátit, vtáhnou tě dovnitř a přinutí tě pro ně pracovat.“ Josie po tváři steče několik slz. Jak se do toho připletl Sawyer? Měli snad na něj něco? „Děkuju, Christino,“ řekne s pevným hlasem. Ještě chvíli si spolu povídají, než se Josie zvedne na odchod. „Budu muset letět,“ řekne omluvně. Christina jí vezme kolem ramen a krátce jí obejme. „Díky, že ses stavila. Dohlédni na něj, prosím,“ poprosí a Josie bez váhání přikývne. To také měla v plánu. Když se rozloučí, dá se Josie na odchod. Nemá ale nejmenší tušení, že jí někdo sleduje. Něco, kdo slyšel úplně všechno, co jí Christina řekla.
Ty půjdeš se mnou!
Ze setkání s Christine Armstrongovou měla Josie skvělý pocit. Nejenže tomu všemu konečně přišla na kloub, ale také si s matkou svého přítele dobře porozuměla. Po odchodu z nemocnice zamířila rovnou zpět na autobusovou zastávku. Bohužel ale zjistila, že jí poslední autobus ujel. Musela proto zamířit na druhou stranu, odkud jel druhý autobusový spoj, který také jezdil do San Myshuna. Jelikož nechtěla zmeškat i druhý autobus, rozhodla si cestu zkrátit menším parkem. Neměla však nejmenší tušení, že jí už od nemocnice někdo sledoval. Jakmile Josie vkročila do opuštěného parku, dostala ona osoba příležitost. Černovláska za sebou
zaslechla kroky, ale než se stihla otočit, chytly jí dvě mohutné paže kolem hrudníku a Josie ztuhla. „Kampak míříš, princezno?“ ozval se hrubý mužský hlas. „Snad jsi nechtěla jít za svým přítelem?“ zeptá se a prudce si k sobě dívku otočí. „Jsi nádherná, šéf měl pravdu,“ zamumlá muž v černé kapuci a Josie se vystrašeně zatřese. „Co po mě chceš? Peníze? Vezmi si všechno, co mám, jen mě nech jít! Prosím,“ zaskuhrá Josie. Muž snědé pleti se chladně zasměje, jako kdyby mu právě Josie řekla ten nejvtipnější vtip. „Nejde mi o peníze, beruško,“ odvětí a dívčin pohled spočine na černé pistoli, kterou držel v pravé ruce. „O co tedy?“ zeptá se vystrašeně. „Měla jsi ho poslechnout, víš? Svého povedeného přítele? Já vím, vy mladí jste prostě tak zvědaví! Vždyť to on byl taky, jinak bys v téhle situaci nebyla,“ řekne pobaveně chlap. „Prosím, nech mě jít,“ zašeptá Josie z posledních sil. Před očima jí proběhl celý život. „Takhle to ve skutečném světě nefunguje. Sawyer se musí naučit, že nám nemá odporovat,“ vyhrkne se šibalským úsměvem na tváři a přebije si zbraň. Než se Josie naděje, chytne jí za paži a zbraň jí přiloží ke krku. „A ty se musíš naučit se nehrabat v cizích záležitostech, maličká,“ dloubne do ní zbraní. „A teď dost řečí, ty půjdeš se mnou,“ rozhodne a znovu jí zbraní popostrčí. Tentokrát se Josie pomalu pohne. Muž v kapuci se spokojeně usměje, poukáže na černé auto zaparkované na rohu ulice a opět do dívky strčí. Josie už neodporuje, nemá to smysl. Muž jí dovede k autu, otevře dveře a udeří jí do spánku. Josie upadne do bezvědomí a ztratí veškerý pojem o okolním světě. Poslední věc, kterou si pamatuje, je, jak jí někdo naloží do auta.
Jdu pro ní
V San Myshunu mezitím panovala hustá atmosféra. Hailey, Sawyer a Stella spolu seděli v naprosté tichosti v obývacím pokoji a už od prvního pohledu bylo patrné, že je ve vzduchu tisíce emocí. Čekali, až se domů vrátí Josie. Ta se ovšem nevracela a hodiny ukazovali krátce po jedenácté hodině večer. Dívčinu nepřítomnost nejhůře snášela Hailey. „Mám špatný pocit,“ zašeptá Hailey se slzami v očích. Stella jí něžně pohladí po ruce. Hailey nemohla za její přítomnost vděčnější, asi těžko to to bez ní zvládla. „Kam říkala, že jde?“ zeptá se Sawyer. Ani on se necítil nejlépe, Josie totiž nikdy nechodila domů takhle pozdě bez zavolání. „Měla se sejít s naší pratetou
Alexou,“ zamumlá nepřítomně Hailey, „potřebovala s ní něco vyřešit. Ale to bylo tohle ráno,“ dodá a Sawyer se nervózně poškrábe na zátylku. „Hailey, potřebuju, abys mi řekla úplně všechno. Vidím ti na očích, že mi něco neříkáš,“ poví všímavě Sawyer a Hailey se napřímí. Na chviličku se podívá se Stellu, než se její oči střetnou s těmi Sawyerovými a Hailey konečně promluví: „Před pár dny nám řekla, že má o tebe strach. Snažila se tomu přijít na kloub, ale nemohla na internetu nic najít. A tak jí napadlo kontaktovat naší pratetu Alexu, která pracuje v nemocnici. Jestli šlo všechno podle plánu, tak-“ než stihne Hailey dokončit své vysvětlování, skočí jí Sawyer do řeči. „Chtěla najít mojí mámu, že jo? Panebože, proč mě nemohla poslechnout?“ vyskočí na nohy rozčílený Sawyer. Hailey se na něj posmutněle podívá. Než mu však stačí něco říct, Sawyerovi zazvoní mobil. Z očí mu šlehá zlost, nebylo vůbec těžké to vidět. „Co chceš, Huntere? Teď nemám čas,“ zabručí nepříjemně, když hovor přijme. „Myslím, že na tohle bys čas mít mohl,“ ozve se na druhé straně. „Fakt? Já ti na další kšeft kašlu, dneska pro vás nedělám,“ vyhrkne a chystá se zavěsit. Ale slova, která uslyší, ho přinutí nezavěsit. „Kdybys ale náhodou čas měl, kamaráde, tak tvoje princezna čeká, až jí zachráníš.“ Sawyer ztuhne. „Co jsi to řekl?“ vykřikne. „Dával bych si pozor na to, jak se mnou mluvíš. Vzhledem k tomu, že je její osud zcela v mých rukách,“ navrhne Hunter. „Kdyby sis to rozmyslel a našel si čas, tak víš, kde mě najdeš. Dej si ale pozor, ať nepřijdeš pozdě. Možná už bys jí nikdy nemusel vidět,“ řekne na druhé straně Hunter a tím hovor skončí. Sawyer na nic nečeká. Hailey se Stellou řekne, že má všechno pod kontrolou a bez dalších slov vyrazí ven do tmy.
Vincent
Zatímco se Sawyer připravoval na záchrannou misi, Josie konečně nabrala vědomí. Šíleným způsobem jí bolela hlava a silně utažené provazy na jejich rukách a nohách jí způsobovaly modřiny. Černovláska neměla nejmenší tušení, kde je. „Dobré ráno, princezno,“ ozve se muž v černé mikině a Josie poprvé spatří jeho tvář. Vypadal jako zločinec, což jí vůbec nepřekvapovalo. Měla totiž jasnou představu o tom, v jaké společnosti lidí se nachází. „Šéf už se tě nemohl dočkat,“ dodá Hunter a Josie se na něj zamračí. Nic na to neřekne, čímž Huntera rozhodně nepotěší. „Tak vstávej, nemám na tebe celej den,“ zavrčí, chytne Josie za rameno a prudce jí vytáhne na nohy. Aby
se s ní nemusel táhnout sám, rozváže jí provazy na nohách. Josie zvažuje útok, ale brzy si to rozmyslí. Byla malá pravděpodobnost, že by před ním dokázala uniknout. Navíc pochybovala, že s sebou neměl zbraň. Hunter jí zavede do malé místnosti na konci chodby. Zaklepe a po vyzvání vejde dovnitř. „Tak tady jí máte, šéfe,“ řekne s pyšným úsměvem. Josie si všimne muže středního věku, jak sedí u stolu a zvědavě si jí prohlíží. „Támhle jí posaď, ať si jí můžu pořádně prohlídnout. Musím přeci poznat dívku, která si získala srdce mého syna,“ řekne černovlasý muž. Hunter jí na povel nasměruje k židli, na kterou jí hrubou silou strčí a přiváže provazy. „Můžu pro Vás ještě něco udělat, šéfe?“ zeptá se Hunter. „Díky, odsud už to zvládnu sám. Dobrá práce, Huntere,“ pochválí ho muž za stolem. Když Hunter odejde, zvedne se na nohy a vyrazí k Josie. Té to touhle chvílí v hlavě šrotuje. Stále si snažila vybavit slova, která tenhle muž použil. Syn? Nemohl to přeci být… „Tak se konečně poznáváme, drahoušku! Abych byl upřímný, neměl jsem v tobě moc velkou naději. Ale koukám, že jsem se zmýlil. Jsi chytrá, mazaná a já si jsem jistý tím, že mezi nás skvěle zapadneš,“ řekne černovlasý muž a Josie si odfrkne. „Kdo jste?“ vyhrkne. „Kde je mé vychování? Úplně jsem zapomněl se představit,“ zasměje se. „Jsem Vincent, ale to sis asi domyslela, nepletu se? Nejsi úplně hloupá, Josie. Musela sis přeci dát dva a dva dohromady, ne?“ uchechtne se. „Jak jste mohl? Sawyer nemá nejmenší tušení, že-“ vzteká se Josie. Vincent jí rukou chytne pod krkem. „Sawyer nikdy nebyl nejchytřejší. Stačilo to správně zahrát a žral mi z ruky. Chudáček jeho tatínek, chtěl získat peníze pro jeho matku a zapletl se se špatnými lidmi. Tak zoufale chtěl vědět pravdu, tak zoufale mi chtěl pomoct. Kdyby jen věděl, že za tím vším stojím celou dobu já,“ odfrkne si Vincent. „Když mi moji lidi řekli, že se v tom hrabeš i ty, měl jsem radost! Už pár let tě moji lidi sledují. Čekal jsem na správný okamžik a ty jsi mi ho dobrovolně poskytla,“ mrkne na ní a Josie se oklepe. To nemohla být pravda, takhle to být nemělo. „Než se naděješ, budeš naší součástí.“
Přišel jsi
Sawyer se ještě nikdy necítil vystrašenější. Když mu před necelou hodinou zavolal Hunter a řekl mu, že má jeho Josie, všechno to v něm vřelo. Měl chuť do něčeho praštit, ale tím by ničemu nepomohl. Místo toho si zašel do bytu pro svou zbraň a vyrazil vstříc tmě. Naštěstí měl velice jasnou představu o tom, kam se má vydat. Hunter se vůbec netajil tím, že vzal Josie do jejich staré skrýše. Před pár lety se tam s pár členy jejich skupiny často scházeli a trénovali. Trénovali nejenom se zbraněmi, ale také jen pěstmi. Těch pár měsíců s těmi nejlepšími muži Sawyerovi hodně pomohlo. Zocelilo ho a to díky tomu se stal mužem, který je teď. Jakmile Sawyer
dojde před známou budovu, nervózně se kolem sebe rozhlédne. Stále se nezbavil pocitu, že to mohla být klidně jen past. Nejdříve si prohlédl okolí budovy, než se rozhodl vejít dovnitř. Uvnitř nezaznamenal nic podezřelého. Snad jen až příliš velké ticho. Bez váhání se odebral dolů po schodech. Věděl totiž, že se tam nachází poměrně prostorné sklepení. Několik prvních místností bylo prázdných a do nějakých se přes zamčené dveře nemohl ani dostat. Až u třetích dveří od konce se setkal s úspěchem. Když vešel do místnosti, spatřil ji. Okamžitě se k ní rozeběhl. Ležela na zemi v jejích žlutých šatech s výraznými modřinami a škrábanci po celém těle. Sawyera při pohledu na ní píchlo u srdce. Všechno to byla jen jeho vina, věděl to. Nikdy si jí neměl znovu pouštět k srdci, nezasloužila si to. „Josie,“ osloví jí, jakmile sklouzne na zem vedle jejího těla. Opatrně dívce položí ruku na rameno a slabě s ní zatřese. Josie znaveně otevře oči. „Nech mě, už mě nech,“ zamumlá plačky. „Josie,“ vysloví něžně její jméno Sawyer, „to jsem jenom já.“ Josie se na něj vystrašeně podívá. Jakmile ho spatří, po tvářích jí steče několik hořkých slz. „Sawyere,“ vzlykne a padne mu kolem krku. „Tolik mě to mrzí,“ zašeptá a schoulí se do jeho náruče. „Co to říkáš?“ zavrtí nechápavě hlavou. „Není to tvoje vina, princezno. Za všechno můžu být já, namočil jsem tě do toho,“ špitne Sawyer a Josie se rozpláče. „Měla jsem tě poslechnout, neměla jsem se v tom hrabat. Měla jsem o tebe strach, bála jsem se, že jsi v nebezpečí,“ přizná a Sawyer jí ještě pevněji obejme. „Spolu to zvládneme, ano? Pojď, zmizíme odsud,“ navrhne Sawyer. „Ne tak rychle, kamaráde,“ ozve se hlas a Sawyer pohledem zabrousí ke dveřím. „Huntere,“ zasyčí.
Vztek
S nenávistí v očích hleděl na člověka, kterého ještě před nedávnem považoval za přítele. Ačkoli ho zrada bolela, nepřekvapovala ho. Odjakživa věděl, že těmhle lidem nemůže plně věřit. „Huntere,“ sykl s těžkým srdcem a ochranářsky si k sobě Josie přivinul. Hodlal jí ochránit, ať to stálo cokoli. „Tak přeci jen sis čas našel, viď?“ ušklíbne se na něj pobaveně chlapec v černé mikině a Sawyer se zamračí. „Co po mě chceš, Huntere? Neudělal jsem toho pro vás snad dost?“ vyhrkne naštvaně a propustí Josie ze svého objetí. Jemně jí odstrčí a stoupne si před ní, aby jí mohl chránit celým svým tělem. „Sawyere, kamaráde. Ty víš, že tě mám rád,“ řekne s úsměvem.
„Jasně,“ odfrkne blonďák, „tohle není žádný přátelství, Huntere. Viděl jsi, co jsi jí udělal?“ ukáže směrem k Josie. Její tělo bylo pokryté modřinami a škrábanci, což se Sawyerovi rozhodně nelíbilo. „Možná kdybys držel hubu, tak se tvojí holce nemuselo nic stát!“ zakřičí z plných plic, čímž se v Sawyerovi něco zlomí. Už se přestane držet zpátky a už vůbec nebyl klidný. Vrhl se na něj, ale s tím Hunter plně počítal. Než k němu Sawyer stihl vztáhnout ruku, chytl ho Hunter pod krkem. „Sawyere!“ vykřikne vystrašeně Josie. Sawyer se na ní podívá a v jejích očích spatří slzy. Vymanit se však z Hunterových paží nezvládne. Hunter se zasměje, udeří Sawyera několikrát pěsti do břicha. Josie celou scénu sleduje se slzami v očích s vědomím, že Sawyerovi nemůže nijak pomoci. Když Hunter Sawyera vší silou kopne do břicha, Sawyer dopadne na tvrdou zem a zůstane v bolestech ležet. „Vždycky jsem věděl, že jsi slaboch,“ odfrkne si opovržlivě Hunter. „Nechápu, co v tobě ta holka vidí. Jsi úplná nicka,“ neodpustí si poznámku, čímž Sawyerovi dodá chuť bojovat. Než se naděje, vyskočí Sawyer na nohy a skočí mu po krku.
Přestaň!
Nechal se lehce vytočit. Výbušnost byla jeho slabina, o které Hunter dobře věděl. Stačilo jen pár slov a dostal Sawyera přesně tam, kde ho chtěl mít. Stačila jediná zmínka o tom, že není pro dívku svých snů dostatečný a došlo mu veškerá trpělivost. Zaťal zuby, ignoroval bolest a skočil mu po krku. Jedna rána následovala další a blonďák lehce získal nadvládu. Hunter neměl nejmenší ponětí, jak se zjeho pevného sevření vykroutit. Sawyer ho srazil na kolena a udeřil ho do obličeje. Josie na celou scénu hleděla se šokem v očích, ještě nikdy Sawyera v podobném světle neviděla. Nechápala, kam se ztratil ten hodný chlapec, kterého ještě před chvílí znala. Zkusila ho párkrát
oslovit jménem, ale nemělo to úspěchu. Sawyer zuřil a rozhodl se všechen svůj vztek zužitkovat. „Už nikdy neříkej, že jsem nikdo,“ sykne s opovržením Sawyer. „Podívej se na sebe, nejsi schopný se ani postavit na nohy,“ zamumlá Sawyer a nohou Huntera přišpendlí k podlaze. „Omluv se! Omluv se jí za všechno, co jsi jí provedl!“ zakřičí Sawyer. „Sawyere,“ zašeptá Josie. „Omluv se!“ zakřičí znovu blonďák. „Omlouvám se,“ špitne hnědovlasý muž. „Tuhle omluvu neberu, nemyslíš jí vážně! Podívej se na ní! Podívej!“ nenávistně zakřičí Sawyer a přinutí tím svého bývalého kamaráda, aby se podíval dívčiným směrem. „Vidíš, co jsi jí udělal?“ zeptá se a Hunter přikývne. „Takže?“ popostrčí ho Sawyer. Tentokrát už však nehodlá brát žádné šance. Vytáhne si zpoza opasku svou zbraň a přiloží mu jí pod bradu. „Najdeš si čas na to, aby ses řádně omluvil?“ vrátí mu zpátky svou medicínu. „Já-“ zarazí se Hunter. „Chceš snad po mně, abych zmáčknul spoušť? Víš, že s tím nemám problém,“ dotkne se Sawyer spouště, což je pro Josie poslední kapka. „Sawyere!“ zakřičí vyděšeně. Ještě nikdy ho takhle neviděla a děsil jí. „Přestaň!“
Jdeme domů
„Hned přestaň!“ zakřičí Josie z plných plic při pohledu na vyhrocenou scénu před sebou. Ještě nikdy Sawyera v podobném stavu neviděla, takže tohle pro ni byl naprostý šok. Znala ho jen jako hodného a starostlivého chlapce a neměla nejmenší tušení, že je schopen ze sebe vypustit podobná slova. I když to byly dost možná jen výhružky, vyděsilo jí to. „Teď ne, Josie,“ zamumlá blonďák. V tu chvíli už stojí na nohách s nabitou zbraní ve své pravačce a se vztekem, který z něj ještě stále neopadl. Nezaváhá ani na vteřinu, vydá se k němu a chytne ho za rameno. „Podívej se na mě!“ pobídne ho, ale Sawyer se rozhodně její přání ignorovat. „Hned!“ dodá, čímž si konečně
získá blonďákovu pozornost. „Nemusíš chránit mojí čest, jsem v pořádku,“ zašeptá něžně. „Co kdybychom se drželi našeho prvotního plánu? Zmizme odsud,“ navrhne a Sawyer pevně sevře rukojeť zbraně. „Josie,“ zavrčí. Černovláska to s ním ale nehodlá vzdát, odstrčí ho a stoupne si mezi dva chlapce. „Jestli chceš vystřelit, tak klidně můžeš. Ale jestli to uděláš, je konec. Snesu toho hodně, ale tohle ne,“ řekne pevným hlasem Josie. „To mě radši taky zastřel, protože já bych se ti už nikdy nedokázala podívat do očí,“ dodá Josie, čímž konečně Sawyera přiměje sklopit zbraň. Až teď mu dojde, čeho se málem dopustil. Stačil jeden pohled do jejích zklamaných očí, aby věděl, že to vážně podělal. „Zmizte,“ zamumlá Hunter a rukou si přejede po hlavě, která ho nehorázným způsobem bolí. Josie se tázavě podívá na Sawyera. „Tak pojď,“ poví, když si schová zbraň zpět za opasek svých kalhot. Bez dalších slov se vydají ven. Josie jde napřed, aby se na něj nemusela dívat. Takhle si jejich znovushledání rozhodně nepředstavovala. Když se dostanou ven, je tam ještě stále tma. Josie se zastaví a mlčky se podívá před sebe. Sawyer k ní opatrně přistoupí a vezme jí kolem ramen. „Zvládneš jít po svých?“ zeptá se a Josie beze slova zavrtí hlavou. Víc toho od ní vědět nepotřebuje. Opatrně ji vezme do své náruče a pohladí jí po havraních vlasech. Josie si opře hlavu o jeho hruď a únavou zavře oči.
Pláč
Vědomí nabrala, až když jí Sawyer vzbudil přede dveřmi jejího bytu. Josie se sotva udržela na nohách, viditelně jí dostihla únava a ona se nemohla dočkat, až tenhle zpropadený den konečně skočí. Už se chystala otevřít dveře, když na ní blonďák ještě jednou promluvil: „Chceš, abych s tebou zůstal přes noc?“ zeptal se. Černovláska nebyla schopná slova, a tak jen slabě zavrtěla hlavou. To byla poslední věc, po které teď toužila. Když se spolu rozloučili, vpadla Josie dovnitř svého bytu. Tam už na ní čekala Hailey. „Josie!“ zvolala nadšeně při pohledu na svou sestru. „Hailey,“ vzlykne Josie a bez námitek se nechá svou mladší sestrou obejmout. V jejím náručí se cítí tak
bezbranná a neubrání se slzám. Jakmile jí Hailey pustí z objetí, vydá se Josie do koupelny. Studená sprcha jí trochu probere a hlavně z ní voda smyje všechnu špínu a krev, která pokrývala její tělo. Při pohledu na svůj odraz v zrcadle se Josie opět neubrání slzám. Nejdříve pláče jen kvůli viditelným modřinám a škrábancům na obličeji, ale potom se k tomu všemu přidají ještě její vnitřní pocity. Nemohla uvěřit tomu, co se jí během pouhého dne stihlo stát. Unesli jí. Zjistila, že za vším stojí Sawyerův táta. Bála se mu to říct, protože mu nechtěla ublížit. Pravděpodobně se do jejich businessu zapletla a ještě zjistila, že je Sawyer schopný mrknutím oka stisknout spoušť. Bylo toho na ní moc. Nejhorší na tom bylo, že ho zoufale milovala. Stalo se jí to znovu. Pustila si někoho k srdci a teď znovu pociťovala stres a bolest. Možná měla zůstat s Nickem, nebo měla zůstat sama. Kdyby jen věděla, do čeho se dostane, když si pustí Sawyera znovu k srdci. V koupelně zůstala asi půl hodinu, jen hleděla na svůj odraz a pomalu se ani nepoznávala. Potom se stěží odebrala do svého pokoje, kde jen zoufale hleděla do zdi. A po hodině zoufalého pláče vysílením usnula.
Promluvme si
Dalšího dne vstávala za přítomnosti slunečních paprsků, které jí pronikaly do pokoje skrz veliká okna. Nejdříve se jen válela v posteli, než se z ní konečně přinutila odejít. Jako první zamířila do koupelny, kde strávila slušnou chvilku času. Potřebovala se trochu osvěžit a zlidštit. Nejdůležitější faktor pro ni byl tohle ráno make-up, s jehož pomocí zakryla všechny modřiny a škrábance, které pokrývaly její tvář. Po vydatné snídani se Josie rozhodla vyrazit na čerstvý vzduch. Hailey jí po všem, co se minulý den stalo, nechtěla nechat jít samotnou, a tak se nabídla, že půjde s ní. Nejdříve se spolu procházely rušným městem, a pak se odebraly do jejich
oblíbeného parku. „Je tu krásně,“ špitne Josie s drobným úsměvem na rtech a Hailey souhlasně přikývne. „Jak se máš?“ zeptá se jí po chvilce. Z jejího hlasu je patrné, že má o svou sestru strach. „Popravdě? Vlastně ani nevím,“ zamumlá. „Ale určitě se mám o poznání lépe než včera,“ dodá, což je odpověď, která Hailey bohatě stačí. Mlčky kráčely rozkvetlou květinovou zahradou a užívaly si vůni všech těch krásných květin. Občas spolu prohodily pár slov, ale po většinu času mlčely. Dokud si ovšem Hailey nevšimla, že v parčíku nejsou samy. „Um, Josie?“ poví a její pohled spočine na osobu, která stála kousek za starší ze sester. Josie se okamžitě otočí a její zrak spočine na Sawyerovi. Od včerejšího incidentu ho neviděla a ani neměla chuť ho kontaktovat. Byla si nejistá, jak se má vůči němu cítit. Zachránil jí, ale za jakou cenu? „Sawyere,“ zašeptá s kamenným výrazem na tváři. „Ahoj, Josie,“ pozdraví jí blonďák. „Můžeme si promluvit, prosím?“ zeptá se a Josie se nejistě podívá na svou sestru. Hailey povzbudivě přikývne. „Tak jo,“ souhlasí Josie s chlapcovou nabídkou. „Pojďme někam do soukromí,“ navrhne a vykročí směrem k odstrčené lavičce na kraji parku.
Usmíření
Mlčky spolu seděli na lavičce a ani jeden z nich nevěděl, jak začít. Napětí mezi nimi bylo patrné a ticho se dalo krájet nožem. „Chci, abys věděla, že jsem nikdy nikoho nezabil,“ prolomí ticho Sawyer, čímž upoutá dívčinu pozornost. Beze slova se na něj podívá, na tváři nemá žádné čitelné emoce. „Ani nevím, co bych ti měl říct, já… nechal jsem se unést a mrzí mě, že jsem tě vystrašil. Muž, kterého jsi včera viděla, nejsem já. Takový nejsem a ani nechci být,“ zamumlá a Josie ho opatrně vezme za ruce. V krku má obrovské sucho a netuší, jak zareagovat. Jeho slovům však věří. Dobře ví, jaký Sawyer je. Znala ho přeci od dětství. Tížilo jí ale svědomí. Po včerejším zjištění, že za vším
stojí jeho otec, se na Sawyera nezvládla ani podívat. Toužila mu to říct, ale netušila, jak. Byla si jistá tím, že by ho to vzalo a zlomilo. „Řekni něco, prosím,“ zašeptá Sawyer a Josie se na něj se slzami v očích podívá. Rázem mezi nimi byla vysoká zeď, přes kterou se Josie neuměla dostat. „Miluju tě,“ zamumlá. Jsou to první slova, která jí vlezou na jazyk. „Neexistuje nic, co by to mohlo změnit,“ špitne a Sawyer si položí hlavu na její rameno. Pevně ho obejme. „Taky tě miluju, Josie. Pamatuj, že ti vždycky budu chránit,“ zašeptá a krátce dívku políbí na čelo. Josie se pousměje, ale je to hořkosladký úsměv. Doopravdy by jí dokázal ochránit i před vlastním otcem? Z lavičky se zvednou hned po tom, co jejich usmiřovací rozhovor skončí. Procházejí se spolu ruku v ruce a užívají si přítomnost toho druhého. Dokud se Sawyer nezastaví a nevezme Josie kolem pasu. „Vážně jsi v pořádku? Jsi nějaká potichu, což ti není podobné,“ řekne se svraštěným obočím. „Nechceš mi něco říct?“ zeptá se ještě, ale Josie ihned zavrtí hlavou. „Ne,“ zalže, „jsem jen hrozně ráda, že jsi tu se mnou,“ špitne. Sawyer vezme její slova za pravdivá a usadí se do měkké trávy. Josie si bez váhání sedne k němu a přitulí se k němu. „Tady jsem rád, že tu jsi se mnou,“ odvětí a krátce černovlásku políbí.
Jsi to ty?
Jelikož venku panovalo krásné slunné počasí, rozhodla se ho Josie využít a zašla si do parku zaběhat. Tentokrát šla však sama, protože si chtěla během pročistit myšlenky a užít si trochu samoty. Sawyer si s ní během běhání vždycky povídal, a tak bylo pro Josie náročné udržet dech. Většinou si ani pořádně nezaběhala, a tak si dneska nepřála být rušena. Parkem běhala zhruba půl hodinu, užívala si počasí a poměrně malé přítomnosti lidí. Nejdříve běhala kolem vody, a pak zamířila na více rušnou část parku. Míjela kvetoucí stromy a spoustu pejsků i se svými majiteli. Jakmile však probíhala kolem dětského hřiště, zaznamenala koutkem oka muže, který jí ihned přišel
povědomý. Zpomalila, aby se mohla ujistit, že má pravdu. Vypadal jinak, než si ho pamatovala. Vlasy měl trochu delší a to stejné se dalo říct i o jeho vousech, které si nechal narůst. Josie ale i přes to věděla, že se nemýlí. Nick Denson, její ex, se nacházel jen pár metrů od ní. Naposledy ho viděla to ráno, kdy se spolu rozešli. Jak dlouho už to mohlo být? Přinejmenším několik měsíců. Kromě Nicka jí však zaujala malá holčička, která se s ním v parku nacházela. Zrovna, když se Josie chystala pokračovat v běhu, se jejich pohledy setkaly. „Josie?“ pozná jí okamžitě Nick a oslovená dívka už nemá možnost utéct. „Nicku, seš to ty?“ zeptá se s drobným úsměvem a odhodlaně k němu zamíří.
Maddie
Chvíli na sebe oněměle zírali a všímali si toho, jak se ten druhý změnil. Zatímco na Josie skoro žádné změny nenastaly, Nick vypadal úplně jinak. Díky vousům, které si nechal narůst, vypadal o poznání starší. „Skoro bych tě ani nepoznala,“ poznamená Josie a Nick se zasměje. Černovlásce ani předtím nedocházelo, jak moc jí chybí jeho smích. „Rád tě vidím, Josie. Vypadáš skvěle,“ zalichotí jí a Josie se pousměje. „Díky, ty jsi vždycky věděl, jak mě potěšit,“ zareaguje a její pohled spočine na malé dívce, která dvojici nesměle pozoruje. „Tohle je tvoje dcerka, předpokládám?“ zeptá se při pohledu na onu holčičku. Nick přikývne. „Rád bych ti jí představil, jestli chceš,“
zavrhne a Josie ho neodmítne. „Josie,“ vezme ji kolem ramen, „tohle je moje dcera Maddie.“ Představená holčička k Josie neudělá ani krok, dokonce se nesměle schová za svého tatínka. „Ale no tak, broučku,“ zavrtí hlavou s úsměvem Nick a vezme Maddie do náruče. „Ahoj, zlatíčko,“ promluví na ni opatrně Josie. „Líbíš se jí,“ zamumlá Nick a Josie se na něj podívá. „Vážně?“ zeptá se Josie. „Určitě.“ Když představování pomine, vyrazí si Maddie hrát na dětské hřiště a nechá Josie s Nickem o samotě. „Tak,“ odkašle si Josie, „povídej, jak ses měl,“ pokusí se navázat řeč. „První tři týdny nestojí za zmínku, to jsem skoro ani nevycházel z bytu,“ přizná a Josie s ním nemůže nesouhlasit. I ona to ze začátku brala špatně. „Ale teď už se mám líp. Zase jsem si k sobě začal brát Maddie a trávím s ní víc času. Navíc jsem si našel lépe placenou práci, takže si nemůžu stěžovat,“ odvětí. „Vážně? A kde?“ zeptá se zvědavě Josie. „Vzali mě na stanici, teď je ze mě policajt,“ řekne s pyšným úsměvem. Josie ale při těch slovech poskočí srdce. „To je úžasné! Zasloužíš si to,“ povzbudí ho. Dál si spolu povídají ještě dlouho, než však musí Josie odejít. Doma na ni čekal Sawyer a ona nechtěla, aby čekal dlouho. S Nickem se rozloučili krátkým objetím a každý si vyrazil vlastní cestou. Josie se však nemohla zbavit pocitu, že se s Nickem ještě uvidí. Tentokrát ale ne při takhle veselé příležitosti.
Neznámé číslo
Jako kdyby setkání s jejím ex přítelem nebylo dost stresující, po příchodu domů Josie obdržela hovor od neznámého čísla. Než se rozhodla hovor konečně přijmout, chvíli na číslo hleděla a snažila přijít na to, komu by mohlo patřit. To se jí však nepodařilo, číslo prostě neznala. „Mluvím s Josie Mercury?“ ozve se dívčí hlas na druhé straně. „Ano,“ přitaká Josie. „A s kým mám tu čest já?“ zeptá se hned, než stihne volající říct něco dalšího. „Jsem Gemma, ale nepředpokládám, že bys mě mohla znát. Vlastně ani není důležité, kdo jsem. Důležité je, proč ti volám,“ odvětí žena na druhé straně. „A proč mi tedy voláš?“ zeptá se ihned černovláska. „Myslím, že přinejmenším trochu tušíš,
proč ti volám. Pověřil mě Vincent,“ řekne. Jakmile Josie to jméno zaslechne, přes celé tělo jí přeběhne chlad. Nyní už dobře chápala, proč měla tak zlý pocit. „Co po mně chceš?“ vyhrkne Josie. „Mě se nemusíš bát, neublížím ti. Ba naopak, já ti chci pomoct,“ ačkoli zní její hlas vlídně, Josie jí nevěří ani slovo. „Nepotřebuju tvojí pomoc, Gemmo. Nechci mít s tebou, ani s tvými lidmi nic společného. Nevím, kde jsi vzala moje číslo, ale už mi nevolej,“ chystá se zavěsit, ale Gemma na ní znovu promluví. „Šéf říkal, že takhle zareaguješ. Poslyš, já to s tebou myslím dobře. Jestli nechceš, aby se stalo něco těm, které máš ráda, tak mi vyjdeš vstříc.“ Josie nemohla uvěřit tomu, co právě slyšela. Opravdu jí právě vyhrožovala, že ublíží její rodině? „Dobře, tak… co mám udělat?“ zeptá se. „Zítra ráno tě budu čekat u Myshunského mostu,“ odpoví Gemma. „Přijď.“ Než se stačí Josie na něco zeptat, Gemma zavěsí. „Josie, je všechno v pořádku?“ zeptá se jí Sawyer, který přišel z jejího pokoje chvíli po tom, co uslyšel její hlas přicházející z chodby. „Jasně,“ odpoví ihned Josie, „nemělo by snad?“ schová si mobil do kapsy a přistoupí k němu blíž. Sawyer si jí tázavě prohlíží. „Chyběl jsi mi,“ špitne a políbí ho na rty. Sawyer v tu chvíli ihned přejde téma jejich předchozího rozhovoru.
Gemma
Celou noc zvažovala svoje možnosti. Ať už však udělala cokoli, vždycky dospěla k názoru, že nemůže ohrozit svou rodinu. Rozhodla se, že to udělá. Ráno se probudila obzvláště brzy. Chtěla se totiž z bytu vypařit, aniž by si toho kdokoli všiml. Především nechtěla, aby jí při odchodu načapal Sawyer. Josie si totiž nebyla jistá, jak by mu to všechno vysvětlila. Přesně proto ráno vynechala i sprchu, ačkoli na to byla zvyklá. V rychlosti se oblékla a vyrazila vstříc svému osudu. Počasí bylo stále slunečné, což Josie ocenila. Přeci jen si oblékla poměrně lehké oblečení, a tak byla ráda, že nezmrzne. Namířeno měla k San Myshunskému mostu, kde se měla setkat s Gemmou. Upřímně netušila,
co měla od setkání s ní očekávat. Po telefonu zněla poměrně mile, ale i kdyby zněla sebemileji, pořád byla kriminálnice. To byl fakt, na který Josie nemohla zapomenout. Když se Josie dostavila k mostu, už na ní Gemma čekala. Vypadala klidně. Jakmile černovlásku spatřila, spokojeně se usmála. „Věděla jsem, že přijdeš. Jsi chytrá,“ zamumlá a vykročí jí naproti. Josie si jí zvědavě prohlíží. Na první pohled by si nikdy netipla, že je Gemma zapletená do nějakého gangu. Vypadala něžně a žensky, což v Josie vyvolávalo otázku, jak se ke gangu připletla. „Rodina je u mě vždycky na prvním místě,“ vyhrkne Josie, na což Gemma přikývne. „Pochopitelně,“ odvětí. „Tak pojď, následuj mě,“ řekne, když kolem Josie projde. Černovláska nemá na výběr, s povzdechem se otočí a vyrazí směrem za Gemmou.
Trénink
Od San Myshunského mostu spolu kráčely asi patnáct minut, přičemž s každým krokem pomalu mizely z centra dění. Jakmile spolu došly před menší budovu, rozhlédla se snědá dívka kolem sebe a až pak vešla dovnitř. Josie jí odhodlaně následovala. „Tady máš něco na převlečení,“ řekne Gemma a podá Josie hromádku sportovního oblečení. Znovu se spolu sejdou za pět minut v malé místnosti, která je evidentně přizpůsobená ke cvičení. „Co kdybychom si nejdřív promluvily?“ navrhne Gemma a usadí se na lavičku pod oknem. Josie na to nic neřekne a rovnou si k dívce přisedne. „Jak jsi na tom se cvičením?“ vyhrkne a Josie se na ni
překvapeně podívá. Dívka nehodlala ztrácet čas a šla rovnou k věci. „Občas chodím do posilovny,“ odvětí Josie. „Dřív jsem chodila častěji, teď to trochu flákám. Ale zhruba půl hodinu dokážu nepřetržitě běhat a box… nejvíc mě bavilo boxování,“ odpoví Josie a Gemma se spokojeně usměje. „Fajn, tak začni boxem,“ ukáže prstem k boxovacímu pytli. „Dvacet minut, pak se přesuň na pás,“ rozhodne. „A co budeš dělat ty?“ zeptá se Josie, čemuž se Gemma zasměje. „Dnešek není o mně, Josie,“ odpoví a udělá si na lavičce pohodlí. „Tak šup, nemáme na to celý den!“ pobídne jí. Josie jí poslechne. Dvacet minut buší do pytle a s každým úderem dává větší a větší rány. Gemma jí spokojeně pozoruje, ale neřekne jediné slovo. Dalších dvacet minut stráví Josie na běžeckém pásu. Tentokrát jí ale dělá Gemma společnost a povídá si s ní. „Dobrá práce,“ pochválí jí Gemma a jedním dotekem pás zastaví. „Koukám, že nejsi úplně ztracený případ,“ řekne. „Díky, asi?“ odvětí nejistě Josie. „A teď sem pojď, vyzkouším si tvoje schopnosti v praxi,“ pobídne jí. Než se Josie naděje, skočí jí Gemma po krku. Černovlásku to překvapí, ale nezaskočí. Ihned se jí vyvleče ze sevření a rozmáchne se. Gemma však její ruku okamžitě zachytí a sevře její sevřenou pěst ve své dlani. „To není špatný, ale taky to není dokonalý,“ komentuje její počin. Zrovna, když začne Josie chápat pohyby své společnice, podrazí jí Gemma nohy a přirazí jí k zemi. „Jedno si pamatuj. Nikdy nebuď až příliš sebejistá, ztrácíš pozornost,“ varuje jí a stoupne si na nohy. „Šup,“ natáhne k ní ruku a Josie jí ihned přijme. „Zítra ve stejný čas, jo? Neopozdi se,“ řekne a posléze odejde z místnosti a nechá tam Josie samotnou.
Divné chování
V poslední době si začal Sawyer u své dívky všímat divného chování. Měl pocit, jako kdyby před ním něco zatajovala a chodila kolem něj po špičkách. Nejednou se jí ptal, jestli jí něco netrápí. Vždycky mu ale odpověděla, že o nic nejde. Sawyer však věděl, že mu lže. Jednou odpoledne už mu však svědomí nedalo a blonďák se rozhodl, že to z ní vytáhne stůj co stůj. „Josie,“ položí jí ruku na tvář, „miluju tě a poznám, když tě něco trápí. Je to kvůli mně?“ zeptá se. „Jestli ano, tak mi to řekni. Nechci, abys byla nešťastná,“ řekne upřímně a Josie ho chytne za ruku. „Nejsem nešťastná,“ špitne černovláska, „a už vůbec nejde o tebe. Nikdy jsem se necítila šťastnější, než teď s tebou.“ Její
slova sice změní hezky a pěkně se poslouchají, ale Sawyer se jimi nenechá obalamutit. Za jejími slovy se totiž skrývá smutek a Sawyer měl odhodlání zjistit, co se děje. „Josie, pamatuješ, jak ses cítila, když jsem před tebou tajil, kam se tak často vytrácím?“ zeptá se a Josie přikývne. Jak by taky mohla zapomenout. „Teď se zase trápím já, když nevím, co se ti honí hlavou. Můžeš mi přeci říct cokoli,“ trvá na svém. Josie se usměje a letmo ho políbí na rty. „Já vím,“ zašeptá a znovu ho políbí. „Je tu něco, co ti chci říct, ale ještě nevím jak. Slibuju, že ti to ale časem řeknu,“ špitne a Sawyer přikývne. Nebyl to sice výsledek, po kterém toužil, ale své přítelkyni věřil. Věřil, že ať už se dělo cokoli, řekne mu to, až nastane správný okamžik. „A už na to nemysli,“ zamumlá Josie s potulným úsměvem, „mám mnohem lepší nápad, jak bychom mohli strávit odpoledne.“ Sawyer se na černovlásku se zájmem podívá. „Jo?“ vydechne. Josie kývne. „Ale mluvení to nezahrnuje,“ dodá a Sawyer se usměje. „Proti tomu nic nemám,“ odvětí a Josie ho dychtivě políbí. Jeden druhému se kompletně oddají. Zažijí si spolu okamžiky plné lásky a vášně a na malý okamžik zmizí všechny starosti, které oba tolik tíží.
První mise
Josie se s Gemmou scházela každé ráno po dobu dvou týdnů. Stihla se toho od ní naučit hodně, i když spolu trénovaly krátce. Zlepšila se jí výdrž, síla i odvaha. Zhruba po sedmi dnech trénování pěstmi, se jí Gemma rozhodla naučit zacházet se zbraněmi. Josie se tomu ze začátku zdráhala, ale nakonec s tím přeci jen souhlasila. Navíc to nebylo tak, jako kdyby měla na výběr. „Co to máš zase na sobě?“ zeptá se Gemma, jakmile spatří Josie přicházet. „Jdeš snad na nějakou módní přehlídku?“ dodá s úsměvem a Josie se zasměje. „Promiň,“ špitne černovláska, „úplně jsem zapomněla, co jsi mi včera říkala. Jak jsem spatřila to krásné počasí, tak jsem si nemohla
pomoct,“ zareaguje nevinně Josie. „Máš štěstí, že jsem s tím tak nějak počítala,“ mávne nad tím rukou Gemma. „Připravila jsem ti nějaké oblečení do tvé skříňky na chodbě,“ obeznámí jí, „určitě bude vhodnější než to, co máš teď na sobě,“ dořekne Gemma. „Díky, jsi skvělá. Bude to jenom vteřinka, slibuju!“ plácne jí po rameni Josie a urychleně se odebere dovnitř budovy, aby se mohla převléknout. Zpátky k brunetce se vrátí ani ne za pět minut. „To už je lepší, mnohem lepší!“ pochválí její nové oblečení Gemma. Josie musí uznat, že se v tom oblečení cítila příjemně. „Co budeme dneska vůbec dělat?“ zeptá se s neurčitým výrazem. „Čeká na tebe tvoje první mise,“ obeznámí jí Gemma a podá jí zbraň. „Mise?“ zarazí se Josie. „Neboj, nejde o nic důležitýho. Jeden chlap nám dluží prachy, tak si pro ně zajdeme. Nemusíš se ale bát, je to dobrý klient. Tu zbraň ani nebudeš potřebovat,“ ujistí jí Gemma, a tak si Josie oddechne. Musela uznat, že i když chtěla Gemmu sebevíc nenávidět, nemohla. Trávily spolu tolik času, že se z nich opravdu lehce staly poměrně dobré kamarádky. „Cítíš se dobře?“ zeptá se Gemma najednou. „Jo, proč?“ podiví se Josie. „Jsi nějaká bledá,“ odvětí brunetka. „To bude jen tou dnešní misí, jsem z toho krapet nervózní,“ mávne nad tím Josie a víc si s tím neláme hlavou. Byla pravda, že se od rána necítila zrovna nejlépe. Asi na ní jen lezla nějaká viróza. „Nebuď nervózní, kryju ti záda,“ ujistí jí Gemma. „Dík, já tobě taky,“ slíbí Josie. A přesně, jak si holky v ten okamžik slíbily, tak se také stalo. Mise proběhla bez sebemenších komplikací. Dorazily na předem dané místo, počkaly si na jejich klienta a vyzvedly si od něj dlužené peníze. Josie se ale celou tu dobu nemohla zbavit pocitu nevolnosti a slabosti. Možná v tom bylo přeci jen o trochu víc, než si původně připouštěla.
Nečekané komplikace
Cestou domů se Josie stavila v lékárně, kde si koupila krabičku těhotenských testů. Přišla si naprosto hloupě, že se její mysl okamžitě vydala tímhle směrem, ale chtěla si být jistá. Po opuštění lékárny se Josie rozhodla vyrazit domů tou nejdelší možnou cestou. Bála se. Bála se, co zjistí, až si test udělá. Ve stavu, ve kterém se teď nacházela, si nemohla dovolit být těhotná. Nejenže byla ještě mladá, ale také nechtěla přivést své dítě na svět, ve kterém se ani ona sama necítí bezpečně. Když přišla domů, nikdo tam nebyl. Na ledničce našla vzkaz od své sestry, ve kterém se dozvěděla, že tráví volný den spolu s její přítelkyní někde venku. To Josie netrápilo, alespoň měla byt jen pro
sebe. Okamžitě se zavřela v koupelně, kde si test s ohromnými obavami udělala. Čekání na výsledek bylo neúprosné. Josie ještě nikdy nezažila chvíli, kdy by se minuty táhly jako hodiny. Když však nastal čas se na test podívat, Josie se rázem nechtělo. Ztratila všechnu odvahu. Celá její budoucnost závisela na tom zatraceném kousku plastu a Josie se bála, co se během chvíle dozví. Jakmile se dala dohromady, odhodlala se a natáhla se po těhotenském testu. Hleděla na něj několik vteřin, později i několik minut, ale výsledek byl stále stejný. Byl stále pozitivní. „Ne,“ vydechne, „to snad není možný,“ zavrtí nepříčetně hlavou. Nevěděla, co si má počít. Její první reakcí byl pláč. Hned následovala ohromná dávka zoufalství. Vzpomínala si, jak před několika měsíci říkala Nickovi, že je ještě mladá a nemůže se stát náhradní matkou pro jeho malou holčičku. Řekla mu, že v blízké době nechce ani vlastní dítě. Ale teď? Co si měla počít, když už se v takové situaci ocitla? Měla se toho nevinného dítěte vzdát? Ne, to jí nepřišlo správné. Nemohla ho připravit o šanci poznat svět. A dát ho pryč? Josie věděla, že by to nedokázala udělat. Rozhodla se, že to všechno raději zaspí. Nedokázala rozumně uvažovat a navíc jí šíleně bolela hlava. Schovala se ve svém pokoji, lehla si na postel a modlila se, aby byl tohle všechno jen hodně špatný sen.
Zvládneme to
Ozvalo se zabouchnutí vchodových dveří. Josie prudce otevřela oči, ale z postele se nezvedla. Věděla, že to musí být Sawyer. Její domněnka se potvrdila, když zaslechla jeho hlas, který jí volal. Normálně by ho šla přivítat, ale dnes nemohla. Bála se mu podívat do očí. Bála se, jaká bude jeho reakce, až to zjistí. „Josie?“ znovu zaslechne jeho hlas, ale tentokrát je blíž než předtím. „Jsi v pořádku?“ zeptá se ustaraně, když jí spatří ležet nehybně v posteli. Josie mu neodpoví, rukou si setře několik hořkých slz z tváře a doufá, že si toho Sawyer nevšiml. Všiml. „Stalo se něco?“ položí jí ruku na rameno a Josie se na něj vystrašeně podívá. Blonďák na ní trpělivě
hledí a čeká, až se Josie uklidní a všechno mu poví sama. „Budeš mě nenávidět,“ zašeptá a Sawyer zavrtí hlavou. „Neblázni,“ vyhrkne, „sama moc dobře víš, že to bych nikdy nedokázal.“ Josie pomalu posadí a natáhne k Sawyerovi ruku, ve které svírá onen těhotenský test s pozitivním výsledkem. Jakmile si ho od ní vezme, schová si hlavu do dlaní a zavře oči, aby nemusela vidět jeho výraz. „Je pozitivní?“ zeptá se Sawyer a Josie přikývne. „Tolik mě to mrzí, Sawyere. Jsem tak pitomá, já-“ chystá se pokračovat, ale Sawyer jí zarazí. „Přestaň,“ špitne a vezme ji do objetí. „Nejsi pitomá, Josie,“ řekne pevným hlasem a Josie se na něj odváží znovu podívat. Na tváři má nečitelný výraz. „Neříkej, že z toho máš radost,“ podotkne. „Zaskočilo mě to, nebudu ti lhát, ale nejsem z toho nešťastný. Vždycky jsem věděl, že s tebou chci rodinu, Josie,“ řekne a Josie se na něj překvapeně podívá. „Vážně? Se mnou?“ podiví se. „Samozřejmě, že s tebou,“ políbí jí na čelo. „Hele, jestli si to malé nechceš nechat, tak to pochopím. Je to stejně tvoje rozhodnutí jako moje. Ale slibuju ti, že bychom to zvládli. Ty bys to zvládla, Josie,“ pohladí jí po tváři. „Byla bys skvělá matka,“ dodá Sawyer a Josie se na něj nejistě podívá. „To si myslíš?“ zeptá se a Sawyer přikývne. „To vím,“ ujistí ji. Jeho slova jí uklidní, dodají jí tolik potřebnou podporu. Cítila se, že na to už není sama. „Sawyere,“ špitne Josie, zatímco jí Sawyer pevně objímá. „Ano?“ pobídne jí blonďák. „Musím ti říct ještě něco, co dost možná změní tvůj pohled na tohle těhotenství,“ zašeptá černovláska. Tak dlouho to odkládala, že už to nadále nebylo možné. Musela mu říct pravdu o jeho otci a faktu, že jí do svého gangu také zatáhl.
Celá pravda
Trpělivě na ni hleděl. Tak dlouho čekal, až se mu konečně otevře. Teď před ním klečela se strachem v očích a Sawyer věděl, že ať už to bylo cokoli, trápila se s tím dlouho. Nenáviděl jí v podobném stavu vidět, a tak byl rád, že už to mělo skončit. Ať už mu chtěla říct cokoli, nenechá jí v tom samotnou. „Už delší dobu jsem ti chtěla říct, co se stalo v ten den, co mě Hunter unesl. Měla jsem ale strach, jak se s tím vypořádáš,“ přizná černovláska. Sawyer jí ihned chytne za ruku, aby Josie věděla, že mu může říct vážně cokoli. „Pokračuj,“ pobídne ji. „Unesl mě na příkaz svého šéfa. Když jsem se probudila, už na mě Hunter čekal. Popadl mě a zavedl mě za ním. Sawyere,“ sklopí
pohled. „Řekni to,“ odhodlaně zašeptá Sawyer. „Byl to tvůj otec,“ vyhrkne Josie. Blonďák na ni oněměle hledí. Čekal cokoli, ale ne tohle. Musel to být nějaký omyl, ne? „Můj otec? To ses musela splést, můj otec by nikdy-“ zarazí se, jakmile spatří pokleslý výraz své přítelkyně. „Zahrál to na tebe, zlato. Celý den business patří jemu a všechna rozhodnutí dělá on. Lhal ti, aby tě do toho snadněji zatáhl. Moc mě to mrzí,“ zašeptá Josie. Výraz na jeho tváři mluvil za vše. Byl zklamaný, naštvaný a zničený. Přesně tak, jak to Josie očekávala. Proto tak dlouho otálela, než mu to řekla. „Proč jsi mi to neřekla hned?“ zeptá se zmateně. „Protože jsem věděla, že tě to zlomí. Nechtěla jsem, abys přišel o idylku perfektního otce. Já… měla jsem ti to říct, ale neměla jsem na to srdce,“ přizná a Sawyer přikývne. Chápal ji. Sám by jí asi podobnou věc říct nedokázal. Josie mu skočí kolem krku, čímž ho zaskočí. „To ještě není všechno, že ne?“ zeptá se, za což si od černovlásky získá negativní odpověď. Nemusel se ani ptát. Rázem mu to všechno došlo. Její divné chování, její neustálé vytrácení se. Chodila kolem něj po špičkách. Chovala se podobně jako on sám, když jí tajil, co dělal po večerech. „Zatáhl tě do toho?“ zeptá se šeptem a Josie plačky přikývne. Sawyer ji pevně stiskne. Teď už chápal, proč jí to těhotenství tolik rozhodilo. „Vyřešíme to, neboj se. Nedovolím, aby se tě někdo dotkl,“ ujistí ji. Jsou to jen slova, ale Josie se konečně cítí bezpečně.
Apríl
Víkend byl ve znamení nádherného počasí, a tak čtveřice vyrazila směrem k pláži. Už dlouho jen tak nevypadli z rušného velkoměsta, takže návštěva slunného městečka byla příjemná změna. Hailey se Stellou se okamžitě vysvlékly do plavek a zamířily rovnou k moři. Nejmíň hodinu tam spolu dováděly, cákaly se vodou a užívaly si jedna druhé. Zatímco se její sestra cachtala v moři, procházela se Josie seSawyerem podél vody. Ruku v ruce si povídali o jejich společném životě, do kterého měl už za devět měsíců zavítat jejich malý uzlíček radosti. „Už jsi přemýšlela o jménech?“ zeptá se jí Sawyer a Josie se zastaví. Po pravdě? Tak daleko se ještě nedostala.
Do poslední chvíle si nebyla jistá, jestli má zájem se stát matkou v takhle mladém věku. „Ještě ne,“ přizná černovláska. Sawyer přikývne a vezme dívku do objetí. Josie se k němu s úsměvem přitulí a pohladí blonďáka po vlasech. „Přemýšlel jsem,“ ozve se znovu Sawyer. Josie vyklouzne z jeho objetí, aby mu viděla do tváře. Všimne si, že je Sawyer trochu nervózní. „Ano?“ pobídne ho. „Co kdybychom si našli něco vlastního?“ navrhne. „Ty bys chtěl?“ zeptá se Josie a Sawyer přikývne. „Už takhle u tebe trávím skoro každý večer,“ podotkne, „a s tím malým na cestě se mi to zdá jako skvělý nápad,“ dodá. „Co na to říkáš?“ zeptá se Sawyer. „To bych byla vážně moc ráda, Sawyere,“ odvětí a blonďák jí pohladí po tváři. Odpověď jeho přítelkyně ho evidentně potěšila. „Zase v Myshunu?“ zeptá se Josie, na což Sawyer zavrtí hlavou. „Vlastně jsem přemýšlel, že bychom město opustili,“ přizná. „Opustili? Ale co tvůj otec? Co gang?“ zarazí se Josie. „Nemůžeme už takhle žít, Josie. Každý den riskujeme naše životy. Co když je jednou přestaneme bavit? Co se stane, až nás odhalí policie?“ přemýšlí nahlas Sawyer. „Lázeňská Oáza je prý nádherné město,“ poznamená černovláska. Sawyer jí vezme za ruce a slabě se pousměje. „Miluju tě, Josie. Až to všechno konečně skončí, ukážu ti, jak má život skutečně vypadat.“ Zbytek dne stráví na pláži. Sedí spolu na vyhřátém písku, sledují šumějící vlny a představují si život, ve kterém budou jen sami sebou. Ve kterém budou šťastní.
Jsem těhotná
Dalšího dne se Josie rozhodla promluvit s Hailey a o všem jí říct. Nikdy před ní nedokázala nic dlouho tajit, a tohle rozhodně nebyla výjimka. Přeci jen to byla její sestra, její dvojče a zároveň ta nejdražší osoba, kterou Josie měla. „Včera jsem si to moc užila,“ konstatuje nadšeně Hailey, „už to bylo dlouho, co jsme si takhle spolu všichni někam vyrazili,“ podotkne a Josie s ní nemůže nesouhlasit. „Když jsme už u toho, chtěla bych ti něco říct,“ řekne starší ze sester a poukáže na volné místo na trávníku. „Nesedneme si?“ navrhne. Hailey jí propaluje pohledem, snaží se z ní cokoli vyčíst, ale marně. Místo toho si tedy sedne do měkké trávy a zvědavě se na
Josie podívá. „Tak povídej. Vypadáš nějak vážně, že ty jsi zase něco vyvedla?“ neodpustí si poznámku kudrnatá černovláska. Josie se zasměje. „Máš mě úplně přečtenou, Hailey. Původně jsem ti to chtěla říct už včera na pláži, ale nakonec z toho sešlo. Já nevím, jak ti to správně říct, tak to prostě řeknu. Jsem… jsem těhotná,“ vychrlí. Hailey na ni oněměle zírá. Zaváhá, ale ne na dlouho. Ihned svou sestru vezme do objetí. „Tolik ti to přeju,“ zamumlá šťastně a Josie se zeširoka usměje. Věděla, že takhle zareaguje. Hailey prostě neuměla být pesimistická, vždycky ve všem viděla jen to nejlepší. I v Josie. „Sawyer a já se chtěla přestěhovat do vlastního,“ dodá ještě Josie. „Opustíš mě?“ hraně na ni zamrká Hailey. „Dělám si srandu, samozřejmě, že ti to přeju,“ zamumlá s úsměvem. „Kdy?“ zeptá se zvědavě. „Asi až se to malé narodí. Těhotenství uteče strašně rychle, tak si to chceme užít. Kdo ví? Třeba už potom žádné další dítě mít nebudeme,“ pokrčí nad tím rameny. „Neblázni, určitě budete,“ šťouchne do ní Hailey. Později téhož dne se Josie rozhodne o stejné zprávy podělit i se svou kamarádkou Stellou. „Panebože, to je skvělá zpráva!“ rozzáří se zrzečka. „Nečekala jsem, že z nás dvou budeš mít první dítě ty!“ zavrtí nad tím hlavou a Josie se zasměje. „To bude tím, že se do všeho vrhám po hlavě,“ pokrčí nad tím rameny. „Hailey by asi dítě před svatbou nechtěla,“ dodá a Stella se usměje. „Co se tak culíš?“ dloubne do ní černovláska. „Nechceš… panebože, Stello! Kdy?“ vyzvídá. „Dneska večer,“ špitne Stella. „Máme jít do jedné fajn restaurace a… potom jí chci požádat o ruku,“ dodá. „Jestli ti to teda nevadí,“ řekne ještě a Josie ihned zavrtí hlavou. „Blázníš? Vždyť jsem vás dvě prakticky dala dohromady!“ vyhrkne Josie. „Páni, nemůžu tomu uvěřit, moje malá sestřička se bude vdávat…“ žasne Josie.
Zasnoubení
Večer probíhal přesně tak, jak to měla Stella naplánované. Zavedla Hailey do jedné z těch nejlepších restaurací a společně si pochutnaly na vynikajícím hlavním chodu. Odpustit si nemohly ani dezert a skleničku červeného vína. Stella si všímala, že černovláska oplývala skvělou náladou, což jí nahrávalo do karet. „Co teď?“ zeptá se Hailey, když spolu se svou přítelkyní opustí restauraci. „Je ještě brzy na to, abychom šly domů. Nezajdeme někam na skleničku?“ navrhne. Nemá však nejmenší tušení, že už má Stella jiné plány. „Mám lepší nápad, jestli nejsi proti,“ odvětí zrzka. Hailey pokrčí rameny a vůbec nic nenamítá. Upřímně jí bylo úplně jedno, co spolu
ještě podniknou. Dokud měla Stellu po svém boku, nepotřebovala už nic dalšího. Stella jí zavedla do rozkvetlého parku, kde si to už pár dní předem prohlédla. Chtěla, aby byl dnešek nepřekonatelný a perfektní. „Pojď se mnou, znám jedno úžasné místo!“ vezme černovlásku za ruku a vykročí směrem k bublající fontáně. Nebe se pyšnilo růžovými odstíny a Stella věděla, že neexistuje lepší okamžik než tenhle. „Je to tu úžasné,“ rozzáří se Hailey při pohledu na své okolí. „Dnešek byl vážně perfektní,“ usměje se na Stellu. „Ale ještě není u konce,“ upozorní jí zrzečka. „Ne? Máš snad ještě nějaká další esa v rukávu?“ podiví se Hailey. Neměla ponětí, že je Stella až takhle velká romantička. „Vlastně ano, ještě jedno mám,“ ujistí ji Stella. Až teď si Hailey všimne její nervozity. Ještě nikdy ji takhle neviděla. „Ano?“ pobídne ji. „Mám pro tebe jednu otázku,“ vydechne Stella. „Dobře?“ odvětí Hailey zmateně. Všechno následující je sled událostí. Než se Hailey naděje, spatří Stellu klečet na jednom koleni s nádherným třpytivým se prstýnkem v jejích rukách. „Stello,“ zašeptá zaskočeně. „Hailey, jsi ta nejúžasnější osoba, kterou znám. Žádný den s tebou není nudný, ba naopak každý je dobrodružstvím. Uvědomila jsem si, že s tebou chci tahle dobrodružství prožívat napořád. Hailey, vzala by sis mě?“ zeptá se. Hailey se v očích zalesknou slzy, ale odpověď má jasnou. „Ano,“ vyhrkne dojatě. „Ano, ano, ano!“ skočí jí kolem krku a pevně ji obejme. Stella jí políbí do vlasů. Když se od sebe oddálí, nasadí Stella své snoubence prstýnek na levý prsteníček a tím jejich zasnoubení potvrdí.
Ultrazvuk
Josie si své těhotenství užívala a alespoň tak na maličkou chvíli zapomněla na všechny ty starosti, které jí obklopovaly ze všech možných stran. Sawyer byl neuvěřitelný. Nechtěl se od ní hnout ani na krok pro případ, aby se jí náhodou něco nestalo. Téměř všechno dělal za ní a podporoval jí každým jejím krokem. Díky němu se Josie každou chvíli ze svého těhotenství těšila víc a víc. Začala věřit, že je přeci jen čeká jejich vytoužená šťastná budoucnost. „Všechno vypadá dobře,“ ujistí mladý pár jejich doktorka. „Miminko je zdravá a roste, jak má,“ dodá. Josie si s úlevou oddychne a chytne Sawyerovu ruku. Za jeho přítomnosti byla neskonale šťastná, neuměla si ani
představit, že by tu teď snad měla být sama. „Můžu vám říct pohlaví miminka, jestli chcete,“ informuje mladý pár doktorka Smithsová. „Vážně?“ vydechne Josie. Na svou otázku se jí dostane souhlasného kývnutí. „Co ty na to?“ podívá se Josie na Sawyera. Tolik toužila zjistit, jestli čeká malou holčičku, nebo chlapečka. Sawyer povzbudivě přikývne. „Dobře,“ obrátí se k obrazovce doktorka, jakmile získá souhlas obou rodičů. „Tak se na to podíváme,“ zamumlá se zatajeným dechem. Když zjistí, jaké pohlaví jejich miminko má, objeví se jí na tváři drobný úsměv. „V co doufáte?“ zeptá se ještě před tím, než jim onu zprávu sdělí. „Vždycky jsem chtěla holčičku,“ zašeptá Josie. Sawyer přikývne. Osobně mu na pohlaví nijak zvlášť nezáleželo. Věděl ale, jak velkou radost by Josie měla, kdyby to skutečně byla holčička. Navíc svého vytouženého kluka může mít později, ne? „Tak dobře,“ rozlomí ticho doktorka, „nebudu vás už napínat. Čekáte krásnou a hlavně zdravou holčičku.“
Holčička
Další odpoledne doma zůstala Josie pouze se svou sestrou Hailey. Stella trávila víkend mimo město se svou rodinou. Chtěla jim povědět i svém zasnoubení s Hailey. A Sawyer zase vyrazil do nemocnice v New Crestu navštívit svou matku. „Ségra?“ ozve se Josie ze svého pokoje. „Jsem v obýváku!“ zavolá na ni Hailey a ztlumí televizi, ve které zrovna dávali nějakou romantickou komedii. Josie s úsměvem kesvé sestře dojde a vezme ji za ruku. Pravou ruku má však schovanou za zády. „Chci ti něco ukázat,“ řekne nadšeně, „ale ještě před tím. Nádherný prstýnek, Hailey!“ zareaguje okamžitě, když spatří její přenádherný snubní prstýnek, který se
vyloženě vyjímá na jejím prsteníčku. „Díky,“ vydechne Hailey a Josie si okamžitě všimne, jak šťastně její mladší sestřička vypadá. „Tak povídej. Co mi chceš ukázat?“ zeptá se nedočkavě kudrnatá dívka a Josie se usadí na volné místo vedle ní. Beze slova zpoza zad vytáhne fotografii a dojatě se na ní zadívá. „Hailey,“ osloví jí a fotografii jí podá, „tohle je fotka z mého včerejšího ultrazvuku,“ vysvětlí Josie. Hailey na fotku oněměle zírá a do očí se jí pomalu derou slzy. Nemohla uvěřit tomu, že se již za pár měsíců stane tetou. Nemohla z toho být nadšenější. Josie na ní hleděla s ohromným úsměvem na tváři a ohromnou pýchou. „Včera jsme taky zjistili pohlaví,“ dodá ještě. Hailey se na ní okamžitě otočí a vyhrkne: „A?“ zeptá se. „Je to holčička, Hailey,“ špitne se slzami v očích Josie a Hailey jí pevně obejme. „Ach, Josie. Mám takovou radost,“ přizná a pohladí ji po vlasech. „Konečně můžu vyrazit na nákup těch roztomilých maličkých oblečků, na které jsme spolu nedávno koukaly,“ zasní se a Josie se zasměje. Měla radost, že se Hailey z jejího miminka těšila úplně stejně jako ona. Celé její těhotenství se jí zdálo o to krásnější.
Kope
Čím více se Josie blížila ke svému termínu, tím více začal být Sawyer nervózní. Už teď věděl, že začíná v gangu vznikat poměrně velké napětí. Zatímco se Sawyer snažil udržet svou hranou loajalitu, Josie se už několik dlouhých měsíců vyhýbala všem telefonátům, které od Gemmy obdržela. Sawyerovi moc dobře docházelo, že se jim už dlouho vyhýbat nezvládnou. Začal proto hledat dům v Lázeňské Oáze, i když si ze začátku myslel, že to počká až Josie porodí. „Našel jsem krásný domek, který by se ti mohl líbit,“ řekne se zamyšleným výrazem. „Nechceš se na něj zajet někdy podívat?“ navrhne, ale Josie na jeho otázku neodpoví. Místo toho její ruce
sjedou k jejímu vypouklému bříšku. „Děje se něco?“ zeptá se starostlivě, ale Josie se pouze pousměje. „Začala kopat,“ špitne a blonďákovi ihned spadne kámen ze srdce. „Pojď sem,“ vezme černovlásku za ruku a přitáhne si jí k sobě blíž. Josie si na něj obkročmo sedne a vezme jeho ruku, aby jí mohla položit na své bříško. „Cítíš to?“ zeptá se šeptem a Sawyer jen oněměle přikývne. Josie spatří, jak se mu v očích zalesknou slzy. „Zvládneme to,“ zašeptá Josie bez zaváhání. Aktuálně se nacházela uprostřed svého druhého trimestru, pomalu se připravovala na svůj porod a mezitím vším se snažila zapomenout na všechny ty okolní stresové faktory. Málokdy chodila ven pro případ, kdyby měl Vincent ve městě své lidi. Nechtěla, aby o jejím těhotenství někdo z gangu věděl. Už to chtěla mít všechno za sebou. Chtěla se sbalit, opustit San Myshuno a už nikdy se nevrátit. V duchu se nad tím musela zasmát, přišlo jí to tak ironické. Vždycky si představovala, že tady stráví celý svůj život. San Myshuno milovala a teď ho musela nedobrovolně opustit. Ale pro bezpečí jejich malé holčičky by udělala naprosto všechno. „Miluju tě,“ zašeptá Sawyer a políbí černovlásku na krk. „A tebe taky, maličká."
Lázeňská Oáza
Velmi brzy ráno nastoupil mladý pár v očekávání na autobus, který mířil do Lázeňské Oázy. Sawyer se bál, aby je neviděl někdo opouštět San Myshuno, a proto navrhl odjet ještě za svítání. Josie většinu cesty prospala, těhotenství jí totiž začala pomalu vyčerpávat. Od autobusové zastávky to byla k jejich potenciálnímu domečku jenom kousek, takže na Josie nečekala žádná dlouhá procházka. „Za chvilkutam budeme,“ ujistí jí Sawyer. Zrovna prochází krásnou vilovou čtvrtí. Kolem nich prochází děti pospíchající do školy, pejskové i se svými majiteli a nejedna zamilovaná dvojice. Josie se tahle čtvrť okamžitě zalíbí, vůbec by jí nevadilo tady žít. „Je to tady krásné,“
přizná a Sawyer pevně stiskne její ruku. „Počkej, až uvidíš ten dům!“ vyhrkne Sawyer, naprosto nadšený představou, že se Josie tohle místo líbí. Upřímně měl strach, že to tady bude nenávidět. Přeci jen milovala dobrodružství a život v San Myshunu jí nabízel přesně to, po čem léta toužila. Před jejich budoucí domek dorazí během pár minut. „Není to žádná ohromná vila, jako většina domů v téhle čtvrti, ale… co na něj říkáš?“ zeptá se Sawyer a Josie se usměje. Jeho neustálá starostlivost, jestli se jí bude tenhle domek líbit, jí přišla roztomilá. „Je to perfektní, Sawyere. Vážně,“ stiskne jeho ruku. „Ale můžeme si to vůbec dovolit?“ podiví se. „Neboj, finance nejsou problém,“ ujistí jí. „Ačkoli nesnáším práci, kterou dělám, alespoň k něčemu byla dobrá,“ dodá a Josie se k němu přitulí. „Neboj, už brzo bude konec,“ špitne a Sawyer přikývne. Doufal, že má pravdu. Už se nemohl dočkat, až nechá svůj dosavadní život v San Myshunu a začne žít nanovo s Josie v Lázeňské Oáze.
Kontrakce
„Sawyere?“ zašeptá Josie a znaveně rozsvítí lampičku na svém nočním stolku. Pokoj prořízne světlo a černovláska se podívá na levou stranu své postele, kde se Sawyer rozvaloval a poklidně oddychoval. „Sawyere!“ osloví ho ještě jednou, tentokrát mnohem hlasitěji a také s mnohem větším úspěchem. Oslovený chlapec se s trhnutím probudí. Ospale si promne oči a okamžitě vyhledá Josie. Ta už touhle chvílí znovu ležela na posteli a ztěžka vydechovala. „Co se děje? Jsi v pořádku?“ zeptá se starostlivě, jakmile konečně nabere plné vědomí. „Praskla mi voda,“ zamumlá Josie, aniž by se na svého partnera podívala. Přes tvář mu přelétne zmatení, které chvíli na to
vystřídá naprostá panika. „Rodím,“ špitne Josie a pomalu se pokusí zvednout. Sawyer jí bez váhání podá pomocnou ruku a vytáhne jí na nohy. Černovláska se o něj opře, ruce mu dá kolem krku a několikrát se zhluboka nadechne. „Převléknu se, ty zavoláš taxíka a vyrazíme do nemocnice, ano?“ vzhlédne k němu Josie a Sawyer nervózně přikývne. Ještě nebyl připravený. „Zvládneme to, tak nevyšiluj. Budeš skvělý otec,“ ujistí ho Josie, vezme ho za ruku a pevně jí stiskne. Sawyer slabě přikývne, políbí jí na čelo a vyrazí do obývacího pokoje, kde měl svůj mobil. V rychlosti blesku zavolá taxík a vrátí se zpátky k Josie. Pomůže jí se převléknout a vezme její tašku, kterou měla už několik týdnů do nemocnice sbalenou. „Máme všechno?“ zeptá se a Josie přikývne. Bez dalších prodlev dvojice opustí byt, vyjde ven do tmy a nasedne do objednaného taxíku, který je odveze rovnou do nemocnice.
Hayden
Cestou cestu směrem do nemocnice Sawyer svíral ruku své přítelkyně a konejšil jí od bolesti. Nerad jí v podobném stavu viděl, ale jak on tak i ona moc dobře věděli, že výsledek bude stát za to. Sawyer se postaral o zaplacení taxíku a Josie se šla mezitím oznámit na recepci. Termín měla mít tento týden, a tak už na ní její pokoj čekal. „Pamatuji si na den, kdy ses narodila,“ řekne místo pozdravu její prateta Alexa. „Nemůžu uvěřit tomu, že jsem před dvaceti lety pomáhala rodit tvojí mamince a dneska budu pomáhat tobě,“ poví nevěřícně a Josie svou milovanou tetičku obejme. Do dnešního dne jí nemohla zapomenout to, jak jí v časech největší tísně pomohla. „Jsi
připravená?“ zeptá se jí ještě. Josie kývne. Už se nemohla dočkat, až si svou malou holčičku konečně poprvé pochová. Zavedla jí rovnou na sál, kde už bylo všechno připraveno. Sawyer nemohl nechybět, chtěl být po boku své přítelkyně každým krokem. Po čas celé hodiny držel Josie za ruku a podporoval ji. Ignoroval všechnu tu bolest, když Josie jeho ruku prakticky drtila v té své. „Už vidím hlavičku, Josie,“ informuje jí Alexa. Přesně tohle je jediná informace, kterou Josie v daný moment potřebuje. Získá ohromné množství odhodlání a zatlačí. Nedlouho po té porodní sál rozřízne pláč novorozeného dítěte. Jejího dítěte. Krásné malé holčičky, která se po dlouhých devíti měsících konečně poprvé podívala na svět. Alexa přestřihla pupeční šnůru a vložila Josie její dcerku do náruče. „Je překrásná,“ políbí Sawyer Josie na čelo. „Má tvoje oči,“ špitne dojatě Josie a po tvářích jí steče několik slz dojetí. Ještě nikdy se necítila šťastnější. Neexistoval pro ni krásnější moment, než když poprvé ucítila své vlastní dítě ve své náruči. „Už víš jméno, Josie?“ zeptá se novopečené maminky Alexa. „Hayden,“ zašeptá Josie a na malý moment upře pohled na muže vedle sebe. „Hayden Armstrongová.“
Tatínkova holčička
Od narození malé Hayden si Josie připadala jako znovuzrozená. Měla pocit, jako kdyby její život nabral úplně nových obrátek a začal znovu dávat smysl. Lehce si na novou roli matky zvykla a každým dnem dělala maximum, jen aby byla její malá princezna šťastná. Hayden rostla jako z vody a začínala se čím dál více podobat na svého tatínka Sawyera. Získala nejenom jeho barvu vlasů, ale rovnou i očí. Hayden byla jeho malá kopie a také naprostá tatínkova holčička. Zatímco vzhled měla po otci, povahou připomínala rozhodně Josie. Jakmile se naučila chodit, začala toužit po objevování a zkoumání pro ni neznámých věcí. Zdědila její divokou povahu a ostré
lokty. Svou nespokojenost svým rodičům uměla dát dobře najevo, a dokud nebylo po jejím, dupala si nožkou a křičela. „Pojď ke mně,“ osloví malou blondýnku Josie a natáhne k ní ruce. Hayden se nejistě podívá na svého tatínka a až od něj získá souhlasné přikývnutí hlavy, udělá maličký krůček vpřed. Chodit uměla jen trošičku, stále se kymácela ze strany na stranu a často padala na zem. „Neboj se, berušku,“ pobídne jí Josie a usměje se na ni. Hayden se stěží k Josie dostane. Jakmile se zakymácí, Josie jí pohotově chytne a přitiskne si ji k sobě do objetí. „Jsi šikulka,“ políbí jí do vlásků a postaví se na nohy. Sawyer ji vezme kolem ramen. Společně se celá rodinka vydá na zpáteční cestu domů. „Všechno je už zařízené, koncem týdne se můžeme konečně nastěhovat,“ obeznámí černovlásku Sawyer a Josie si oddychne úlevou. „Už jsem si myslela, že ten den nikdy nepřijde,“ přizná a Sawyer se zasměje. „Říkal jsem ti, že to dopadne dobře,“ mávne nad tím rukou a Josie se pousměje. Hayden v její náruči mezitím vlivem únavy usne. „Stavíš se ještě za tvou mámou, než odjedeme?“ zeptá se ho Josie. „Chci se s ní rozloučit,“ souhlasí Sawyer. „Nevím, jestli jí budu mít ještě příležitost někdy vidět, až se odstěhujeme. Přeci jen… táta má celou nemocnici pod kamerovým systémem,“ přizná a Josie mu položí ruku na rameno. Mrzelo ji, že kvůli jejich útěku ze San Myshuna pomalu přicházel o matku. Věděla totiž, že jakmile opustí město, poštvou si proti sobě jejich otce. A Josie rozhodně nechtěla zjistit, co všechno dokáže udělat pro to, aby se jim pomstil. „Ale ona to pochopí,“ usměje se Sawyer, „navíc vy dvě jste jediná rodina, kterou potřebuju.“
Mami?
Návštěvu své matky oddaloval tak dlouho, jak jen to šlo. Bál se její reakce, až zjistí, že jí její jediný syn nadobro opouští. Ale jelikož se stěhování opravdu blížilo, nemohl už Sawyer otálet. Ráno se rozloučil se svou rodinou a vyrazil na autobusovou zastávku. Do New Crestu dorazil brzy ráno, i když upřímně pochyboval, že by se dovnitř dostal nepozorován. Na recepci už ho znali, dříve sem chodil i několikrát do týdne. Jakmile se dostavil přede dveře pokoje jeho matky, nejistě zaklepal a vešel dovnitř. Pohled mu okamžitě skončil na šedě povlečené posteli, na které poklidně ležela drobná blondýnka. Sawyer za sebou zavřel dveře a nejistě k ní vykročil.
„Mami?“ osloví jí blonďák, ale nedostane se mu žádné odpovědi. Nehledal v tom žádné složitosti, usoudil, že musí opravdu tvrdě spát. Za normálních okolností by jí nebudit, ale dnešek mohl být klidně tím posledním dnem, kdy jí uvidí. Rozhodl se jí tedy vzbudit. Položil jí ruku na rameno a jemně s ní zatřásl. Bez odpovědi. „Mami?“ osloví jí ještě jednou, tentokrát mnohem hlasitěji. Ani tentokrát neodpoví. Zavládne v něm pocit paniky. „Mami!“ vykřikne z plných plic a opatrně si ji k sobě vezme do náruče. Zatímco jednou rukou přidržuje její hlavou, tou druhou se snaží nahmatat její puls. „No tak, no tak!“ zakleje. Puls ne a ne najít. Přišel příliš pozdě. Už byla dávno pryč. Přes veškerý smutek a hněv přeslechne dveře, které se za ním slabě zabouchnou. „Sawyere, Sawyere,“ odkašle si muž snědé pleti, „kdypak se už konečně naučíš, že poslouchat se musí?“
Co jsem to udělal?
Jakmile se otočil za jeho hlasem a spatřil ho, všechno mu ihned zapadlo dohromady. „Ty parchante!“ vykřikne. V očích mu šlehají blesky a ruce se mu pomalu zatínají v pěsti. Pomalu vstal, položil matčino tělo zpět na její postel a udělal k Hunterovi malý krok vpřed. „Měl bys jen vědět, že kdyby ses naučil řídit našimi pravidly, tvoje matka by ještě žila,“ konstatuje Hunter se širokým úsměvem. „Děláš si ze mě srandu, že jo?“ vyhrkne nevěřícně Sawyer. „Ani v nejmenším, kamaráde. Je mrtvá jen kvůli tobě, Sawyere. Kvůli tobě a tvojí holce,“ řekne s pohledem upřeným na blonďáka. Vyrazil proti němu a během chviličky nad ním získal nadvládu. Vší silou ho přirazil ke
dveřím a chytl ho pod krkem. Před očima stále viděl svou matku, kterou krutě zavraždil. „Pamatuješ si, co jsi mi tenkrát řekl, když jsem si přišel pro Josie? Řekl jsi mi, že jsem slaboch! Že jsem nikdo! A já tě dostal, držel jsem ti u hlavy zbraň a chystal se stisknout spoušť,“ odfrkne si s nenávistí ve hlase Sawyer. „Udělal bych to! Udělat, kdyby se mnou nebyla ona. Máš pravdu, jsem slaboch. Ona je moje slabina,“ přizná. „Nezabil jsem tě kvůli ní, ale ona tu teď není, viď? Není tu, aby mě zastavila. Není tu, aby tě zachránila. Pravda je, Huntere, že jsi mrtvý muž,“ stáhne z něj ruku a dovolí mu, aby se konečně nadechl. Ale svobodu mu nenechá na dlouho, podrazí mu nohy a několikrát ho udeří pěstí. „Stejně na to nemáš, Sawyere. Lžeš jenom sám sobě, nemáš koule na to tu spoušť zmáčknout,“ provokuje ho Hunter. Sawyer ho srazí k zemi a vytáhne zpoza opasku zbraň, kterou si s sebou pro jistotu přinesl. Přitiskne mu ji pod bradu. „Už mě nikdy nezpochybňuj!“ vykřikne a natáhne spoušť. „Vážně, Sawyere?“ odfrkne si nevěřícně Hunter. „Vážně,“ přikývne Sawyer, „tohle je za mou matku!“ umístí svůj prst na spoušť a nezaváhá. Tentokrát už neexistuje nic, co by ho mohlo zastavit. Vystřelí. Hunter s ním přestane bojovat, přestane odporovat. Jeho bezvládné tělo dopadne na podlahu a Sawyer se znaveně opře o dveře. Čas se táhl a Sawyer neměl nejmenší tušení, jak dlouho už tam takhle seděl. Hleděl na tělo člověka, který ještě nedávno býval jeho přítelem. Čím déle ho sledoval, tím více mu všechno začalo docházet. „Přesně tohle chtěl,“ zašeptá nevěřícně Sawyer. Jeho otec. Musel to mít všechno naplánované. Chtěl Sawyera vytočit, chtěl ho přetáhnout přes tu pomyslnou hranici, kterou on sám odmítal překročit. A on se nechal. Nechal se vytočit a udělal něco, o čem se mu v životě ani nezdálo. Otupěle se zvedl, naposledy se podíval na svou matku a zmizel. Zmizel dřív, než ho tam stihl někdo přistihnout.
Co se děje?
Zpátky v San Myshunu všechno probíhalo bez sebemenších komplikací. Josie se už od rána věnovala malé Hayden. Kromě péče o její malou princeznu také stihla uvařit oběd a poklidit v kuchyni. Náladu měla přímo skvělou, s blížícím se stěhováním získala novou dávku energie. Zrovna se s malou mazlila na gauči, když zaslechla zabouchnutí hlavních dveří. „To jsi ty, lásko?“ zavolá na příchozího, aniž by se otočila. Nedostane se jí ale žádné odpovědi. Josie si povzdychne, vezme Hayden do náruče a sama se ke dveřím vyrazí podívat. Jakmile spatří Sawyera, rozbuší se jí srdce. Byl bledý jako stěna. „Copak se stalo?“ zeptá se opatrně. Blonďák nepřítomně zavrtí hlavou, což
Josie okamžitě utvrdí v domněnce, že se muselo stát něco vážného. „Hned jsem u tebe, odnesu malou,“ špitne něžně a pohladí ho po rameni. Bez dalších připomínek vezme Hayden do jejího pokoje, kde měla hned několik jejích hraček. Když se vrátí zpátky, je už Sawyer téměř v zajetí slz. Josie k němu přistoupí, položí mu ruce na tvář a zvedne si tak jeho pohled. Jakmile se jejich oči střetnou, Sawyer se zhroutí. „Lásko,“ zamumlá dojatě Josie a pevně ho obejme. Ještě nikdy ho v podobném stavu neviděla. Lámalo jí to srdce. Tak trochu věděla, co se muselo stát. Nebylo to tak těžké na uhádnutí. Moc dobře věděla, kam ráno Sawyer šel. Uměla si dát dva a dva dohromady. „Sawyere, tolik mě to mrzí,“ zašeptá a i ona má potíže se nerozplakat. Christinu znala jen krátce, ale měla jí ráda. „Přišel jsem a… ona… nevěděl jsem, co mám dělat. Byl jsem zoufalý a…“ snaží se ze sebe dostat kloudnou větu Sawyer, ale nedaří se mu to. „Pšt, nic neříkej. Vím, co mi chceš říct,“ rozhodne se ho přerušit Josie. Její slova ho píchnou u srdce. Kdyby jen tušila, čeho byl schopný. Kdyby jen tušila, jaké činy měl na svých rukách. „Josie,“ špitne Sawyer. „Copak?“ zašeptá Josie. „Já… udělal to Hunter a já… ruply mi nervy. Já jsem ho zabil.“
Nepřemýšlel jsi
Hleděla na něj s nechápavostí v očích. Jeho slova se jí zdála tak cizí. Nechtěla jim věřit. Čím déle na něj však hleděla, tím více jí začalo docházet, že to asi myslí vážně. „Sawyere,“ vydechne a nepřístupně zavrtí hlavou. „Vytočil mě a já-“ pokusí se své činy nějak zdůvodnit, ale Josie ho nevnímá. Všechno, co řekne, jde okamžitě mimo ní. Do očí se jí derou slzy, Josie se udělá zle a podlomí se jí kolena. Zničeně se sveze na zem. Těžce se jí dýchá. Převládá nad ní pocit naprostého zoufalství a Josie není schopná jediného slova. „Přemýšlel jsi před tím, než jsi stiskl spoušť? Přemýšlel jsi vůbec?“ zeptá se nechápavě Josie a naštvaně se podívá na blonďáka
klečícího před sebou. „Josie, já-“ znovu se pokusí něco říct, ale v polovině své věty ztratí slova. „Nepřemýšlel. Chápu, že jsi byl naštvaný. Zatraceně! Neumíš si ani představit, jak moc to chápu! Ale máš rodinu, Sawyere. Máš mě a máš Hayden. Copak pro tebe nic neznamenáme?“ podívá se na něj uplakaně. „Samozřejmě, že znamenáte. Josie, vy dvě jste můj život,“ řekne tiše, ale Josie prudce zavrtí hlavou. „Tak proč jsi to udělal, hm? Jestli ti na nás záleží, tak bys to neudělal! Co když tě zavřou? Sawyere,“ sklopí hlavu Josie. „Chápu, jestli mě už po tomhle nebudeš chtít nikdy vidět. Ale já přísahám, Josie, že udělám všechno pro to, aby ses se mnou cítila v bezpečí. Jestli ale chceš, abych odešel, tak to řekni. A já… odejdu,“ špitne a Josie se na něj podívá. Hned pozná, jak moc ho to bolí. Dojde jí, jak moc se trápí. „Já nechci, abys odešel,“ zašeptá. „Tolik tě miluju a Hayden… potřebuje svého otce,“ řekne pevným hlasem. „Ale nevím, kdy se ti budu zase moci podívat do očí a vidět člověka, kterého jsem kdysi znala,“ dodá a Sawyer přikývne. „Dobře, já… děkuju, Josie,“ špitne blonďák a Josie mlčky přikývne. Nemohla uvěřit tomu, že ho neposlala pryč. Měla by a asi by to i udělala, kdyby se rozhodovala jen za sebe. Ale musela brát ohled i na Hayden a otce jí vzít nemohla. „Změna plánů. Odjíždíme hned zítra, musíme odsud vypadnout,“ podívá se na Sawyera Josie. „Nedovolím, aby tě zavřeli. Takovou radost tomu parchantovi neudělám,“ rozhodne Josie, evidentně naráží na Sawyerova otce. Sawyer na černovlásku hledí s obdivem v očích, ale sám moc dobře ví, že už to mezi nimi nikdy nebude jako dřív. Dost možná zničil ten nejkrásnější vztah, který kdy měl. „Kdybys dneska přespal na gauči, byla bych ráda,“ řekne Josie před tím, než odejde do svého pokoje za malou Hayden.
Brzy se uvidíme
„Potřebuju tě požádat o laskavost, ségra,“ poví Josie s těžkým srdcem. Ani následující den se necítila lépe, vlastně jí bylo snad ještě hůř. Včera nedokázala dělat nic jiného, než přemýšlet nad tím, jestli se rozhodla správně. „O co jde? Jsi bledá jako stěna, Josie,“ podotkne Hailey. Už od jediného pohledu na svou starší sestru poznala, že se něco stalo. Což pro ni nebylo žádným překvapením, Josie se poslední dobou dostávala do samých potíží a těžkých situací. „Včera se něco stalo,“ povzdechne Josie. „Nechci tě tím ale zatěžovat, takže přejdu rovnou k věci, ano?“ zeptá se a Hailey mlčky přikývne. „Sawyer a já jsme se rozhodli, že se přestěhujeme co nejdříve,“ odvětí a
Hailey sklopí pohled. Vždycky věděla, že se jejich cesty rozdělí. Netušila ale, že to bude už takhle brzy. Ze začátku s Josie ani bydlet nechtěla, ale lehce si na ní zvykla. „Budeš mi tolik chybět,“ zašeptá posmutněle Hailey. „Vždyť ty mě taky, ale budeme si volat a ty mě můžeš navštěvovat,“ snaží se kudrnatou černovlásku uklidnit. „Máš pravdu,“ mávne nad tím rukou Hailey. „Není to konec světa. Kdy teda odjíždíte?“ zeptá se zvědavě a tentokrát je to Josie, kdo sklopí pohled. „Dneska,“ špitne. „Dneska?“ vyhrkne zaskočeně Hailey. „Včera jsme se rozhodli,“ řekne tichým hláskem Josie. „A ta laskavost?“ zeptá se Hailey. „O co jsi mě chtěla požádat?“ vysvětlí. „Sawyer si myslí, že by bylo rozumnější, kdybychom jeli jen my dva. Bez Hayden, kdyby se něco stalo. Tak jsem tě chtěla požádat, jestli byste ty a Stella nemohly Hayden do Lázeňské Oázy odvést za nás?“ požádá Josie. „Nejste už nějací paranoidní, Josie? Chápu, že máte ze stěhování strach, ale až takhle?“ podiví se. Josie se na ní posmutněle podívá. „Ale jasně, uděláme to. Hayden s námi bude v bezpečí, neboj. Pojedeme autobusem a počkáme u vás doma, jo?“ navrhne a Josie se své sestře vrhne kolem krku. Měla ze všeho špatný pocit a už se nemohla dočkat, až bude po všem. Nebyla si ale jistá, jestli ještě někdy bude po všem. Ne po tom, co Sawyer udělal. O pár hodin později už bylo vše připraveno. Josie se Sawyerem odnesli jejich kufry do auta a přišli se rozloučit s Hayden a také s holkami. „Ještě jednou díky, jste skvělé,“ nemůže jim dostatečně poděkovat Josie. „Hlavně jeďte opatrně,“ konstatuje Stella a Sawyer přikývne. „Tak jo, princezno,“ klekne si Josie k Hayden a s úsměvem jí pohladí po vláskách. „My s tatínkem už musíme jet, ale za pár hodin se uvidíme, ano?“ políbí jí na tvář a malá blondýnka přikývne. „Tetičky se o tebe postarají, broučku,“ řekne a postaví se na nohy. „Budeš mi chybět, Hayden,“ vezme jí do náruče Sawyer. Hayden se k němu přitulí, vždycky byla tatínkova malá holčička. „Buď hodná, nezlob. Ještě večer se uvidíme, princezno,“ postaví ji zase na nohy Sawyer. Hayden se nejistě vydá ke svým tetičkám, a když se otočí na místo, kde ještě před chvílí stáli její rodiče, už jsou dávno pryč.
Náraz
V autě panovalo ticho. Sawyer se soustředil na řízení a Josie byla myšlenkami u své dcery. Možná se chovala vážně paranoicky, ale měla ze všeho špatný pocit. „Vypadáš jako duch,“ podotkne Sawyer a Josie se na něj beze slova podívá. „Nemusíš mít strach, Hailey se o ni určitě dobře podívá. Navíc to je záležitost zhruba dvou hodin. Brzo budeš zase u ní, slibuju,“ ujišťuje neklidnou Josie Sawyer a trochu to zabere. „Co se stane, až tam dojedeme?“ zeptá se z ničeho nic Josie. „Jak to myslíš?“ na chvilku se na ní podívá. „Jak to bude mezi námi? Vážně věříš tomu, že nám dají pokoj? A co policie? Co když tě budou chtít zatknout?“ chrlí jednu otázku za druhou.
„Nemůžeme pořád utíkat,“ dodá. Sawyer nad tím pokrčí rameny, takhle daleko se nedostal. Neměl nejmenší tušení, co se stane, až do Lázeňské Oázy dorazí. Byl jen rád, že ho Josie nevyhodila, nebo neudala na policii. Než stačí odpovědět, ozve se výstřel. „Sakra,“ skrčí se Sawyer a Josie si vystrašeně schová hlavu do dlaní. „Co to zatraceně bylo?“ zeptá se zděšeně a Sawyer se podívá do zpětného zrcátka. „Našli nás,“ konstatuje a Josie se otočí za sebe. Okamžitě si všimne černého terénního auta, které jim bylo v patách. Přes ztmavená okna na řidiče neviděla, ale pár vlastních tipů měla. „Co teď?“ vykřikne černovláska. Když se na Sawyera znovu podívá, spatří v jeho pravé ruce zbraň. „Vážně? Ty sis s sebou vzal pistol?“ zeptá se nevěřícně. „Teď se hodí, ne?“ zareaguje Sawyer a znovu se za sebe otočí. „Drž volant,“ rozkáže. Josie se bez váhání volantu chopí, ačkoli nemá nejmenší ponětí, jak s ním správně manévrovat. Řidičák si nikdy neudělala a po téhle zkušenosti po něm už ani netoužila. „Co chceš dělat? Zabít je?“ vyhrkne Josie. „Prostřelit jim kolo. Cokoli, jen abychom je setřásli!“ odvětí Sawyer. Pronásledují je ještě pár dalších kilometrů. Sawyer se ani jednou netrefil a Josie sotva udržela auto při správném směru. Všechno vycházelo poměrně slušně, dokud se neozvala další rána. Výstřel ze zbraně, který svůj cíl neminul. Nebyl to ale Sawyer. „Panebože!“ vykřičí Josie. Kompletně ztrácí kontrolu nad svým vozem. Jejich pronásledovatel jim prostřelil zadní gumu a auto se stalo téměř neovladatelným. „Sawyere!“ zakřičí z plných plic Josie, což je poslední věc, kterou před nárazem stihne. Potom se všechno promění v černou tmu.
Zatčená
Josie se probrala s ohromnou bolestí hlavy. Z nehody až na pár škrábanců a pohmožděnin vyvázla bez zranění. „Co se to stalo?“ zasípe černovláska. Chvíli se zmateně rozhlíží kolem sebe, než jí to všechno dojde. Auto, nad kterým ztratila kontrolu. Rozbité přední sklo, prostřelená zadní pneumatiky a krev. Tolik krve. „Sawyere?“ zavolá zoufale. Nic, jen ticho. Sedačka vedle ní je prázdná. Josie se i přes bolest odpoutá a opustí nabourané auto. Sawyera najde okamžitě. Při nárazu vyletěl z auta. Aby měl lepší mušku, odpoutal se. „Sawyere!“ zakřičí. Okamžitě ho popadne do objetí. Je na tom o poznání hůř než ona. Vlastně… hůř už na tom být ani nemohl. Nedýchal. Josie
neví, jak má zareagovat. Cítí se zoufalá. S pláčem padne na kolena. Sedí tam vedle jeho těla traumatizovaná. Neví, co si se sebou počít. Když zaslechne zvuk sirény, nehne ani brvou. „Josie?“ osloví jí mužský hlas. „N-Nicku?“ zašeptá s posledních sil. Muž v uniformě k ní dojde a Josie mu bez váhání skočí kolem krku. „Neplač,“ konejší jí Nick, ale Josie nemůže přestat. V jeho náruči pomalu slábne a až teď jí dochází, co se právě stalo. Opustil jí. Zemřel a byla to jenom její vina. Neudržela volant, nabourala. Mezitím, co Nick konejší svou bývalou přítelkyni, prohlédne jeho parťák trosky auta a postará se o tělo muže, kterého Josie nadevše milovala. „Nicku, na slovíčko,“ osloví hnědovlasého policistu jeho parťák. Nick opatrně pustí Josie ze svého objetí a vykročí ke svému parťákovi. Josie netuší, co si ti dva říkají. Upřímně? Je jí to úplně, ale úplně jedno. Nemůže se na nic soustředit, je úplně mimo. Když se k ní Nick vrátí, sotva se drží na nohou. „Josie, nebudu ti lhát. Vypadá to pro tebe špatně,“ konstatuje Nick. „Co… co tím myslíš?“ špitne Josie. „Našli jsme u něj zbraň, která se shoduje se zbraní, se kterou byl zastřelen Hunter Reed. A vzhledem k množství zavazadel ve vašem kufru… utíkali jste z města. Nehledě na fakt, že je Sawyer Armstrong zapleten s místním gangem,“ mluví k černovlásce Nick. „Přejdi k věci,“ pobídne ho Josie. „Josie, mrzí mě to, ale… musím tě zatknout,“ řekne. „Za co?“ špitne Josie. „Za pomáhání útěku z města člověku, který má na triku vraždu,“ odvětí Nick. „To je absurdní,“ odfrkne si černovláska. „O tom si můžeme promluvit na stanici,“ přeruší dvojici druhý policista, Nickův partner. „Všechno, co od teď řekneš, může být použito proti tobě,“ špitne Nick. „Jasně,“ zamumlá Josie. Nick jí na ruce nasadí pouta a odvede jí ke svému policejnímu autu. V tu chvíli Josie ztratí veškerou naději. Věděla, že dnešek dopadne zle. Chytili jí a ona věděla, že z toho nevyvázne bez trestu. Jediné, na co však mohla myslet, byla ztráta Sawyera a Hayden. Její malá dcera, kterou možná neuvidí vyrůstat.